V roce 1965 spatřil světlo světa legendární elektronkový optokompresor/limiter, který se velice brzo stal nezbytnou součástí vybavení všech předních světových studií. Náběry, zejména pak baskytar, bicích a zpěvu, získaly po průchodu přístrojem specifický měkký zvukový charakter a plastickou dynamiku, projevující se následně v mixu vyšší srozumitelností a barevností. Za tímto legendárním přístrojem stojí konstruktér James F. Lawrence Jr.

Je zvláštní, že některé legendární studiové přístroje byly původně koncipovány pro zcela jiné využití nežli pro hudbu. Například oblíbený equalizer Pultec měl původně fungovat jako korekční „vylepšovač“ zvuku analogových telefonních linek ve velkých amerických městech, ale ouha, všechno bylo nakonec jinak. James F. Lawrence Jr. měl zase za úkol jako radiový inženýr zajistit správnou a stabilní intenzitu vysílaného signálu a tehdy si poprvé začíná pohrávat s myšlenkou tzv. „nivelačního zesilovače“. Přestože jeho láskou bylo vždy rádio, většina studiových zvukových mistrů a hudebníků si ho bude navždy pamatovat jako muže, který stál za zrodem LA-2A.

Dnes tedy bude řeč o klonu hardwarové verze legendárního LA2A elektronkového optokompresoru s typovým označením LiN2A. Tuto žhavou novinku nám přináší švédská butiková firma Lindell Audio, zabývající se tvorbou jak hardwarových přístrojů, tak i softwarových emulací. Nejdůležitějším komponentem každé verze LA2A byl vždy elektroluminiscenční panel spolu s rezistorem závislým na světle, označovaný jako článek T4. LiN2A používá pro svůj chod optický prvek Black Lion T4BLA. Fotoodpor se chová jinak než například útlumový obvod ve VCA či FET kompresoru. Časová odezva optokompresoru je pomalejší a ke změně signálu nedochází přímočaře. Optočlen měkčeji reaguje na vstupní signál. Díky tomu produkují optokompresory tlustý a sametový zvuk. Často u nich můžeme nalézt přívlastek „muzikální“. Vytváří totiž jemnou kompresi, která je díky přítomnosti elektronek ještě obohacena o lampovou saturaci. Časy Attacku a Release se navíc plasticky modifikují podle průběhu signálu. Proto je optokomprese tak živá.


LiN2A v celé kráse
Již při testování LiN76 jsem se přesvědčil, že Lindell Audio nejsou žádní žabaři, ale naopak vyrábí precizní výrobky vysoké kvality. Náš LiN2A je toho důkazem. Přestože původní modely LA2A měly bílo-smetanovou barvu, vsadili páni konstruktéři na matný, černošedivý odstín přední desky. Zbytek přístroje je černý. Dominantním prvkem předního panelu je smetanově bílý čtvercový střed, ve kterém je umístěn velký podsvícený VUmetr. V jeho vrchní části se nachází název firmy a ve spodní je pak velkými černými písmeny označen název přístroje – LiN2A – Vintage Leveling Amplifier. V tomto světlém středu jakoby designově probleskovala tvář původní předlohy. Rozměry přístroje jsou dle mého měření: šířka 433 x výška 88 x hloubka 157 mm. Překvapilo mne, že jsem se vlastním měřením přístroje (dělám to skoro vždy) dostal k trochu jiným rozměrům, než uvádí web výrobce.

Co se ovládání týče, má LiN2A téměř shodné ovládací prvky jako jeho originální předloha LA2A, a těch vskutku není mnoho. Přednímu panelu vévodí dva hlavní potenciometry s velmi jemným krokovým chodem: nalevo Gain, napravo Peak Reduction. Jsou to v podstatě dva jediné ovladače, kterými si můžete upravovat zvuk dle vaší libosti. Knoby jsou jakoby z pochromovaného kovu a část, za kterou se bere prsty, je černá s protiskluzovým vroubkováním. Oba jsou z pevného plastu. Třetí, menší třípolohový potenciometr (podobného designu jako předešlé dva) naleznete v pravé horní části přístroje. Přepínáme jím funkce VUmetru: Output +10, Gain Reduction, Output +4. Posledními dvěma ovladači jsou dva kovové dvoupolohové přepínače nalevo a napravo dole. Levým, označeným jako Mode, volíme buď limitaci – Limit, nebo kompresi – Compress. Posledním přepínačem napravo zapínáme proud.

Koncepce zadního panelu je velmi jednoduchá. Na pravé části jsou dvě symetrické jackové plastové zdířky: Ouput, Input, na levé straně je klasická PSU zdířka pro přívod proudu. Vedle ní je šachta pro pojistky s přepínačem pro předvolbu napětí (různé části světa).

Protože původní předloha LA2A byla plně elektronková, je i náš LiN2A plně elektronkový. Výrobce ho osadil ručně vybíranými elektronkami: 2x 12AX7, 1x 12BH7, 1x 6AQ5. Jen elektronky mají ten fantastický zvyk, že produkují sudé harmonické kmitočty lahodící lidskému uchu. Ano, já vím, existují různé zázračné matematicky modelované emulace atd. atd, ale fyzická lampa je prostě lampa, to mi nikdo nevyvrátí. Hezkým důkazem této skutečnosti je například oblíbený celolampový equalizer Pultec, o kterém zkušení jazykové tvrdí, že mění zvuk, i když jsou korekce na nulách a signál přístrojem pouze prochází. Totiž už jen samotný průchod lampou znamená ohřátí a saturaci zvuku. U našeho Lin2A samozřejmě nesmím zapomenout na ošetření vstupního a výstupního signálu. O hladký a prokreslený zvuk se starají dvě trafa americké provenience – Cinemag.

LiN2A v číslech
Typ přístroje: optický kompresor/limiter – leveler, Attack: určuje optočlen T4BLA, Release: určuje optočlen T4BLA, kompresní poměr (kompresor) – 3:1, kompresní poměr (limiter) – ∞:1, Gain: až 40 dB ±1 dB, vstup: symetrický linkový TRS 6,3 mm, výstup: symetrický linkový TRS 6,3 mm, napájecí napětí: 100 V – 240 V (v závislosti na přepnutí napájení).

LiN2A v praxi
Myslím, že jsem se již několikrát přiznal v jiných recenzích, že miluju přístroje, co mají tak dva až tři čudlíky maximálně. Z jedné strany do nich napumpujete obyčejný, nepříliš oslňující signál a na druhé straně vám mašina vyplivne “něco”, co vás povalí. Jóó, tak to mám rád. Je samozřejmě jasné, že podobné, několika-čudlíkové hračky stojí často poměrně dost peněz, protože za nápady se prostě platí. Ale vzhůru za dobrým zvukem!


Nivelujeme, komprimujeme a limitujeme
Možná si někdo z vás říká: “Kruci, dočet sem to až sem a furt pořádně nevím, co má vlastně ta mašina dělat?”. Tak si představte, že z jedné strany do přístroje přivedete signál buď z basy, šlapáku, nebo zpěv atd. Hlasitost tohoto vstupního signálu jednoduše nastavíte potenciometrem Gain (ono takových +40 dB je už pěkný kotel). Ten projede uvnitř přístroje skrz několik elektronek tak, až dojde k jeho natlakování (saturaci). Hlasitostní ocásky, co vám nyní přebývají (lezou přes digitální 0 a clipují), prostě jednoduše ufiknete potenciometrem Peak Reduction – jemně a bezbolestně, jako když cukrář zarovnává špachtličkou nerovný vršek dortu. V našem případě se o zarovnání spolehlivě postará vynikající optočlen T4BLA od Black Lion. Pokud by vám přišlo (během nahrávání stále sledujete metry záznamového zařízení), že původní síla signálu nějak ochabla (vrstvička šlehačky se zmenšila), tak si ji přikopnete Gainem na LiN2A. Toť vše. To je totiž, jednoduše řečeno, výše zmiňovaný princip nivelačního zesilovače. Držet stále stejnou, avšak dynamicky ošetřenou, úroveň a ještě ji zvukově pozvednout a projasnit.

První, co jsem testoval, bylo nahrávání mé staré dobré bezpražcové baskytary. Na pomoc jsem si ze studia vzal celolampový preamp UAD 610 solo. Potřeboval jsem vstup řádně vybudit. 610ka se dá přepnout na D.I. a má obrovský zisk. Gain u preampu jsem nastavil na hodnotu 6 a Level na hodnotu 3. U Lin2A byl pak Gain na hodnotě 30. Jakmile jsem začal potenciometrem Peak Reduction otáčet po směru hodinových ručiček a došlo k aktivaci komprese. Přístroj byl konečně správně vybuzen, na což ručka VUmetru precizně reagovala indikací atenuace. Výsledkem byla sametová komprese typická pro optické kompresory. Nahrál jsem tedy nejprve kousek basové linky (první ukázka) s Peak Reduction na 0 a další kousek s redukcí na hodnotě 80 (druhá ukázka) a zesíleným Gainem z hodnoty 30 na hodnotu 40. Zesílením Gainu jsem dorovnal drobný hlasitostní propad způsobený kompresí.
Když si rychle přepnete mezi těmito dvěma vzorky, je rozdíl zcela jasně slyšitelný. Ukázka bez aktivace kompresoru je jakoby prázdnější a zvadlejší. Naopak druhá, s aktivovaným kompresorem a přidaným gainem, je mnohem nakopnutější a jiskrnější, ale stále si zachovává svou přirozenou dynamiku. Osobně nikterak nehorují pro stlačené překomprimované bicí a baskytaru, kterou hodně lidí preferuje. Já mám rád přirozený zvuk nástrojů. Té se mi nyní od Lin2A dostalo vrchovatě.

V další ukázce jsem se zaměřil na mluvené slovo. Opět jsem vytvořil nejprve nekomprimovanou verzi (první ukázka) a následně komprimovanou (druhá ukázka). V mluveném slově (úryvek od Daniela Forró – MDI Komunikace v hudbě) je opět krásně slyšitelný rozdíl mezi audiem bez použití komprimace a s jejím použitím. Mluvené slovo je též náhle plnější a šťavnatější. Protože sám používám optokompresory ve svém studiu, vím, že nemají tendenci tolik vytahovat zasuté jemné ruchy z pozadí napovrch jako třeba VCA komprese. Nahrávky mi přijdou čistější a kompresní poměr 3:1 je velmi jemný a proto tolik nenabourává přirozené znění nástrojů a hlasů.
Nemaje v době psaní této recenze možnost využít LiN2A k natáčení živých bicích, prohnal jsem alespoň skrze přístroj bicí smyčku z počítače (první ukázka). Tentokrát jsem však zvolil mod Limit. Limitace (omezení) má kompresní poměr ∞:1 a signál by přes něj neměl projít do klipu. Chvilku jsem si pohrával s nastavením, až se mi podařilo zkrotit bicí tak, že akcentovaný šlapák již nedělal v záznamu neplechu. Limitaci jsem nastavil u Gain Reduction též na hodnotu 80 (druhá ukázka).
Limitace je časté funkční ošetření úrovně signálu, ale mně osobně se více líbil mód komprese. Je mnohem živější a teplejší, jakoby v ní bylo “cosi” navíc. Ono zlepšení je krásně viditelné i na samotném screenshotu waveformu, který jsem pro vás vytvořil (LiN2A-waveforms). První (zelená ukázka) je baskytara bez úpravy, druhá je s použitím komprimace. Třetí (modrá ukázka) je mluvené slovo bez úpravy, čtvrtá ukázka je mluvené slovo s komprimací. Pátá (hnědá ukázka) jsou elektronické bicí bez úpravy a poslední šestá ukázka jsou tytéž bicí s použitím limitace. U komprimovaných ukázek je zřetelné zhuštění a zesílení vlny, zatímco ty bez komprese jsou slabší a méně nakopnuté. Na poslední ukázce limitace je vidět jak hlasitostní nárůst, tak i jemné zarovnání špiček waveformu.


Závěrem
Bohužel nevlastním originální přístroj LA2A, takže nemohu provést validní srovnání. Stejně by asi bylo k ničemu, protože každý z přístrojů by měl svá specifika a svůj zvukový charakter. Co však rozhodně mohu srovnat je cena. Reinkarnovaná LA2A od amerických UAD stojí bratru ke sto tisícům korun, zatímco cena za LiN2A se pohybuje kolem dvaceti. Mamutí studia, kterými většinou disponují nadnárodní vydavatelé, si jistě může originálních LA2Aček koupit hned několik. Jinak je tomu však v případě menších produkčních studií. Ano, rozdíl mezi originálem a klonem jistě bude, ale za podobné peníze si může malé studio koupit přístroje dva a využívat je při stereo záznamu, či k analogovému přepisu.

Jak jsem již uvedl výše, používám optokompresory nejčastěji. Mám s nimi dobré zkušenosti a líbí se mi jejich zvuk. Náš LiN2A mě též oslovil jako výtečný audiopomocník s jednoduchým ovládáním. Hodí se pro jak pro zpěv, tak i basu, bicí a další nástroje. Osobně mi maličko vadily symetrické jacky místo tradičního XLR vstupu a výstupu. Ale s tím bych se asi naučil žít. Řízené nivelaci a Lawrenci Juniorovi zdar…

Výrobce: Lindell Audio
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.

Petr Los