Původní USB kontrolér APC 40 vyšel v roce 2009 a byl to první produkt firmy Akai, který nabídl těsnější integraci s DAW Ableton Live. A to takovou, kterou nemusíme nijak řešit, jelikož vše je již propojeno, tedy skutečně „vybalíme a jedeme“. Častým problémem více obecných na MIDI nebo OSC postavených systémech je přitom fakt, že je musíme ještě hodně doladit a nastavit, byť potom máme prakticky neomezené možnosti. Dle mého názoru najdeme i dnes na trhu příliš mnoho obecných a málo specifických kontrolérů, kromě Avid ProTools a poslední dobou právě i Abletonu Live. Hlavním konkurentem APC 40 se následně stal Novation Launchpad, který vytvořil celý žánr videí „abletonového hraní“ s výraznými vizuálními efekty tohoto kontroléru, a od roku 2013 pak také vlastní produkt firmy Ableton - Push. Co tedy přináší Akai uživatelům Ableton Live nového?

Rozbalení a instalace
Akai nedodává ke svým produktům nějaké velké fyzické bonusy, takže obsah krabice nepřekvapí: kontrolér a kabel. Musím ale přiznat, že tentokrát to bylo skutečně Plug & Play tak, jak si ho asi všichni představujeme a pak při „instalaci“ nějakého Flash disku trpělivě čekáme, až Windows příslušný ovladač skutečně „najdou“. V případě všech produktů APC šlo o záležitost trvající skutečně několik vteřin. Navíc při spuštěném Live 9 Lite (dodávaném s přístrojem) se v průběhu připojený kontrolér okamžitě připojí do programu a začne pracovat, není třeba ho ani nastavit v seznamu MIDI zařízení.

Fyzická stránka zařízení a srovnání s předchůdcem
Rok vydání je na druhé verzi APC40 znát. Oproti svému předchůdci je tenčí, plošší a celkově více zapadá do současného trendu slim designu. Má také obdélníkový tvar, čímž se ještě více odlišuje od čtvercového designu, který má Launchpad a Push. Počet zásadních prvků zůstal proti první verzi nezměněn, ale došlo k významnné reorganizaci. Spouštěcí matice zůstává, jak název produktu napovídá, o celkovém počtu 40 tlačítek, organizovaných jako pět řádků (tedy scén) krát osm sloupců (tedy kanálů). Zároveň jsou nyní podlouhlého obdélníkového tvaru, což umožňuje, aby celý kanál měl dostatečnou šířku na to, aby v něm kromě velkého tlačítka pro výběr byly ještě dvě dvojice menších tlačítek pod sebou a nemotorizované fadery dál od sebe. Ty svou velikostí téměř připomínají ty z mixážních pultů pro DJe a mají mezi sebou cca 1,5 cm rozestupy, což je velmi příjemné a opticky přehledné. V kombinaci s širokými odpalovacími tlačítky je pak celkem jasné, co k čemu patří. K tomu zásadní měrou přispívá také fakt, že tlačítka jsou nyní s RGB podsvícením a barvy tak pro nepřehrávané klipy reprezentují jejich obarvení v Session View a nemají tedy pouze základní žlutou barvu pro obsazenou buňku jako u minulé verze. Stále platí, že přehrávaný klip je zelený a klip, do kterého nahráváme, je červený. Co si budeme nalhávat, blikátka a svítítka jsou nedílnou součástí každého studia nebo elektronického setupu a tohle je prostě opravdu hezké. K tomu všemu navíc právě přehrávané klipy pomalu doutnavě blikají v závislosti na tempu...

Přidružená tlačítka pro spouštění celé scény a zastavení daného kanálu jsou nyní tvarově jiná - menší a nelze si je tak splést s odpalovacími tlačítky jednotlivých klipů. Druhá zmíněná tlačítka také oddělují řadu sloužící pro výběr kanálu. Také menší tlačítka pro další kanálové funkce (Solo, Mute, Record Arm, přiřazení pro crossfader) jsou nyní jasně odlišena popisky přímo na sobě a nemusíme se tak orientovat po řadách jako u starého modelu. V případě přiřazení ke crossfaderu máme svoji volbu barevně odlišenou stejně jako uvnitř Live (žlutá/oranžová).

Osm otočných ovladačů pro přístup k panoramě a sendům bylo přesunuto nahoru nad matici, vytvářející tak téměř dojem celkem klasického ovládacího stripu s faderem dole a otočným ovladačem nahoře. Jedná se opět o nekonečné potenciometry, každý se svým LED kroužkem pro zobrazení hodnoty. Pro selekci sendu, který chceme ovládat, slouží nyní kombinace Shift + selektor kanálu 1-8. K dispozici je navíc mód User, ve kterém si, jak název napovídá, můžeme namapovat funkce libovolně, přičemž tato osmička zůstává uložena a můžeme libovolně přecházet mezi ní a implicitními funkcemi.

Ovládání tempa a sekce pro ovládání přehrávání (Transport) jsou nyní pohromadě v horní části a přibyl jeden krokový otočný ovladač pro permanentní změnu tempa. Naopak kurzory pro pohyb maticí projektu a tlačítka pro adresování druhé osmičky otočných ovladačů jsou spolu s nimi pohromadě v dolní části. Sekce pro ovládání přehrávání má kombinované Play/Stop tlačítko, Record a Session Record ovládající příslušné funkce. Tato trojice je větší než ostatní tlačítka a dá se bez problémů nahmatat. Obě tyto sekce jako jediné nemají podsvícená tlačítka, pouze některá mají malé stavové LED na panelu nad nimi.
Celkově je z mého pohledu rozložení ovladačů u druhé verze řešeno velmi intuitivně a až na pár rozšířených funkcí je vše naprosto jasné z popisků a obecné zkušenosti se zařízeními tohoto druhu. Kombinace podsvícení a rozložení umožňuje podle mne naprosto jisté ovládání i při velmi limitovaném osvětlení již po poměrně krátké době užívání. Zadní panel je velmi jednoduchý, obsahuje USB port, tlačítko pro zapnutí, přípojné místo na zámek a vstup na pedál, tentokrát pouze jeden. Provedení je velmi solidní a kontrolér působí robustním dojmem. Dle výrobce jsou fadery na tomto modelu odolnější než na původním APC 40, na jejichž trvanlivost je na fórech poměrně dost stížností. Tlačítka a otočné ovladače také vypadají, že by měly něco vydržet. Odpalovací matice je podle mého názoru někde na půl cesty mezi pady a tlačítky.

Nejmenší sourozenec APC mini
Spolu s hlavním produktem vyšla rovnou i dvě odvozená zařízení. Nejjednodušší je APC mini, které obsahuje stejně jako hlavní kontrolér devět nemotorizovaných faderů, pochopitelně menších a s kratší dráhou. K tomu má ovšem matici 8x osm tvořenou obdélníkovými tlačítky, pochopitelně jiného druhu než hlavní a výrazně dražší produkt. Jsou menší, nižší, blíž k sobě a evidentně měkčí a více se viklají. Celkově vše působí tak, jak bychom očekávali u zařízení z nižší cenové kategorie. Jejich podsvícení je pouze základní, čili žlutá, červená, zelená pro reprezentování stavů, podobně jako u původního APC.

Dále máme k využití malá kulatá tlačítka pro spouštění celé scény a zastavení daného kanálu. Ta také přes Shift, což je jediné další tlačítko, můžeme používat ještě k dalším funkcím. Levá část zastavovací osmičky tak slouží jako kurzory pro přesun matice po projektu. To je podle mne zrovna jedna z nevýhod tohoto jinak velmi funkčního výrobku. Chápu, že už prakticky nebylo místo, povrch je skutečně téměř plný kromě poměrně tenké horní lišty s logem, ale přece jen tohle je pro živé použití (pro které je produkt evidentně určen) zásadní funkce a její ovládání dvojhmatem může vést k chybám. Můžeme ale také přímo ze zařízení měnit funkci faderů a také řady tlačítek nad nimi (tedy těch sloužících implicitně pro zastavení přehrávání v daném kanálu) - k dispozici máme Solo, Mute, Rec Arm a Select. Stisknutý Shift nám ukáže aktuální zvolenou funkci. Fadery mohou být kromě hlasitosti přímo z kontroléru přepnuty na ovládání panoramy, sendů (opětovným zvolením přepneme na další send) a na ovládání Hlavní výhodou tohoto zařízení je samozřejmě jeho kompaktní velikost.

Popsané funkce a prvky jsou nacpány na ploše 23 x 20 cm. Výška zařízení odpovídá zmiňovanému novému slim designu (ve srovnání s původním APC 40) a váha je velmi příjemná. Jedná se samozřejmě o plně plastové zařízení, které ale působí dojmem, že by mohlo i nějaké ty převozy vydržet. Rozhodně jsou na trhu zařízení na první pohled mnohem chatrnější. V tom právě spatřuji největší výhodu, protože laptop, kompaktní vícekanálová zvuková karta a k tomu APC mini nabízejí velmi mocný mobilní set-up, který se stále v pohodě vejde do obyčejného nenápadného batohu. Pokud využíváte Ableton i tak jako já, tedy pro odbavení přehrávaných zvukových složek a dodatečné zpracování signálů při živých představeních, je APC mini naprosto ideální. V mnoha situacích si člověk s odpalováním klipů a fadery ovládajícími hlasitost bez problémů vystačí, jelikož ostatní parametry buď může nastavit v klidu myší, nebo může mít jejich průběhy dokonce ošetřeny automatizací.

O něco větší sourozenec APC Key 25
Třetí do party si drží plastovost, malé rozměry a nízkou váhu podobně jako APC mini. Na první pohled jsou ale zřejmé zásadní rozdíly: žádné fadery, ale osm malých otočných ovladačů s pevným rozsahem a ve stejném provedení jako další malá zařízení Akai (např. MPX-16). Ty můžeme přímo z kontroléru přiřazovat identicky jako u mini pro ovládání základních funkcí - tedy hlasitost, panorama, sendy nebo parametry zařízení daného kanálu (efektu nebo nástroje). Matice je stejně trojbarevně podsvícená a zmenšena na 5x osm tlačítek v ještě menším provedení než u APC mini (1,5 x 0,6 cm vs. 2 x 1 cm) a postranní a spodní kulatá tlačítka jsou také o něco menší. Díky tomu se na celkovou plochu 31 x 19 cm vešlo ještě 25 lehkých plastových minikláves. Ty jsou ještě doplněny řadou tlačítek pro oktávovou transpozici, malou transport sekcí (Play/Pause a Rec) a tlačítkem Sustain. Možnost připojit pro tuto funkci pedál bohužel chybí. Klávesy nabízejí poměrně slušnou hratelnost. Přiznám, že s miniklávesovými kontroléry nemám velkou zkušenost, čili ve mně při testu neustále doutnal pocit, že mám pod rukama spíš hračku než specializované hudební zařízení. Ale ačkoli mám dost velké ruce, jsou klávesy při šířce 1,8 cm a délce 8 cm v pohodě použitelné. Jen mám u nich jako u jediného ze všech pohyblivých prvků trojice zařízení pocit, že se každou chvíli ulomí. Pravděpodobně je to dáno jejich rozměry, pochopitelně při parametrech, které má Key 25, mohou klávesy těžko působit stejně odolně jako pořádná klávesnice pro syntezátory od firmy Fatar, to by mělo i velký vliv na celkovou váhu. Jedná se rozhodně o použitelné all-in-one řešení, obzvlášť pro tvorbu na cestách. Při šetrném zacházení by mohlo i nějaký čas vydržet zátěž živého hraní, při testu ve studiu těžko soudit.

Spolupráce s Abletonem
Jak již bylo řečeno, integrace je skutečně velmi těsná a již léty prověřená. Již minulé APC 40 bylo vyvíjeno přímo ve spolupráci s firmou Ableton. Je otázkou, jak je tomu nyní, když má firma vlastní kontrolér Push, ale ten je přece jen zaměřen trošku jinak. Každopádně logo Abletonu nalezneme na přední a zadní hraně APC 40 MKII stále a jedno z hlavních prezentačních videí je natočeno přímo člověkem z firmy. Již jsem se zmiňoval bezproblémovou instalaci, o které si uživatel např. při práci s USB-MIDI zařízeními v Cubase může nechat jen zdát, jelikož tam pokud zařízení není připojeno při spouštění DAW, tak ho neuvidí. Vše funguje jak má a systém neustále informuje uživatele o různých nastaveních (např. k čemu jsou přiřazeny otočné kontroléry sekce Device apod.) na žlutém informačním proužku v dolní části obrazovky. Pokud je připojeno více stejných zařízení, fungují v součinnosti, podobně jako se dva Mackie Control Universal budou chovat jako jeden s 16 fadery. Pokud máte připojeno více různých zařízení jako já při testu, pracují základní funkce také bez problémů, každý ovladač má svůj jinak barevný rámeček v Session View a pohybují se zcela nezávisle. Můžeme s nimi mít pod kontrolou identické nebo zcela odlišné části projektu. Přiřazení funkcí ze zařízení funguje u základních bez problémů (např. sendy). Horší je to při módu Device. Malé kontroléry nemají možnost volit, které zařízení v racku budeme nastavovat, musíme použít myš. Pokud ovšem použijeme APC 40, volit můžeme tlačítky. Volba je ovšem pro všechny ovladače zároveň, ať už v jedné nebo druhé formě.

Pedál je předdefinován pro ovládání nahrávání a umožňuje tak z Live snadno udělat dobře ovladatelný looper. Stále máme možnost pomocí mapování uvnitř programu libovolně namapovat jakýkoli prvek, což je rozhodně velká výhoda tohoto DAW, zejména vzhledem k přehlednosti a snadnosti, s jakou je tato funkce řešena. APC 40 MKII také stále nabízí možnost pohybovat se po celý bankách v matici Session View, ať už pomocí tlačítka Bank a kurzorů nebo Session Overview, které se nám rozbalí na tlačítkové matici při stisknutí Shiftu. Barevné kódování nám ukáže, v jakých částech matice projektu se nachází právě přehrávané klipy a můžeme se velmi rychle přesouvat.

Přibalený software
Všechny tři produkty přicházejí s licencí na Ableton Live 9 Lite. Tato základní verze je především omezena na osm stop, osm scén, dva send tracky, čtyři vstupy a čtyři výstupy. To je popravdě velmi slušný začátek a od prodávané nejnižší verze Intro se v těchto základních parametrech liší jen počtem stop (8 vs. 16). Navíc se dá koupit upgrade na vyšší verze, který z jejich ceny v praxi ubere cca tisíc korun. Dále je přibalen syntezátor Air Hybrid 3 a samozřejmě samply a smyčky.

APC 40 MKII jakožto vlajková loď s odlišnou cenou nabízí větší možnosti - obsahuje ještě více samplů, smyček a efektů a k tomu syntezátor SONiVOX Twist. Proč ne, další „obsahotvorné“ nástroje se hodí vždy.

Celkový dojem
APC 40 MKII je podle mne velmi povedené zařízení, které je maximálně intuitivní a velmi inspirativní. Jako základ živé sestavy s Ableton Live poslouží perfektně a i ve studiu výrazně usnadňuje práci. Navíc, jak jsem již zmiňoval, velmi dobře vypadá a už jen tím uživatele láká k používání. Rozložení prvků je velmi přehledné, ale samozřejmě je možné vše přemapovat, byť pro případné namapování nějaké zásadní funkce specifické pro daný projekt není moc důvod, zejména díky User bance namapování osmičky horních otočných ovladačů.

Malí sourozenci si určitě najdou svoje místo při situacích, kdy oceníme menší rozměry a váhu a při méně komplexní a méně obecné práci s Live. Samozřejmě totiž nemohou sloužit jako produkční systém, díky němuž bychom nemuseli vůbec sáhnout na myš či klávesnici. Ale jako doplněk mobilního vybavení mohou oba posloužit výborně, navíc za velmi příznivou cenu. Cena je ostatně zajímavá i v případě APK 40 MKII, který je o cca 25 % levnější než Push.

Výrobce: Akai Professional
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.

Jindřich Kravařík