Německá firma Ableton jde s produkčním softwarem Live svou vlastní cestou a odlišuje se v mnoha aspektech od jinak docela sjednocené konkurence. Ačkoli lze s Live použít téměř jakékoli MIDI zařízení, těch dedikovaných je jen několik. Po styl ustavujících produktech jako Akai Professional APC40 (které se loni dočkalo své druhé verze) a Novation Launchpad přišla firma Ableton v roce 2013 spolu s verzí Live 9 i se svým vlastním pohledem na to, jak přenést koncept Live do fyzické podoby. Nyní tu máme verzi 9.5 (resp. v tuto chvíli už 9.6) a hlavní novinkou je druhá generace kontroléru Push.

První dojmy
Těžko mohu skrývat nadšení z obchodní stránky věci. Ableton se umí prezentovat výrazně, odlišně a moderně a balení Push 2 je toho krásnou ukázkou. Krabice je promyšlená a po otevření je vidět, že si s vymyšlením balení někdo dal práci. Jistě, na funkci to nemá vliv, ale ukazuje to trošku na péči o to, co je vidět až po zakoupení produktu. Díky dvěma protikusům dobře tvarovaného polystyrénu může krabice zároveň sloužit i jako transportní kufr, protože uložit Push 2 zpět tak jak patří je záležitost několika vteřin.

Fyzicky působí Push 2 parádně. Je samozřejmě vyroben v Číně, ale evidentně za o dost jiné peníze než průměrný produkt podobného ražení. Plasty jsou na první pohled velmi kvalitní a všechno precizně lícuje. Otočné enkodéry jsou pevné a všechny mají stejný odpor při otáčení. Musím uznat, že ačkoli si nijak nepotrpím na „dizajny“, tohle se vážně povedlo. Je to přesně ten typ zařízení, který zaujme i úplného laika, ačkoli ten samozřejmě netuší, k čemu může sloužit. A to přístroj nemusí být ani zapnutý. Plně rozsvícený kontrolér pak vyvolá ještě další stupeň nadšení. Co si budeme nalhávat, věci, které hezky svítí, jsou zkrátka základním stavebním kamenem každého studia.

Rozdíly v hardwaru oproti předchozí verzi
Ačkoli vypadá druhá generace rámcově stejně, rozdílů se najde hned několik. Celý kontrolér je tenčí a má téměř zcela zapuštěná tlačítka. Matice dynamicky citlivých padů je zapuštěna jen částečně. Všechny enkodéry jsou nyní v jedné řadě nahoře a to včetně ovladače pro tempo a swing a hlavního faderu. Displej je větší, barevný, grafický a nabízí tak výrazně rozšířené možnosti, o tom však detailněji dále. Tlačítka pro volby související s displejem jsou nyní rozdělena do dvou řad, jedna se nachází nad displejem přímo pod enkodéry a druhá pod ním. Tlačítka jsou černá s barevným podsvícením a tím pádem jsou všechny prvky kontroléru černé, kromě 64 padů. Podle reakcí uživatelů na internetu jsou pady barevně lehce odlišné a citlivější než u předcházejícího modelu. Všechna tlačítka mají podsvícení, resp. „prosvícení“ a jejich funkce je tak viditelná přímo na nich. Díky tomu je možné Push 2 používat i bez jakéhokoli dalšího přisvícení a tím, že mačkáme „přímo“ svítící nápisy, nemůžeme udělat chybu. Jedinou věcí, která mi v souvislosti s tlačítky vadí, je fakt, že je potřeba zmáčknout je poměrně dost silně. Asi jde o zvyk, ale mám pocit, že někdy je trochu zbytečně obtížné tlačítko promáčknout a může to komplikovat situaci, kdy potřebujeme být rychlí, například při živé produkci.

Nový displej
Tato změna je pochopitelně velmi zásadní, protože výrazně zasahuje do stránky jak pohledové a orientační, tak i pracovní. Původní displej byl takový, jaký očekáváme od zařízení podobného typu. Je ale vidět, že se vše posouvá dál a i ostatní výrobci vybavují svůj hardware lepšími zobrazovacími jednotkami pro větší uživatelské pohodlí. Integrace displeje do funkčnosti Push 2 se podle mne skutečně vydařila. Kromě toho, co očekáváme, tedy že na displeji vidíme parametry, jež v danou chvíli můžeme ovládat pomocí enkodérů a změny hodnot se nám v reálném čase zobrazují, nabízí tentokrát Push 2 mnohem víc. Například už i při nastavování jednoduchých zařízení jako jsou filtry máme tam, kde to dává smysl, zobrazenou grafickou reprezentaci volby - třeba typ filtru nebo tvar modulační vlny. Velmi zajímavé je také skutečně funkční a poměrně dost pohodlné procházení bank při načítání nových zvuků či zařízení. Displej se přepne do sloupcového zobrazení, kde máme v každém sloupci jednu úroveň struktury knihovny. Nemusíme se tedy nikam nořit a vracet zpět. Pomocí dotyku enkodéru snadno aktivujeme příslušný sloupec, čili vše je velmi rychlé a intuitivní. Se zapnutým Preview se zvuky rovnou přehrávají pro náslech a ten zvolený pak načteme pomocí pravého spodního tlačítka displeje. To jediné mi přijde jako zbytečně zpomalující, ale vzhledem k tomu, že enkodéry nemají funkci tlačítka, je to asi dobré řešení.

Vpravo vedle displeje se nacházejí přepínače pro jeho funkce - je to čtveřice Device, Browse, Mix a Clip. Velmi často se ale v kontextu operací přepíná displej sám - to platí zejména pro Device a Browse, tedy nastavování nástrojů na stopě a vyvolání před chvílí popsaného prohlížeče knihovny. V módu Mix se zobrazí grafické indikátory úrovně pro právě zobrazené kanály (tedy maximálně osm najednou). Tyto indikátory odpovídají přepracovanému způsobu zobrazení z Live 9.5, zobrazují tedy jak špičku, tak RMS. Pomocí enkodérů můžeme nastavovat úroveň faderu kanálu, hodnotu vidíme jak graficky, tak číselně. Prostřednictvím horních tlačítek displeje se snadno dostaneme k dalším nastavením mixu, jako je panorama a úrovně sendů.

V módu Clip vidíme a můžeme měnit parametry právě zvoleného objektu v Session View. Pro MIDI objekty je to poměrně jednoduché, ale u audio objektů vidíme na displeji i vlnu, nastavení začátku a konce přehrávání atd. I s takovými částmi projektu můžeme tedy přímo z kontroléru poměrně slušně pracovat a ne je jen spouštět. Můžeme také upravovat parametry Warp.

Některé další volby jsou realizovány pomocí přidržení příslušného tlačítka, což vyvolá dočasnou změnu módu displeje. To samo o sobě není nové, ale vzhledem ke grafickým možnostem nového hardwaru je to velmi přehledné.

Srovnání s Akai Professional APC40 mk2
Ačkoli konkurenční kontrolér působí sám o sobě také velmi hezky, při přímém srovnání s Push 2 je znát rozdíl třídy. APC40 mk2 je totiž mnohem plastovější a výrazně víc zapadá do představy o tom, jak asi vypadá MIDI kontrolér, ačkoli má také velmi kvalitní enkodéry a skvělé podsvícení hlavní matice. Zásadním funkčním rozdílem je to, že matice APC řady jsou obecně tlačítka určená ke spouštění klipů, kdežto Push obsahuje dynamicky citlivé pady, které jsou multifunkční. APC řada nám tak nabízí pouze kvalitní hardwarové ovládání programu jako takového včetně parametrů nástrojů a automatizace, ale nenabízí a nerozšiřuje kreativní možnosti tak jako Push.

Počet enkodérů je sice u APC40 mk2 vyšší, ale vzhledem k míře integrace a kombinaci s diplejem je Push 2 i přesto v oblasti nastavování parametrů praktičtější. Push 2 nemá fadery, ale to bohatě vyrovnává Mix módem displeje. V čem naopak APC vyniká je přítomnost crossfaderu a přiřazovacích tlačítek pro každý kanál, což se zejména pro živé hraní velmi hodí.

Hlavní módy ovládání pomocí Push 2
Tato část bude pro uživatele původního Push možná v něčem pouhé opakování, ale myslím, že je dobré si shrnout současný stav. Způsoby užívání samozřejmě souvisejí s tím, jak se zrovna chová hlavní matice padů, což je spojeno s tím, jaký máme zvolený kanál a jaké na něm máme nástroje. Push je zavěšen na volby uvnitř Live, čili je jedno, jestli stopu, se kterou chceme pracovat, zvolíme kliknutím myší nebo pomocí tlačítek kontroléru.

Pokud máme na stopě Drum Rack, rozdělí se matice na tři oblasti. Levá spodní čtvrtina jsou hrací pady pro 16 nástrojů v základním Drum Racku, pravá spodní čtvrtina nám ukazuje pozici ve smyčce při přehrávání a horní polovina je 32krokový sekvencer. Vše je velmi snadné a intuitivní a i nový uživatel se hned zorientuje a začne hrát. Všechna další nastavení jste schopni udělat buď přímo pomocí ostatních tlačítek, nebo prostřednictvím kombinace tlačítka a volby pomocí displeje (a k němu přidružených enkodérů a tlačítek). Vzhledem k tomu, že i zvuky je možné relativně pohodlně měnit přímo z Push 2, není skutečně vůbec třeba dívat se na obrazovku počítače a vše funguje jako ucelený samostatný nástroj. Pomocí tlačítka Layout můžeme přepnout mapování na plné pouze u not a tím případně využít všechny pady pro jednotlivé zvuky najednou.

Dalším módem je práce s jednoduchým samplerem Simpler, který byl v Live 9.5 přepracován. Tyto změny velmi souvisejí i s integrací do Push 2 a výrazně těží z nového grafického displeje. Načtený sample se nám zobrazí přímo na něm včetně lokace markerů a pozice při přehrávání. Simpler můžeme kompletně ovládat a to včetně jeho módu. Podle této volby se automaticky mění mapování padů. Pro Classic a One-shot (přehrávání celého samplu po jeho „odpálení“) je matice v módu MIDI not a pro Slicing mód se přepne a zobrazuje aktivní počet padů podle počtu částí, na které je sample rozřezán. Práce je tedy opět velmi intuitivní, nemusíme nic mapovat, přemýšlet, na které MIDI notě ještě máme nějaký zvuk, na vše máme vizuální zpětnou vazbu. Z Push 2 se v tuto chvíli stává ucelený jednoduchý kreativní sampler a opět se nemusíme vůbec dívat na obrazovku počítače, kde Ableton Live běží.

Módem, který se hodí téměř pro všechny ostatní situace, je mód MIDI not, kde se celá matice namapuje s poměrně velkým překryvem - proto se při zmáčknutí rozsvítí často hned několik padů najednou, ačkoli posíláme jen jednu MIDI notu. Míra překryvu závisí na nastavení stupnice, které můžeme pomocí dedikovaného tlačítka a voleb na displeji velmi rychle měnit. Pokud máme zvolenou nějakou klasickou stupnici, budou některé notové výšky najednou vidět hned třikrát. Pokud přepneme na chromatickou stupnici, vše se roztáhne a míra opakování stejných výšek se sníží. Pomocí intenzity podsvícení můžeme mít stále zobrazenou libovolnou stupnici. Vizuální rozdíl je výrazný, čili vždy víme, v jakém módu jsme - pokud svítí matice celá, jsme v módu stupnice, pokud vidíme všelijaké tvary, máme zapnutou chromatiku.

Předchozí dva módy umožňují ještě přepnout do zobrazení sekvenceru, kde horní řada v matici ukazuje polohu ve smyčce a zbytek noty jednotlivých výšek. Při přehrávání přebíhá přes matici zelený sloupec reprezentující pozici.

Samozřejmě můžeme přepnout matici do módu Session a využívat ji pro spouštění jednotlivých klipů, tak jako u ostatních maticových kontrolérů pro Ableton Live. Tlačítka pro přepínání rozlišení při práci s MIDI pak slouží jako odpalovače jednotlivých scén, zastavování jednotlivých klipů či stop je třeba provádět přidržením tlačítka Stop Clip a volbou stopy. APC40 má na tuto funkci dedikovaná tlačítka, ale mám pocit, že tenhle způsob je vlastně bezpečnější.
Kromě toho všeho je ještě možné přepnout Push 2 do uživatelského módu a mapovat ho zcela libovolně jako jakýkoli jiný kontrolér.

Další novinky obsažené v Live 9.5
Kromě přípravy na Push 2 má nová verze ještě několik dalších novinek, zaměřených zejména na zpřehlednění práce. Jedná se o nové měřáky úrovně, které byly modernizovány a vybaveny odděleným měřením RMS a špičky. Změněno bylo i zobrazování vln, nyní má rychlejší přepočet pří zoomování a mělo by být více detailní. Nový je také přístup k barvám, které jsou přiřazovány k novým trackům automaticky a stejně tak k novým objektům - tuto možnost lze od verze 9.6 zase vypnout.

Přidány byly nové filtry využívající analogových modelů obsahujících také zkreslení. Jsou obsaženy v zařízeních Simpler, Sampler, Operator a Auto-Filter. Celkově také přibyly nové zvuky.

Zajímavým prvkem je rozhraní Link, což je synchronizační rozhraní sloužící pro synchronizaci zařízení nacházejících se v jedné síti. Lze tak snadno synchronizovat víc instancí Live na více strojích bez nutnosti jejich propojování pomocí MIDI Clock. Zároveň může být rozhraní implementováno do iOS hudebních aplikací, čímž umožní jejich výrazně snadnější použití v komplexnějších zapojeních. Na webu Abletonu je přehled aplikací, které rozhraní v tuto chvíli podporují.

Drobné neduhy a závěr
S velmi těsnou integrací souvisí jedna věc, která mne celkově občas mate. Vzhledem k tomu, že Live reflektuje téměř všechny akce provedené na kontroléru i v GUI, se občas stane, že po „návratu“ k myši jste úplně jinde než původně. Na tom v principu není nic špatného, ale uživatele jako já to může zmást. Jsem totiž zvyklý, že např. volba kanálů DAW ovládaných z kontroléru nijak nemění zobrazení a můžu tak ovládat něco, co nevidím na obrazovce. Ale to je jen o zvyku. V systému jako je Live, který je dělán víceméně jako jedna kompaktní obrazovka a ne jako tisíc oken přes sebe, je to asi dobře.

Dalším drobným neduhem, alespoň na Windows, je občasný problém se správnou instalací displeje (běží jako samostatné zobrazovací zařízení přes USB a k výpočtům zobrazení používá grafický výkon počítače). U jednoho počítače jsem se do toho nějak zamotal a nepovedlo se mi instalaci zcela dotáhnout, u druhého fungoval jednoduchý krok navíc, který vše opravil. Displej i tak funguje, jen nezobrazuje vlny - stále na něm svítí výzva k načtení samplu, ačkoli se tak již stalo. To je samozřejmě nepříjemný detail, který existuje v některých případech již od uvedení přístroje. Ve většině případů je instalace neuvěřitelně rychlá a bezproblémová - vše potřebné je obsaženo přímo v Live od verze 9.5. Se způsobem fungování displeje také souvisí fakt, že se mu třeba nemusí moc líbit, když se za jeho provozu počítače uspí - může se pak stát, že zamrzne.

Nový Push 2 je podle mého názoru naprosto parádní kus hardwaru v segmentu trhu, kde se sice objevují neustále nové produkty, ale velmi často se opakují a jejich využití do hloubky vyžaduje příliš konkrétní jednoúčelové přístupy. Push 2 je v tomhle jiný a to jak díky pochopitelně skvělé integraci s Live (ještě aby ne, to by byla slušná ostuda), tak i díky velmi dobrému rozložení prvků, skvělému displeji a zajímavým a velmi intuitivním konceptům. Asi si ho budu muset pořídit, ačkoli mám již Akai APC40 mk2. Push 2 je ale tak povedené a inspirativní zařízení, že pravděpodobně nejde odolat, když už ho jednou člověk měl v ruce.

Výrobce: Ableton
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.

Jindřich Kravařík