Americký koncern Avid uvedl na podzim tohoto roku přepracovanou verzi své vlajkové lodi na poli softwaru pro digitální zpracování zvuku - DAW aplikace Pro Tools. Novinek je opravdu hodně, i když nejsou na první pohled vidět. Netýkají se pouze aplikace samotné, ale také její komunikace s okolím, a to jak na softwarové, tak i na hardwarové úrovni. Pojďme se nyní v následující recenzi podívat na hlavní novinky již deváté generace tohoto programu, a to v její základní podobě, která využívá nativní zpracování na bázi CPU.

Jednotná instalace, ale s iLokem
První novinkou DAW aplikace Avid Pro Tools je změna licencování aplikace a jeho hardwarová ochrana. Doposud byly všechny verze Pro Tools chráněny jak samotným zvukovým hardwarem, kdy nebylo možno aplikaci spustit bez nainstalované firemní zvukové karty, tak i USB klíčem PACE iLok u verzí M-Powered, HD a verzí rozšířených o některý z tzv. Toolkitů. V souvislosti s nově zavedenou kompatibilitou s hardwarem třetích stran jsou nyní všechny verze chráněny iLokem.

Instalátor na DVD je pro všechny verze shodný. K aktivaci softwaru a jeho používání je vždy nutné provést nejprve aktivaci licence na zmíněném iLoku, přičemž licence pro jednotlivé verze se od sebe liší. Původní verze Pro Tools LE a M-Powered již nebudou dále vyvíjeny, i když v nabídce firmy stále zůstávají. Zakoupíme-li např. některý z produktů řady M-Box, dostaneme spolu se zvukovým rozhraním stále instalaci Pro Tools 8 LE. Z té je pak možno za zvýhodněnou cenu přejít na verzi 9. Stejnou možnost mají také dosavadní uživatelé Pro Tools LE, pokud vlastní některý z produktů řady MBox 2, Digi 002 a Digi 003. Avid nazývá tento způsob přechodu na „devítky“ jako cross-grade a při aktivování licence je třeba zadat výrobní číslo stávajícího hardwaru. Ten samozřejmě můžeme dále používat i v systému Pro Tools 9, jen je třeba mít připojený iLok. Může to vypadat jako komplikovaný způsob ochrany, ale při bližším prozkoumání nových vlastností na něj zapomenete, navíc na iLoku je možno mít i licence dalších produktů, např. plug-in modulů.

Podpora ASIO a Core Audio
Úplnou novinkou, kterou je třeba hned zkraje uvést, je osvobození aplikace Pro Tools 9 od pouze firemního hardwaru. Software tak spolupracuje s libovolnou ASIO kartou (Windows) či Core Audio zařízením (Mac OS X). Aplikace samotná umožňuje nahrávat a přehrávat až z 32 fyzických vstupů a výstupů. Zcela přepracována tedy byla původní DAE (Digidesign Audio Engine) a svět Pro Tools se tak otevírá i majitelům jiných zvukových rozhraní. Funkčnost byla ověřena prakticky s kartou MOTU 828Mk3. Na platformě počítačů Apple Mac a operačního systému Snow Leopard je zde navíc možnost využít tzv. agregace zvukových portů, což je současné využití vystupů a výstupů jak profesionální Core Audio karty systému, tak vestavěné zvukové karty počítače (např. pro metronom či monitoring).

Vlastní aplikace Pro Tools 9 také poněkud dospěla: především se rozrostl maximální počet současně znějících stop - těch může být až 96 (mono nebo stereo) při vzorkovací frekvenci 44,1/48 kHz, 48 při vzorkovací frekvenci 88,2/96 kHz nebo 24 při frekvenci 176,4/192 kHz. Celkový počet virtuálních audio stop v projektu může být až 128, MIDI stop dokonce 512.

S nově přepracovaným audio systémem také souvisí možnost automatického vyrovnání zpoždění mezi jednotlivými stopami a to jak pro interní, tak i pro externí (hardwarové) Insert efekty. Doposud měly tuto vlastnost pouze systémy řady Pro Tools HD, tedy akcelerované DAW systémy. Nyní už tedy není nutno ručně dolaďovat zpoždění pro jednotlivé stopy při nasazení výpočetně náročných efektů na stopách ani používat kompenzační plug-in produkty jiných výrobců. Systém Delay Compensation lze dočasně vypnout např. při playbacku stop.

Velkou výhodou nového Playback Enginu je také to, že je možno uzamknout nastavení vstupů a výstupů projektu (I/O Settings) pro daný hardware, například při přenosu projektu mezi různými pracovišti.

Export a import
Vylepšen byl podstatně také export a import dat, i když se vlastně nejedná o nic převratného. Avid však zahrnul dodatečné funkce, za které si museli připlatit dokonce majitelé dosavadních verzí Pro Tools HD, už do základní podoby Pro Tools 9. Jedná se především o import a export AAF a OMF sekvencí, tedy univerzálních dat projektů pro meziplatformní spolupráci mezi různými aplikacemi. Projekt nahraný např. do Nuenda lze tak přenést do Pro Tools k dalšímu zpracování a naopak. Tyto vlasnosti v základní podobě Pro Tools doposud chyběly, bylo je však možno doplnit placeným rozšířením DigiTranslator 2.0.

Další integrovanou funkcí je podpora komprimovaných souborů MP3 na úrovni exportu jednotlivých souborů i při mixu (Bounce). Nechybí možnost editace ID3 tagů. Pro Tools 9 využívají pro MP3 export kodér vyvinutý ve známém Fraunhofer Institutu.

Posledním vylepšením v této oblasti je možnost exportu projektu (Session) jako textového souboru. To se hodí např. pro archivaci nebo zabezpečení dat projektu. V textovém souboru je uložen seznam všech zvukových souborů, regionů, prolínaček (Fades) a jejich nasazení na konkrétní časový údaj na stopách. Tuto vlastnost měly doposud pouze verze Pro Tools HD.

Editace a mix
Drobných, ale užitečných změn se dočkalo také editační okno. Nelze nezmínit podporu volby zobrazení Time Code v počítadle projektu, což je opět vlastnost, která byla majitelům Pro Tools LE skryta a bylo ji možno „odemknout“ až dokoupením DV Toolkitu. Práce s videem je tedy opět pohodlnější. U operačního systému Windows 7 je pro import videa nutno mít nainstalovaný QuickTime Player od Apple. Nechybí možnost doladění rychlosti videa a audia (Pull Up, Pull Down).

Nové funkce nabízí také mix. Kromě většího počtu možných stop v projektu se objevila zajímavá a užitečná funkce vytvoření nové stopy přímo z okna mixu nebo v záhlaví stopy editačního okna. Chceme-li např. zaslat signál stopy do umělého dozvuku, stačí vytvořit pomocný výstup (Send) a ten nasměrovat i do stopy Aux, která doposud nebyla vytvořena, následně je tak možno učinit v dialogu, který se automaticky otevře. Pak už stačí pouze vložit do Insertu požadovaný plug-in modul.

Pro mix velmi užitečnou funkcí je možnost volby tzv. Stereo Pan Depth neboli velikostí útlumu stop při panoramování uprostřed báze (Centre). Údaj je možno volit v krocích od -2.5 dB (odpovídá starším verzím Pro Tools) až do -6 dB (plná mono kompatibilita).

Závěr
Avid Pro Tools 9 tak trochu mění doposud zaběhnutá pravidla, na která jsme byli u této platformy zvyklí. V minulých verzích byly Pro Tools LE a M-Powered brány spíše jako možnost ochutnat vlastnosti a funkce „dospělých“ HD systémů v prostředí domácích a menších produkčních studií, nebo jako cestovní varianta pro zvukaře, kteří pracují v Pro Tools HD a chtějí např. stříhat doma na notebooku. Pro Tools 9 staví aplikaci díky otevřené podpoře ASIO a Core Audio rozhraní na úroveň konkurenčních systémů, jako jsou třeba Steinberg Cubase a Nuendo či Apple Logic. Některé funkce zejména v oblastech komfortnější MIDI editace oproti konkurenci sice lehce zaostávají, ale i tak dostačují pro běžnou práci. Dle mého názoru mají naopak Pro Tools systémy náskok v oblasti audio zpracování a mixu.

Pro Tools 9 jakožto základní verze nové řady DAW aplikací Avid konečně obsahují většinu věcí, které již konkurence delší dobu má (Delay Compensation, Time Code, AAF/OMF export/import, podpora MP3 atd.), navíc s rozšířeným počtem stop a sběrnic. Funkce lze dále rozšířit pomocí produktu Complete Production Toolkit 2, který mj. přidává mix až v 7.1 surround formátu, dále VCA skupiny, větší počet stop atd. Tím lze aplikaci rozšířit de facto na úroveň Pro Tools HD Native, alespoň co se týče softwarových možností. Pro Tools HD s TDM kartami jsou a ještě zřejmě dále budou vlajkovou lodí v oblasti DAW systémů, i když výkon současných CPU zapojených do procesu nativního zpracování roste vysokým tempem.

Jak již bylo zmíněno, Pro Tools 9 lze pořídit nejen nákupem zcela nové licence, ale také jako výhodný cross-grade z předchozích verzí. Majitelům např. MBoxů 2 lze takový krok rozhodně doporučit. Získají tak zejména možnost využít zvukový hardware jiných výrobců (pokud podporuje formát ASIO či Core Audio standardů) a spoustu nových možností, které byly dříve pouze doménou o mnoho dražších verzí či rozšiřujících balíků. V příštím PiXELu se zaměříme na konkrétní spolupráci Pro Tools 9 se dvěma různými zvukovými rozhraními.

Ondřej Urban