V segmentu trhu zaměřeném na klávesové kontroléry (master keyboardy) se toho v posledních letech mnoho zásadního nedělo, až by se dalo říci, že notně zatuchl. Velké změny např. ve stavbě klaviatur se moc očekávat nedají (už proto, že uživatelé jsou na určité kvalitní standardy prostě zvyklí a měnit je nemá cenu) a to, že kontrolér kromě kláves a modulačního a pitch shift kolečka obsahuje ještě potenciometry, krátké fadery nebo pady a můžeme si tak přes MIDI leccos naprogramovat a ovládat, už dnes také nikoho zrovna nevytrhne. Je to přece jen už více než deset let, kdy byl představen klávesový kontrolér s motorizovanými fadery (CME VX řada). V mé výbavě stále zůstává můj vůbec první kontrolér, stále funkční Evolution MK-249C zakoupený v roce 2002.


Nakonec se ale přece jen něco děje. Na podzim provedla výkop firma Native Instruments se svými kontroléry KOMPLETE KONTROL S-Series, které se objevily spolu se zatím poslední verzí balíku KOMPLETE 10. Nedlouho poté oznámila společnost Akai řadu Advance a vyrobila jí microsite na svých webových stránkách, ale trvalo přece jen nějakou dobu, než se dostala do oběhu. K vyzkoušení byla zařízení na veletrhu Musikmesse, ale k testování se mi střední model dostal do rukou ještě o pár týdnů později. Již delší dobu existuje také např. Analog Laboratory od firmy Arturia a to včetně vlastního klávesového kontroléru. Tomu se ale zřejmě s trhem moc zahýbat nepodařilo a zůstává spíše jen spojujícím prvkem balíku V-Collection. Je třeba poznamenat, že jsem si pořídil KOMPLETE KONTROL S49 a samozřejmě budu v tomto článku stále tyto dva produkty porovnávat - což je každopádně namístě, přímý konkurenční boj je zde zcela zřejmý.

První dojmy a fyzická stránka věci
Zařízení působí klasickým, poměrně solidním dojmem, který najdeme u produktů Akai obecně - plastová věc, ale celkem precizně udělaná. Na první pohled obsahuje oproti S49 mnohem více ovládacích prvků. Šířka je pouze taková, jakou potřebuje klávesnice a všechny ostatní prvky jsou umístěny nad nimi a to včetně pogumovaných a podsvícených, hezky a robustně působících koleček pro ovládání modulace a pitch shiftu. To mi osobně moc nesedí, přece jen zvyk je zvyk, proto bych je preferoval na straně vedle klaviatury. Na druhou stranu chápu snahu o kompaktnost a je pravda, že Advance 49 je téměř nejmenší, jaký může být při daném množství ovládacích prvků. Dále nelze přehlédnout velké otočné enkodéry, ty jsou skutečně na dnešní trend až překvapivě rozměrné, skoro jako ovládací bakelitové knoflíky z nějakého vintage zařízení. Pod každým se nachází tlačítko a dynamicky citlivý pad - dalo by se říci klasická záležitost firmy Akai, tentokrát v RGB podsvícení, díky čemuž nabízí podobné barevné zážitky jako S-Kontrol se svými nasvícenými klávesami. V blízkosti padů se nacházejí čytři přepínače bank, můžeme se tedy poměrně rychle pohybovat na oblasti 32 not. Na jejich výšku nemá vliv celková transpozice klávesnice, nastavuje se individuálně. Co se pod nimi ale nenachází je displej informující o právě upravovaném parametru a jeho hodnotě, případně alespoň LED indikace pozice. Tu můžeme zjistit na displeji na jedné z jeho stránek (Control), případně v přidruženém softwaru VIP - ten popíšu vzápětí.

Důležitou částí zařízení je displej - nezbývá než říci „konečně“... Je mi záhadou, že s něčím takovým přišli vývojáři až teď. Jedná se o 4,3“ barevný displej obložený funkčními klávesami a umožňující tak kompletní nastavení a ovládání i ve stand-alone módu. Pro rychlý pohyb nabídkami máme k dispozici kurzory a hlavně otočný kontrolér, jehož stisknutí slouží pro potvrzení volby. Pod displejem se nachází sekce Transport, která bohužel není nijak výrazněji vizuálně odlišena, což je myslím škoda. S displejem také souvisí podle mne ne úplně nejlepší krycí vrstva, na které je jednak vidět každá nečistota a také se zdá, že se lehce poškrábe; navíc je displej kvůli ní malinko méně ostrý, než by mohl být.

Všechny fyzické prvky jinak působí příjemným dojmem, klávesnice je poměrně kvalitní a je tvořena tvrdými plastovými polovyváženými klávesami - na práci se syntezátory se hodí výborně. Dostupné jsou modely s 25, 49 a 61 klávesami. Všechny otočné ovladače kladou stejný odpor, což aby dnes člověk pohledal - můj KOMPLETE KONTROL S49 má rozptyl takový, že mám pocit, že mi některé ovladače zůstanou v ruce a další zase budu muset promazat. Některá tlačítka by myslím mohla být větší, místo na to je, ale všechny prvky, které se týkají skutečné hry a ovládání v reálném čase, jsou velmi povedené.

Instalace
Zařízení je jako ostatní výrobky firmy Akai dodáváno bez instalačních médií a software je možné stáhnout až po registraci produktu. K dispozici je pouze celý 3,5 GB velký balík, který nainstaluje jak ovladače a hlavní kontrolní software (VIP), tak i téměř všechny přibalené produkty, aniž bychom měli možnost vybrat si, co skutečně chceme. Přidané softwarové nástroje jsou vesměs od firmy AIR. Jedná se o modulární syntezátor LOOM, model elektrického piana Velvet, model analogového syntezátoru Hybrid 3, sampler Xpand!2, bicí nástroj Transfuser a model analogového elektronkového syntezátoru Vacuum PRO. Dále získáme ještě samplovaný klavír Steinway - Eighty Eight Ensemble od SONiVOX a balíčky presetů pro dodané nástroje od Toolroom Records.

Po instalaci je třeba provést jednoduchou aktivaci a to buď na iLok, nebo do počítače. Aktivace na iLok proběhne celá z aktivační aplikace, není vůbec třeba otvírat licenční manažer jako obvykle. Po spuštění se kontrolér nachází v MIDI módu a rovnou obsahuje presety pro známé DAW. Bohužel, jak se zdá, výrobce nedodává druhý konec presetů a tak například pro ovládání transportu v Cubase je třeba ručně nadefinovat Generic Remote MIDI zařízení. Na webu je sice detailní návod, jak vše přesně položku po položce nastavit (Play - CC XX, Stop - CC XY atd.), ale příliš nechápu, proč není mapování přibaleno, když Cubase umožňuje mapy ze souboru načítat.

Stejně tak mne vlastně už nepřekvapilo, že něco na webu Akai nefungovalo... Tentokrát se mi nepodařilo stáhnout manuál. Při jednom z předcházejících testů se mi ale nedařilo stáhnout ani drivery k zařízení, čili tentokrát je to vlastně drobnost.

VIP
Samostatně fungující Advance je poměrně sofistikovaný kontrolér s integrovaným arpeggiatorem a spoustou tlačítek, jeho skutečně rozšířené vlastnosti ale přináší až VIP mód. Tato často používaná zkratka je použita jako název softwaru, který nabízí podobnou funkci jako KOMPLETE KONTROL - tedy hromadnou katalogizaci zvukových presetů napříč různými nástroji. Virtual Instrument Player je tedy databázovým systémem a VST hostitelem, schopným pracovat samostatně a samozřejmě jako plug-in uvnitř DAW. Po spuštění jedné z variant se Advance automaticky přepne do příslušného módu a zavěsí se do programu. Pomocí stránkovacího kolečka a displeje tak můžeme vybírat zvuky z databanky, aniž bychom sáhli na myš. Samozřejmě je stále potřebná spolupráce s počítačem, ale přijde mi šikovné, že displej neustále kopíruje seznam výsledků vyhledávání. Databáze používá podobnou soustavu tagů jako již delší dobu Native Instruments a ostatně i další značky. Cokoli si navolíme - např. vyhledávání podle klíčového slova - pak můžeme bez dalšího kontaktu s počítačem procházet pouze pomocí kontroléru, což je myslím velmi zdařilé. Na rozdíl od KOMPLETE KONTROL nemusíme ani koukat na monitor díky displeji na zařízení.


Jedna instance VIP dokáže hostit osm nástrojů najednou. To je realizováno přepínáním barevně odlišených slotů. Trošku neintuitivní je, že po přepnutí malým barevným knoflíkem vpravo nahoře a zvolení jiného presetu se přepíše ten stávající, resp. smaže se celý set, který máme natažen. Počítám, že se jedná o chybu, protože v tuto chvíli můžeme natáhnout více zvuků metodou drag & drop na volné barevně odlišené kanály v záložce Mix, ale pokud omylem zvolíme zvuk ze seznamu, vše se nám ztratí. Jinak jsem ale na nic nepříliš intuitivního nenarazil. V mixu, který sám vyjede potom, co „přidržíme“ některý z presetů z nabídky, můžeme také snadno vytvořit dělení MIDI rozsahu a vytvořit si komplexní patch pro živé hraní.

Integrace presetů pod jednou střechou
Velmi zásadní vlastností je ale to, že systém umí celkem bez problémů integrovat zvuky napříč výrobci. Vzhledem k osmi slotům tak můžeme jednoduše vytvořit skutečně mocný navrstvený zvuk zcela odlišných nástrojů jiných výrobců a společně ho ovládat z jednoho rozhraní. Podobnou myšlenku mělo svého času Kore od Native Instruments, k automatické katalogizaci produktů tří stran ale nikdy nedošlo, ačkoli bylo možné je v rámci nástroje využívat. KOMPLETE KONTROL k pořádné integraci produktů ostatních výrobců teprve pomalu směřuje.

Ke sjednocení presetů slouží systém map parametrů, z nichž velké množství je rovnou dodáváno s produktem. Nepochopil jsem, proč některé nástroje načte VIP detailně rovnou po přidání jejich složky a jiné v začátku pouze s defaultním patchem a až po ručním přidání mapy z předinstalovaného adresáře dojde k natažení zbytku. Je to krok navíc, pravdou ovšem je, že v případě např. Kontaktu to umožňuje alespoň kontrolu nad tím, co všechno si necháme do databáze natáhnout. Automaticky se zcela načetly databáze pro např. Absynth, Massive nebo kompletní portfolio firmy Arturia. Po úspěšném načtení všech zvuků tak máme skutečně k dispozici většinu svého arzenálu najednou a to včetně vyhledávání pomocí kategorií. Nějaké to členění podle barvy, stylu atp. najdeme dnes skoro v každém nástroji. Osm parametrů je také rovnou přiřazeno k otočným ovladačům, které můžeme snadno měnit v okně VIP. Nenalezl jsem stránkování „relevantních“ parametrů jako u KOMPLETE KONTROL, ale to není tak překvapivé vzhledem k obecnému záběru systému. Například pro Native Instruments Massive je mapováno osm makro ovladačů a podobně je tomu i u dalších nástrojů nabízejících nějakou vlastní formu rychlého ovládání podstatných parametrů. Mapování ale můžeme změnit na jakýkoli parametr, který nástroj předává hostiteli. Naproti tomu u KOMPLETE KONTROL byly seznamy parametrů vytvořeny v rámci „portování“ stávajících zvuků na novou platformu procházení databáze a z velké části jsou voleny podle užitečnosti pro ten který patch.

VIP v praxi
Grafické rozhraní je přehledné a jasné, na první pokus jsem se celkem ve všem orientoval. Po načtení zvuku je okno databáze automaticky nahrazeno grafickým rozhraním plug-inu, jehož miniatura je i vidět vlevo dole. Ikonou ve spodní části můžeme zobrazit nebo skrýt virtuální podobu otočných ovladačů. Okno plug-inu můžeme také „vyparkovat“ ven, což se hodí zejména proto, že okno VIP je fixně velké a občas se tam GUI plug-inu nevejde a je potřeba se v něm posouvat. To není zrovna praktické, myslím, že okno mělo být spíš dynamicky velké a GUI načteného nástroje tak mělo vždy obepnout.

Zajímavé je, že u některých nástrojů Native Instruments najdeme lepší členění patchů při obecném procházení než při použití KOMPLETE KONTROL. Při procházení obsahu např. Damage zobrazuje VIP v seznamu nejdřív relevantnější patche - tedy ty souhrnné pro celé sady - a až pak dílčí pro jednotlivé zvuky. U KOMPLETE KONTROL je tomu naopak, což mne osobně od nějakého většího využití směrem k nástrojům provozovaným v sampleru Kontakt odrazuje. Je totiž mnohem pohodlnější procházet obsah přímo v záložkách knihoven, kde vidíme vše v adresářové struktuře tak, jak ji navrhli autoři a nikoli na jedné hromadě. VIP tento problém zmenšuje a navíc zobrazuje přehledněji i podkategorie jako takové. Ty jsou totiž zobrazeny stále stejně staticky a zvýrazněné vidíme pouze ty, kterým stále mohou odpovídat výsledky právě zvoleného vyhledávání - velmi podobně jako u součásti MediaBay v Steinberg Cubase.

Výborně funguje čtveřice tlačítek po levé straně displeje - Main, Browse, Control a Multi. Při práci s VIP umožňují velmi snadno přecházet mezi výběrem nástrojů a jednotlivých patchů - čili stále volíme pomocí enkodéru umístěného u displeje, při zmáčknutí Browse se ale můžeme také ponořit do kategorií. Control zobrazí na displeji pozice a názvy parametrů přiřazených k otočným ovladačům. Poslední volba Multi přepne podbarvení padů do barev zmiňovaných osmi pozic pro nástroje, které můžeme mít spuštěny zároveň. Otočné ovladače pak fungují jako fadery mixu, tlačítko jako funkce Solo a pad jako Mute. Na displeji vidíme vždy čtyři kanály mixu i s názvy použitých presetů. Tohle se mi velmi líbí, je to opět velmi intuitivní a snadné a určitě velmi dobře použitelné pro živé hraní. Možnost mít více zvuků z různých nástrojů pod jednou střechou se mi vůbec jeví jako praktičtější přístup než nutnost používat více instancí (jako v KOMPLETE KONTROL).

Závěr
Myslím, že se produkt skutečně povedl. Hardwarově je solidní a pořádný barevný displej na zařízení tohoto typu je určitě krok správným směrem. Hlavní devízu ale vidím v softwarové části, protože VIP je skutečně velmi intuitivní rozhraní pro unifikovanou práci s plug-iny téměř jakéhokoli výrobce. To je v dnešní době velmi výrazná výhoda, protože banky zvuků dodávané s nástroji jsou skutečně gigantické. Začíná tak evidentně boj o kreativního zákazníka, aby si vybral právě tu či onu platformu jako své hlavní prostředí pro hledání zvuků. Firma Akai do tohoto boje vstoupila skutečně zostra a nabízí produkt, na který je velmi snadné přejít, protože v sobě kombinuje většině uživatelů pravděpodobně známé postupy. Pár nedostatků, jako třeba zbytečně složité propojení s Cubase nebo možnost jedním neopatrným kliknutím ztratit celý multipatch, je pro mne celkem jasně přebito schopností katalogizovat zvuky v podstatě ze všech VST nástrojů, které vlastním.

Výrobce: Akai Professional
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.

Jindřich Kravařík