Ty mi mluvíš úplně z duše Přesně tak, nechci to prostě jen nechat volně na těch pár kontaktech a pokud by se desce dařilo, což se samo nestane už dneska ani novýmu Milesovi Davisovi, tak by se pak nějakej label mohl ozvat sám. S tím životem jsi napsal hodně velký moudra Jedním z těch důvodů u mě je, aby si manželka řekla, hele ono to asi nebylo ten rok jen takový vysedávání u kompu i po práci, tak ho nechám třeba trochu bejt, když ho to baví a možná to má i nějakej smysl. V rámci family life a balancu v životě asi všichni víme, jaká úzká hrdla a riskantní věci s sebou tohle hobby nese

Hele ujasni si ten smysl toho proc to delas a pak se zamysli nad tim jestli vzhledem k tomu smyslu jdes spravnou cestou. Treba chtit byt bohaty a slavny a pak delat okrajove zanry neni uplne v souladu. A taky svoji zene se asi zavdecis jinyma vecma nez tvym hudebnim uspechem. Obecne bych byl nad smyslem v zavdeceni se zenam velmi opatrny.

Bohatý a slavný určitě ne. Ale máš pravdu, že už Arnold říkal: "you have to have vision" a je to svatá pravda. Samozřejmě nějaký vize a blízký cíle mám, ale nad dlouhodobějším horizontem jsem zas tolik nepřemýšlel. Obecně to je určitě hodně o nastavení palice, neumim moc dělat věci "rekreačně". Jsem takovej ten typ, co když se chce trošku naučit na bicí, tak si koupí všechny noty na trhu, začne si čistit zuby a utírat zadek levačkou, aby dohnala ve dvojkách pravou a myslí na soupravu kudy chodí. V autobuse čte noty na malej buben a když je den lekce s učitelem, tak se dokáže soustředit jen na to a zbytek dne je mnohdy jen výplň toho hlavního milníku v něm.

To je podle mě regulérní diagnóza. Dělal jsem takhle sport a odkouřil si ramena, kolena a kdeco dalšího. Takový to jdi si jednou dvakrát tejdně zacvičit na mě moc nefunguje, to radši nic. Tehdy jsem změnil totálně stravu, spánek, režim, prostě total dedication. S věkem se tahle porucha mírně zlepšuje Ale kdyby na to byly nějaký pilulky, tak bych si asi vzal (možná bych měl začít užívat konopí nebo ketamin). Jo a ženě se nezavděčíš, to už ve svých letech vím Samo legrace.

GEOMYSTERY: Btw, děláš prima muziku, alespoň to co jsem slyšel na Bandcampu. Máš tam odběr i na Spotify. Podle mě do toho taky cpeš nemálo času, energie, asi i peněz.

Podle mě je tohle jen o penězích. Pokud jsi ještě navíc ženatej a děláš to jak bylo vycítit mimo rodinu tak zapomeň. Představa mít fungující rodinu, zatímco jezdím s kapelou po koncertech je chyméra. I takoví borci jako byl Collins na to dojeli. Pokud chceš skutečně prorazit, musíš do toho narvat neskutečnej balík. Dnešní muzika není o ničem jiném než o penězích. Takže na tyto teorie o sociálních sítích rychle zapomeň. Je to byznys jako třeba prodávání aut. Nic víc a nic míň. Překvapuje mě, že to tobě jako marketérovi nedocvaklo. Na Youtube můžeš tak akorát poslat svoji písničku a po dvou týdnech kdy tam bude dvacet návštěv a tím to celé skončí se můžeš pochlubit své tchýni při nedělním obědě.

Yogi píše: ↑

29 črc 2022 15:01

Bohatý a slavný určitě ne. Ale máš pravdu, že už Arnold říkal: "you have to have vision" a je to svatá pravda. Samozřejmě nějaký vize a blízký cíle mám, ale nad dlouhodobějším horizontem jsem zas tolik nepřemýšlel. Obecně to je určitě hodně o nastavení palice, neumim moc dělat věci "rekreačně". Jsem takovej ten typ, co když se chce trošku naučit na bicí, tak si koupí všechny noty na trhu, začne si čistit zuby a utírat zadek levačkou, aby dohnala ve dvojkách pravou a myslí na soupravu kudy chodí. V autobuse čte noty na malej buben a když je den lekce s učitelem, tak se dokáže soustředit jen na to a zbytek dne je mnohdy jen výplň toho hlavního milníku v něm.

To je podle mě regulérní diagnóza. Dělal jsem takhle sport a odkouřil si ramena, kolena a kdeco dalšího. Takový to jdi si jednou dvakrát tejdně zacvičit na mě moc nefunguje, to radši nic. Tehdy jsem změnil totálně stravu, spánek, režim, prostě total dedication. S věkem se tahle porucha mírně zlepšuje Ale kdyby na to byly nějaký pilulky, tak bych si asi vzal (možná bych měl začít užívat konopí nebo ketamin). Jo a ženě se nezavděčíš, to už ve svých letech vím Samo legrace.

Býval sem stejný. De to změnit. Mě hudební tvorba dřív pohlcovala hodně, ale postupně je to lepší a lepší jak se můj zájem rozšiřuje do stran (lukostřelba, historie, archeologie, geologie, tai-či, botanika, psychologie, filosofie, meditace, četba knih). Díky tomu už neputuje tolik psychycké energie do jedné oblasti a netvoří to pak ten pohlcující efekt, který mě dycky spíš ničil než prospíval. Pokud chce člověk růst, tak ze sebe nemůže dělat jednostranného mrzáka.

Greyhound90: Zajímavý myšlenky, s něčím určitě souhlas, ale ne úplně. Za mě je velkej úspěch už to, že jsem sehnal finance na master + lisování CD a část vinylu, přitom z rodinného rozpočtu nešla ani kačka. A stejně jako v marketingu novým brandům a eshopům radím jak začít a jak dojít alespoň na nějakou metu, třeba pomocí SEO / Neplacených záznamů Google / Heureky v režimu FREE / Glami v režimu zdarma / guest bloggingu a tuny dalších kanálů a cest, tak věřim, že na nějakou úroveň se dá dostat organicky nebo bez velkých peněz. Podle mě tady vzniká nějaká mýlka o tom levelu kam chci jít. Ten level neni IMHO tak vysokej na to, abys musel mít "neskutečnej balík".

Jinak nad live ani nepřemýšlím a do jistý míry souhlasím. Ale jak jsem psal, když bylo potřeba, seknul jsem s tím komplet na X let a dneska bych si dal sakra pozor, aby mě to nesemlelo. S tím YouTube je to složitější myslim. Mrkni třeba na tohohle typa - https://www.youtube.com/c/Macroblank/about - na rovinu píše, že nechce žádnej kredit, že je všechno vykradený (zřejmě vysamplovaný a poslepovaný). Ale lidi to baví, kanál založil v roce 2020 a dneska tam má 63 tisíc subscribers, hromady views a přitom je na kanálu jen 28 videí, z čehož všechny jsou čistě "jeho zplundrovaný desky s coverem alba". Jen příklad, kterej mě napadá jako první s ohledem na to, že jeho ksicht nikdo nikdy neviděl, ale bylo by jich víc. A to je tohle muzika pro dospělý. Když vidím synka jak civí na kanály o mašinkách typu https://www.youtube.com/user/railspotting (20 tisíc subs) nebo dcerka tříletá na křečky https://www.youtube.com/c/Playattoyss (737 tisíc subs), tak mi nikdo nevymluví, že to nejde. Jasně, tohle jsou "extrémy" a tématicky mimo muziku a ani ty jejich čísla nejsou moje cíle, takových čísel bych dosáhnul dřív mučením hmyzu na pokračování, to je mi jasný. Ale moje nastavení hlavy je od jakživa hnaný k tomu JAK a ne se smiřovat s nějakym obecnym očekávání, že to nejde. Ukazovat ojedinělou desítku views u nedělní krůty není moje vize a nastavení makovice. Pokud bych stejně tak přistupoval k tomu, že těch 150 kilo na mrtvej tah nezvednu, tak je samozřejmě nezvednu. Pokud mam v hlavě jistotu, tak to dám a když ne hned, tak budu makat, abych to dal příště nebo přespříště. Stejně jako v online marketingu je obsah stále král, tak obdobně to bude v muzice a na YouTube. Teď mám obsah mrzáckej, provedení k smíchu, kvalitu nevalnou, prostě to neumim. Ale to neznamená, že si řeknu, že to nejde nebo že bych měl vyhrát ve sportce. Špatnej obsah (dneska frčí nadupaný videoklipy, což je level nedosažitelnej pro mě), špatná koncepce (jasně, nemusí tam bejt starej šedivej gesicht), špatnej software / HW na video, špatný kde co, ale to poslední, v čem bych viděl jako kreativní člověk problém, jsou peníze.

Proto byl prvotní dotaz, jak to řeší ostatní? Přijde mi trochu, že o tom A) nikdo nechce mluvit (což chápu, je to určitě do jistý míry každý věc, možná knowhow tajný to taky chápu, možná intimnější záležitost) nebo B) to v horším případě nikdo neřeší. Každopádně díky za reakci, hele mě to spíš nakopne tohle, jsem takovej soutěživej typ. Tím neříkám, že chci uměle zvyšovat nesmyslný čísla, spíš chci najít nějakou zlatou střední cestu jak připravit alespoň maličko v rámci možností půdu na vydání desky, se kterou se rok seru po nocích místo spánku. Nepodcenil jsem tvorbu, nepodcenil jsem mix (byť na levelu, kterej jsem sám schopen dát), master z UK je myslim povedenej, teď se rýsuje pěkná grafika coveru od profíka (kámoš z kreativní agentury, kreslíř, fotograf šikovnej), tak bych byl za mě blázen, kdyby pak podcenil release a nějakej alespoň malej marketing kolem. Byl by to ztracenej rok života, ztracená energie, nemohl bych se podívat sám sobě do očí.

Ne nadarmo se vyučuje hudební marketing na školách pro muzikanty, hudební manažerství třeba na JAMU, daj se najít bakalářský práce z Masarykovky na téma "Aktuální podoby marketingu hudby v digitální době" nebo "Význam marketingu na trhu elektronické hudby" příp. "Alternativní marketingové strategie v hudebním průmyslu". Jen to zřejmě zajímá lidi, který se muzikou živí nebo dokonce jen akademickou sféru. Ale divím se, že se o to nezajímá ani trochu nikdo, kdo má muziku jako hobby a přitom taky sám vydává a má třeba profil na Spotify a Bandcampu. Já jsem určitě speciální případ, díky tomu, že mě to zajímá i profesně jako markeťáka v oblasti ecommerce. Rád studuju trochu jak funguje vydávání a související promo v oblasti muziky (a je to hodně jiný co se týče kanálů, postupů, ale principy nejsou až tak jiný) a asi jsem díky tomu ten mimozemšťan, co to tady řeší namísto routování zvuku nebo new york komprese.

Promo může dělat dobře i eshop s echt okrajovým produktem pro specifickou klientelu na malym trhu provozvanej mamčou na mateřský dovolený (těch případů pár znám a maji obraty v řádu milionů), ne jen korporátní Alza. Svůj smysl to má a zákazníky taky. Ale to nechci srovnávat, protože to je tvrdej business a mě nejde o peníze, ale o snahu doručit tu muziku těm, které by to v rámci jejich žánrový / zvukový / pocitový preference mohlo bavit a oslovit. Obdobně jako v ecommerce může promo dělat rock star i producent naprosto menšinových až obskurních žánrů. Prostě má jen jinou cílovku, jiný kanály jak ten obsah doručit, kde se ta cílovka asi pohybuje a určitě slyší na jinou komunikaci atd.

Geomystery: Tak tohle rád podepíšu Btw, na taiči a jógu se teď chystám, miluju tyhle orientální a hlavně japonský věci. Navíc mám záda jak řešeto od toho jak vysedávám u kompu v práci a pak v noci ještě u DAWu, tak to potřebuju srovnat a jóga je určitě skvělá cesta. Díky bohu, že je deska hotová, teď si užívám zase trochu jiný věci (jako třeba vysedávání u Audiozone, zase legrace). Meditaci zkouším, zatím po svym, ale určitě bych chtěl zkusit i něco "osvědčenýho". Celkově mě to Japonsko pohltilo už někdy v 10 letech, kdy jsem začal s karate.

já to mám teda za b) jestli tě to zajímá. u všech svejch činností jsem se vzdal jakejchkoliv ambic. ze všeho jsem si udělal jen takovou hru. samozřejmě žádná nirvana se nekoná, jsem obyčejnej člověk, kterej pořád musí odbourávat svoje myšlenkový nešvary (který mě rozptylujou), ale tím, že jsem se zbavil toho nejvýraznějšího šutráku se mi vrátilo dost radosti a odpadlo zklamání, když jsem u něčeho strávil x hodin a nedostavil se kýženej výsledek. přišlo to nějak samo a pomohly tomu zkušenosti s různými zdary i nezdary a taky nějaký životní rány, který mi ty oči taky pomohly víc otevřít a zbavit mě pocitu nutnosti výsledku.

Nerad bych se někoho dotkl, ale nemyslím si, že by někdo výrazněji úspěšnej chodil na tohle fórum. Dřív tu bylo občas pár profíků, ale to je podle mě dávno pryč. A navíc jsme tady vesměs všichni staří.
Takže určitě jsme schopní dát slušnou zpětnou vazbu, ale funkční radu... těžko.

Yogi, mě překvapuje, že jsi online marketér a v hudbě aspoň, jak čtu tohle vlákno máš s marketingem problémy.
To mně připadá dost zajímavé.

geomystery píše: ↑

29 črc 2022 22:35

Býval sem stejný. De to změnit. Mě hudební tvorba dřív pohlcovala hodně, ale postupně je to lepší a lepší jak se můj zájem rozšiřuje do stran (lukostřelba, historie, archeologie, geologie, tai-či, botanika, psychologie, filosofie, meditace, četba knih). Díky tomu už neputuje tolik psychycké energie do jedné oblasti a netvoří to pak ten pohlcující efekt, který mě dycky spíš ničil než prospíval. Pokud chce člověk růst, tak ze sebe nemůže dělat jednostranného mrzáka.

Geomestry, podle mě máš těch zájmů tolik, že se v tom neorientuju. Možná sám nejsem lepší, taky mám spoustu zájmů.

Pro nás pro všechny: hudba a vůbec umění je údajně jeden z nejtěžších oborů na prosazení se. Na druhou stranu, to je výzva, ne?

BISCUIT: Chápu a úplně v pohodě, legitimní přístup k věci. Taky to nemám jako životní náplň, tou je rodina, pak práce, pak zdraví / sport / dobrý jídlo / kamarádi / pivo / víno / kávička ... Jen v rámci mála času co dělám muziku, teď aktuálně mám v rámci kreativy na chvíli "hotovo", tak asi řeším nesmrtelnosti brouka. Ikdyž pokud píšeš HRA => Gamifikace => bodíky => levely ...? Já jsem právě hravej a soutěživej, odjakživa, proto mi to možná nedá.

VASEK: Já právě zažil fórum zrovna v době, kdy tady tací byli (profil mam od 2002), ale je fakt, že v tý době se grabovalo z CD a nebyl žádnej streaming ani socky. Jinak já jsem taky asi starej, jen si to moc nepřipouštím - spíš bych se přikláněl k verzi, kterou razí moje žena a sice "žiješ ve snech"

TONY9: Mě to až tak nepřekvapuje, je to fakt jiný dělat marketing eshopu s kosmetikou, dětskýma batohama, svářečskýma přilbama nebo zahradním nábytek vs. indie artist promo. A souhlasím s tím, že dneska v tom bambilionu muzikantů, producentů, kapel a DJs být jen trochu vidět je hodně náročný - a to jak ve srovnání s ecommerce, tak s tím, jak to šlo v devatesátkách nebo začátkem milénia. Sice nebyl internet, nebyly tuny nástrojů, sítě, ale zase se taky každej kdo má doma klaviaturu nepovažoval za muzikanta. A stejný je to IMHO u fotografů, malířů, spisovatelů, animátorů, video tvůrců ...

Toto je vyborna tema a po precitani tvojej polo knihy zistujem ze mame dost podobne myslienkove pochody.Oproti tu pritomnym by sa dalo povedat ze ja som baby v plienkach.no mojim cielom je stat sa svetovou superhviezdou ktorej fanusikovia v buducnosti postavia 280 metrovu sochu zo zlata na mesiaci.Danu velkost som si vyratal v zdialenostou,aby ju bolo v noci vidiet zo zeme.
Ja si myslim ze stat sa aspon trochu hudobne uspesnejsi stoji za kvalitnou hudbou a za investiciou.Zaklad marketingu,kebyze mas len jedine jedno euro v kapse tak ho musis dat do reklamy.

DIVOKYMORIAK: Jsem rád, že to téma někoho baví. Já už se skorem smiřoval s úpálením na hranici. Je potřeba to brát s nadhledem a rezervou všechno. Ale 280 metrová socha ze zlata na měsící, to máš ambice na míle daleko přede mnou. Na to si doleju suchej Merlot, kterej jsem koupil v Tesco akci za 80 vočí Každopádně souhlas, na kvalitě / muzikálnosti / zajímavosti / kreativitě / zvuku apod. se dá pracovat, posouvat, hnát to s každou deskou dál.

A pak je to taky o kontaktech, štěstí, schopnosti vyhajpovat / udělat virál a určitě i o tom ksichtu (viz. Leoš Mareš a jeho skvělé hudební schopnosti vs. hudební pozice a výsledky - nezávidím a nikdy bych nechtěl, jen konstatuju fakta). Peníze jsou podle mě hodně důležitý ve chvíli, kdy v tý první oblasti není ani ťuk. Pokud už alespoň trochu kvalita / originalita / zajímavost / akceptovatelnost alespoň trošku širším publikem tam je, tak pak pár kontaktů, trocha štěstí a malej hype může udělat nějakej ne úplně nezajímavej výsledek - minimálně lokálně. Btw, podle mě se tady bavíme všichni o hrozně malém omezeném "trhu", když to řeknu ošklivě. Pokud se podívám jen vedle do Německa, tak tam je jednak diametrálně větší trh a hlavně řeší podporu kultury vč. té alternativní úplně na jiný úrovni. Taky tam maj potom třeba beatmakers svoje soutěže / beat battles, blogy, skupiny na FB, společný parties, fesťáky, úzkoprofilový rádia atd. Tam jsou jak výchozí pozice, tak i možnosti pro alespoň trochu šikovnýho nebo nadanýho kreativce úplně jinde.

Yogi:
všechno je to pouze o touze být šťastný a spokojený.
Teď jsem ti právě prozradil tvou náplň života

V tomhle jsme všichni absolutní sobci a feťáci, a opravdu každý tvůj čin, slovo, pohnutí ruky, mrknutí oka, prostě cokoliv uděláš vědomě i nevědomě v celém svém životě má prapodstatu v tom, že chceš mít v tom okamžiku nebo budoucnu libý pocit. TVŮJ.
A myslím tím opravdu všechno co uděláš.
Není v tvé moci mi dát nějaký příklad který moje slova vyvrací.
Nemůžeme ale za to.

Co jsem tím chtěl vlastně říct?

Dej si jen otázku jak velký pocit štěstí, nebo libého pocitu zažiješ, když dosáhneš svého cíle, máš-li nějaký konkrétní.
A zamysli se, zdali ti ten finální hezký pocit vůbec vynahradí pocity nepříjemné které jsi kvůli tomu absolvoval.
Někdy totiž něco tak chceme, že už ani nemyslíme proč to děláme a častokrát se dočkáme
spíše hořkého zklamání než předpokládaného štěstí v podobě třeba i byť minimálního uznání.
( to uznání a ocenění je v tomto případě ten fet pro který to vše děláš )

Ty vole, zase ten rum