
jinak čistě teoreticky: určitě taky víš, že čím širší pásmo reproduktor hraje, tím větší kompromis to fyzikálně je, protože pro ultranízký frekvence potřebuješ úplně jiný vlastnosti konstrukce a materiálu, než pro vysoký frekvence. čistě z tohohle úhlu pohledu by bylo výhodný mít mnohopásmový reprobedny (3 a více pásem). to ale přináší další komplikace, takže se většinou volí konstrukce se dvěma pásmy. z praxe pak určitě víš, že bedny s většími měniči pro spodní frekvence sice dokáží jít frekvenčně níž a hrají nejspodnější frekvence přesvědčivě, zároveň ale začínají ztrácet ve středech - typický příklad je srovnání beden různých velikostí z jedné kolekce - např. s 8", 6" a 4". nikdy se nedá předem říct, že 8" budou "nejlepší", protože jejich projev prostě bude jiný a pro různé účely se potom bude měnit i to, jestli jsou nejvhodnější 8", 6" nebo 4" (a rozhodně tady nejde o kritérium velikosti místnosti). prostě někdo po většinu času potřebuje kontrolovat hlavně střed spektra a tam potřebuje co největší přesnost a kvalitu obrazu. pro nějakou detailní kontrolu spodku pak na chvilku přepne na velkou bednu, nebo to pak pošle někomu dalšímu. podle mého názoru ale, zkušenější člověk, kterej má určitý návyky, zná problematiku a nepracuje s úplně problematickým vstupním materiálem, nepotřebuje k práci (nebo třeba k 90 % práce) to úplně nejhlubší pásmo (řekněme 80 - 30 Hz). Prostě je to volba a je zaslepeností řešit jen frekvenční rozsah na papíru - o to mi šlo

a ještě mě napadá jeden konstrukt: oxyygen dělá nějakou práci pro fm rádio. tzn. cokoliv pod 50 Hz ho ani nemusí zajímat
