To je těžký..
V principu by asi většina lidí chtěla limiter, co nepropustí nic nad nastavený output ceiling a zároveň, aby nebyl slyšet.. Což samozřejmě není technicky možné, takže se používá hromada triků a optimalizací, které jsou ale silně závislé na vstupním materiálu. Při určitých typech materiálu tyhle triky vyprodukují slyšitelné artefakty a zkreslení.
Takže obecně limitery mají různě dlouhý lookahead, adaptivní časování a různé náběhové a odběhové křivky. Také je v nich typicky několik sekcí (leveling compressor, limiter, clipper), které mohou mít různou topologii (sérově nebo paralelně s mícháním podle nějaké křivky), využívají se i nějaké psychoakustické vlastnosti lidského vnímání např. maskování. Některé limitery pracují i vícepásmově. Někdy jsou různé další sekce "krmeny" i rozdílovými signály.
Ta závislost na vstupním materiálu je dána např. tím, že např. taneční muzika nebo současný pop snese daleko větší míru zkreslení (primárně proto, že většina zdrojů zvuku je umělá a člověk je nemá kam přiřadit ve své zvuk. paměti.. narozdíl třeba od flétny nebo lidského hlasu).. taky je tam typicky velké množství energie na nízkých kmitočtech, která ten limter nesmí úplně rozhodit a případně "zavřít" na dlouhou dobu. Zároveň s tím lidi chtějí "zdánlivé" zachování dynamiky, kdy obětují čisté vyšší středy a výšky za to, že se (zjednodušeně řečeno) původní amplitudové špičky ořežou a transformují na kontrolované harmonické zkreslení.
Takže pokud se pak použije podobně "naladěný" algoritmus na něco, kde je to zkreslení slyšet a vynikne, nezní to samozřejmě moc dobře.
Nemám moc zkušeností s Pro-L, chvíli jsem si hrál s demem, ale věřím, že právě jeho jiné profily a velikost look-aheadu by mohly výrazně zlepšit výsledky.
Elephant je sice slon, ale pro mě spíš vlastně chameleon, protože editací všech jeho parametrů dokážeš pokrýt jak agresivní limitování s maximální hlasitosti na úkor zkreslení, tak i čisté limitování (což si vlastně potvrdil
).
U Oxfordu je zásadní věc při tomhle použití s nějakým čistým materiálem vypnout safe režim, nastavit delší časové konstanty - jako v presetech Clean gentle nebo Clean limit no enh.. následně je pak třeba i stáhnout výstupní úroveň, protože limiter v tu chvíli přestane být "brickwall". Pořád si myslím, že v podobném nastavení zní Oxford úplně skvěle a krásně zachovává prostor.
TB Barricade používám taky, je výborný.. u něj se zas k čistějšímu zvuku při limitování dostaneš tak, že nastavíš delší lookahead (>2ms) a úplně stáhneš multiband sekci.. zároveň s tím, podle toho jak často zabírá, se pohrát s knobem Attack, který neovládá atak v klasickém slova smyslu, ale udává víceméně délku, kdy už špička půjde do jeho pomalejší leveling sekce.
Poslední, co bych doporučil, je freeware Limiter No.6, který má všechny své sekce plně ovladatelné.. takže např. se sborem bych to hypoteticky
nastavil tak, že by byla aktivní akorát Peak limiter sekce (režim Brickwall, Type-C, speed 1/2) a pokud by něco prolézalo dál, tak bych nastavil Protection sekci do režimu ISP fast, která pochytá případné krátké špičky.
Takže za mě, není to loterie, zjištění mě nepřekvapuje. Většinou to zdaleka není determinováno jen použitým limiterem (jakože bych teď klidně mohl vystřelit třeba TC Brickwall II, který mám rád na TC6K). Jen to většinou vyžaduje "hraní" si s parametry u konkrétních limiterů.
Michal
přesně tak... naopak používání továrních presetů je často velmi nevyzpytatelné
