Inovovaná verze mobilního zvukového rozhraní.
11. 2. 2011
S produktem UltraLite-mk3 od americké firmy MOTU jsme se již seznámili na stránkách PiXELu 146 v únoru loňského roku v recenzi Mirka Píši. Na jaře tohoto roku byla uvedena na trh inovovaná verze tohoto lehce přenosného rozhraní pro audio a MIDI nahrávání. V čem se tato nová verze liší od té starší si povíme v následující recenzi.
Popis
Nebudu se zde zabývat podrobným popisem zařízení, zájemce odkazuji na test předchozí verze, od níž se nový model na první pohled liší jen v několika detailech. Shrňme si základní fakta, která jsou oběma verzím společná: UltraLite-mk3 je zvukové rozhraní pro počítače s operačními systémy Windows i Mac OS X půlrackové šířky, s celkem 10 audio vstupy a 14 výstupy. Připojit lze dva mikrofonní nebo nástrojové signály, dále šest linkových vstupů nebo digitální zdroj signálu pomocí S/PDIF vstupu. Analogových výstupů obsahuje UltraLite dokonce 12 (včetně sluchátkového výstupu), plus nechybí opět S/PDIF výstup. Kromě toho lze připojit i MIDI přístroje pomocí jednoho vstupu a výstupu. Celé generaci mk3 zvukových rozhraní MOTU je společné interní zpracování v oblasti komprese dynamiky, ekvalizace a umělého dozvuku přímo v DSP karty. V posledních verzích ovladačů a firmwaru také nechybí možnosti analýzy signálu v reálném čase.

Až potud je MOTU UltraLite-mk3 ve verzi Hybrid shodný se svým předchůdcem. To nejpodstatnější se však týká samotného připojení k počítači: kromě osvědčeného FireWire 400 portu nabízí UltraLite Hybrid také možnost připojení pomocí USB 2.0. Jedná se tak o první výrobek tohoto typu, který spojuje obě nejpoužívanější metody připojení externích zvukových rozhraní k přenosným i stolním počítačům. Kromě rozšířené možnosti připojení se udály ještě dvě změny, týkající se zapnutí útlumu (Pad) mikrofonních vstupů a aktivace fantomového napájení kondenzátorových mikrofonů - obě funkce, doposud odkázané na čtveřici páčkových spínačů, jsou nyní ovládány tlačítky (stisknutím knoflíku Input Trim) nebo přímo z aplikace CueMix FX. Navíc přibyla optická kontrola zapnutí těchto funkcí pomocí zelené a červené LEDky na čelním panelu přístroje. Zajímavostí je také nová funkce vypnutí Phantomu při zasunutí nástrojového Jacku.
USB 2.0 vs. FireWire 400 - teorie
Je zajímavé sledovat trendy, podle kterých výrobci dávají přednost tomu či onomu rozhraní. Porty USB 2.0 i FireWire 400 se již před delší dobou staly standardem pro připojování periferií k počítačům. Oba protokoly vycházejí z rychlého přenosu dat pomocí sériové linky, přeci jen se ale od sebe liší.
Protokol IEEE-1394, nazvaný firmou Apple, která stála u jeho zrodu, rozhraním FireWire, je ve své podstatě založeno na peer-to-peer principu přenosu dat mezi dvěma i více počítači či jinými zařízeními. Pro chod rozhraní FireWire je zapotřebí speciální procesor, obsažený v každém přístroji tímto portem vybaveným. Sběrnice IEEE-1394 využívá výhod DMA režimu, tedy přímého přístupu do paměti. Díky tomu je obsluha celého FireWire systému pro CPU počítače nenáročná. Navíc lze systém propojení řetězit a vytvořit tak síť až třiašedesáti přístrojů.
Naproti tomu USB rozhraní, které v současné době dozrálo již do své třetí generace, bylo často vnímáno více jako služební protokol pro myši, klávesnice, tiskárny, modemy, diskové jednotky a další počítačové periferie. Povaha USB protokolu nedovoluje řetězení přístrojů, USB signál lze pouze rozbočovat (Hub). Charakteristickým způsobem komunikace mezi dvěma přístroji je tzv. Master-Slave struktura, tedy vždy jeden přístroj hlavní a druhý podřízený. Komunikace probíhá navíc asynchronně, tedy nespojitě a pro svůj chod využívá nemalou výpočetní kapacitu CPU.
K obsazování portů ještě jedna poznámka: firma Apple začala před dvěma lety s postupným vytlačováním FireWire portů ze svých přenosných počítačů řady MacBook. Uživatelé, kteří by chtěli využívat tohoto rozhraní, musí investovat do nákupu některého z vyšších modelů MacBook Pro. Mezi příznivci MacBooků to zvedlo jistý údiv a snad i rozčarování. Nemá smysl zde zkoumat obchodní politiku firmy Apple, nicméně pro levnější MacBook jsme odkázáni hledat vhodnou zvukovou kartu pouze mezi USB modely. Zřejmě s tím souvisí i nedávná revize známé zvukové karty Fireface 400 od výrobce RME, kde bylo namísto do té doby používaného FireWire portu použito USB 2.0.
UltraLite Hybrid v praxi
MOTU UltraLite-mk3 Hybrid je tedy co se týče možností připojení univerzální. Zde je ale potřeba upozornit na jedno omezení. Zatímco přes IEEE-1394 (FireWire) rozhraní lze UltraLite Hybrid i napájet, USB 2.0 tuto úlohu nezvládne. Zde tedy čekají uživatele následující případy: pokud používá PC a má k dispozici pouze USB 2.0 port, tak se jak v případě stolního, tak i přenosného počítače neobejde bez přídavného síťového adaptéru. V případě notebooku je to jisté omezení, protože mnoho uživatelů by ocenilo právě napájení pomocí USB pro práci na cestách. Jelikož valná většina PC notebooků používá čtyřpinový IEEE-1394 port, tak i druhý způsob připojení vyžaduje síťový napáječ. Jediným způsobem, jak napájet MOTU UltraLite-mk3 Hybrid v terénu, je tedy použití MacBooku Pro s rozhraním FireWire. U nových modelů však najdeme pouze jeho druhou generaci FireWire 800 (IEEE-1394b), takže je třeba dokoupit kabelovou redukci. Posledním modelem přenosného počítače Apple s FireWire 400 portem byl bílý MacBook, jehož výroba byla ukončena v roce 2009.

Firma MOTU naštěstí pro všechny své převodníky a rozhraní USB i FireWire řady poskytuje jednotný ovladač, takže instalace UltraLite Hybrid je velmi snadná. Již několikrát vychvalovaný program CueMix FX i zde plní svou funkci na výbornou. Chceme-li např. komprimovat dynamiku zpěvu ještě před záznamem, přidat ekvalizaci na výstupu nebo poslat dozvuk do sluchátek, žádný problém - vestavěný DSP procesor pracuje kvalitně a bez zatížení CPU.
Přímým porovnáním mezi oběma způsoby připojení se nepodařilo zjistit patrné rozdíly. Při mixu náročného projektu v Cubase 5 vykazuje jak na PC, tak na Macu systém stejnou odezvu, stabilitu a velikost zatížení CPU. Nepatrný náskok vykazovalo FireWire připojení při velmi nízkých latencích (Sample Buffer 32 a 64 vzorků) s virtuálním rackem VST a AU nástrojů, ale i USB režim fungoval bezchybně. Záznam ze všech vstupů současně probíhal také bez problémů a znatelných rozdílů mezi USB či IEEE-1394 rozhraním.


Závěr
Myslím, že UltraLite-mk3 Hybrid je vítaným obohacením sortimentu firmy MOTU. Komu je tento produkt určen? Svými rozměry a vcelku robustním provedením se přímo nabízí pro mobilní použití jako rozhraní pro živou hru na kytaru, klávesy apod. Vhodný je také pro mobilní nahrávání mimo studio. Je ale potřeba mít na paměti, že napájení pomocí USB se nekoná a je tedy nutné s sebou vozit napájecí zdroj. Svou práci odvede UltraLite Hybrid určitě i v domácím nahrávacím studiu, když nechceme investovat do vyšších modelů MOTU karet, protože např. nepotřebujeme ADAT rozhraní. Myslím, že uživatelé předchozí varianty UltraLite-mk3 nemusí nutně přemýšlet o výměně za novější model. Před plánovaným nákupem nového, kvalitního a přitom lehce přenosného zvukového a MIDI rozhraní je však tento produkt velmi zajímavým kandidátem při výběru.
Ondřej Urban
Výrobce: MOTU
Zapůjčil: Mediaport Pro s.r.o.

PROFIL AUTORA: MgA. Ing. Ondřej Urban Ph.D.
Vystudoval ČVUT (obor Radiolektronika se zaměřením na elektroakustiku), HAMU (obor Zvuková tvorba) a Konzervatoř Jaroslava Ježka (obor skladba). Od roku 2000 působil nejprve jako externí pedagog oboru Zvuková tvorba na HAMU a jako vědecký pracovník v oboru Hudební akustiky (tamtéž). V současné době je docentem na katedře Hudebního zvuku HAMU a vedoucím Zvukového studia HAMU. Ve své profesi se zabývá zvukovou a hudební režií nahrávek pro CD, film, divadlo, ale i dalších zvukových forem (zvuková koláž, znělka, rozhlasový spot atd.). Je tvůrcem mnoha nahrávek (přes 35 titulů na CD) z oblasti hudby vážné i populární. Ve své vlastní tvorbě se zabývá převážně kompozicí hudby elektronické nebo elektroakustické a to jak autonomní, tak užité. Věnuje se hře a improvizaci na klavír a varhany.