Přihlašovací jméno
Heslo
Přihlásit
Neodhlašovat
info
Přihlásit pomocí Facebooku

PreSonus Studio 192

USB 3.0 audio rozhraní a řídící centrum nahrávacího studia.

Nabídka různých typů zvukových rozhraní pro nahrávání zvuku se neustále rozšiřuje a ne jinak je tomu u známého výrobce PreSonus. V modelu Studio 192 přichází firma s kompaktním audio rozhraním, které je víc, než jen další zvukovou kartou v řadě. Pojďme se podívat na produkt blíže a zjistit, jak plní to, co slibují reklamní slogany.

Popis
PreSonus Studio 192 je USB 3.0 zvukovým rozhraním pro nahrávání zvuku na osobním počítači. Je provedeno v 1U rackové skříňce moderního vzhledu a působí svou kvalitou provedení poměrně bytelně. Na čelním vstupu najdeme dva z osmi kombinovaných konektorů Mic/Inst pro připojení mikrofonů nebo hudebních nástrojů (el. kytar, baskytar). Mikrofonní vstupy jsou pochopitelně symetrické a je jim vyhrazena vnější (XLR) část konektorů, vnitřní Jack (TS) je nesymetrickým vysokoimpedančním vstupem. Dále následuje řídící centrum vstupů, kdy je možno digitálně pro jednotlivé mikrofonní vstupy nastavit zisk (Trim) a zapnout fantomové napájení +48 voltů. Mezi jednotlivými vstupy z celkem osmi se posouváme tlačítky s šipkou doleva či doprava, rotačním enkodérem pak zadáváme konkrétní hodnotu zisku (až +60 dB) z rozlišením 1 dB. Součástí centrální řídící sekce je tlačítko Talk pro hovor (hlasovou komunikaci) do libovolného výstupního mixu (např. sluchátek muzikantů) a tlačítko Dim/Mute pro utlumení či úplné ztišení hlavního poslechu a také tlačítko Mono pro kontrolu mixu v jednokanálovém monofonním poslechu (L+R). Napravo vedle řídící sekce najdeme 8+2 sloupcových indikátorů pro kontrolu vybuzení jednotlivých vstupů a hlavního výstupu. Hlavnímu výstupu je vyhrazen též velký knoflík potenciometru Main pro řízení výstupní úrovně např. poslechových monitorů. Jedná se o klasický analogový regulátor, nikoli rotační enkodér digitálního obvodu. Čelní panel uzavírá dvojice sluchátkových výstupů, každý s vlastní regulací velikosti výstupní úrovně. Oba dva sluchátkové konektory jsou napájeny výstupními kanály rozhraní 11-12 a 13-14, tedy zcela nezávisle na ostatních výstupech karty. Díky tomu je možno namíchat dva zcela odlišné poslechové mixy buď pomocí vnitřního DSP mixéru (viz dále) nebo výstupy adresovat přímo z prostředí DAW. Ještě nezapomeňme na opravdu poslední prvek čelního panelu – vypínač s vlastní indikací jak stavu zapnutí přístroje, tak stavu synchronizace – je-li vše v pořádku, tedy Studio 192 komunikuje s počítačem a je přítomen platný synchronizační signál, kroužek okolo tlačítka zapnutí svítí modře.
Obrázek
Zadní panel rozhraní PreSonus Studio 192 nabízí postupně zleva: připojení externího napájecího adaptéru, USB 3.0 konektor pro spojení s počítačem (se zpětnou kompatibilitou USB 2.0), dvojici optických ADAT (Toslink) vstupů a výstupů s podporou SMUX režimu až do vzorkovací frekvence 96 kHz, vstup a výstup hodinového signálu (Word Clock) v provedení BNC konektorů, dále dva RCA (Cinch) konektory pro S/PDIF digitální dvoukanálové propojení dovnitř a ven (max. 96 kHz). Následuje sekce analogových vstupů a výstupů: dvojice Main výstupů TRS (např. pro poslechové monitory, výstupní port 1-2), osm dalších symetrických výstupů TRS, označených 1 až 8, ale adresovatelných z DAW na portech 3-10. Zde se trochu zastavme: nepřijde mi moc praktické jinak označovat číslem fyzické výstupy a jinak výstupní porty rozhraní z hlediska DAW. Přitom by stačilo označit hlavní výstup jako 1-L a 2-R, ostatních osm výstupů pak očíslovat 3 až 10 v souladu s ovladačem, resp. DAW. Nabídku zadního panelu uzavírá zbývajících šest z osmi mikrofonních vstupů, opět v provedení kombinovaného XLR/TRS konektoru, nicméně „jacková“ část zde nyní akceptuje linkové úrovně a to plně symetricky. Pokud ovšem připojíme takto linkové zdroje, zcela se vyřadí možnost řízení zisku – vstupy pracují s pevným zesílením a akceptují signály až do úrovně +18 dBu. A ještě jedna poznámka k možnostem propojení Studio 192 s okolním světem: zcela chybí klasický MIDI vstup a výstup.
Obrázek
Mikrofonní vstupy XMAX
Výrobce se pyšní provedením osmi mikrofonních vstupů s názvem XMAX a možností dálkového řízení zisku a zapnutí fantomového napájení buď z řídící aplikace UC Surface, pomocí MIDI povelů nebo přímo z firemní DAW aplikace Studio One, jejíž verzi Artist dostane uživatel ke zvukové kartě zdarma. Analogová část je řešena diskrétně ve třídě A, což slibuje velkou dynamiku, frekvenční rozsah, nízký šum i zkreslení. Mikrofonním předzesilovačům s dynamickým rozsahem 118 dB zdatně sekundují A/D převodníky Burr-Brown s podporou vzorkovacího kmitočtu až 192 kHz. Při této frekvenci však zcela „zmizí“ ADATy i S/PDIF a karta se tak stane osmikanálovou s vysokým rozlišením. Tolik fakta a teď se půjdeme podívat, jak to hraje: podle subjektivních testů velmi dobře a předzesilovače opravdu plní to, co slibují. Možnosti zesílení v rozsahu až 60 dB patří ke standardu, ale plně vyhoví všem typům mikrofonů. Subjektivně lze říci, že PreSonus Studio 192 svými mikrofonními vstupy překonává např. MOTU řadu 828 a 896 (FireWire a Hybrid), které přeci jen patří mezi již starší modely. Kvalita předzesílení i převodu patří u PreSonus Studio 192 rozhraní k tomu lepšímu standardu a plně obstojí např. ve srovnání MOTU AVB řadou, ale i výrobky jiných firem v rámci třídy.

DSP mix a UC Surface
Doprovodnou aplikací rozhraní PreSonus Studio 192 je UC Surface a to jak pro Mac OS, tak pro Windows. Existuje také verze pro iPad, pro komunikaci je však nutno využít spárování s počítačem pomocí Wi-Fi sítě. Primárně slouží k ovládání bezlatenčního (lépe se sluší říci nízkolatenčního) mixu přímo uvnitř karty. Nízkolatenční mix oceníme zejména při nahrávání, kdy je potřeba smíchat různým muzikantům různé varianty poměrů vstupních kanálů a to na různé výstupy: analogové linkové, sluchátkové, ADAT a S/PDIF. Aplikace UC Surface je celkem přehledná, ale zase ne třeba tolik, jako RME TotalMix nebo MOTU CueMix. Poměrně snadno umožní jak flexibilní dálkové řízení zisků mikrofonních předzesilovačů, tak routing do jednotlivých mixů a to nezávisle na DAW. Škoda jen, že DSP mix nefunguje bez připojení k počítači, nebo jen velmi omezeně – známý Stand-alone mód obdobných zařízení např. od firem RME nebo MOTU tu citelně chybí. Použít Studio 192 jako jednoduchý mix pro live bez počítače je tedy nemožné, ve Stand-alone módu zařízení slouží pouze jako mikrofonní předzesilovač a konvertor do ADAT rozhraní. Koneckonců i možnosti nastavování přímo z čelního panelu, omezující se pouze na řízení předzesilovačů, tomu odpovídají.

Na každém vstupu může být aktivován tzv. Fat Channel, což je kaskáda DSP efektů Hi-Pass filter, Noise Gate, Compressor, EQ a Limiter. Nastavení kaskády lze uložit jako presety. Jednotlivé moduly lze nezávisle aktivovat a deaktivovat a jsou užitečným doplňkem jak při nahrávání (tracking), tak při vytváření submixů mixů pro jednotlivé hráče. Nechybí také globální reverb a delay. Kvalita efektů je na velmi slušné úrovni a je srovnatelná s kvalitou virtuálních efektů aplikace Studio One.

PreSonus Studio 192 je pro firemní aplikaci Studio One jakoby přímo předurčen: do jednotlivých projektů lze např. uložit kompletní nastavení gainů předzesilovačů, přímo ovládat DSP mix včetně efektů apod.

Výbornou vlastností, která je integrována přímo do Studio 192, jsou možnosti Talkbacku. Lze použít přímo vestavěný elektretový mikrofon na čelním panelu, což nemusí být praktické, pokud máme kartu dál od sebe, nebo připojit libovolný externí mikrofon. Talkback lze libovolně routovat do jednotlivých mixů. Dalším užitečným bonusem je vnitří management poslechových monitorů, kdy nastavíme jednotlivé stereofonní páry a při poslechu v režii mezi nimi můžeme přepínat. Sluchátkové výstupy lze adresovat buď nezávisle nebo mohou zrcadlit libovolný mix, např. hlavní výstup.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
USB připojení
Byl jsem zvědav, jak si poradí Studio 192 s avízovanou nativní podporou USB 3.0 portu. Bohužel jsem ale v průběhu testování nenarazil na rozdíl, jestli je karta připojena USB 3.0 kabelem ke stejnojmennému rozhraní počítače (Apple Mac Mini Intel Core i5 2.5 Ghz s poslední aktualizací Mac OS) nebo kompatibilním kabelem USB 2.0. Dosažitelná stabilní celková latence karty se pohybovala kolem 7 ms při nastavení bufferu v DAW na velikost 128 samplů. Výrobce proklamuje zpětnou kompatibilitu s USB 2.0, což jsem bral jako užitečné pro uživatele starších počítačů, ale očekával bych, že teprve při spojení portem USB 3.0 se latence dramaticky sníží a využije se naplno jeho potenciál. Snad to vyřeší budoucí upgrade firmwaru, ale třeba i aktualizace Mac OS X.

Ještě jedno zamyšlení k použitému připojení: zdá se, že v současnosti zatím jediným perspektivním portem komunikace mezi počítačem a dostupnými externími zvukovými rozhraními je USB 3.0 port. Na trhu není zatím takových rozhraní moc, ale situace se jistě bude stále zlepšovat. Co se propustnosti týče, jistě by mohlo stačit i starší USB 2.0 rozhraní komunikace, ale jednak vývoj zastavit nelze a zadruhé v rámci USB 3.0 přenosu je využitelná kapacita mnohem větší a tudíž pracujeme v systému s velkou dynamickou (přenosovou) rezervou, což současné CPU počítačů hravě zvládají, a navíc zbývá dostatek kapacity i pro další zařízení. Uživatelé známého FireWire rozhraní se budou muset časem smířit s faktem, že jejich oblíbený port postupně vymizí, což už učinil např. výrobce Apple u svých počítačů. Tam se naopak sází na rychlý Thunderbolt, ten ale zase může chybět uživatelům PC s operačním systémem Windows. Pro externí připojení se tedy zatím jeví USB 3.0 a jeho nástupci jako nejperspektivnější. Otázkou zůstává, jestli je to pro stabilní nasazení ve studiu nejvhodnější. Z podstaty USB vyplývá, že nelze kombinovat např. více takto připojených karet a systém tak rozšiřovat do budoucna.

ObrázekV praxi
O kvalitě zpracování přístroje a designu mikrofonních předzesilovačů, ale především jejich zvuku jsme již hovořili. Pojďme se nyní podívat, kam Studio 192 cílí a pro kterou uživatelskou skupinu je nejvíce určen. Nejvíce je zařízení zaměřeno na nahrávání většího počtu zvukových signálů současně, s možností rozšíření vstupně-výstupních kapacit pomocí ADAT konvertorů. Výrobce sám nabízí jako doplněk vlastní DigiMax DP88. Po připojení dvou takových konvertorů plně využijeme kapacitu 26 vstupů a 32 výstupů (při vzorkovací frekvenci 44.1 nebo 48 kHz). Studio 192 se tak může stát srdcem malého domácího studia. Univerzálnost externího připojení pomocí USB 2.0 nebo 3.0 umožňuje též využití s laptopy a all-in-one počítači bez rozšiřujících PCI-Express slotů. Studio 192 se může také uplatnit při nahrávání mimo nahrávací studio, jako mobilní základna např. pro live koncerty apod. Na cestování ale je učen spíše sesterský produkt Studio 192 Mobile, který je kompaktnější, má ale menší počet vstupů a výstupů.

Z hlediska uživatele mi trochu chybí indikace přítomnosti synchronizačního signálu (hodin) a hodnoty vzorkovací frekvence na čelním panelu. Absence MIDI může být také pro někoho omezující, ale v současné době již ne tak zásadně. Výhradu mám ale k linkovým vstupům a výstupům. U vstupů chybí zcela jakákoli možnost řízení vstupního zisku. Pojetí je to trochu spartánské a nebýt nízkého šumu vlastních vstupů, tak jistě i dost problematické. Uživatelům je v návodu k obsluze doporučeno, že mají v případě nedostatečného vybuzení použít regulátor výstupní úrovně linkového zdroje. To může být zejména u syntetizérů s nesymetrickým výstupem dosti problém. Podobné je to i u výstupů – není možné je přepnout na tzv. komerční úroveň, tedy -10dBV. Pokud si tedy poskládáme mozaiku všech těchto vlastností a zdánlivých nedostatků, zjistíme, že Studio 192 ani tak nemíří do prostředí studií pro elektronickou hudbu, ale hodí se spíše pro nahrávání akustických nástrojů. Nízkolatenční DSP mix zajistí komfortní poslechové cesty pro muzikanty, vlastní latence karty pak není na závadu a hodnotu bufferu lze s klidným svědomím nastavit na vyšší a tudíž bezpečnější hodnotu.

Závěr
PreSonus Studio 192 je vítaným rozšířením sortimentu zvukových rozhraní pro počítače. Díky podpoře vzorkovací frekvence 192 kHz, kvalitním mikrofonním předzesilovačům s dálkovým řízením zisku, DSP mixu s efekty a v neposlední řadě možností integrace do firemní aplikace Studio One se může stát základem moderního domácího studia pro nahrávání především živé hry na akustické a elektrofonické nástrojů, s možností dalšího rozšiřování vstupů a výstupů pomocí ADAT konvertorů.

Výrobce: PreSonus
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.

Ondřej Urban
Facebook  Twitter  Google+
PROFIL AUTORA: MgA. Ing. Ondřej Urban Ph.D.
Vystudoval ČVUT (obor Radiolektronika se zaměřením na elektroakustiku), HAMU (obor Zvuková tvorba) a Konzervatoř Jaroslava Ježka (obor skladba). Od roku 2000 působil nejprve jako externí pedagog oboru Zvuková tvorba na HAMU a jako vědecký pracovník v oboru Hudební akustiky (tamtéž). V současné době je docentem na katedře Hudebního zvuku HAMU a vedoucím Zvukového studia HAMU. Ve své profesi se zabývá zvukovou a hudební režií nahrávek pro CD, film, divadlo, ale i dalších zvukových forem (zvuková koláž, znělka, rozhlasový spot atd.). Je tvůrcem mnoha nahrávek (přes 35 titulů na CD) z oblasti hudby vážné i populární. Ve své vlastní tvorbě se zabývá převážně kompozicí hudby elektronické nebo elektroakustické a to jak autonomní, tak užité. Věnuje se hře a improvizaci na klavír a varhany.

reklama
Facebook  Twitter  Google+