Ze spousty studií a dnes i zhusta z domácích "pracoven" vidíme, že se v nich nachází i spousta hardware, jež obklopuje centrální pracovní stůl. Článek bude zaměřen na téma, jak lze všechna tato zařízení využít při mixu a jaký je rozdíl práce oproti zaběhnutým standardům s plug-in efekty. Oprostit se totiž alespoň v jedné stopě od čistě softwarové cesty a využít k efektování nějaký hardware může být prostě fajn a nahrávka tím může (někdy i hodně) získat. Takže co se všechno okolo této problematiky točí?

Požadavky na hardware
Základem budiž zvuková karta s ne méně než dvěma vstupy a čtyřmi výstupy. To je dost podstatné – pročpak vlastně? Jednoduché: dva výstupy jsou potřeba pro vlastní poslech (monitory) a nejméně jeden další potřebujeme pro přivedení signálu ze zvukovky do externího HW. Zvukovky se však se třemi výstupy nedělají, proto čtyři (či více). Pro návrat signálu z externího HW je potřeba jeden nebo dva vstupy (je-li procesování do sterea). Tím jsou dány vstupní podmínky a můžeme pokračovat. SW, čili jakýkoli DAW, zde žádnou překážku nevytváří, protože k danému účelu nejsou třeba nějaké speciální funkce. Lze tedy pracovat od ořezaných verzí DAW (Cubase, Pro Tools, Sonar) přes po dnes hodně aktuální Reaper či Studio One 2 až k samozřejmě "velkým" verzím Cubase, Pro Tools, Sonar apod.

Základní routing
Po zbytek textu se budu opírat o svoje studiové prostředí. Nebojím se, že by čtenáři byli nějak zmatení; naopak bych řekl, že to srozumitelnosti celého článku jen prospěje a ve výsledku budou na ostatních setupech jiné jen některé screenshoty; metodika většiny práce zůstane shodná. Co se týče terminologie, tak budu používat pojmy BUS (=sběrnice), AUX (=pomocný výstup), VSTUP a VÝSTUP (=klasika, míněno fyzický vstup a výstup ze zvukovky). Ohledně sběrnic může být situace trochu matoucí, protože v novějších DAW je tato část zjednodušená (jsem si jist, že ve všech), ale pokusím se v dohledné době zpracovat dodatek, kde použiji screenshoty a nastavení ze současné DAW, konkrétně Cubase 7.

Je tu tedy zvukovka DS2416, jež nabízí:

• sekci vstupů (Input Console)


• sekci výstupů (Output Patchbay)


• detailní nastavení kanálu (Channel Settings)


• šavle AUX a BUS


Pro srovnání například hodně populární karty od R.M.E. mají tzv. „TotalMix“, což jest de-facto to samé, ale v jednom okně. To by byla softwarová stránka věci a teď ještě hardwarové zapojení. Vyjdeme z toho, že máme k dispozici 8/8 breakout box (AX88, na snímku rack úplně nahoře) a do něj tedy zapojeno několik externích krabic (viz fotka). Breakout box je určitý terminus-technicus a dneska se s ním už moc nesetkáte; každopádně je poplatný pouze interním zvukovkám. Jedná se vlastně o externí box se vstupy a výstupy, jež je s mateřskou zvukovou kartou propojen kabelem. Při manipulaci tak odpadá neustálé lezení pod/za stůl a šmátrání po skříni počítače s reálnou šanci na špatné zapojení, plus předzesilovače a převodníky jsou mimo problematické prostředí uvnitř case počítače. Protože je ale většina dnešních zvukovek externích (=všechno je již mimo počítač ve vlastní krabici), je to svým způsobem ojedinělost.



Příklad 1:
V praxi se zaměřím na využití konkrétně multiefektu t.c. electronic M2000, který je zde připojen k výstupům 7/8 a do vstupů 7/8. Pro doplnění – připojení monitorů správně nevidíte, neboť je využit S/PDIF výstup přímo ze zvukovky. V zásadě se ale jedná o výstupy 1/2, alespoň v mém případě.

Jako u všeho je potřeba mít nápad a jít za jeho realizací. Takže si jako příklad vezmeme stopu vokálu, jíž chceme přidat něco reverbu. Je tu tedy jako zdroj MONO signál (=1 stopa čili 1 kanál) a očekávat budeme STEREO signál (=také 1 stopa, ale STEREO čili 2 kanály). Takže z HW pohledu budeme na zvukovce alokovat 1 výstup a 2 vstupy. Schématicky bych to načrtnul asi takto:

Následovat bude předpříprava HW efektu, takže na M2000 si vybereme konfiguraci DUAL INPUT nebo SERIAL, pro „ENGINE1“ zvolíme nějaký reverb, ze kterého hodláme vycházet, a pro „ENGINE2“ buď cokoli a „bypassujeme“ tlačítkem na panelu nebo vybereme „THRU“, čili „bez efektu“ (toto platí pro routing SERIAL; pro DUAL INPUT nastavení ENGINE2 nijak neřešíme, nebude se uplatňovat). Na vysvětlení: M2000 je „duální“, čili obsahuje vlastně dvě efektové jednotky, jež mohou být vzájemně uspořádány v celkem pěti kombinacích a v každé běžet jiný typ efektu. Naší konfiguraci vystihuje následující obrázek:

V zásadě jde jen o to nakonfigurovat HW efekt správně, čili podstatné je tady dostat STEREO výstup, jinak nám bude získaný reverb k ničemu (jedná se přeci o prostorový efekt, tak musí být STEREO).

Na straně DAW to bude vypadat zhruba následovně: máme audio stopu s vokálem a je třeba zajistit, aby se audio signál dostal do příslušného výstupu a tím i do M2000. V mé verzi Cubase to zajistím pomocí interní sběrnice, kterou aktivuji a do níž nasměruji výstup z audio stopy.

Protože pracujeme s MONO signálem, ovladač PAN nasměruji úplně vlevo, aby byl signál směrován pouze do toho jednoho výstupu (interní sběrnice jsou zde pouze STEREO).

V aktuálních DAW je tento krok výrazně zjednodušen a to tak, že prostě výstup audio stopy nasměrujete do požadovaného HW výstupu dle definice sběrnic (v Cubase to je VST Connections/Outputs).

V mém případě se tak signál z audio stopy s vokálem dostane do vlastní šavle vstupu v sekci Input Channels, takže je „oddělen“ od zbytku mixu, ale díky aktivnímu „Stereo Mix“ tlačítku se na výsledném poslechu stále nic nemění. Nicméně díky tomuto oddělení lze tento audio signál poslat do libovolného AUX kanálu, což je přesně to, co potřebujeme. A do kterého AUXu to tedy bude? To je volitelné, protože v sekci Output Patchbay je nejprve třeba vyrobit uspořádanou dvojici HW výstupů a AUX/BUS kanálů (viz screenshot Output Patchbay). AX88 je identifikována jako „IOA“, výstupům 7/8 přiřadíme tedy například AUX 5/6.

Jak již bylo několikrát zmíněno, návratový signál bude STERO, čili připravíme si v sekci Input Console příslušnou dvojici vstupů; v mém případě to budou vstupní šavle 15/16, neboť těm lze přiřadit HW vstupy IOA 7/8 a o ty tady jde:



Nastavení
Pokud nikde nenastal zádrhel, tak po spuštění přehrávání bude všechno pracovat dle předpokladů, což by měla reflektovat i sekce BUS/AUX měřáků:

Aktivitu by měl vykazovat i měřák na M2000 a měl by to být jen levý kanál (logicky):

Pokud někde něco nefunguje, tak je potřeba vzít rozum do hrsti a postupovat nějakou logickou cestou, ideálně od audio stopy v DAW: kam vede její výstup, zdali je správné fyzické propojení a je-li u nové audio stopy správná konfigurace vstupů. Zdá se to mírně problematické, ale jde jen o zažití postupů (jako ostatně u všeho) a při vynikající znalosti používaného HW a SW je případné odhalení chyby otázkou několika desítek vteřin či něco málo minut.

Příklad 2:
Zde popíši přípravu záměru "oteplení" submixu bicích lampou s využitím konkrétně dvojkanálového lampového preampu IGS Audio DTL, jež disponuje i limiterem na každém kanálu. Abychom nemuseli nic překabelovávat, aktivujeme v Cubase druhou interní sběrnici a do ní bude směrován výstup z Group (=submixu) bicích. S ovladači panorámy v tomto případě nijak nemanipulujeme - zdrojové audio je STEREO a výsledné bude taktéž STEREO.

DTL mám připojeno k výstupům 3/4 a do vstupů 1/2, vše opět na AX88. Protože DTL je mikrofonní preamp, musíme buď snížit citlivost vstupů (přepínač PAD) nebo snížit výstupní hlasitost z výstupů 3/4, aby vstupy nebyly přebuzené (=nevratné znehodnocení audio materiálu). Následně v rámci několikerého přehrávání skladby (s případným vysólováním jenom skupiny bicích) nastavujeme oba kanály DTL tak, že jsme s výsledkem spokojeni. Poté provedeme záznam již popsaným způsobem (do STEREO stopy). Ve výsledku pak původní skupinu bicích zamutujeme a dále se již pracuje s nově získaným materiálem.

Na co nezapomenout
Pozor na signálové úrovně! Pracuje se s analogovým signálem, takže mít v pořádku standard +4 dBu/-10 dBV a v každém případě hlídat úroveň na vstupech jednotlivých komponent. Pokud někde něco přeženete, vystavujete se nebezpečí nenávratně zničeného záznamu a opakování celého procesu nahrávání efektovaného signálu.

Příslušný HW efekt by měl být nastaven na 100% WET; prostě tak, aby na jeho výstupu byl JEN efektovaný signál (a nikoli mix původního a efektovaného). Opět logicky – nikdo nemá zájem o nežádoucí zkopírování původního audia, ale pouze a jen o to zprocesované. V následném mixu si pak již vzájemný poměr nastavíte podle potřeby, plus lze využít i spoustu dalších akcí prováděných jen s tou stopou s efektem. Nesmíte však zapomenout řetězec buď kabelově rozpojit nebo jinak přerušit, jinak se budete chvíli divit, kde se vám v mixu bere tolik reverbu (bodejť by ne, když jedna porce hraje z audio stopy a druhá přímo z HW efektu).

Závěrem
Jak vidno, VST plug-in moduly by nestálo za to popisovat ani na desetině rozlohy tohoto článku a navíc nejste v práci nijak zdržováni ve smyslu opětovného přetáčení při jakékoli změně v efektu. Při práci ve virtuálním prostředí použijete prostě nový Render či Freeze, což zabere pár (desítek) vteřin, ale rozhodně ne 3-5 minut (neboli celou délku skladby). Přesto však má práce s HW své kouzlo a upřímně řečeno pokud někdo chce ten který efekt, jež existuje pouze v HW podobě, není jiná cesta (stejně jako chce-li někdo ten který zvuk například syntezátoru, nebude pravděpodobně hledat alternativu v SW).

Stejně jako u všeho i zde je třeba na HW pohlížet jako na jednu z alternativ; rozhodně není samospasitelný ve smyslu „jak to není reverb z Lexiconu, tak to nehraje...“ - to v žádném případě neplatí. Účel světí prostředky a je jedno, zdali má podobu rackové krabice, šlapky s Bypass přepínačem nebo obdélníčku se spoustou ovládacích prvků na LCD počítače. V první řadě má být myšlenka založená na záměru a následně pak cesta, jak tuto myšlenku zrealizovat tak, aby nám, jakožto autorům a případně producentům, vyhovovala.

Pavel „pavlii“ Kappler