Přihlašovací jméno
Heslo
Přihlásit
Neodhlašovat
info
Přihlásit pomocí Facebooku

Musikmesse a Prolight + Sound 2015

Reportáž z největšího evropského hudebního a zvukového veletrhu.

Po několika letech jsme se letos se slušnou dávkou zvědavosti vypravili na veletrh hudebních nástrojů a zvukové a světelné techniky do Frankfurtu. Ten nabízí nepřeberné množství lákadel, které je nad rámec jakéhokoli jednoho článku, proto je tato reportáž pojata spíše jako náš osobní pohled na jednodenní návštěvu veletrhu. Byli jsme zvědavi hlavně na to, jak bude veletrh zrcadlit situaci v oboru, protože bylo celkem zřejmé, že všechny skutečně velké novinky byly vypáleny už na americkém NAMM před pár měsíci. Technicky řečeno probíhají ve stejný dubnový termín veletrhy dva. Musikmesse pokrývá vše, co se týče hudby. Jeden velký pavilon například představuje kytary, baskytary, efekty a aparáty, další hala zase obsahuje dechové nástroje, jiná bicí atp. Pro zájemce našeho zaměření je nejzajímavější hala číslo 5. Ta obsahuje vše, co se vejde do kategorie „remix“ - recording, DAW, DJské vybavení, studiové vybavení a další. Zároveň je v této hale koncentrována také kategorie „MIDI“ - tedy keyboardy, syntezátory či elektronické varhany.

Druhá akce, která probíhá v areálu výstaviště, se jmenuje Prolight + Sound. Jak název napovídá, měla by být zaměřena na zvukovou a světelnou techniku zároveň a to pro aplikace jako jsou živé eventy, vysílání a instalace - tedy všechno to, co se nedá dělat „na koleni“. Neznamená to, že by Musikmesse byl festivalem zaměřeným na hobby záležitosti, ale přece jen je znát, jak velké změny se odehrávají v oblasti produkce a nahrávání a že je patrný přesun od velkých studií k menším, resp. rozdrobení vzhledem k mnoha novým hráčům na trhu a to jak na straně výrobců, tak jejich uživatelů.

Musikmesse - DAW, studio recording
Před letošní návštěvou jsem na Musikmesse pár let nebyl, čili moje poznatky nevyjadřují nutně změny proti loňskému ročníku, ale spíše vývoj posledních let. Opět ubylo některých klasických výrobců. Když jsem byl v roce 2011 na veletrhu naposledy, tento trend začínal. Mnoho značek nemá vlastní zastoupení, jejich výrobky jsou prezentovány některým z velkých prodejců, který je zastupuje v Německu. Stále mezi ně patří i německá firma Native Instruments, která sice na veletrhu oznámila novinky týkající se systému Komplete Kontrol, ale stánek zde neměla. To platí i pro mnoho dalších. Prakticky tak byly k vidění jen dva typy stánků - ty, které bychom zejména čekali, tedy velké a koncepční jako firem Steinberg, Avid, Roland, Universal Audio, Sennheiser či Casio, a pak velmi malé, zcela základní a strohé. Ty mají zejména malé specializované firmy, často start-upy se zajímavými produkty, což jasně ukazuje jejich současné možnosti nezávisle propagovat své výrobky a stát mimo hlavní konglomeráty. Ty dál požírají samy sebe navzájem, takže do několika let očekávám, že na veletrhu budou takové dva velké stánky s identickým kompletním portfoliem a k tomu dav malých s originálními produkty, které vystoupí z řady i bez nákladných marketingových kampaní. Ještě samozřejmě existuje třetí typ stánku, který jsem ale ignoroval. Je to stánek neznámé čínské firmy náhodného názvu z nějakého generátoru (Professional Audio Company Limited atd.). Obsahem je poměrně široké portfolio produktů obšlehnutých od libovolné firmy, která má stánek pravděpodobně nedaleko. Těchto stánků ale rozhodně nebylo víc, než kolik jsem si jich pamatoval z poslední návštěvy, spíše naopak, i když je to jen můj pocit.

Steinberg a Avid
Samozřejmě jsem se zastavil u stánku výrobců dvou DAW, které používám. Steinberg měl jako tradičně mnoho prezentací a workshopů, ale zdálo se, že se spíše snaží prezentovat přidružený hardware vzhledem k tomu, že Cubase 8 byla uvedena už na NAMM. Samozřejmě zde byla nová verze prezentována také, ale neměla nějaké výsostné místo. K vyzkoušení byla i těžkotonážní kontrolní platforma Nuage, která měla také velký prostor u stánku Yamaha Professional ve zvukové hale na Prolight + Sound. Pro uživatele dlouhodobě zvyklého na „Cubendo“ platformu je to skutečně parádní záležitost, která ovšem už spíš neslouží jen jako podpůrný prostředek, ale vyžaduje plný přechod na svůj styl ovládání, podobně jako velké kontroléry k ProTools. Vůči nim je to totiž samozřejmě jasný konkurenční produkt, snažící se z Nuenda vytvořit plnohodnotnou platformu i do těch největších postprodukčních aplikací.
Obrázek
U Steinbergu tedy vše standardní, u Avidu to bylo letos naopak velmi zvláštní. Jakožto jejich dlouholetého uživatele, který je dlouhá léta nespokojen s vývojem zejména co se chování k zákazníkům týče, mne to víceméně pobavilo. Nikde jsem nezahlédl ani náznak jakékoli prezentace nové verze ProTools 12, kterou firma tak hrdě oznámila na NAMM, aby se jí následně dostalo překvapených reakcí zjišťujících, co vlastně nabízí nová verze proti staré kromě nového platebního modelu. Všude byly inzerovány jen ProTools jako platforma a propagace cílila evidentně na nové uživatele a to spíše na muzikanty a hobby uživatele než profesionální zvukaře. Podívejte, jak snadno si složíte v ProTools písničku, jak otevřete šablonu pro mix bicích, podívejte, je k tomu i virtuální piano... No, asi se manažerské rozhodování bez špetky profesního uvažování konečně promítlo do tržeb, takže jim to v Avidu došlo. Zajímavou novinkou může být tak jedině ovládací aplikace k ProTools pro iOS. Poprvé jsem měl možnost si trošku osahat kontrolér S3 a musím uznat, že to vypadá, že se dědictví firmy Euphonix povedlo Avidu úplně nezničit, ale spíše rozšířit. Navíc S3 působí dílensky velmi solidním dojmem (dokonce lepším než původní Euphonix) a kombinace dvou páskových displejů nad sebou je prostě výborný nápad. Hezké bylo, že ačkoli byly tyto kontroléry vystaveny stranou od hlavní prezentace ProTools, prezentujícímu běžel na počítači paralelně Cubase a demonstroval, jak snadno se dá při ovládání mezi aplikacemi přepínat a Cubase plně ovládat.

Universal Audio a RME
Mé oblíbené technologické firmy Universal Audio a RME prezentovaly obvyklým způsobem celý svůj arzenál, ale nic z toho mne vyloženě nezaujalo. RME přišla v minulém roce s mnoha novými produkty do svých hlavních linií, přesto na veletrhu uvedla jednu novinku a to BabyFace Pro. Její nejmenší zvukové rozhraní získalo nejen vizuální, ale i optický update s několika novými funkcemi. V rámci portfolia firmy to samozřejmě není zásadní záležitost. Naproti tomu Universal Audio prezentovalo novou verzi svého hlavního rozhraní Apollo. Mnohem méně než dříve byla u stánku k vidění analogová zařízení a mnohem více právě Apollo v novém černém kabátě. Nové modely mají pár hardwarových zajímavostí, ale jak se zdá, řídicí software má pořád omezený počet vnitřních směrování (čili například neumožňuje nastavit zařízení tak, aby jelo jako 8AD a 8DA převodník s využitím rozhraní ADAT a bylo ho tak možné připojit do zcela odlišného systému). To je věc, kterou v roce 2015 prostě nemohu pochopit. Universal Audio sází na Thunderbolt 2 a pouze jedno ze zařízení bude dostupné ve FireWire verzi. Zároveň Thuderbolt v současné chvíli nepodporuje připojení na PC, ačkoli by měly být porty zařízení s Thunderbolt 1 kompatibilní. Zaměření je jasné - na klientelu, která si z nějakého záhadného důvodu pořídila nový Mac Pro („popelnici“) a stále přemýšlí, jak že se do ní dají dát např. UAD PCIe karty.
Obrázek
...a další
Potěšila mne ale moje oblíbená firma produkující knihovny samplovaných nástrojů, britští Spitfire Audio. Je vidět, že se jim daří a jejich první prezentace na tomto veletrhu byla velmi sympatická. Zahrnovala počítače s klaviaturou, sluchátky a kompletní sadou jejich produktů k vyzkoušení. K tomu byli lidé z firmy neustále okolo a bylo příjemné si s nimi o jejich produktech popovídat.

Když jsem byl na veletrhu poprvé, zrovna se zásadním způsobem rozjížděla renesance analogových zařízení. Všude byly obrovské racky s množstvím zařízení, ať už velkých firem nebo butikových výrobců, mnoho firem nabízelo moduly do minirackového systému 500. Z toho všeho zbyly letos jen drobnosti - zmiňované Universal Audio, Drawmer, SPL, Empirical Labs a třeba dnes již v Číně vyráběný JoeMeek. Často se ani nejedná o prezentace výrobců, ale produkty jsou nabízeny spíše v rámci portfolia distributora. Trendy přicházejí a odchazejí, letos je to jasné - modulární analogové syntezátory a pořádný „pokrut“. Jak je vidět na obrázku, hlavní modulární „ulicí“ bylo obtížné projít, na dlouhých stolech vedle sebe leželo množství výrobků odlišných vývojářů opatřených malými reproduktory a z místa se neustále linula intenzivní kakofonie jednoduchých syntetických zvuků. Jsme ve fázi minimalismu a je to vidět jak v klubech, tak na veletrzích. Zastoupení měla i úspěšná brněnská firma Bastl Instruments, ta měla dokonce vlastní stánek a v něm svůj originální akusticko-elektronický instrument, resp. umělecké dílo. I při pouze letmém obhlédnutí konkurence jsem narazil také na polskou firmu nabízející podobnou koncepci jako Bastl Instruments, takže je vidět, že se rozjíždí nová část trhu s miniaturními řetězitelnými zařízeními.
Obrázek
Celkově se přehlídka studiové a nahrávací techniky oproti předchozím rokům znatelně smrskla, ale podle mne je to logické. Skutečný byznys v této oblasti probíhá jinde, spíše individuálně. Zato velké zastoupení měly zmiňované syntezátory (a zdaleka nejen ty modulární) a vybavení pro DJs, kde probíhal asi nejdrsnější hlasitostní souboj a neustálé měřění hlukové „policie“. Já jsem např. vyrazil na veletrh také v bláhové představě, že si vyberu nové maloobjemové poslechové monitory. Z vystavujících výrobců investovali do poslechové místnosti snad jen dva a jen jedna z nich byla rozumně funkční. Přesto mne zaujala malá finská firma Amphion s pasivními reproduktory využívajícími technologii pasivních emitorů místo bass-reflexových portů. Pokusil jsem se o letmý poslech, ale přece jen to člověku v tom nepořádku mnoho neřekne.
Obrázek
Letmý pohled na Prolight + Sound
Když jsem se cítil dostatečně nasycen hlavní halou, vyrazil jsem omrknout ještě druhý veletrh. Po vstupu do haly zameřené na zvuk bylo jasné, kde se odehrává skutečný velký byznys a kde se točí velké peníze. Přece jen live a broadcast aplikace mají velké technické nároky na přesnost, výkon a výdrž zároveň a od určité velikosti akce se to s čínskými napodobeninami nedá udělat ani špatně, nejde to totiž vůbec. Stánky v této části veletrhu byly výrazně větší, s velkými „jednacími“ částmi, bary, obsluhou atd. Nacházel se zde například další stánek Avidu, prezentující hlavně velké systémy pro živou práci, vysílání a postprodukci. Je pravda, že ať je to se softwarovým portfoliem firmy jakékoli, velký hardware je pořád její silnou stránkou, ať už jde o mixpulty Venue nebo velké kontroléry jako D-Command a D-Control. Podobně tak zde, jak jsem již zmiňoval, velký stánek firmy Yamaha intenzivně propagoval systém Nuage. Dále jsem se zastavil u stánku DiGiCo, kde byl k vyzkoušení nový digitální pult S21. Přiznám se, že jsem ho moc nepochopil. Firma se evidentně snaží o novátorský přístup v ovládání - vystavené kusy na sobě neměly žádný text, ani ho nepotřebovaly, vše se řeší přes dotykové obrazovky a neustálé dynamické přiřazování k relativně malému množství otočných kontrolérů. Software ale není alespoň pro mne příliš intuitivní a často jsem se dostal jinam, než jsem chtěl. Zejména to, že nedochází k přepínání záložek, ale k otvírání nových oken, která je pak nutno zavírat, zavání slušnými problémy při nějaké vyhrocené situaci na koncertě.
Obrázek
Gigantické stánky měly v této hale všechny velké obchodní skupiny, hlavně Behringer to pojednal skutečně ve velkém - zejména ve srovnání s tím, jak si jejich stánek pamatuji. Pod jednou střechou tak prezentoval celé portfolio, takže si mohli návštěvníci vedle sebe vyzkoušet digitální pulty Midas Pro a Behringer. Je vidět, že firma je skutečně těžkotonážní a krátce po veletrhu oznámená akvizice TC Group to jen potvrzuje.

Celkově byla v této hale příjemnější a profesionálnější atmosféra a mnozí výrobci, které bychom dříve našli na Musikmesse v hale 5, měli své stánky pouze tady. To bylo trošku matoucí, protože orientační aplikace byly realizovány zvlášť, takže jsem některé firmy náhodně „objevil“ potom, co jsem si po vyhledávání myslel, že na veletrhu vůbec nejsou.

Musikmesse - elektronické hudební nástroje
Clavia
Prvním, na co jsem na veletrhu narazil, byl stánek švédské firmy Clavia. Už po zimním veletrhu NAMM v Los Angeles bylo známo, že největší inovací prošla výrobní řada Nord Electro. Ta dospěla do své již páté verze a přináší (jak jinak) několik vylepšení oproti řadě předchozí. Nord Electro 5 je nabízen ve třech variantách, které se liší především použitou klaviaturou a počet jejích kláves je přímo otištěn v názvu: Electro 5D 61, Electro 5D 73 a Electro 5 HP. U prvních dvou modelů sází výrobce na osvědčenou klaviaturu Fatar TP-8O ve stylu „waterfall“, třetí z nich v sobě skrývá klaviaturu Fatar TP-100. Jedná se o vylehčenou kladívkovou klaviaturu s rozsahem 76 kláves. Electro 5D 61 a 5D 73 obsahují sekci varhan s fyzickými táhly, model HP sází na tradiční způsob, se kterým vlastně firma Clavia přišla před mnoha lety - systém LED sloupců. Nástroje Nord Electro přicházejí s navýšením kapacity paměti pro sekci Piano na celý 1 GB. Další novinkou je také nový display typu OLED, který nabízí podrobné možnosti nastavování a pojmenovávání zvukových programů přímo na nástroji. Mnoho klávesáků potěší určitě také možnost rozdělení klaviatury funkcí Split, ve které lze kombinovat libovolně všechny sekce nástroje - tedy Organ, Sample Synth a Piano. Vylepšeny byly také varhany, ty s tónovými generátory (model B3) byly kompletně převzaty z varhan Nord C2D. Navíc se objevil ještě další model. Jsou jím chrámové varhany (Pipe), ale ty, kdo čekají špičkovou simulaci píšťalových varhan, asi zklamu. Jedná se o simulaci principálové řady nikoli pomocí samplů, ale synteticky. Nástroj v tomto režimu zní trochu uměle a jednotvárně, ale i tak je model Pipe vítaným rozšířením možností nástroje.
Obrázek
Druhým překvapením, které si firma Clavia nachystala až do Frankfurtu (do NAMM to zřejmě ještě nestihla), byla inovace řady Nord Stage. Zde se ale jedná o změny čistě kosmetické. Řada Nord Stage 2 EX přichází s dvojnásobnou pamětí pro klavírní samply (1 GB) a novým barevným provedením ovládacího panelu nástroje. Další změnou, která jde ruku v ruce s řadou Nord Electro, je unifikace nástrojů s 73 klávesami na rozsah klaviatury E-E, dříve to bylo F-F. Možná vám to přijde malicherné, ale firma zřejmě vyhověla fandům legendárního elektrofonického klavíru Rhodes Mark II, který měl právě takovýto rozsah. Aby byl výčet novinek kompletní, zmiňme ještě, že verze se 76 klávesami využívá stejnou lehkou klaviaturu Fatar TP-100 jako bratříček Nord 5 HP.

Musím říci, že jsem od Clavie po NAMMu ani další novinky nečekal. Příchod Nord Stage 2 EX ale vyvolává trochu smíšené pocity. Určitě se nestane, že by majitelé starší verze Nord Stage 2 houfně začali své nástroje prodávat. Pořídit si některý nástroj řady Stage 2 z druhé ruky tak nebude asi ani nadále jednoduché. Každý, kdo investoval do nástroje nemalé prostředky, si raději počká na revoluční změny někdy v budoucnu u Stage 3, 4, 5...

Roland
Stručně na úvod: Roland vsadil na AIRU. Znalci již vědí, že se jedná o poměrně mladou řadu nástrojů zaměřených na analogové i virtuálně analogové syntezátory, rytmické computery, efekty atd. Ve skutečnosti se jedná většinou o digitální nástroje, které využívají možnosti matematického modelování pro simulaci analogových obvodů. Bicí automat TR-8 navazuje na slavné TR-808 a TR-909, basový modul TR-3 zase reinkarnuje novým způsobem legendární TB-303. Novinkou letošního Frankfurt Musikmesse je semimodulární syntezátor System-1m. Navazuje na předchůdce System-1, který přišel s odlišnou filozofií chápání modulů plug-in. Firma Roland totiž přichází s principem tzv. Plug-Out nástrojů, které lze jak využít v běžném počítači, tak i „nahrát“ do hardwarového, lehce přenosného nástroje. Kromě základního módu lze využít simulaci nástrojů SH-101 a Promars. Varainta System-1m je provedena v Eurorack formátu a lze ji tak propojit s moduly jiných výrobců. Nabízí semimodulární koncepci propojování, podobně jako na Korgu MS-20. K syntezátoru lze také připojit nové moduly efektů s tajemnými názvy: Bitrazer, Demora, Scooper atd. Jedná se opět o efekty v Eurorack formátu.

Musikmesse byl využit také k ohlášení příchodu plně analogového modulárního System-500. Ten by měl navázat na slavné systémy 100 a 700 a jeho příchod očekáváme ve třetím čtvrtletí tohoto roku. Je vidět, že kromě Korgu chytli analogovou slinu i u Rolandů...

Kromě řady AIRA, které byla věnována velká pozornost a to nejen v hale, ale i venku na ploše v podobě samostatného trucku s černou barvou a zeleným logem AIRA, se zmíním ještě o nových modelech nástrojů JD-XA a JD-Xi. Jedná se o klávesové syntetizéry, které v sobě kombinují analogovou subtraktivní a digitální (sample-based) syntézu. U většího nástroje JD-XA je analogová sekce čtyřhlasá, u menšího JD-Xi pouze jednohlasá. Analogovou i digitální syntézu je možno používat samostatně nebo dohromady. Firma Roland nazývá tento způsob propojení Crossover. Nástroje hrají slušně a nabízejí také vokodér, krokový sekvencer, arpeggiator a efekty. Na můj vkus svítí trochu moc červeně, ale to je asi otázka zvyku.
Obrázek
Korg
Firma Korg umí z celé japonské sady tradičních výrobců asi nejvíce překvapit. Na jedné straně inovovala svoji vlajkovou loď, workstation Kronos. Asi tušíte jak: je nyní lepší, rychlejší, má více paměti... To vše je pravda a firma přidává navíc vylepšené chlazení vnitřních obvodů nástroje (stále se jedná o PC běžící na Mini-ITX desce s Linuxem) a dřevěné bočnice. Trochu mne zarazilo označení - nový model Kronos navazuje na Kronos X, který navazoval na původní Kronos. Na to už jsme si ale zvykli, že ano: varhany Korg CX-3 byly vyráběny dvakrát, poprvé na sklonku 70. let minulého století, podruhé zcela digitálně ve století 21. U syntetizéru MS-20 také musíte rozlišovat, zda se jedná o ten první, původní, nebo o jeho „remake“ z novodobé historie. Když jsme u MS-20 - ten se na veletrhu ve Frankfurtu dočkal varianty MS-20M Kit. Je to opět stavebnice, ale nikoli klávesové, nýbrž desktopové varianty. Zdarma k ní dostanete krokový sekvencer SQ-1.

Asi největším překvapením, byť hodně dopředu avizovaným, bylo kompletní znovuzrození nástroje ARP Odyssey. Samostatný stánek byl obklopen zvědavými návštěvníky lačnými po hře na tuto legendu, která vstala z prachu dějin. Korg se pyšní, že vzal schéma původního nástroje a do posledního detailu jej okopíroval. Ba co víc, v sekci filtru přidal přepínání mezi třemi revizemi tohoto obvodu. Přidal dnes už povinné USB/MIDI rozhraní, ale kde naopak ubral je šířka kláves. Je to škoda, tato „móda“ mini klaviatur se tak nevyhnula ani ARPu. Designově je duofonní syntetizér ARP Odyssey nabízen také ve třech variantách, které kopírují jednotlivé revize. A je to tu zas: až budete chtít prodat svůj Odyssey, nezapomeňte uvést rok výroby. Je to jako u CX-3 a MS-20.

Yamaha
Jako nejnudnější mi přišla, při vší úctě k této věhlasné značce, japonská Yamaha. Své čtyřicetileté působení na trhu se syntezátory slaví např. přebarvením své vlajkové lodi MOTIF XF na bílo. Páni inženýři, nešlo by přehodnotit svoji zarputilou vášeň pro romplery? Vím, že se Yamaze může zdát analogové šílenství úsměvné, ale proč třeba nezkusit reinkarnovat něco z FM syntézy? Kloubouk dolů, léta máte na Frankfurtu svoji vlastní halu, letos ozdobenou minimuzeem svých klíčových bodů vývoje - naživo jsem tak viděl poprvé slavnou CS-80 nebo DX-1. Příště ale nový syntetizér, prosím!
Obrázek
Casio
Další tradiční výrobce. Letos své majoritní zaměření na keyboardy, které trochu rozvířil už před nějakým časem nástroji řady XW a stále dospělejší řadou digitálních klavírů Privia, příliš nezanedbal. Svůj příspěvek k masové chuti něco mixovat, loopovat a všelijak modifikovat v reálném čase potvrdil novými DJ kontroléry nejen pro iPad a iPhone. Milým překvapením pro nejednoho hudebního nadšence ale bylo narazit na nenápadnou prezentaci aplikace CZ App pro iPad. Aplikace s podtitulem „PD Sound Source Synthesizer“ je věrným znovuzrozením syntézy PD (Phase Distortion) užívané v syntetizérech řady CZ v osmdesátých letech 20. století (předtím, než Casio přešlo na samohrajky). Vtipné bylo, že jako klávesový kontrolér byl na stánku výrobce použit originál nástroje CZ-1. Musel jsem nejprve vypátrat, kam že to vede sluchátkový kabel. Když jsem zjistil, že vede do iPadu, který je s CZ-1 propojen pouze přes MIDI rozhraní, mé srdce zaplesalo. Znělo to opravdu dobře a ve prospěch Casia hovoří také to, že je přece jen snazší adaptovat již jednou vymyšlený algoritmus digitální syntézy v jiném digitálním prostředí, než třeba simulovat analogový filtr. Bod pro Casio!

Waldorf
Svůj příspěvek do populární Eurorack šablony modulárních syntetizérů přináší i Waldorf a to způsobem sobě vlastním: modul nw1 těží z firemního dědictví dávné PPG Wavetable syntézy. Modulu nechybí CV a Gate zdířky, ale ani USB port pro „ládování“ uživatelských vlnových tabulek z počítače.

Waldorf je již delší dobu podle mého názoru příkladem vyvážené firmy - jak hardware, tak software se vhodně doplňují a prolínají. Nechybí nové aplikace, jako např. wavetable syntetizér Nave pro iPad i stolní počítače. Inovována byla ale také VST a AU varianta PPG Wave, přicházející ve své třetí generaci.

Akai
Firma Akai těží mj. z odkazu své veleúspěšné řady MPC a to v podobě všech možných padových, ale také klávesových kontrolérů. Ani zde se však neobejdeme bez špetky něčeho analogového. Důkazem je bicí automat, basový syntetizér a krokový sekvencer v jednom - Rhythm Wolf. Plně analogová signálová cesta, programování a la Roland TR, co knoflík, to jeden parametr. Bicí zvukově trochu připomínající TR-606 od Rolandu a basa, která zase vzbuzuje dojem snahy napodobit TB-303 od stejného výrobce. Nicméně je to módní vítr v podání Akai - hudební minimalizmus a snaha vše ovládat v reálném čase se nevyhnuly ani jemu.
Obrázek
Arturia
Také francouzská Arturia, která vyrostla na softwarových emulacích legendárních nástrojů MiniMoog, Prophet-5 nebo třeba Jupiter-8, pochopila, že ne vše se točí kolem počítačů. Její analogové syntetizéry MiniBrute a MicroBrute už známe. Příspěvkem k návratu ke krokovému zadávání sekvencí a CV/Gate propojení jsou sekvencery a padové kontroléry BeatStep a BeatStep Pro. Druhý zmíněný je dokonce vítězem ceny MIPA 2015 ve své kategorii. Na stánku Arturie byl propojen s nástroji MiniBrute a MicroBrute a nabízel zábavné minipracoviště hudebního minimalisty.

Závěr
Nedá se zde uvést vyčerpávající přehled všech horkých novinek. Snažili jsme se alespoň trochu přiblížit čtenářům pár bodů, které na nás v jediném dni na veletrhu Musikmesse a Prolight + Sound nejvíce zapůsobily. Poznatky zde získané nás jen utvrdily v tom, že se např. vývoj elektronických hudebních nástrojů už dávno nepohybuje ani v přímce, ani ve spirále, ale je plný překvapivých turbulencí i slepých uliček. Mnohé se mění a vývoj poslední doby svědčí mj. o ochotě uživatelů-muzikantů zapomínat na to všechno, co nám přineslo MIDI řízení, virtuální syntéza a vývoj DAW aplikací. Nikoho dnes neohromíte například samplem klavíru. Paměti RAM je mnohonásobně více, procesory jsou nesrovnatelně výkonnější, přesto je živý kontakt s akustickým nástrojem nenapodobitelným zážitkem. Podobné je to i s analogovou syntézou. Zprvu se zdálo, že tahat virtuální patch kabely myší ve VST nástroji bude skvělou vymožeností, která udělá ze starých modulárů těžkopádné a zastaralé zboží. Ale omyl, milí programátoři, uživatelé se díky těmto možnostem mnohému naučili a chtějí jít dál. Chtějí propojovat, kroutit, modulovat a cítit teplo, které sálá z opravdových krabiček. Reálných, sletovaných, vyvrtaných a neskladných fyzických krabiček.

Neexistuje asi nikdo, kdo by předpověděl další směr vývoje elektronických hudebních nástrojů. Mnohé se dá vysledovat z rostoucího zájmu o staré analogové, ale i digitální syntetizéry (což má za následek i růst jejich cen). Je určitě dobře, že se stále více sází na intuitivnost obsluhy. Všeobecná univerzalita spojení počítače a aplikace může vypadat jako nepřekonatelná, ale naštěstí se mnoho výrobců vrací k primárnímu požadavku, aby se „věc“ také dobře a pohodlně ovládala. Druhým problémem je to, že přemíra možností daného nástroje nepřináší to pravé uspokojení potřeb hudebníka. Někdy naopak limitované možnosti všech těch ARPů, Moogů, Prophetů a jiných legend 70. let 20. století uživatele donutí ždímat z nástrojů opravdové maximum a vrací člověku aspoň částečně pocit, že to má pod kontrolou. Ruku na srdce - kolik uživatelů Korgu Kronos využívá všechny druhy syntézy do té míry, aby jednou řekli „a dost, už z toho víc nevyždímu, chci víc“?

Jsme rádi, že jsme se do Frankfurtu zase jednou vypravili a hlavní závěr je pro nás to, že celý související průmysl sice není jako dřív, ale je tomu tak zkrátka proto, že se doba mění a celé odvětví se transformuje. Zejména na Prolight + Sound bylo vidět, že je minimálně v určitých oblastech pevný v kramflecích.

Jindřich Kravařík (Musikmesse - DAW aplikace, studio recording, Prolight + Sound)
Ondřej Urban (Musikmesse - elektronické hudební nástroje)
Facebook  Twitter  Google+
PROFIL AUTORA: Ing. MgA. Jindřich Kravařík
Vystudoval ČVUT FEL se zaměřením na digitální zpracování signálů a tvorbu VST plug-inů a obor Zvuková tvorba na HAMU. Věnuje se převážně studiové práci, sound designu a tvorbě hudby pro video projekty - v rámci audiovizuálního MERGE studia a zvukového a nahrávacího studia Sype Studios. Šest let se též věnoval dabingu ve studiu Barrandov. V současné době občas vymění studiové prostředí za čerstvý vzduch nebo jiné klimatizované prostory při live práci v divadle Archa a s Cirkem La Putyka.

reklama
Facebook  Twitter  Google+