ALVA Nanoface

Odpovědět
ales.dvorak
Příspěvky: 48
Registrován: 11 úno 2004 14:19

ALVA Nanoface

Příspěvek od ales.dvorak » 29 srp 2012 14:38

Kvalitní zvukové rozhraní aneb téměř detektivní záhada.

Před krátkým časem se na již tak dost přeplněném trhu zvukových rozhraní objevila novinka, která okamžitě vyvolala vodopád úvah, dotazů i spekulací. Ty byly vedeny především snahou zjistit, zda na první pohled zřejmá vnější podobnost se zvukovým rozhraním renomovaného výrobce je či není náhodná, a zda mimo podobnost vnějškovou existuje i podobnost vnitřní, tedy taková, která by měla rozhodující vliv na užitnou hodnotu nového zařízení. Po nepříliš složitém pátrání vyšly najevo zajímavé a důležité skutečnosti, které do zatím poněkud nepřehledné situace doufám vnesou trochu více světla. Informovanější čtenáři už asi tuší - řeč bude o zvukovém rozhraní ALVA Nanoface.

Firma ALVA měla donedávna ve výrobním programu široký sortiment kabelů pro analogové i digitální použití, nejrůznější přechodové členy a součásti pro zástavbu přístrojů do racků. V rámci tohoto výrobního segmentu ALVA úzce spolupracuje s renomovanou firmou RME, která zaujímá mezi výrobci audiorozhraní čelné místo.

Sortiment kabeláže ALVA vychází do značné míry z potřeb firmy RME, takže hrdé označení firmy ALVA jako partnera RME je z tohoto pohledu oprávněné. Nyní však firma ALVA rozšířila svůj výrobní sortiment a dala na trh zvukové rozhraní Nanoface, které se více než nebezpečně podobá rozhraní RME Babyface, jehož cena je však přibližně dvojnásobná. A hned tu byly otázky: co to znamená, je to snad klon Babyface, jde o obchodní sterategii RME apod. V krátké době se pro kartu Nanoface vžilo na uživatelských fórech poněkud nelichotivé označení Babyface chudých. Pojďme se tedy objektivně podívat, jak to ve skutečnosti je.
Obrázek
Jak je dobře číst dokumentaci
Dotazů na vztah Nanoface a Babyface se na uživatelských fórech (a zejména na fóru RME) objevilo dost a dost. Je velmi zajímavé, jak rychle byla vznikající debata pracovníky RME vždy ukončena s tím, že se jedná o zcela odlišné zařízení a že další debata je naprosto zbytečná. Z této informace budu dále vycházet a vyvaruji se detailního porovnávání obou výrobků. Nanoface žije samostatným a nezávislým životem a jako s takovou se s ní seznámíme.
V čem spočívá novost této zvukové karty se dozvíme z průvodní dokumentace, která se, stejně jako internetové stránky věnované Nanoface, velmi soustřeďuje na prezentaci tohoto výrobku a jeho odlišnou, módně řečeno, filozofii.

Nejdůležitější odlišností je to, že při její koncepci konstruktéři upustili od zaběhnutého konceptu, že zvukové rozhraní je současně virtuálním mixerem a centrálním přepojovačem. Nanoface je naproti tomu pouhým ovladačem (samozřejmě s příslušnými analogově digitálními obvody), ale jinak do signálového toku nijak nezasahuje. Je to logické, protože routovací a mixážní funkce zvládá každá DAW aplikace sama o sobě a není tedy nutné tyto funkce duplikovat. Již několkrát jsem v článcích o zvukových rozhraních tuto duplicitu kritizoval, protože často vede ke zbytečné ztrátě času při nastavování audiořetězce. Docela složité virtuální mixery, koncipované tak, aby umožňovaly např. rozdílný mix pro poslech v režii a pro poslech účinkujících ve studiu, navíc s možností rekonfigurace fyzických a virtuálních vstupů a výstupů, opravdu často vedou ke zmatku, což se ještě komplikuje při přechodu na jiný typ karty jiného výrobce. Přes veškeré výhrady k tradičním rozhraním Digidesign mi byla jejich jednoduchost vždy sympatická. Nanoface v této cestě pokračuje, ovšem s tím, že již není nutno vázat software na hardware, jako tomu bylo v případě výrobků Digidesign. Protože současné DAW aplikace dokáží kontrolovat jak mix, tak i routování, není vstupně výstupní výbava zvukových rozhraní potřebná a Nanoface tak ukazuje cestu od složitosti k univerzalitě. To je skutečnost, která rozhodně stojí za ocenění.

Vnější vzhled
Mohly to být podle mého názoru jedině marketingové důvody, jež vedly firmu ALVA k takřka identické podobě Nanoface s vysoce hodnoceným výrobkem RME Babyface. To je však jediné, co tato rozhraní spojuje, jak se dále ukáže. Proto v dalším textu již nic srovnávat nebudu a raději znovu zdůrazním, že Nanoface je výrobkem zcela autonomním, který má zcela originální specifické vlastnosti.
Obrázek
Působí vnějškově velmi vkusným a designově čistým dojmem, na úplně první pohled by se mohlo zdát, že plášť je kovový. První poklepání nehtem na vrchní panel však prozradí plast. Plastová je i spodní vana, do níž ústí všechny konektory. Při podrobnějším ohledání se ukazuje, že plast je dosti křehký a náchylný k poškrábání. Nanoface tedy přes své kompaktní rozměry a jiné pozitivní vlastnosti není úplně nejvhodnější pro nasazení v terénu jako přenosné zařízení, protože riziko poškození je značné. To, že přístroj není příliš bytelný si patrně uvědomil i výrobce, protože k tomuto rozhraní fakultativně nabízí i ochranné pouzdro, které se „shodou okolností“ hodí i pro Babyface. Právě pro své kompaktní rozměry jsou vstupní a výstupní přípojná místa řešena velmi úsporně.

Hlavní vstupy a výstupy jsou koncentrovány do multifunkčního (breakout) kabelu, který se připojuje k Nanoface pomocí 15pinového konektoru. Mimo něj najdeme na zadním panelu ještě vstupní a výstupní konektor optického rozhraní SPDIF a USB terminál, jímž se Nanoface připojuje k počítači pro přenos dat i napájení. Pravý boční panel nese konektor pro připojení sluchátek a vysokoimpedanční vstup vhodný např. pro kytarové snímače, vrchnímu panelu dominuje otočný kontrolér s možností stisku, několik kontrolních LED a univerzální indikátor, o němž bude ještě řeč. Zpracování a lícování všech plastových dílů je provedeno čistě a přesně, což rozhodně není úplná samozřejmost.
Obrázek
Funkčnost a ovládání
Zvukové rozhraní Nanoface disponuje, jak manuál popisuje, 12 kanály. To sice vypadá velmi honosně, znamená to však, že můžeme počítat se 6 vstupními a 6 výstupními kanály, přičemž do výstupních kanálů jsou započítána i stereofonní sluchátka, a vždy dva kanály jsou v optickém digitálním formátu S/PDIF. Z hlediska řešení vstupů a výstupů je rozhraní Nanoface koncipováno jako poloprofesionální, protože pouze jedna dvojice vstupních kanálů je zapojena symetricky (na konektorech XLR), zbytek je nesymetrický (RCA). Předpokládá se tedy spíše začlenění do domácího nebo počítačového poslechového systému, ale zároveň existuje možnost připojení kvalitních kondenzátorových mikrofonů s fantomovým napájením.

Již v předchozím textu jsem naznačil, že firma ALVA se v případě Nanoface vydala úspornou cestou a vyvinula velmi kompaktní zařízení. Tomu odpovídá i koncepce ovládání, kdy je počet ovládacích prvků redukován na absolutní minimum, tedy na jeden otočný kontrolér s možností stisku. Ovládání pomocí jediného prvku pokládám za největší slabinu přístroje. Počet ovládaných funkcí je totiž značný (vstupní a výstupní úrovně, citlivost předzesilovačů, hlasitost sluchátkového poslechu, vstupní impedance) - a to vše až na poslech pro každý kanál zvlášť. Než se uživatel prokliká k žádané funkci, než si uvědomí, kolikrát stlačit ovladač a kam stlačeným kolečkem pootočit, uplyne spousta času. Návod ke změnám jednotlivých funkcí zabírá podstatnou část manuálu a bude třeba, aby si obsluhující perfektně osvojil vše, co se ovládání týká. Používat Nanoface na koncertě by tedy bylo zejména pro začátečníka svízelné a i při práci ve studiu trvá např. nastavení bezlatenčního sluchátkového poslechu poměrně dlouho, natožpak jemná korekce vstupní úrovně. Nastavení všech úrovní je vzhledem ke zvolené koncepci samozřejmě skokové, pochvalu zaslouží fakt, že při změně parametru nedochází k lupancům a jiným rušivým jevům. Jednotlivé funkční stavy vstupů a výstupů jsou indikovány pomocí LED na čelním panelu.

Také multifunkční indikátor není zcela ideální. Je totiž naprosto bez popisu a indikuje rozličné hodnoty v závislosti na pracovním módu (vstupní citlivost, pracovní úroveň, úroveň vybuzení, hlasitost poslechu). Je osazen barevnými LED, jejichž hodnota pro každý mód je uvedena v manuálu. Poblikávání tohoto indikátoru bez znalosti jednotlivých stupnic nemá žádnou informační hodnotu. Naštěstí může pro nastavení úrovní sloužit systém indikátorů DAW aplikace.

Instalace a začlenění do systému
K uvedení Nanoface do provozu je třeba pouze naistalovat příslušné ovladače pro Windows či Mac OS. Pak je již nutné odpovídajícím způsobem nastavit v systému Nanoface jako výchozí zvukové zařízení. Jak již bylo výše řečeno, o konfiguraci vstupů a výstupů se není třeba starat, protože Nanoface nic takového ani neumožňuje. Routování, neboli volba vstupně výstupní konfigurace se provádí přímo v DAW aplikaci, která nabídne repertoár vstupů a výstupu, které má Nanoface k dispozici. Zařízení jsem testoval s vícestopými sekvencery i dvoustopými masteringovými editory, vždy bez problémů. Je třeba upozornit jen na to, že pro mód přehrávání (což jsou postprodukční úkony, jako např. střih) nebo pro pouhé reprodukování skladeb třeba z iTunes je nutno přepnout přiřazení sluchátkového výstupu na výstupní kanály 1 a 2. Základní mód je totiž nahrávací, tedy se sluchátky v separátní větvi pro poslech účinkujících.

Zvuk a parametry
Rozhraní Nanoface disponuje výbornými parametry, dnes však pokládanými již za standard. Jeho převodníky pracují s vzorkovacími kmitočty do 96 kHz a s 24bitovým rozlišením. Subjektivně je zvuk na mikrofonní i linkové úrovni velmi dobrý, hudební a příjemný. Výrobce bohužel neuvádí technické parametry, což je škoda, neboť při hodnocení se není o co opřít a je možné se pohybovat jen v subjektivní rovině. Pro uživatelský segment, na který je tento výrobek zacílen, to však nehraje významnou roli. Nanoface „hraje“.

Závěr
Detektivní záhada je tedy rozluštěna. Zvukové rozhraní Nanoface firmy ALVA nemá s Babyface funkčně nic společného. Bylo vytvořeno jiným vývojovým týmem na základě odlišné interní architektury a s použitím jiné součástkové základny. Také základní koncept je odlišný, což v daných souvislostech hodnotím velmi kladně. Zvukové rozhraní Nanoface bylo vytvořeno s důrazem na maximální jednoduchost při zachování nekompromisních zvukových vlastností. Fakt, že Nanoface neobsahuje virtuální mixer, nemá žádné softwarové nastavovací prvky a není k němu dodáván zvukový software, je pro mnoho uživatelů přínosný. Jsou to ti, kteří jsou zvyklí na svoji DAW aplikaci, perfektně ji znají a nepotřebují ke své práci v domácím studiu nic jiného. Jim přináší Nanoface nebývale výhodný poměr cena - výkon, čili v tomto případě skutečně za málo peněz hodně muziky. Složitost ovládání je bohužel daní, kterou je za to třeba zaplatit, ale tak už to chodí nejen ve světě zvukových rozhraní.

Aleš Dvořák

Výrobce: ALVA
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.
PROFIL AUTORA: PhDr. Aleš Dvořák
V oboru zvukové tvorby se pohybuje již více než 30 let. Mimo nutné technické vzdělání se věnoval i mezioborovému studiu umělecko teoretických disciplin na Karlově univerzitě. Pracoval v několika nahrávacích studiích i v divadelním provozu, později založil vlastní pracoviště pro střih a mastering vážné hudby, kde dodnes realizuje hudební projekty pro mnoho tuzemských i zahraničních hudebních vydavatelství. Je vyhledávaným specialistou na natáčení v reálných akustických prostorech, často se věnuje varhanní hudbě a historickým nástrojům. Realizuje i náročné symfonické projekty a rád spolupracuje jako zvukový designer na filmových dokumentech s hudební tematikou. Jeho nahrávky získávají ocenění v předních světových recenzích časopisech (Diapason, Early Music Review, Fanfare, Das Orchester...). Na svém kontě má četnou spolupráci s Českým rozhlasem i významnými hudebními vydavatelstvími a současně působí jako pedagog zvukové tvorby a zvukový režisér na Hudební fakultě AMU v Praze. Jeho odborná činnost je zacílena na umělecko estetické otázky zvukových nahrávek a na recenzní aktivity v oblasti audiotechniky.

Odpovědět