iZotope Nectar 2

Odpovědět
jindrich
Příspěvky: 48
Registrován: 01 úno 2013 19:12

iZotope Nectar 2

Příspěvek od jindrich » 26 úno 2014 09:12

Nová verze balíku pro zpracování lidského hlasu.

ObrázekFirma iZotope patří jednoznačně k absolutní špičce na poli zpracování audio signálů a to zejména pro svoji inovativnost a snahu nabízet ucelená řešení problémů. Podívejme se na právě vycházející druhou verzi balíku pro zpracování lidského hlasu (především zpěvu) Nectar. Vzhledem k tomu, že první díl v tomto časopise recenzován nebyl, můžeme se na něj podívat detailněji.

Nectar je podobně jako Ozone jedním plug-inem obsahujícím mnoho různých modulů. Jsou tu ty naprosto očekávatelné (ekvalizér, gate, kompresor, limiter, de-esser, pitch-correction, delay, reverb) a k tomu navíc harmonizér, saturace a efektová jednotka rozdělená na zkreslení, modulace a opakovač, což je v současné elektronické produkci velmi praktická věc. Produkt je prodáván ve dvou variantách - Standard a Production Suite. Druhá jmenovaná je dražší o 70 USD a rozšířena o dva dodatečné moduly (formou samostatných plug-inů) Pitch Editor a Breath Control.

Na rozdíl od Ozone nás uvítá Overview stránka, kde můžeme ovládat hned několik modulů najednou. Přiznám se, že tento prvek vedl k úvodnímu zklamání, protože jsem podlehl dojmu, že by měl být dobrý k velmi rychlému nastavení startovního bodu a následnému detailnějšímu nastavování jinde. Bohužel mám ale pocit, že v základním nastavení je z této obrazovky použitelné jen máloco a vlivem poměrně malého počtu aktivních vizuálních prvků stránka ani nepřináší příliš dobrý přehled o tom, jak který modul zrovna pracuje (kromě ekvalizéru s kompletní křivkou, spektrálním analyzátorem a možností měnit jednotlivé filtry a kompresoru se zobrazením aktivity). Např. u Pitch Correction jsem čekal, že bude nějak rozumně fungovat, implicitně jsou ale nastaveny poměrně dost krátké časové konstanty a dochází k razantnímu zásahu do signálu. Silnou stránkou produktů iZotope, které dobře znám (Ozone a RX), je možnost velmi detailně vše nastavit a také absence jakýchkoli „magických“ knoflíků - což je znakem velmi exaktního přístupu, který každého, kdo rozumí DSP, dle mého názoru vždy potěší. Bylo mi tedy jasné, že Overview obrazovka má sloužit spíše pro zjednodušení při práci s presety (kterých je stejně jako v Ozone dodáváno víc než dost) a že bude určitě možnost mít vše plně pod kontrolou. Pojďme se tedy podívat, co jednotlivé součásti nabízejí po přechodu do Advanced módu ovládání, protože u iZotope bych se divil, kdyby nebylo někde něco navíc. První novou možností, která se po přechodu do rozšířeného ovládání objeví, je změna pořadí modulů. Kromě dolaďování můžeme pořadí změnit libovolně. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé moduly.
Obrázek
Pitch
Tento automatický opravář intonace není výrazně zajímavý. Máme k dispozici tři volby rozsahů vstupního signálu, jeden ovladač časových konstant, celkovou transpozici... Zajímavá je snad leda možnost nechat program navrhnout relevantní hudební stupnici. Již delší dobu realtime dolaďování nepoužívám (dávám přednost integrovanému systému Cubase), ale čekal bych trošku lepší výsledky bez nějakého výrazného nastavování. Přece jen Auto-Tune vždy po zapnutí rovnou „v zásadě fungoval“ a minimálně do jisté míry základní problémy řešil.
Obrázek
Gate, Compressors, Limiter
Dynamické procesory se ovládají každý ve své záložce. Velmi se mi líbí, jak funguje zobrazení zabírání do časového průběhu signálu (Gain Reduction Trace). Tato funkce je přítomna i v Ozone. Obecně řečeno mi pro práci s komplexnějšími signály (třeba na masteru nebo na nějakém submixu) přijde spíše orientační, ale třeba pro nastavení Gate na vokál jako v Nectaru se dá velmi precizně použít. Pro někoho pak může posloužit i jako velmi dobrá pomůcka k pochopení významu parametrů dynamických procesorů. Gate a Limiter jinak ničím nepřekvapují, záložka Compressors ale nabízí přece jen něco navíc. Kromě čtyř módů chování - Digital, Vintage, Optical a Solid-state a volby detekce špiček nebo RMS se jedná především o dva kompresory se zcela nezávislými nastaveními. Pokud druhý aktivujeme, nemícháme na výstupu sekce poměr mezi původním a upraveným signálem, ale mezi výstupy obou kompresorů.
Obrázek
Obrázek
De-Esser
U modulu pro kontrolu sykavek je zvolen poměrně zajímavý přístup. Zatímco běžně jde o kompresor pracující v konkrétním pásmu, případně od určité frekvence směrem nahoru, u Nectaru je volen trošku jiný přístup. Volí se pouze hraniční frekvence a prahová hodnota. Dle manuálu pracuje modul s porovnáváním hlasitosti nad zvolenou frekvencí a celkového signálu. Tím dochází k hledání Ess zvuků jako takových. Pokud je tento zvuk příliš hlasitý (dle zvolené prahové hodnoty), dojde následně k rychlému utlumení celého signálu. Výsledek je poměrně zajímavý, zejména proto, že i při velmi silné redukci dochází k mnohem menšímu výskytu „šišlání“. To, jak detekce funguje, lze ověřit pomocí funkce Ess Only.
Obrázek
EQ
Ekvalizér nabízí až osm filtrů a podobně jako u Ozone i velký výběre typů a tvarů. Navíc je tu varianta Vintage Bell, která má podobně jako mnoho ekvalizérů analogových mixpultů při stejném Q užší tvar při vyřezávání frekvencí než při přidávání. Samostatnou kategorií navíc jsou Baxandallovy filtry modelované podle analogového ekvalizéru Petera Baxandalla obsahujícího pouze dva knoflíky „Treble“ a „Bass“. Na rozdíl od předlohy můžeme ale tyto velmi pozvolné shelvingové filtry přelaďovat. Naopak chybí varianty Brickwall High/Lowpass s extrémní strmostí, což ale při práci s hlasem celkem dává smysl. Sečteno a podtrženo - těžko něco EQ sekci vyčítat, je velmi flexibilní a umožňuje skutečně téměř cokoli včetně zapnutí saturace (v Options, nikoli na ovládacím panelu).
Obrázek
Saturation
Podobně jako v Ozone je k dispozici několik profilů. K základní čtveřici Warm (můj nejoblíbenější), Retro, Tape a Tube přibyl navíc Analog založený na tranzistorovém zkreslení. V modulu je k dispozici jeden shelving filtr pro kompenzaci případného nadměrného zvýšení obsahu vysokých kmitočtů a vizuální indikátor vytvářených nových složek spektra. Myslím, že iZotope patří v rámci zkreslení v digitálním zpracování signálů k naprosté špičce a tento modul Nectaru firmě jméno rozhodně nekazí.
Obrázek
FX
Část zaměřená na kreativní efekty je rozdělena na tři další podsekce dohromady nabízející sedm různých efektů, jejichž rozdělení do „slotů“ je pevně dáno a nelze je tedy použít všechny najednou. První je sebevysvětlující Distort. Na první pokus mne napadlo, že není zrovna příliš šťastné, že tento modul nemá kompenzaci zvýšení hlasitosti při přidávání efektu, což v rámci uceleného vše-v-jednom plug-inu může zbytečně rozházet úrovně. Až pak jsem si všiml, že všechny kontrolní fadery jsou nadepsány „Send“, čili regulujeme úroveň buzení daného efektu. Můžeme si navíc vybrat, jestli budou tyto tři jednotky zapojeny vůči sobě sériově a nebo paralelně a zda se bude každá nezávisle vracet do sčítacího místa se suchým signálem. Mix pak není řešen pomocí poměrového crossfadu, ale dvěma nezávislými fadery. Osobně by mi připadalo logičtější mít ke každému efektu rovnou Dry/Wet kontrolu. Další částí je Modulate, kde máme k dispozici phaser, flanger a chorus a posledním v trojici je Repeat s volbami Echo (na rozdíl od normálního delaye je efekt automaticky ubírán ke konci opakované části) a Shred (opakování krátkých úseků, hodí se pro tvůrce glitche a souvisejících žánrů).
Obrázek
Delay
Delay je separátní zpožďovací modul, nabízející slušnou flexibilitu pomocí tří různých profilů - Digital, Tape a Analog. Digital je přesná zpožďovací linka a zbylé dva moduly nabízejí dodatečné zabarvení s tím, že Analog je zaměřen na zkreslení a Tape spíš na barvu jako takovou. Skutečný efekt těchto módů můžeme kontrolovat ovladačem Trash, což mi přijde jako zajímavá vlastnost umožňující skutečně detailní nastavení. Subjektivně se mi oba nelineární módy líbí, i výrazné zkreslení Analogu „na plný knedlík“ je podle mne velmi příjemné.
Obrázek
Reverb
Dozvukový procesor je dle materiálů vyroben hybridním způsobem, z impulzní odezvy skutečné jednotky EMT 140 a k tomu dodělanými výpočty. Nejsem velký znalec zvuku této legendární jednotky, nevlastním ani nějakou z respektovaných softwarových emulací (např. tu od Universal Audio), ale na můj vkus má dozvuk hodně vysokých frekvencí a ačkoli je k přímo v modulu k dispozici ekvalizér posílaného signálu, není to přece jen to samé jako „sáhnout“ do algoritmu. Zajímavá je ale možnost saturace přimo v dozvuku, nabízející pěkné barvy. Aby ale té saturace nebylo příliš... Osobně se mi při srovnání s UltraPlate algoritmem plug-inu SSL X-Verb více líbil tento plně algoritmický procesor, ale je to samozřejmě otázka osobních preferencí.
Obrázek
Harmony
Poslední částí hlavního plug-inu je harmonizér. Subjektivně funguje dobře, nabízí ovládání přes MIDI, detekci tóniny, snadné nastavení parametrů pomocí XY ovladačů i korekci ladění generovaných hlasů. Při relativním pevném přelaďování můžeme nastavit až čtyři hlasy v rozsahu ± oktáva, při ovládání přes MIDI můžeme generovat hlasů i více s tím, že u první čtveřice můžeme nastavit dodatečné parametry standardně a další čtveřice budou přebírat stejná nastavení. Ono jich o tolik víc přece jen nebude vzhledem k reálným možnostem - pokud tedy netoužíme po zvuku, kdy harmonizér selhává.
Obrázek
Standard vs Production Suite
Tímto končí výčet modulů, které jsou obsaženy v plug-inu, tedy v Nectar 2 Standard Edition v ceně 229 USD. V nabídce je ještě o 70 USD dražší Production Suite, která obsahuje externí Pitch Editor a Breath Control plug-in. Co nabízejí?

Pitch Editor je grafické prostředí pro detailní úpravu ladění, fungující přes Re-Wire. Přiznám se, že jsem žádné takové nepoužíval už mnoho let od doby, co bylo přímo integrováno do audio editoru v Cubase. Po načtení na stopu je potřeba do něj nejdřív natáhnout data a následně je teprve možné s nimi pracovat. Nejsem schopen posoudit jeho kvalitu ani funkčnost. Na obrázku můžete vidět rozdíl v analýze identické části mužského zpěvu. Je vidět, že např. úvodní tón zcela chybí. Cubase se začal po vytvoření plug-inu chovat dost trhaně a moc se mi nelíbí, že plug-in občas zachytává klávesnici, čili i mezerník přestane spouštět transport atp. Také mi nepřijde moc vhodné GUI, protože ovládací panel a rámeček drží styl Nectaru (potažmo celého portfolia iZotopu) a tím pádem pro vlastní editor nezbývá až tolik místa, okno by mělo být větší samo o sobě. Navíc značné zpoždění zanesené do systému tímto plug-inem (cca 0,5 s) nezmizelo ani po jeho vypnutí. To může být samozřejmě chyba konkrétního systému.
Obrázek
Porovnání analýzi ladění pomocí Pitch Editoru a Cubase VariAudio.

Druhá separátní část Production Suite mne ale docela nadchla. Breath Control je, jak název napovídá, systém pro úpravu dechu. Na nastavení je systém zcela jednoduchý, volíme si pouze parametr Sensitivity, který určuje, co vše bude vyhodnoceno jako dech. Druhý fader nastavuje, o kolik bude dech utlumen (mód Gain) a nebo na jakou úroveň bude utlumen (mód Target). Detekce jako taková probíhá pomocí analýzy spektra a hledání tvarů odpovídajících dechům. Funguje opravdu velmi dobře a velmi rychle se také vrací zpět, aby nedošlo k utlumení užitečného signálu. Ať už chceme dechy zcela odstranit nebo jen srovnat v hlasitosti, Breath Control se zdá jako skutečně dobrý pomocník. Když si představíme např. nějaký delší mluvený projekt, třeba doprovodný komentář k filmu nebo audioknihu, může ušetřit opravdu veliké množství času.
Obrázek
Závěr
Podobně jako Ozone má i Nectar velké množství presetů, které jsou organizovány do složek podle stylu a typu, což je další věc, která spolu s řešením „vše pod jednou střechou“ může ušetřit čas. Je trochu škoda, že nelze provést nastavení jen některých částí, jak je tomu v Ozone. Ve srovnání s nastavováním celého řetězce z jednotlivých plug-inů může ale jít i tak o značnou úsporu času. Stejně tak jednotlivé moduly nabízejí velmi detailní kontrolu nad zpracováním a pro výrobce typickou vysokou zvukovou kvalitu. O tom, kolik času může ušetřit Breath Control, jsem již psal, stejně tak DeEsser je vyřešen velmi zajímavě. Až na Pitch Editor a základní nepříliš praktickou Overview obrazovku se mi produkt líbí, je z něj cítit poctivý přístup iZotope k digitálnímu zpracování signálů a snaha o inovaci.

Jindřich Kravařík

Výrobce: iZotope
Zapůjčil: Mediaport Pro s.r.o.
PROFIL AUTORA: Ing. MgA. Jindřich Kravařík
Vystudoval ČVUT FEL se zaměřením na digitální zpracování signálů a tvorbu VST plug-inů a obor Zvuková tvorba na HAMU. Věnuje se převážně studiové práci, sound designu a tvorbě hudby pro video projekty - v rámci audiovizuálního MERGE studia a zvukového a nahrávacího studia Sype Studios. Šest let se též věnoval dabingu ve studiu Barrandov. V současné době občas vymění studiové prostředí za čerstvý vzduch nebo jiné klimatizované prostory při live práci v divadle Archa a s Cirkem La Putyka.

Odpovědět