Hodně dlouho jsem pošilhával po původních iLoud Micro. I když jsem je měl možnost párkrát slyšet a přišly mi v pohodě do batohu na cesty, vždycky jsem se nakonec zadrhnul. Nejvíc mi asi byla proti srsti ta nesymetrická konstrukce s jednou aktivní a jednou pasivní bednou. A tak jsem se vždycky nějak přesvědčil, že to přežiju se sluchátkama, když už mě přepadne nějaká chuť něco pitvořit jinde než doma... Jenže pak se objevil tenhle upgradovanej koncept a červíček začal zase hlodat. Sice se mi nejdřív nezdála cena, ale když jsem si uvědomil, že je součástí vlastně to co mám jako samostatnej HW (ARC4), kterej sám o sobě není taky bůhvíjak lacinej, kousnul jsem se do ruky, zavřel oči a objednal - žijeme jen jednou, ne?

Dneska dorazily. Nejprve jsem si je zapnul jak jsou (jen nastavil přednastavené korekce pro umístění na stole) a poslouchal své oblíbené referenční tracky. Dojmy a pocity byly různorodé. U elektronické hudby vesměs v pohodě, basy a celková energie mě občas až vylekaly (on člověk v určitejch pasážích jakoby zapomene jak ty malý budky uměj bejt zlý). Horší dojem jsem ale měl u vážný hudby a orchestru obecně, i když swingový věci zase k mému překvapení frčely slušně. Když už jsem měl dojmy jako na houpačce, řekl jsem si, že je čas to zkalibrovat. A tady končí veškerá legrace. Je jasný, že ty výkyvy byly daný umístěním beden na desce stolu (i přes podložení je tohle prostě vždycky tak trochu průser). Kalibrace ty jámy a kopce dokonale vybrala a mně spadla čelist. A to, jak jsem psal, vím co umí ARC. Ale na klasickejch bednách, líp umístěnejch, je ten rozdíl prostě subtilnější. Tady před váma na stole stojej ti dva prckové a hrajou jako o život. Najednou všechny žánry hrajou jak maj a je jasný, že se tomu dá hodně věřit.

Věděl jsem, že budou fajn - ve skutečnosti jsou boží. Věděl jsem, že budou analytický, ale jsou ještě o krok dál, než jsem čekal - máte je blízko, jsou pro vás čitelností skoro jako sluchátka. Jako když se chcete podívat na obrázek a prostě dáte hlavu blíž, abyste líp viděli - jen tady prostě líp/detailněji slyšíte. + mám pocit, že jak jsou ty měniče malinký, že jsou rychlý a ty transienty a celkově i vykreslení těch zvuků je moc hezký. Prostory do hloubky i stranově taky krásný.

Za mě je zde jedinou slabší stránkou (nikoliv slabou) to, co je vlastně na těhle bedýnkách nejvíc wow. Tedy to, že hrajou poměrně obstojně i dole. Minus je tedy ten rozdíl oproti klasickýmu velkýmu měniči - pod 50 Hz už je tady sotva něco a hlavně to celkově už v těch nižších frekvencích je malinko cítit tím limitem fyzikálním (a možná i trošku plastem a bassreflexem - tím chci říct, že už to není tak krásně přesný jako výš).

Tolik moje první dojmy, třeba někoho inspirují a řekne si, že je taky nutně "potřebuje"

Přidám ještě mé dvě, resp. tři zkušenosti s jejich použitím.
1. Vzal jsem si je s sebou na dovolenou. Z jedný místnosti v prázdninovým domě jsem si udělal malý studio. Bedýnky postavený na stole, podložený cca 10cm pevnou pěnou a s vyklopenou náklonovou nožkou. Pokoj byl tak 20 m². Měl hodně jeskynní zvuk podpořenej v rohu osazenými kachlovými kamny s plechovým komínem - ten jsem měl cca 2 m od hlavy a když jsem se soustředil, tak jsem ten jeho přímej vliv slyšel Kalibrace pomohla hodně, ale samozřejmě s tím cinkavým roomem si neporadila. I přesto to bylo velmi použitelný na produkci i na hrubej mix. Jen se člověk nemohl naplno kochat zvukem, ale přehled o všem nosným úplně v pohodě. Na detaily a okamžitou kontrolu jsem měl Ollo X1 a vlastně jsem byl rád, že jsem je ani moc neměl důvod nasazovat (bylo teplo). Takže jako mobilní řešení na jedničku s hvězdičkou. V jednom batohu bedny, noťas, zvukovku, kalibrační mikrofon a všechny kabely. Mimo jsem měl jen midi keyboard a sluchátka (ta mají vlastní mini bag, kterej už se do batohu nevešel).

2. Když jsem se vrátil, neměl jsem pořád vymyšlený osazení vedle hlavních beden. Tak jsem prcky cvičně osadil na čelo postele a natočil na hlavu spáče. Přidal k nim kompaktní BT modul a krmil je signálem bezdrátově z telefonu. Fakt vtipný se ráno vzbudit a hned na sebe pustit ten skoro až nekompromisní zvuk zblízka - dlouho jsem nevstával takhle s úsměvem. Stinnou stránkou bylo, že mi vylézání trvalo ještě déle než normálně

3. Konečně jsem vymyslel uchycení a umístění na hlavní poslechový lokaci v těsné blízkosti hlavních beden. V mezičase jsem si taky pořídil pasivní přepínač 3x in / 3x out. Takže konečně prckové levitujou v optimální vejšce, dostatečně odpíchnutý od desky stolu. Rekalibrace... A přímý přepínání A a B beden. To co píšu v předchozím příspěvku ve třetím odstavci platí + mám pocit hraničící s jistotou, že se zavěšením ten spodek ještě trošku víc osvobodil. Velký bedny mám o kousek dál, celej jejich zvuk je velkoplošnější (nevím jak to jinak nazvat) a takovej lehounce sametovější, malý víc zaostřený. Velký jsou samozřejmější hlavně tam, kde není tak silnej bas, ale o to víc je třeba aby vyniknul subbas (aby to mělo ty pravý koule - dobře sejmutá akustika, jazz). Ale jinak jim prckové statečně sekundujou a absolutně se nenechávaj zahanbit. Musím říct, že kdybych musel mít jen jedny bedny, tak na produkci klidně vezmu ty malý, protože jsou o kousek praktičtější tím, jak se vejdou do báglu. Samozřejmě jsem rád, že můžu mít oboje - smysl to rozhodně pro mě má i při osazení vedle sebe, natož pro to mobilní použití.

A ještě poslední postřeh. Ten možnej "very near field" poslech je pro mě osobně přímo žolíkovou výhodou. Nechcete-li nebo dokonce nemůžete-li si to pustit víc nahlas, tohle hodně řeší a přece tam pořád je ta bednová výhoda oproti sluchátkům (přirozenej crossfeed a nulová změna tlaku).