Audient Sono

Odpovědět
Uživatelský avatar
Miloš Seky Vondráček
Příspěvky: 14
Registrován: 18 lis 2017 20:28

Audient Sono

Příspěvek od Miloš Seky Vondráček »

Zvuková karta s kytarovým srdcem.
11. 3. 2020

Sono je USB zvuková karta, která je určená převážně kytaristům a baskytaristům. Na palubě nese kytarový preamp s jednou elektronkou 12AX7 a Torpedo Two Notes simulaci koncového kytarového zesilovače a reproboxů. Tato simulace je založena na technologii impulzní odezvy. Karta disponuje celkem deseti vstupy a čtyřmi výstupy, přičemž dva vstupy jsou analogové v podobě combo konektorů a jsou osazeny mikrofonními prempy Audient Class A, se ziskem až 60 dB. Každý z těchto dvou vstupů, tak jak se u profesionální techniky předpokládá, umožňuje samostatné zapínání phantomového napájení (48 V) a je zde ještě bonus v možnosti poslat signál na prvním kanálu přes zmíněnou elektronku 12AX7. Zbylých osm vstupů obstarává ADAT optické rozhraní (8 kanálu při samplovací frekvenci 48 kHz, nebo 4 kanály při 96 kHz). Tím jsem také narazil na maximální samplovací frekvenci karty, což je 96 kHz při bitové hloubce 24 bit. Rozměry Sona jsou 210 mm X 80 mm X 150 mm a váží 1,7 kg. Šasí je vyrobeno z ocelového plechu z čehož soudím, že karta něco vydrží.
Obrázek
Ovládací panel
Design je vyveden v kombinaci modrozelené a bílé barvy. Při pohledu na horní, ovládací panel zjistíme, že je rozdělen barevně na dvě pracovní plochy. V horní části vlevo jsou umístěny dva knoby pro ovládání gainu vstupů 1 a 2. Přitom oba dva potenciometry jsou doplněny červenou LEDkou pro signalizaci phantomového napájení a navíc první vstup ještě disponuje zelenou diodou, která informuje o zařazení elektronky do signálové cesty preampu. Zhruba uprostřed je bílé logo Audient a nápis Sono. Bílý knob s ikonkou reproduktoru slouží pro nastavení hlasitosti hlavního výstupu (LR) z karty. Knob s ikonou sluchátek nastavuje hlasitost do sluchátkového výstupu. Posledním ovladačem je Monitor mix, který má na starost poměr mezi přímým vstupním signálem a signálem z vašeho DAW. Všechny zmíněné ovladače jsou opatřeny stupnicí a mají bílou barvu. Na modrozeleném pozadí tak působí pěkně kontrastně a jsou dobře čitelné. Bílé části pracovní plochy dominuje větrací mřížka ukrývající preampovou elektronku 12AX7 a vlastně poněkud předznamenává, že v této zóně ovládacích prvků se budeme věnovat kytarové části karty. Nápis ještě nabádá k opatrnosti a upozorňuje na vysoké napětí - !HIGH VOLTAGE! Myslím, že chlapci z jedné mé oblíbené, australské kapely, by měli radost.

Ve spodní řadě jsou potenciometry Input, Drive a Output. Tady je potřeba upozornit, na ovladač Drive. Asi byste čekali, že bude sloužit pro nastavení vybuzení preampu, ale není tomu tak. Má na starost vybuzení koncového stupně virtuálního zesilovače. Horní, černé knoby ovládají ekvalizér. Nalezneme zde ovladače Bass, Mid a Trable. Malý sloupcový LED indikátor vstupní úrovně se skládá ze třech zelených, jedné žluté a jedné červené diody. Diody jsou doplněny popisky, které při čtení z dola na horu, vytváří vtipný nápis - Signal Some Good Hot Bad! Což vystihuje míru „nakouření“ preampu. Nad tím vším je umístěn nápis, který hrdě hlásí že karta Audient Sono je vybavena simulacemi od firmy Two Notes a nalezneme zde ještě červenou LED, která informuje o provozním stavu karty. Důležitým prvkem je zde trojice žlutých diod a čtvercový přepínač s logem reproboxu. Zde je možné přepínat, přímo z karty, tři typy reproboxů, které jsou uloženy v Sonu.
Obrázek

Propojovací terminál
Na zadní straně je umístěn páčkový mikropřepínač pro zapnutí karty, vstupní zdířka pro napájecí adaptér 12 V DC 2 A s mínusem na obalu, zemnící zdířka a moderní USB C konektor. Dále zde nalezneme TOSLINK optický vstup, který je možné softwarově přepínat mezi S/PDIF a ADAT, dvojici výstupních TRS konektorů L R s logem reproduktoru a dvojici combo konektorů od firmy Amphenol. Přitom každý je vybaven samostatným tlačítkem pro phantom a první vstup navíc disponuje tlačítkem pro zařazení elektronky do signálové cesty. Na přední straně je nástrojový vstup, výstup do koncového zesilovače a sluchátkový výstup. To vše v konektorech typu Jack 6,3 mm, které jsou vtipně doplněny příslušnými piktogramy, aby nedošlo k omylu při zapojování.
Obrázek
Instalace
Pro instalaci bylo nutné stáhnout instalační soubor ze stránek výrobce. Zde jsou umístěny instalační soubory pro operační systémy macOS a Windows. Já testoval na Apple MacBook Pro 2,7 GHz, Intel Core i5 s RAM 8 GB a macOS X 10.13.6. Samotná instalace proběhla bez nejmenšího problému a po zadání poskytnuté licence bylo možné začít objevovat možnosti Sona. V systému přibyl ovladač pro samotné Sono a Two Notes Torpedo Remot pro ovládání speaker simulací.

Ovládací Software Sono
Po otevření ovladače spatříme tři záložky MIC, OPT a DAW. První zmíněná zpřístupňuje mix s 1. a 2. vstupem. Zajímavostí je kanál s názvem No C. A. B. Tento kanál je možné separátně zaznamenávat současně s „hotovým“ kytarovým zvukem a později ho využít pro reamping. Každý kanál je vybaven faderem, signalizací úrovně signálu, tlačítky Solo a Mute, ovladačem panorámy a tlačítkem pro otáčení fáze. Což je důležité při snímání více mikrofony. Kanály 1 a 2, lze ještě spojit do sterea. Záložka OPT, zobrazí vstupy z optického TOSLINK vstupu. A podle toho zda je nastaven S/PDIF, nebo ADAT a podle zvolené samplovací frekvence jsou zpřístupněny 2, 4 nebo 8 vstupů. Tyto vstupy jsou označeny jako Digi 1 až 8. V sekci DAW je ukryt hlavní výstup z vašeho nahrávacího softwaru. Já jsem jako DAW využíval Studio One. V této souvislosti bych rád upozornil, že přestože má Sono celkem 10 vstupů, pak v DAW lze jako 11. vstup zvolit právě kanál No C. A. B, pro již zmíněný záznam čistého signálu bez efektů. Důležitým oknem v ovladači Sona, je systémový panel (Routing), zde je mimo jiné, možné přepínat mezi rozhraním S/PDIF a ADAT a například ovládat způsob synchronizace (interní hodiny, nebo z digitálního převodníku zapojeného do TOSLINKu).
Obrázek
Obrázek
ObrázekObrázek
Obrázek
Obrázek

Two Notes Torpedo Remote
Tento softwarový kontrolér slouží k přesnému nastavení simulace výkonového kytarového zesilovače, kytarového reproboxu, virtuálního mikrofonu a konečně, lze zde určit do jakého prostoru bude váš aparát umístěn a jak moc z blízka bude snímán. Jinými slovy, kolik bude ve výsledném mixu dozvuku z místnosti. Přitom je k Sonu dodáváno 20 kytarových boxů, 8 typů mikrofonů a 8 rozdílných prostorů.

Typy dostupných reproboxů:
- Brit std, 2x12“ (Marshall JCM 900, Celestion G12T)
- GreenArtC 4x12“ (Vintage 70‘s Marshall, Greenback Rola Celestion G12H30 55 Hz Closed)
- Calif StdC 4x12“ (Mesa/Bogie Rectifier, Celestion V30 Closed)
- Fridge, 8x10“ (Ampeg)
- GreenArtO 4x12“ (Vintage 70‘s Marshall, Greenback Rola Celestion G12H30 55 Hz Open)
- Vibro V30, 1x12“ (Vintage 1961 Fender Vibrolux, Celestion V30 Open)
- Angl Pro 30, 4x12“ (Engl E412 Pro, Celestion Vintage 30 Closed)
- GrandBlvd, 1x15“ (Ampeg B15N, Jensen C15N Vintage Ceramic)
- BassFlex, 1x15“ (Ampeg B15 Portaflex BassFlex)
- Brit 65O, 4x10“ (Marshall 1965A, Celestion G10L 35, open back)
- Jazz120, 2x12“ (Roland JC120)
- Brit 60a, 4x12“ (Marshall 1960A, Celestion G12T 75)
- Marco, 2x12“ (Markbass)
- Rea One, 2x 10“ (AER Cab One)
- SilverJen, 2x12“ (Fender Twin Reverb)
- Tanger 30O, (Orange, Celestion G12H, open)
- Voice 65, 2x12“ (Vox AC30, 1965)
- Wat FanC, 2x12 (Hiwatt Fane, closed)
- Brit VintC, 4x12“ (Marshall, Slash, Celestion V30, Closed)
- Heaven Top, 4x10 (David Eden)

Jak sami vidíte, porce je to úctyhodná a firma Two Notes se uchýlila k názvům, které naznačují, o jaký typ simulovaného reproboxu se jedná. Nalezneme simulace jak pro kytary, tak pro baskytary. V rámci mikrofonů je možné využít simulací dynamických, páskových i kondenzátorových mikrofonů. K tomu bych jen dodal, že je škoda, že zde není možnost snímat dvěma mikrofony současně a míchat jejich poměr. Například kombinace dynamického mikrofonu s páskovým by mohla být velmi přínosná.

Typy simulovaných prostorů: Studio A, Studio B, Basement (suterén), Loft (podkroví), Hall A, Hall B, Crypt (krypta) a Cathedral (katedrála). Všechny simulované prostory jsou velmi působivé a působí velmi věrohodně.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Pracovní plocha programu Torpedo Remote je rozdělena do dvou částí. V levé je umístěný klasický rack jenž má v sobě několik virtuálních nástrojů. V horní části nalezneme displej pro vyvolávání a ukládání presetů. Pod ním je umístěn Power Amp s jediným ovladačem pro jeho vybuzení. Právě s tímto ovladačem je propojen knob Drive na hlavním ovládacím panelu Sona. Ještě o něco níž je tónová clona, která plynule přelaďuje mezi barvičkami Dark a Bright. Současně s tím se průběžně mění také skin panelu, mezi barvou temné noci a chladného rána. Je to působivé. Dalším přístrojem v racku je Distance, s jehož pomocí můžeme plynule měnit mezi polohami Close a Far. Jako bychom posouvali mikrofon směrem od aparátu, čímž se nám do zvuku dostává více ambientu místnosti. Pak je zde ještě Contour, který stejným způsobem „přelaďuje“ mezi Vintage a Modern zvukem. Opět se zde mění skin panelu mezi ošuntělým či odřeným a novým, naleštěným panelem. V dolní části racku je již jen sloupcový indikátor síly signálu, fader pro vyrovnání hlasitosti presetu, fader pro výstupní hlasitost, tlačítko Mute a velký ručičkový indikátor. Dominantou pracovní plochy je graficky působivé prostředí simulovaného akustického prostoru, v němž je umístěn zvolený reprobox a mikrofon.

Let‘s test!
K testu jsem použil kytary Strat v kombinaci HSS a Ibanez RGT42 s průchozím krkem. Na kombinaci snímačů HSS mám rád to, že mohu využívat humbuckeru pro zkreslené zvuky a přitom mám pro ostatní zvuky stále k dispozici singly u krku a uprostřed. V Sonu jsem našel před uložené boxy 1x12 Voice 65 (VOX), 2x12 Jazz 120 (Roland) a 4x12 Brit 60A (Marshall). Při jejich přepínání se mi moc líbil Roland s Marshallem. VOX mi přišel hodně položený do středů, ale určitě najde uplatnění. Při otáčení ovladače Drive byla slyšet narůstající saturace výkonového stupně. Zvuk byl velmi dynamický a krásně reagoval na hru. Šel dobře na ruku. Naprosto mě uchvátily simulace prostorů. Všechny znějí velmi realisticky a pocit ze hry je opravdu famózní. Čím to je?
IR
Je to tím, že pro simulace bylo využito technologie impulzní odezvy, nebo chcete-li Impulse Response, zkráceně IR. Ta funguje, tak že v reálném akustickém prostoru je do skutečné kytarové aparatury poslán krátký signálový impuls, který je pak zpětně zaznamenán a softwarově upraven pro další použití, například v IR load boxech. Pomocí impulsu je zaznamenáno to, jak se daná aparatura chová v konkrétním akustickém prostředí. V každém případě vždy musel někdo vzít skutečnou kytarovou aparaturu, postavit ji do skutečného akustického prostoru a vytvořit IR soubor (file), který pak vy můžete použít ve svém load boxu. Two Notes Torpedo, je takovým load boxem. Do Sona je možné uložit pouze tři simulace, ale pokud by se vám zachtělo uložit si do Sona jiné zvuky, můžete využít přiložené presety, případně si dokoupit jiné z velmi široké a pestré nabídky knihovny Two Notes. V této knihovně naleznete IR impulzy slavných a renomovaných značek, některé jsou vytvořeny ve spolupráci přímo s výrobci. Proto je zde možné zakoupit například sady Mesa/Bogie World Tour Edition nebo Suhr Official Cabinet Pack. Je tam toho opravdu hodně.

Torpédo je možné ovládat přímo z panelu Sona, nebo přes zmíněný software Torpedo Remote. Přitom ze Sona je možné simulace přepínat mezi třemi aparáty, nebo je zcela vypnout. Pokud byste měli pocit, že počítačů a softwarů už je příliš, pak vězte, že Sono je možné využívat ve stand alone režimu. Karta pak funguje jako samostatný kytarový zesilovač bez připojení počítače a je možné ji využívat například při domácím cvičení či při live produkci. To ve mne vyvolalo touhu po experimentu a rozhodl jsem se zapojit do kytarového vstupu pár pastiček. V cestě jsem měl zařazen over drive od MXR il Torino distortion Vox Satchurator. Obě krabičky se výborně pojily jak s preampem Sona, tak s Torpedem. To je vždy trochu kytarová alchymie, ale v tomto případě se podařila. To beru jako velkou výhodu, protože to dává prostor pro vlastní kreativitu a hledání zvukových možností. Možná mi jen přijde škoda, že Sono nemá efektovou smyčku, do které by se hodilo zapojovat modulační efekty a delaye. Reverb považuji díky Torpedu za poněkud přebytečný, ale k experimentování se může hodit…

Hodnocení
Já osobně si myslím, že pokud jste kytarista či baskytarista, nebo člověk pracující se zvukem, či kombinace předešlých profesí, nebo si jen chcete nahrát vlastní demo nahrávku, je pro vás Sono vhodná volba. Sono je zvuková karta se zajímavým doplněním o lampu v preampu, s možností rozšíření o ADAT vstupy, a s vynikajícími preampy Audient. Sono je kytarová aparatura s obrovskými editačními možnostmi, která vám nic nepodsouvá a nebrání v experimentování s vašimi stomp boxy. Jako zvukaři by se mi občas hodilo mít na kartě ty ADATy dva, ale v obvyklých situacích si s jedním vystačím. S deseti vstupy je možné krásně nabrat bicí, pro basu a kytary je možné využít zmíněných emulací a pro zpěvy se náramně hodí vestavěné mikrofonní preampy. Jako kytarista bych uvítal zmíněnou efektovou smyčku, ale na druhou stranu není takový hřích poslat modulace a delaye už rovnou do preampu. Jako zvukař a současně jako kytarista, velmi oceňuji možnost nahrávat nabroušené kytary klidně o půlnoci v bytě panelového domu, protože odpadá nutnost vytaveného lampového aparátu a snímání mikrofonem. To vše je možné pohodlně a velmi diskrétně nahrávat přímo do linky a za pomoci sluchátek. Sousedi vás budou mít rádi. Tak a jsme u ceny, která je necelých 11 000 Kč včetně DPH. Takže obligátní otázka, koupit nekoupit? K plusům ještě připomenu, že Sono není vázané na konkrétní operační systém. Je jen na vás, jestli pracujete pod Windows nebo macOS. Dále je ke kartě přikládán balík softwaru ARC Creativ HUB, jehož součástí je například Cubase LE (Mac i Win), Cubasis LE2 (iPad), Retrologue 2, tři virtuální syntetizéry od Waldorfu a další. Ruku na srdce, já jsem univerzálnější kartu s orientací na kytarový zvuk, s takovými zvukovými možnostmi a softwary, neviděl. Až se budu poohlížet po nové zvukovce, Sono bude ve středu mého zájmu.

Výrobce: Audient
Zapůjčil: MusicData s.r.o.

Miloš Vondráček
PROFIL AUTORA: Miloš Vondráček
O zvuk a zvukové aparatury se zajímá od chvíle, kdy pořídil první elektrickou kytaru Jolanu Galaxis. Koncem 90. let se dostal ke zvukařině a FOH mixu live koncertů. Z velké části v jabloneckém klubu Na rampě. V roce 2004 objevil kouzlo divadelního světa a stal se zvukařem divadla F. X. Šaldy v Liberci. O rok později začal vést zvukařský tým stejného divadla. Od roku 2005 se podílí na provozu hudebního studia WonderLost v České Lípě.

Odpovědět