Časoprostorová dilatace - téměř mlhavě si vzpomínám na své první seznamování s počítačem, které proběhlo někdy před téměř dvaceti pěti lety. Vím jen, že ten počítač byl model Atari 1040ST. A za nějakou dobu poté mi jeden kamarád představil softwarový plug-in, který uměl napodobovat charakter mikrofonů různých značek. Bylo to něco neuvěřitelného a čas se prohnul... Zírali jsme jako blázni. Jak pak by také ne? Vždyť ceny světově proslulých mikrofonů nám tenkrát sdělovaly, že to s tou transformací kapitalismu u nás ještě bude chvilku trvat, a že takový U87 stojí skoro jako garsonka na sídlišti. Tak jsme modelovali, mixovali a zase modelovali. Vybavuje se mi, že už tenkrát jsem nejvíce obdivoval zvuk starých páskových mikrofonů, které mi zaimponovaly svou měkkostí a plností zvuku.

Všichni, co občas čtou moje recenze (jsem tomu moc rád) vědí, že upřednostňuji před samotnými A/D – D/A převodníky spíše železo, dráty a elektronky než nuly a jedničky. Ale pokrok nezastavíš a digitální svět tyto prostředky přibližuje mnoha lidem, zjednodušuje práci s nimi, ale hlavně je zlevňuje a činí tak dostupným.

Edge Go – železo a dráty
Opět se čas zavlnil. Přede mnou na pracovním stole trůní Macbook Pro a vedle „portable“ mikrofonní stojan s těžkým závažím na své spodní straně. Tato spodní strana je vyložena měkkou gumou, která bezpečně brání nechtěnému posunutí po podložce. Stojan má pevnou délku a nelze ho prodlužovat či zkracovat. Jen pro představu: podobné se používají jako držáky mikrofonů k velkému bubnu. Na vrchním závitu stojanu je našroubován konstrukčně velice sofistikovaný odpružený mikrofonní držák skládající se ze dvou kovových oblouků, které spojuje pět kolmých kulatých tyček opatřených červenými gumičkami zabraňujícími odření mikrofonu. Ty dva na sobě nezávislé oblouky spojují gumová lanka, a proto je pohyb obou oblouků na sobě nezávislý a odpružený. V jednom místě se nachází pojistka, kterou když povytáhneme, držák se uvolní a umožní nám mikrofon nandat či naopak vyjmout. Celý „pavouk“ je z masivního kovu, jen křídlová klička, umožňující náklon mikrofonu dopředu či dozadu, je umělohmotná. Snad něco vydrží. Pavouk vypadá opravdu luxusně. V aluminiovém kufříku se nechází dále ještě popfilter na husím krku, který lze připevnit na mikrofonní stojan. Popfilter je tvořen jednoduchou mřížkou, která částečně eliminuje pronikání retnic do nahrávky. Průměr popfilteru je 135 mm. Zklamalo mě však, že jeho okraje jsou velmi hrubé a ostré, jako by kolečko bylo vystřiženo z kovové mřížky obyčejnými nůžkami na plech bez jakéhokoliv následného začištění. Již při první manipulaci jsem se o popfilter řízl. Některé popfiltery tvořené kovovou mřížkou mají své listy mřížky zkosené do stran, a tím napomáhají rozhánět proud vzduchu. Zde tomu tak není, mřížka je tvořena pouze jemným kovovým pletivem. V porovnání se skvěle vyvedeným pavoukem působí popfilter trochu jako chudý příbuzný.

Samotný mikrofon působí naopak velice elegantně a masivně. Je 220 mm dlouhý a v průměru má 53 mm. Jeho hmotnost je 550 g. Tělo mikrofonu je celokovové, opatřeno černě-matným lehce zvrásněným nástřikem. Na čelní straně mikrofonu je krásné stříbrné logo firmy Antelope s běžící (či skákající) antilopou. Samotný koš s dvojitým „grillem“ kryjící vlastní mikrofonní vložku má jakoby narezlou barvu, je 55 mm vysoký. Z obou stran koš zpevňují dva pásky prodlouženého rámu, které vršek mikrofonu po obvodu obkružují. Pásek je necelý centimetr široký. Tato konstrukce (stejně jako u podobných mikrofonů má chránit samotný mikrofonní koš a kapsli před drsným zacházením a třeba i pádem.

Na spodní straně mikrofonu je port USB-C a 3,5 mm jack určený sluchátkům. V příslušenství nalezne uživatel ještě dvoumetrový USB-C kabel a k němu redukci na běžné USB-A (pokud máte starší model počítače jako třeba já).

Mikrofon Edge Go disponuje dvojitou, 34mm velkou, zlatem napařovanou kapslí (multi patern) 6μm silnou. Mikrofon má frekvenční odezvu od 20 Hz do 20 kHz. Citlivost je -35 dB | 18 m V/Pa (-1 to +3dB), THD+N je -116 dB, SNR činí 75 dB(A) a výstupní impedance 50 Ohmů, SPL 116 dB, Mikrofon je schopen pracovat v plně profesionální vzorkovací frekvenci 192 kHz a rozlišení 24 bitů. Díky tomu se hodí i pro velice náročný záznam vážné hudby.

Edge Go – nuly a jedničky
Na začátku recenze jsem čtenáře informoval, že se jedná o USB mikrofon. Myslím, že USB mikrofony všichni dobře známe. Jsou různých kvalit, povětšinou v sobě mají integrovanou nějakou zvukovou kartu a výstup na sluchátka, který zajišťuje nízkou nebo nulovou latenci během nahrávání. USB mikrofony často využívají hudebníci či skladatelé všech možných žánrů, aby mohli zcela nerušeně pracovat třeba i v domácích podmínkách. Mohou tak nahrávat mluvené slovo, zpěvy, připravovat vokály, nebo točit akustickou kytaru mikrofonem. Mnou v poslední době testované mikrofony fungovaly naprosto jednoduše, ale spolehlivě. Prostě jsem je propojil s počítačem a v DAW (libovolný nahrávací software) jsem v preferencích tento mikrofon zaškrtl jako vstup a výstup.

Osobně (a nejsem v branži sám) nejsem příliš šťastný, pokud mám instalovat do počítače nějaký nový software. Nedej bože když je v tom ještě jakási povedeně – sofistikovaná autorizace, která na rozdíl od prachsprostého našroubování mašiny do racku s následným připojením k síti a k mikrofonu zabere mraky času. U našeho Antelope Edge Go jsem se však bál zbytečně. Nejprve jsem stáhl patřičný driver, pak Antelope Launcher. Přes Anteloppe Launcher se totiž spravují všechna Antelope zařízení a software, která jsou připojena/nainstalována ke konkrétnímu počítači, případně registrována na přihlášeného uživatele. Můžete zde dále updatovat verze softwaru na aktuální stav.

Po bezproblémové instalaci softwaru se vám otevře hlavní ovládací okno. Vstupní intenzitu nastavujete pomocí levého potenciometru Input Level a výstup pak pomocí HP Volume na pravé straně. V levém okně si uživatel vybírá jeden z dvanácti emulovaných mikrofonů: Edge Go, Berlin 47 FT, Berlin 49T, Berlin 57, Berlin 87, Berlin 67, Berlin M103, Vienna 12, Vienna 414, Tokyo 800T, Oxford 4038, Sacramento 121R. Přestože nejsou (zřejmě z licenčních důvodů) mikrofony nazvány svými plnými jmény, je již z jejich grafického zobrazení jasné, o jaké modely konkrétně jde. Modely “Berlin” vychází z Neumannů, “Vienna” zase z AKG, “Oxford” zastupuje mikrofon Coles, “Sacramento” je Royer Labs a “Tokyo” Audiotechnika.


V pravém okně si může uživatel vybírat z emulací pěti věhlasných preampů, šesti equalizerů a šesti legendárních kompresorů elektronkové, opto a VCA konstrukce. K dispozici je ještě integrovaný reverb a deesser. Dále jsou zde emulovány přístroje od Gyratexu, Urei, DBX, Pultec, BAE, SSL, API a mnoho dalších. Volbu těchto jednotlivých zařízení provádíte kliknutím na pravé okno s přístroji. Toto okno se zvětší a vy pak můžete v jeho levé části přidávat či odebírat požadované přístroje. Grafické provedení těchto plug-inů (zejména těch oldschoolových) je velice zdařilé. Jen u některých kompresorů mi přišlo, že ručička VUmetru se v atenuaci pohybuje v prvním rázu trochu nepřirozeně trhavě, ale to už šťourám. Výrobce též nabízí několik vlastních kombinací přístrojů, které lze jednoduše vyvolat pouhým kliknutím na preset.

Takže ještě pár důležitých informací, než se běžícímu zvířátku koukneme na zoubky: výpočet plug-inů probíhá nikoliv v počítači, ale v integrované kartě uvnitř těla mikrofonu. Jedná se tedy o hardwarovou akceleraci samotného výpočtu. Co z toho tedy plyne? No, že výkon nutný na výpočet při běhu plug-inů není ubírán samotnému CPU počítače a při větším zatížení nemůže dojít k onomu známému poškubávání či dokonce výpadkům. Plug-iny prostě mají nulovou latenci. Další skvělou věcí je skutečnost, že přes plug-iny můžete přímo natáčet, nebo nabrat zvuk bez úprav a doupravit ho posléze v postprodukci dle vlastního uvážení. Vždy je lepší udělat tuto činnost až během mixu, než něco neodhadnout při natáčení, a pak nuceně improvizovat. Stejně se chová mikrofonní modeling a směrové charakteristiky. Můžete nahrát čistý zvuk a pracovat s ním dále při mixu. U směrových charakteristik ctí výrobce specifikaci toho či onoho modelovaného mikrofonu. Například pokud se jedná o páskový mikrofon, pak je k dispozici pouze osmičková charakteristika, ale u jiných mikrofonů lze použít kulovou, kardioidní, nebo osmičkovou charakteristiku, no, prostě přesně podle originálu. Nevýhodou naopak je, že v DAW nejdou plug-iny automatizovat. Tedy respektive jejich parametry, tak jak jsme zvyklí u plug-inů v DAW. Integrace plug-inů do DAW jde pomocí AFX2DAW - jakéhosi můstku - bridge mezi VST/AU/... a FPGA FX slotem hardware. Pro Edge Go ale bohužel nejde aplikovat, protože je funkční pouze pro připojení Thunderbolt na platformě Mac.




Edge Go – kmitočty a frekvence
Ač zastánce klasické, pro některé digitální pokrokáře již překonané, technologie: mikrofon – preamp – equalizer – kompresor, se bez mučení přiznám, že jsou situace, kdy se nebráním použít USB mikrofon. Dokonce je takové použití rychlejší, než pracně tahat z racku ony hardwarové přístroje, řešit jejich propojení a pak konečně nahrávat. V případě USB mikrofonu zapnete počítač, do USB slotu zapojíte mikrofon, spustíte vámi používaný DAW a jednoduše začnete nahrávat co hrdlo ráčí. V případě našeho Edge Go navíc s velice kvalitním zvukem.

Jako první jsem se rozhodl pro natáčení mluveného slova. Někteří zkušení mistři zvuku tvrdí, že natáčení lidského hlasu je prubířským kamenem všeho nahrávání, a že jeho nasnímání není vůbec tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Já si myslím totéž, protože právě lidský hlas je velice citlivý jednak na samotné zvukové prostředí a taktéž na všechny korekční změny s materiálem prováděné. Natáčel jsem přímo ve své pracovně, kterou mám uzpůsobenu jako domácí studio. Místnost je vytlumena jen z části, ale na komparační testy to bohatě stačí. Mohl jsem samozřejmě použít přenosný paravan, ale chtěl jsem právě vidět, jak se bude náš Edge Go chovat ve zcela normálním prostředí s využitím pouze popfilteru. Takto, jako jsem mikrofon použil já, ho přece bude používat převážná část majitelů. A právě pro podobnou situaci byl hlavně stvořen. Má usnadnit a zrychlit přípravu hudebního díla či jeho části a má též sloužit k rychlému, ale kvalitnímu záznamu hudebních myšlenek. Dle mého názoru by dokonce materiál natočený tímto mikrofonem měl být zcela bezproblémově přenosný následně do velkého studia, kde by se s ním mohlo dále pracovat.

Vybral jsem si několik emulací mikrofonů a bez použití dalších digitálních komponentů (equalizery, preampy či kompresory) jsem nahrál krátký úryvek textu z knihy Václava Vlachého – Teorie a praxe zvukové techniky. Nahrával jsem do DAW Audacity a následně též do Logic Pro X. Okamžitě jsem si všiml, že zvuky od Antelope postrádaly onu “dřevěnou placatost” laciných USB mikrofonů, naopak byly velice příjemné, plné a frekvenčně prokreslené.

Samozřejmě jsem postupně vyzkoušel všechny emulace mikrofonů. Za léta nahrávání má člověk některé mikrofony takzvaně “v uších”, proto jsem byl mile překvapen, jak blízko k originálům měly zvukově některé emulace. Za zdařilé rozhodně považuji U-87, TLM 103, dále pak oba páskové mikrofony Coles i Royer. Zpočátku jsem byl trochu na rozpacích z AKG 414, ale při dalších posleších z emulace byla ona DNA “akágéčka” cítít. Dovolím si vám zde představit tři krátké ukázky: Edge Go, U87, 414 a pro srovnání ukázku fyzické AKG 414ky, vše bez jakýchkoliv dalších úprav. Opravdová bitva
Další zvukovou zkoušku jsem vytvořil tentokráte už ve studiu. Šlo o nahrávání akustické kytary. Nejprve jsem provedl čistý náběr s emulací 414ky a následně pak s emulací preampu Gyratex a mnou oblíbeným equalizerem EQP-1 (druhá ukázka). Ze dvou dalších krátkých ukázek sami můžete posoudit zvukovou kvalitu, kterou vám Edge Go je schopen vytvořit tentokráte v profesionálním studiu. Pokud mi něco vadilo, pak to byl fakt, že jsem měl jen dvoumetrový USB kabel, a proto byl počítač poměrně blízko mikrofonu. Když se u počítače spustil ventilátor, bylo jeho šustění v záznamu díky vysoké citlivosti mikrofonu lehounce slyšet. Pokud budete obě zařízení používat v profesionálním provozu, pak počítač bude samozřejmě umístěn v režii, mikrofon ve studiu a budete mít obě zařízení propojena delším kabelem. V domácích podmínkách, kdy jste sami sobě zvukovým mistrem a hudebníkem v daném okamžiku, to asi jinak nevyřešíte. Je však nutno říci, že Edge Go je mikrofon, který je primárně určený pro kvalitní YouTube prezentace, domácí demo a podobné záležitosti. Pro plně profesionální studiovou práci jsou vhodnější XLR modely Edge Solo, Edge Duo (stejná vložka jako u Edge Go), Edge Quadro a malomembránový Verge, které předpokládají připojení přes jiné zvukové hardwarové zařízení.Kdybych měl zde slovně popisovat využití všech emulací equalizerů, preampů či kompresorů a jejich barvy, byla by recenze o mnoho stránek delší a asi by ji nikdo nedočetl do konce. Řeknu jen, že digitální verze jednotlivých přístrojů mají svůj osobitý zvuk a komprese jsou zcela v pohodě použitelné.

Závěrem
Na obranu všech modelingů je nutno říci, že fyzické mikrofony stárnou a postupně mění trochu svůj zvuk. Navíc, co model, to maličko jiná barva. Kdo bude přesně puntičkářsky měřit, na kolik procent se modeling podobá originálu, ale hlavně, proč by to dělal?

Za svou osobu bych uvítal, kdyby v mikrofonní nabídce byl ještě nějaký model od DPA a Sennheiseru. Firma Antelope Audio však do budoucna slibuje vytvoření dalších mikrofonních modelingů, tak se třeba dočkám. Používání různých značek a modelů mikrofonů je pro zvukového mistra jeho malířskou paletou. Někde použije mikrofon s ostřejším zvukem, někde naopak kulatější. V případě našeho digitálního Edge Go může vždy malovat s lehkostí a elegancí starých mistrů tak snadno, jako by seděl na kanapi… Další zvukové ukázky si můžete poslechnout zde.

Výrobce: Antelope Audio
Zapůjčil: MusicData s.r.o.

Petr Los