V řadě nových nástrojů firmy KORG z poslední doby se objevil opsix, nabízející po velmi dlouhé době jako hlavní systém tvorby zvuku FM syntézu, která na dlouho z hardwarových nástrojů téměř vymizela (jednou z výjimek byl jiný model firmy KORG, Volca FM). Podívejme se v dnešním testu, zda se návrat k tradici podařil a co nového případně může přinést.

Koncepce
Opsix je de facto ideovým souputníkem nástroje wavestate, který jsem zde nedávno testoval. Sdílí s ním mnoho pozitivních stránek, ale bohužel i některé negativní. Jedná se opět o nástroj, který vybočuje z dnes „běžného“ konceptu syntetizéru, tentokrát tím, že nabízí specifickou podobu FM syntézy (tzv. Altered FM). Klasická FM syntéza jistě zažila svůj zlatý věk v 80. letech hlavně díky nástrojům Yamaha DX/TX. KORG v té době vyráběl jednodušší modely DS8 a 707, snažící se ovládat a programovat zvuk více jako na starší analogové generaci. Dá se říci, že tuto tradici opsix ctí a rozšiřuje, nabízí totiž „analogové“ ovládání základních parametrů FM syntézy pomocí otočných a tahových potenciometrů. Zároveň si nelze nevšimnout, že v názvu opsix po přehození písmen najdeme skoro celý název Polysix. Ano, podobně jako u KORG wavestate, i zde v sekci filtru najdeme simulaci filtru Polysix a MS-20, dvou legendárních korgovských nástrojů. Pro úplnost dodejme, že na rozdíl od wavestate, jehož syntéza Wave Sequencing 2.0 je vskutku revolučním počinem, který nemá nikde obdoby, má opsix silnou konkurenci v podobě rozšířené FM-X syntézy, kterou firma Yamaha také jako své „rodinné stříbro“ zaintegrovala do svého workstation Montage.

Jádrem tvorby zvuku je šestioperátorová FM syntéza s polyfonií 24-32 hlasů. Ve srovnání s tradiční FM nabízí více algoritmů (způsobů zapojení operátorů) – 40 presetových + 1 uživatelsky definovatelný, dokonce pro každý zvukový program (!). To je vynikající řešení, je dobře, že firma nepodcenila v koncepci velikost paměti a dala velký prostor těm, kdo chtějí hodně experimentovat a vytvářet si vlastní algoritmy.

Každý operátor má vlastní časovou obálku a škálování podél klaviatury, dá se řídit ještě pomocí externí obálky (pro ladění) a/nebo LFO. Kromě toho se dají operátory ovládat nejen z klaviatury, ale také z 16krokového sekvenceru a pohybového sekvenceru zapisujícího pohyby ovládacích prvků (6 vrstev) a arpeggiatoru. To je v podstatě vyčerpávající řešení, nic důležitého nechybí. Z vlnových průběhů tu najdeme všechny tradičně používané i jejich zajímavé varianty (např. 8 nebo 12bitová sinusoida pro více „retro“ zvuk, aditivní průběhy podobné vlnovým tabulkám aj.). Podobně bohatě je vybaveno i LFO. Díky nepřeberným možnostem propojení pomocí algoritmů je výchozí materiál obrovský. Co je zásadně důležité a inovativní, je možnost zvolit u každého operátoru jeden z pěti režimů, jak bude v celku fungovat – tradiční FM, kruhový modulátor, filtr (de facto subtraktivní syntéza), FM filtr (zajímavé např. ultrarychlé kvákadlo), a Wave folder (v podstatě tvarování vlny). Tak můžeme kombinovat např. operátory, které procházejí do filtru s těmi, které filtr obchází, a mnoho dalšího. Tato vlastnost činí zvukovou variabilitu opsixe skutečně výjimečnou.

Za sekcí operátorů najdeme velmi propracovanou sekci filtru a tři efektové jednotky, v čemž se koncepce trochu blíží AFM syntéze firmy Yamaha, kterou používala v nástrojích řady SY. U filtrů najdeme všechny základní typy, obvykle v několika variantách (LPF, HPF, BPF, BRF) plus varianty z Polysixe a MS-20.

Efektová jednotka je vybavena velmi dobře 30 typy efektů a jejich kvalita jen potvrzuje dobrou tradici firmy v této oblasti. Jen škoda, že je zde možné pouze sériové zapojení efektových jednotek, i paralelní by se někdy mohlo hodit.

Programových míst je 500, z toho 250 je předprogramovaných. Dobrým nápadem jsou programovací šablony, které najdeme na konci presetových míst. Můžeme sestavit i seznam až 64 oblíbených zvuků.

Komu by základní možnosti takto nestačily, může využít import programů (celé banky) z originální Yamaha DX7 pomocí MIDI SysEx zpráv. Tím se z opsixe stává jeden z nejlépe uživatelsky podporovaných nástrojů, protože těchto zvuků se dá najít skutečně velmi mnoho. Nutno ale dodat, že zvuky DX7 budou znít na opsixu trochu jinak, protože používá trochu jiné rozsahy parametrů.

Design
Podobně jako KORG wavestate je opsix vyroben v podobě menšího, tříoktávového nástroje, jehož vrchní panel je zcela naplněn ovládacími prvky. Pokud jsem tuto koncepci kritizoval u wavestate, zde bych si ještě přisadil – vskutku moc nevidím důvod takovýto nástroj příliš miniaturizovat. Jednak hraní i ovládání působí oproti normální (alespoň pětioktávové) velikosti trochu stísněným dojmem, jednak u toho nástroje ještě více vynikne omezenost rozsahu klaviatury. U FM zvuků jsou totiž velmi oblíbená např. elektrická piana, s těmi ale na tříoktávové klaviatuře budete mít často problém se vejít třeba i s jednoduchým partem. Takže opět může platit, že maximum z tohoto nástroje uživatel dostane teprve při použití externí MIDI klaviatury s větším rozsahem. Na druhou stranu, opsix je samozřejmě velmi snadno přenosný při hmotnosti pouhých 2,9 kg.

I přes množství ovládacích prvků je tu ale jejich ergonomie víceméně zachována a jsou vymyšleny tak, aby jich opravdu bylo co nejméně. Na horním panelu najdeme zleva doprava kolečka ohýbání tónu a modulace (opět velmi příjemně ovladatelná), vedle nich šest otočných a tahových potenciometrů k ovládání jednotlivých operátorů. Ty se dají použít v různých režimech, čili otočné mohou měnit funkci podle režimu operátorů (FM, filter, kruhový modulátor apod.) a jejich hlasitostí. Tomu dále nepomáhají ještě otočné potenciometry vpravo vedle displeje, které ovládají parametry filtru, efektů apod. Tak se dají dělat změny zvuku „analogovým“ způsobem, což může být pro spoustu uživatelů zajímavé a přitažlivé. Nad klaviaturou najdeme již tradičně tlačítka pro ovládání sekvenceru, arpeggiatoru a jejich kroků, podobně jako přepínače oktáv.

Na zadním panelu najdeme opět hlavní vypínač, klasický audio stereo a sluchátkový výstup, dvojici MIDI IN/OUT a USB připojení. Je tu i vstup pro sustain pedál, vstup pro expression pedál bohužel opět chybí.


Ovládání
Jeho centrem je příjemný OLED displej, který i přes svou malou velikost dokáže celkem přehledně zobrazit vše podstatné, někdy samozřejmě za cenu přepínání více stránek. Velmi pěkně je vyřešeno rozeznávání jednotlivých operátorů v algoritmu – jejich číslo je počet teček ve čtverečku, čili operátor 1 = 1 tečka, operátor 2 = 2 tečky apod. Skvělým nápadem je i použití grafického analyzéru, který známe z nástrojů korgovské řady x-logue. Zde je možnost zvolit nejen tvar vlny na audiovýstupu, ale i spektrální analýzu, takže vidíme, kolik je kde ve zvukovém spektru jakých frekvencí.

Pro programování zvuku můžeme využít Easy edit pomocí otočných potenciometrů vpravo vedle displeje, což dává zajímavé možnosti – např. změnu algoritmu při držení tónu, což dává někdy velmi razantní a neotřelé změny ve zvuku. Můžeme také využít náhodné změny parametrů v nastaveném rozsahu.

Klaviatura
Velmi podobná, možná dokonce stejná jako u wavestate, tedy lehčí syntetizérová, velmi hbitá a dobrá. Hraje se na ni velmi příjemně, i dlouhodobě – téměř nijak neunavuje ruku. Bohužel, už téměř tradičně (uf!) zde chybí tlaková citlivost, která by se opět mohla velmi hodit. Najdeme tu ale méně používanou release-velocity citlivost, která reaguje na rychlost uvolnění klávesy.

Zvuk
Tady se člověk asi chtě nechtě nevyhne porovnání s tradicí, protože nové hardwarové nástroje tohoto typu jsou velmi vzácné. U opsixe mi přijde v porovnání se staršími nástroji jako zásadní zejména čistota zvuku. Přece jen kvalita tvorby zvuku a převodníků je dnes úplně někde jinde, než v 80. nebo 90. letech. Negativní zvukové jevy (aliasing apod.) zde téměř nenajdeme, jako by se „celý stroj podařilo pročistit“. Díky tomu zní nástroj svěže, vyrovnaně a příjemně – i při velké odchylce od původního nastavení zvuku (např. změna frekvence operátorů nebo algoritmu) je drtivá většina nových změn použitelná.

Jako obvykle, presetové zvuky nabízí jen malou ukázku toho, čeho může být nástroj schopen, experimentování dává tušit v podstatě nevyčerpatelné možnosti. Přestože jsou tu zastoupeny de facto všechny základní zvukové kategorie, hodně běžně používaných zvuků ve srovnání s ne-FM nástrojem zní neotřele. Je výborné, že díky simulaci analogových filtrů není nástroj omezen pouze na klasické FM zvuky, ale dají se z něj dostat i zajímavé analogově-digitální hybridy a také zvuky, za které by se i „pravý“ analog nemusel stydět. Při chytrém programování se dá vytvořit i poměrně bohatá aditivně-harmonická syntéza nebo vícesložkové zvuky na způsob LA syntézy firmy Roland. Skvělé je opět použití technologie Smooth Sound Transition, které umožňuje přepínat programy bez slyšitelné změny a pauzy.

Závěrem
KORG opsix je dle mého názoru dalším vynikajícím a inspirativním nástrojem svého druhu. Podobně jako wavestate příjemně čeří spíše stojaté vody hardwarových nástrojů tím, že nabízí rozšíření tradičního základního konceptu, který se dlouho nepoužíval, o nové a nevyzkoušené prvky, dobře promyšlené. Jedná se ale také opět o spíše speciální nástroj určený pro zvukové experimentátory a hledače, více či méně skalní příznivce FM syntézy, kteří si mohou rádi oživit „staré zlaté časy“ Yamahy DX7 a případně zkusit i něco nového „po korgovsku“. Poměr cena/výkon je přiměřený.

Video výrobce
Výrobce: KORG
Zapůjčil: MUSIC - PARK.CZ s.r.o.

Jiří Neužil