Zdá se, že digitalizace zvukové techniky dnes dospěla ke své třetí, produktové generaci. Usuzuji tak při pohledu do portfolia firmy Presonus, která byla mimochodem založena v roce 1995. U jejího zrodu stál hudebník a producent Jim Odom, spolu se svým kolegou ze studií v oboru elektro inženýrství Brianem Smithem. Mluvím o třetí generaci mixážních pultů PreSonus StudioLive III, jejíž první generace byla představena v roce 2009. Rád bych zde řekl, že na recenzi jsem se opravdu velmi těšil a nejen proto, že jsem měl příležitost testovat StudioLive 24.4.2. Obrazně se tak vracím na místo činu.

Rovnou k věci
Říká se, že člověk se pozná podle toho, jakým způsobem podává ruku, a já bych si troufal tvrdit, že možnosti mixu asi nejvíce odhalí zadní, připojovací panel. Posuďte sami… najdeme tam osm XLR mikrofonních vstupů, osm kombinovaných vstupů XLR/TRS, hlavní výstup LR s konektory XLR, mono sum také s XLR a v neposlední řadě zde najdeme ještě samostatný XLR mikrofonní vstup pro Talkback. Ten je navíc vybaven phantomovým napájením 48 V, takže lze použít v režii kondenzátorový mikrofon. Ohledně pomocných výstupů je zde situace následující: výstupy 1 až 6 disponují konektory XLR a výstupy 7 až 10 jsou vybaveny konektory TRS. Stejný typ konektorů najdeme u monitorového výstupu (Monitor Out, LR) a v sekci AUX Input 1 a 2 (LR). Analogovou sekci ještě doplňují tradiční Tape In a Tape Out, v podobě červenobílých cinchů.

Naopak digitální svět, je zde zastoupen konektorem USB-B pro připojení počítače, ethernetovým RJ 45, Audio Network (AVB - Audio Video Bridging) pro stage box v podobě konektoru Ethercon a konečně posledním je AES/EBU (XLR).

Napájení přístroje je zde vyřešené pomocí přístrojové euro zástrčky a hlavním vypínačem. Napájecí zdroj je tedy uvnitř mixu a není zde tedy počítáno s redundancí napájení.


Fat Channel Control - Selected Channel
Poté, co jsem mix vybalil a zapojil, mě mile překvapil čas, za jaký mix nastartoval. Od vypnutí až po moment, kdy bylo možné s mixem pracovat, uplynulo přibližně 30 s, což je hodnota, kterou v poměru s jinými digitálními mixy považuji za spíše kratší. Ovládací pole mixu působí na první pohled velmi barevně a dalo by se rozdělit do několika sekcí. PreSonus si zde podržel svou tradici v kombinaci modré a stříbrné pracovní plochy. V levém horním rohu je umístěno pole pro ovládání Fat Channelu. Je to osm podsvícených displejů, pod kterými jsou umístěny otočné encodery a barevně podsvícená tlačítka. Všechny tyto vizualizační a ovládací prvky mají proměnlivé funkce. V první chvíli se mi to zdálo velmi nepřehledné, ale po nějakém čase, kdy jsem si s mixem hrál, jsem si na to zvykl.

Pod těmito variabilními prvky je druhá část ovládání Fat Channelu. Zcela vlevo je sloupcový indikátor vstupní úrovně, který zobrazuje v rozsahu -65 dB do 0 dB. Na opačné straně Fat Channelu je dvojice sloupcový indikátorů pro kompresor (-20 až 0 dB) a gate (-65 až 0 dB). První řada tlačítek obsahuje ON, pro zapnutí daného procesingu, listovací tlačítka Page, pro posun například při nastavení úrovně AUX sendů. Poslední tlačítko v této řadě je A/B, které má, z mého pohledu, velmi zajímavou funkci a to vytvoření dvojího nastavení Fat Channelu. Zmíněné tlačítko pak mezi těmito nastaveními skokově přepíná. Tuto funkci najdeme například v plug-inech od firmy Waves a sám ji využívám velice často. Za to dávám palec nahoru.



Další řada tlačítek je složena z Input, Gate, Comp, EQ, Aux Sends a User. Jejich přepínáním jsem se mohl rychle pohybovat v nastavení Fat Channelu. Mám na mysli jeho jednotlivé sekce. Jejich přepínáním se mění funkce encodérů nad nimi. Rád bych upozornil na poslední, zelené tlačítko User. Při bližším prozkoumání jsem zjistil, že je možné v tomto módu nastavit vlastní setup pro zmíněné enkodéry. To je určitě dobré pro urychlení práce s Fat Channelem a lze tak do enkodérů naprogramovat parametry pro nastavení preampu, high-pass filtru a například send do AUXů či FX procesoru. Hodnotím velmi pozitivně a opět zvedám palec.

Dolní dvě řady tlačítek ze sekce Fat Channelu jsou rozděleny na pět okruhů, a to Input, Mic/Line, Aissign, Stereo a Preset. V části Input jsou čtyři tlačítka Analog (vstup na zadním panelu mixu), USB (signál je zde routován po USB sběrnici z připojeného počítače), Network (signál je odesílán z připojené periferie či stage boxu, AVB) a SD Card (signál je routován z SD karty). Zapínání phantomu a otáčení fáze je hned vedle v sekci Mic/Line. Pomocí Assign směrujeme signál, buď do hlavního výstupu (Main), nebo do podskupin (SubGrp). V druhém případě je to prostřednictvím hlavního displeje. Sekce Stereo má pouze jedinou funkci a to spojení dvou kanálů do sterea. Platí zde pravidlo, že se vždy spojí lichý kanál se sudým. Jestliže vyselektujete sudý kanál a použijete funkci Link, připojí se automaticky lichý kanál o řád níž, například k 8 se připojí 7. Poslední částí je Preset, zde najdeme obligátní tlačítka Copy, Load a Save, jejichž účel „digilidem“ netřeba vysvětlovat.


Displej a master sekce
Největší dominantou mixu je rozhodně 7” dotykový displej, umístěný v pravém horním rohu, s kterým se velmi dobře pracuje. Zobrazovací funkce se samozřejmě mění dle toho, co na mixu právě editujeme. Při výběru vstupního kanálu displej zobrazuje přehledně celkový pohled na daný kanál. Vidíme jaký typ vstupu je zvolen a jeho podrobné nastavení. Hned pod jménem vstupu je zobrazen EQ a s ním tři grafy: Gate, Comp a Limiter. Při poklepání na jednotlivý graf se zobrazí detail nastavení příslušného procesu. Funguje to paralelně s přepínáním funkcí v předchozí sekci Fat Channel Control - Selected Channel. Čímž máte více možností, jak se k nastavení potřebného parametru můžete dostat. Ještě bych zde rád upozornil na zajímavost, že Gate lze v menu přepnout jako Expander a EQ a kompresor má ještě každý tři typy processingu. EQ nabízí typy Standard (digitální EQ), Passive (variace na Pultec) a Vintage (grafikou navozuje Neve). Kompresor pak můžeme přepínat mezi Standard, Tube (reminiscence na LA-2A) a Fet (patrně odkaz k UAD 1176). Při přepínání se mění nejen grafická podoba jednotlivých procesorů, ale současně se jim přizpůsobují ovládací encodery Fat Channelu. A co je hlavní, mění se také charakter zvuku. Nemohu přesně říci, jak moc se jednotlivé procesory podobají svým reálným předlohám, neb jsem je nikdy neměl k dispozici a znám je tak spíše z jejich softwarových emulací. V oknech EQ a kompresoru je ukryta ještě jedna vychytávka, kterou je možnost předřadit EQ před kompresor, což výrazně rozšiřuje zvukové možnosti mixu. Ve spojení EQ a dynamických procesorů, musím zmínit velmi zajímavou funkci, kterou je klíčovací vstup Side-chain. Pomocí toho lze z kompresoru vytvořit například de-esser nebo ducker. Je to situace, kdy kompresor nebo gate zabírá v závislosti na tom, co přivedete na klíčovací vstup.




Vpravo od displeje je umístěna dvojice sloupcových master LED indikátorů, které zobrazují hodnoty od -65 dB do 0 dB ve třech barevných úrovních, od zelené přes žlutou po červenou. Pod indikátory je čtveřice tlačítek ve dvou sekcích Tape a Live Recording. Sekce Tape má dvě tlačítka, jedno je s piktogramem Bluetooth a druhé je Edit, které zpřístupní dialogové okno funkce Tape In na displeji. Do tohoto vstupu můžete hrát z analogového vstupu na zadním panelu (dvojice konektorů Cinch), nebo přes Bluetooth či z externího stage boxu, nebo z počítače připojeného na USB sběrnici a konečně je tu ještě možnost přehrávat audio z SD karty. Tolik možností jsem ještě neviděl. Nedalo mi to a zkusil jsem zmíněné Bluetooth. Samozřejmě bylo nejdříve nutné telefon s mixem spárovat, čehož jsem docílil jednak zapnutím Bluetooth v telefonu a jednak dlouhým stisknutím příslušného tlačítka na mixu. Pak už jen stačilo párování v telefonu potvrdit a bylo možné přehrávat skladby z telefonu do vstupu Tape. Když vezmu v úvahu, že pro přehrávání lze použít například aplikace jako je iReal Pro (nástroj pro cvičení s doprovodem), otevírají se další možnosti využití mixu, kromě obvyklého přehrávání podkresové hudby na akcích. Sekce Live Recording je takovým digitálním opozitem k analogovému Tape Out výstupu. Jen s tím rozdílem, že je možné nahrávat na SD kartu a to dokonce v multitrack režimu. Tlačítko Sound Check zpřístupní session, pokud jste ji již dříve vytvořili, na SD kartě, pro potřeby virtuální zvukové zkoušky. Tlačítko Edit v tomto případě otevírá na displeji vlastní menu pro nastavení záznamu na SD kartu. Je potřeba mít na paměti, že mix podporuje SD a SDHC karty do velikosti 32 GB. Což mohu jen potvrdit. Aniž bych četl návod, testovali jsme s kolegou záznam s kartou o velikosti 64 GB a nepochodili jsme. Současně je potřeba mít kartu naformátovanou do formátu FAT32. Při prvním vložení karty, je možné spustit test karty. Systém nám pak sám oznámí kolik je na kartě místa a kolik stop je možné zaznamenávat. Tento test, dle vlastních zkušeností, chvíli trvá.



Pod displejem jsou umístěny ještě čtyři ovládací sekce: Effects Master, Master Control, Monitors a Solo. V první z nich najdeme čtyři Mute tlačítka pro FX A, B, C a D, páté je „tapovací” tlačítko Tap. Je odlišeno od ostatních nejen barvou, ale i tvarem a lze přiřadit pouze k jedinému FX procesoru. Uprostřed této obrazovky je nahoře virtuální tlačítko Tap Assign, pomocí kterého jsem přiřadil fyzické tlačítko Tap. Pak už bylo možné natapovat tempo a tlačítko se vesele „rozmrkalo”. Sekce Master Control obsahuje v této části asi nejvíce prvků. První v horní řadě je tlačítko Home, pro zpřístupnění domovské obrazovky. Na té pak nalezneme velké ikony Systém, Global Locout, Audio Routing, Talkback Edit, Capture a Utilitis. Zde bych zmínil funkci Global Locout, při jejíž aktivaci dojde k uzamčení celé konzole, včetně jednotlivých faderů. Takže v tomto stavu můžete nechat mix bez dozoru, aniž byste měli obavu, že vám ho někdo „rozkroutí”. Na displeji se zobrazí kódový zámek, po jehož odemčení se konzole zpřístupní. Hezké a chytré. Tlačítko FX otevře menu pro osazení až čtyřech FX procesorů. Tady bych zmínil, že vybavení FX procesory je spíše sparťanské a poněkud omezené. Najdeme zde reverby a delaye (Digital XL Reverb – variace na konvoluční reverby simulující reálné akustické prostředí, 335 Digital Reverb – odkazuje k digitálním reverbům ze 70. let, PAE-16 Digital Reverb – je odkaz na reverby 80. let, Vintage Plate Reverb, Mono Delay, Stereo Delay, Pinpong Delay). Myslím, že tyto efekty znějí lépe, než efekty na starších verzích StudioLivu a v rámci live produkce budou asi dostačující. Při studiové praxi bych spíše sáhl po plug-inech. Na druhou stranu, zcela chybí modulace, pitch schiftery či harmonizéry. Následuje jediný otočný encoder pod displejem, kterým můžeme ovládat vybraný parametr na displeji. Tlačítko UCnet zpřístupní protokol pro síťové propojení hardwaru a softwaru od PreSonusu. Je to vlastně zkratka Universal Control Net. S tím souvisí také tlačítko DAW, pomocí kterého je možné přepínat mix z normálního režimu do režimu ovládání DAW, ideálně Studia One. Prostřední řada tlačítek začíná funkcí DCA Groups. Zde je možné vytvářet DCA skupiny pro snadnější a pohodlnější mixáž. Trojice tlačítek Store, Recall a Scenes slouží pro vytváření a vyvolávání scén. Poslední v této řadě je modré tlačítko Shift. Nejspodnější řada patří transportním tlačítkům pro posun zpět, stop, přehrávání a záznam. Sekce Monitors sestává ze dvou, jediných otočných potenciometrů, Monitor a Phones, a tlačítka Edit, které vyvolá příslušnou obrazovku. Zde lze definovat, co se bude kam odesílat. Solo, jen dvě prostá tlačítka Clear a Edit. Clear vypne všechny sólo zapnuté sólo poslechy a Edit otevře příslušný displej. Zde lze například zapnout funkci Solo in Place.




Hlavní ovládací plocha, Fader Platz
Ano, nejvíce místa zabírají v této části mixu hlavně fadery, tedy tahové potenciometry. Ty jsou v tomto případě motorové, což je obrovský posun správným směrem oproti předchozím verzím mixů StudioLive – za mne, pochvala. Fadery jsou 100 mm dlouhé, opatřeny stříbrným hmatníkem a stupnicí od mínus nekonečna do +10 dB. Práce s nimi je velmi pohodlná a přesná, tak jak bychom očekávali. U testovaného modelu jich je celkem 16, plus jeden master fader. Nad vstupními fadery je vždy malý sloupcový indikátor bez označení hodnot. Dále pak trojice tlačítek Mute, Solo a Select, bez kterých bychom si asi jen těžko dokázali dnes představit digitální mix. Nad nimi ještě naší pozornost upoutají malé podsvícené displeje. Zde je zobrazen název a číslo vstupu, či typ kanálu a nastavení panorámy. Takže sbohem, papírová pásko…

Na levé straně, vedle faderů, jsou přepínače jednotlivých fader bank. V tomto případě Input, DCA Groups, Mix/FX Masters a User. Leyer User se mi zdá nejzajímavější, protože v tomto leyeru si můžeme poskládat fadery dle libosti. V části Mix Select, jsou přepínače pro volbu jednotlivých mixů, kromě hlavního výstupu, Main Mix, je zde ještě 16 pomocných mixů a 4 FX mixy (A, B, C a D).

Zcela naproti, nad master faderem, je umístěné tlačítko Talk, pro hovor do nahrávací místnosti, nebo do odposlechových monitorů na jevišti. Pod ním najdeme poslední trojici tlačítek a to Select, GEQ a Mute. Pomocí selektovacího tlačítka se nám zpřístupní obrazovka pro nastavení procesingu master výstupu. V tomto případě je zde možnost zapojit EQ, kompresor, limiter a nebo grafický ekvalizér. Bohužel v případě EQ a kompresoru již zde není možnost vybírat z více typů procesorů. Jsou zde již jen standardní modely. Ale na druhou stranu zde byla ponechána možnost předřadit EQ před kompresor. Pomocí zeleného tlačítka GEQ se dostaneme do nastavení grafického ekvalizéru. Těch je zde k dispozici celkem osm a záleží na vás, na jaký výstup je osadíte. To je možné nastavit v záložce Assign a kromě master výstupu je možní GEQ nasadit ještě podskupiny A, B, C, a D a na kterýkoli z šestnácti pomocných výstupů. To, kolik volných GEQ máte ještě k dispozici, vidíte v podobě „pivních” čárek na displeji. GEQ je možné ovládat dvěma způsoby, buď pomocí encodérů v sekci Fat Channelu a nebo přímo fadery mixu. Hezkou funkcí je zde ještě RTA, kdy je možné vidět graficky frekvenční analýzu mixu. A opravdu posledním tlačítkem je již jen Mute, které jednoduše vypne hlavní výstup.

Ještě musím doplnit, že StudioLive 16 III nedisponuje mutovacími skupinami ani tlačítky, která by byla uživatelsky definována. Tyto funkce mají vyšší řady pultů StudioLive 24 III a StudioLive 32 III a to v podobě osmi programovatelných tlačítek.

Natáčení symfonického koncertu
V době, kdy jsem měl mix zapůjčený k recenzi, jsem plánoval záznam symfonického koncertu v našem divadle. Na programu byl Mozart, Dvořák a Schumann. Konkrétně předehra k opeře Figarova svatba, Koncert pro housle a orchestr a moll, op 53 a konečně Schumannova Symfonie č. 4 d moll, op. 120 . To jen pro přesnost informace a představu hudby, se kterou jsem pracoval. Účelem záznamu bylo vytvořit záznam koncertu pro potřeby dokumentu.

Pro záznam jsem využil interní mikrofonní předzesilovače (XMAX), mimochodem jsou opravdu velmi povedené a mají hezký zvuk. Pomocí USB sběrnice jsem nahrával do programu Capture, který je součástí programového příslušenství dodávaného k mixu. Práce s ním je velmi jednoduchá a intuitivní. Capture běžel na počítači Apple MacBook Pro (Intel Core i5, RAM 8 GB) s operačním systémem Sierra (OS X 10.12.6). Do mixu byl zapojen hlavní stereofonní pár AB mikrofonů, druhý přední stereofonní systém ORTF, dále dva pomocné stereofonní AB systémy a jako poslední byl spot pro sólový part houslí v Dvořákově houslovém koncertu. Celkem jsem zabral devět vstupů mixu. Záznam proběhl bez problému a program Capture fungoval výborně.


Pro další práci jsem otevřel nahrané stopy ve Studiu One a pomocí USB poslal zpět do mixu. V tomto momentu bylo možné začít experimentovat s nastavením jednotlivých procesorů. Rád bych znova řekl, že rozdíly mezi jednotlivými typy ekvalizérů a kompresorů jsou dobře slyšitelné a jsou dobře použitelné. Mě se moc líbil pasivní EQ (Pultec), kde jsem pomocí atenuace ve vyšších frekvencích dosáhl příjemné kulatosti zvuku houslového sóla. Naopak základní typ ekvalizéru se mi osvědčil pří přesnější práci s frekvenčním průběhem signálu. Ocenil jsem funkci přepínání A/B nastavení Fat Channelu. Je to velmi mocná audio zbraň. Ještě musím zmínit, že jsem na vstupních kanálech použil zpožďovací jednotky, podle toho jak byly jednotlivé mikrofony rozmístěny v prostoru. Tady mi přišlo na škodu, že zpoždění lze nastavit pouze v ms. Bylo by výrazně pohodlnější pracovat současně s metry. Přitom věřím, že by stačilo jen dopsat převod do firmwaru. Na nabraném materiálu jsem vyzkoušel také DCA grupy. Do jedné jsem poslal celý plenér orchestru kromě spotu na sólo houslí, pomocí čehož jsem mohl pohodlně míchat poměr celého orchestru se sólo partem. Zaujalo mě, že DCA grupa přímo fyzicky hýbala s přiřazenými vstupními kanály v namíchaném poměru. Dobře patrné to bylo v situaci, kdy jsem si poskládal vstupy a DCA do user layeru vedle sebe. Ještě jsem chtěl mixu dodat více prostoru a hloubky a také využít některé dozvukové jednotky. Nakonec jsem, po nějakém čase nastavování a kroucení, zvolil PAE-16 Digital Reverb. Nebyl to úplně zvuk jako od Lexiconu, ale svému účelu posloužil celkem dostatečně. Pokud by někdo potřeboval požívat více typů efektů, musel by sáhnout po externím FX procesoru, připojit ho přes některou sběrnici a poslat zpět do StudioLivu pomocí konektorů AUX In na zadním panelu. Takto zpracovaná nahrávka zněla hezky, přirozeně a působila kompaktním dojmem. Propadl jsem lehce euforickému stavu a svět byl na chvíli zase krásný...

Zamyšlení na závěr
Pokud se podívám s odstupem na StudioLive 16 III, mohu celkem snadno definovat přednosti a nevýhody koncepce. Jako nevýhodu bych zmínil nemožnost svobodného patchování vstupů a výstupů a nemožnost patchování stejného audio vstupu na více kanálů, pro vytvoření rozdílného audio procesingu. V tomto případě se obsluha musí spokojit s továrním nastavením v poměru 1:1. Tím myslím, že například vstup č. 1 bude vždy posílán na 1. kanál. Jako další nedostatek bych mohl uvést počet typů efektů. Jsou situace, kdy se nějaký ten chorus, flanger, pitchsifter či harmonizér může hodit a bylo by fajn mít uvnitř v mixu, bez nutnosti vláčet se s externím procesorem. Za úvahu stojí také myšlenka na určitou návratnost investice. Tím mířím do řad rentálek a říkám si, že tento mix asi nebude zcela riderovým trhákem. Na druhou stranu a tím se dostávám k přednostem. Myslím si, že člověku, který se pohybuje mezi živým zvukem a studiem, případně to obojí často spojuje, by právě tato konzole mohla být pravým požehnáním. Zmíním kvalitu předzesilovačů XMAX a jedinečnou koncepci vstupních ekvalizérů (digital, pasiv, vintage) a kompresorů (digital, Tube, Fat) společně s A/B přepínáním nastavení. Další obrovskou předností před konkurencí je velmi snadný a pohodlný multitrackový záznam, ať už přímo do počítače nebo na SD kartu. Jako klad bych ještě zmínil celkovou ucelenost systému, čímž mám na mysli bohaté softwarové vybavení v podobě Universal Control, Capture, Studia One a UC Surface pro dálkové ovládání z tabletu. Já sám bych mix nejraději využíval s počítačem Apple MacBook Pro, v nějaké vhodné konfiguraci. I když je více než sympatické, že PreSonus nestaví pouze na kompatibilitě s platformou Mac. Podpory se dostane i Windows příznivcům, a dokonce je zde i podpora pro Android pro vzdálené ovládání. Zajímavý je i příslib propojení s mixy Studio Live Rack, coby stage boxů. To by mělo být realizováno pomocí Etherconu s označením Network (AVB). Přijde mi to zajímavé, protože se mohu rozhodnout na základě náročnosti akce, jestli zvolím pouze rackový mix, nebo jestli sebou vezmu plnohodnotnou konzoli a rackový mix využiji jako stage box.

Život je otázkou kompromisů a já si myslím, že v rámci nové generace mixů StudioLive III, těch kompromisů není příliš. Ostatně při nákupu digitálního mixu v této cenové hladině se kompromisům stejně pravděpodobně nevyhnete, a je zcela jedno, jakou značku preferujete. V tomto směru PreSonus nabízí zajímavé bonusy, které by jste u konkurence asi těžko hledali.

Výrobce: PreSonus
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o., presonus.cz

Miloš Vondráček