Hodně dlouho jsem pošilhával po původních iLoud Micro. I když jsem je měl možnost párkrát slyšet a přišly mi v pohodě do batohu na cesty, vždycky jsem se nakonec zadrhnul. Nejvíc mi asi byla proti srsti ta nesymetrická konstrukce s jednou aktivní a jednou pasivní bednou. A tak jsem se vždycky nějak přesvědčil, že to přežiju se sluchátkama, když už mě přepadne nějaká chuť něco pitvořit jinde než doma... Jenže pak se objevil tenhle upgradovanej koncept a červíček začal zase hlodat. Sice se mi nejdřív nezdála cena, ale když jsem si uvědomil, že je součástí vlastně to co mám jako samostatnej HW (ARC4), kterej sám o sobě není taky bůhvíjak lacinej, kousnul jsem se do ruky, zavřel oči a objednal - žijeme jen jednou, ne?

Dneska dorazily. Nejprve jsem si je zapnul jak jsou (jen nastavil přednastavené korekce pro umístění na stole) a poslouchal své oblíbené referenční tracky. Dojmy a pocity byly různorodé. U elektronické hudby vesměs v pohodě, basy a celková energie mě občas až vylekaly (on člověk v určitejch pasážích jakoby zapomene jak ty malý budky uměj bejt zlý). Horší dojem jsem ale měl u vážný hudby a orchestru obecně, i když swingový věci zase k mému překvapení frčely slušně. Když už jsem měl dojmy jako na houpačce, řekl jsem si, že je čas to zkalibrovat. A tady končí veškerá legrace. Je jasný, že ty výkyvy byly daný umístěním beden na desce stolu (i přes podložení je tohle prostě vždycky tak trochu průser). Kalibrace ty jámy a kopce dokonale vybrala a mně spadla čelist. A to, jak jsem psal, vím co umí ARC. Ale na klasickejch bednách, líp umístěnejch, je ten rozdíl prostě subtilnější. Tady před váma na stole stojej ti dva prckové a hrajou jako o život. Najednou všechny žánry hrajou jak maj a je jasný, že se tomu dá hodně věřit.

Věděl jsem, že budou fajn - ve skutečnosti jsou boží. Věděl jsem, že budou analytický, ale jsou ještě o krok dál, než jsem čekal - máte je blízko, jsou pro vás čitelností skoro jako sluchátka. Jako když se chcete podívat na obrázek a prostě dáte hlavu blíž, abyste líp viděli - jen tady prostě líp/detailněji slyšíte. + mám pocit, že jak jsou ty měniče malinký, že jsou rychlý a ty transienty a celkově i vykreslení těch zvuků je moc hezký. Prostory do hloubky i stranově taky krásný.

Za mě je zde jedinou slabší stránkou (nikoliv slabou) to, co je vlastně na těhle bedýnkách nejvíc wow. Tedy to, že hrajou poměrně obstojně i dole. Minus je tedy ten rozdíl oproti klasickýmu velkýmu měniči - pod 50 Hz už je tady sotva něco a hlavně to celkově už v těch nižších frekvencích je malinko cítit tím limitem fyzikálním (a možná i trošku plastem a bassreflexem - tím chci říct, že už to není tak krásně přesný jako výš).

Tolik moje první dojmy, třeba někoho inspirují a řekne si, že je taky nutně "potřebuje"