Ze zvuku mám podobný pocit, jako když přijdu do starého kina, kavárny, kde je znovu všechno ošetřeno, zachováno, vyčištěno. Světla je jen tolik, abych poznal, kde je mé místo - v tom tmavě hnědém dřevěném křesle. To světlo se také slévá s nějakou sladkou vůní a s také s vůní tabáku. Ladnost tvarů a elegance, nic na sebe neupozorňuje svou malostí. Takový je to zvuk. Ne zrnitý, ne ostrý, ne roztěkaný a křiklavý.