Letitá technologie v moderním kabátě.
13. 4. 2018
Když na počátku minulého století dva fyzikové Walter Schottky a Erwin Gerlach kromě jiného zkoumali chování vodičů v magnetickém poli, jistě netušili, že díky kmitajícímu slaboučkému kovovému pásku mezi dvěma póly magnetu budou hudebníci a zvukaři o pár let a vlastně i století schopni zaznamenávat hudbu a mluvené slovo v nebývalé kvalitě...
Třetí „pionýr“ v oblasti audia – Harry Olson – pak jejich vědeckou práci zpřístupnil běžné výrobní produkci a páskové mikrofony se tak díky své stabilitě vůči změnám teploty (u tehdy používaných kondenzátorových mikrofonů byla změna teploty a malá výdrž elektronek velkým problémem) na poměrně dlouhou dobu staly jedničkou v rozhlasovém vysílání a během studiového natáčení. Průkopníkem této technologie zpočátku byla firma RCA. Brzy následovaly další a další. V šedesátých letech však byly páskové mikrofony postupně vytlačeny kondenzátorovými, které doznaly značná vylepšení a též stabilitu zvuku.Když se řekne „páskáč“
Sám jsem se na vlastní kůži mnohokrát přesvědčil, že pojem dynamický či kondenzátorový mikrofon mezi muzikanty natáčejícími ve studiu celkem vešel ve známost, ale páskové mikrofony, respektive jejich přednosti jsou pro ně velkou neznámou (z přísně teoretického hlediska patří však páskový mikrofon též do skupiny dynamických mikrofonů). Je to škoda, protože právě páskové mikrofony používané ve známých nahrávkách Led Zeppelin, Elvise Presleyho či Johnyho Cashe jsou jedním z hlavních nositelů onoho neuvěřitelně měkkého a teplého zvuku. Pravda je, že za slangovým výrazem „páskáč“ hledá mnoho muzikantů páskový magnetofon - dnes podobný historický relikt jako páskový mikrofon.
Proč tedy páskáč (angl. ribbon)? Inu protože jeho hlavní a nejcitlivější součástkou je pouze několik mikrometrů silný, nejčastěji příčně či podélně vroubkovaný hliníkový pásek, který je uchycen mezi dvěma póly permanentního magnetu. Pásek slouží jako membrána, která je rozpohybovávána akustickým tlakem molekul vzduchu proudícím na pásek. Kmitání pásku vytváří díky magnetickému poli na jeho koncích slaboučký střídavý proud, který je upraven průchodem přes transformátor pro propojení do mikrofonního předzesilovače. Páskové mikrofony však měly některé své technické problémy.
Hlavní nevýhodou byla nutnost velmi křehkého zacházení s tímto typem mikrofonu. Žádné pohazování, mlácení či nedejbože foukání do mikrofonu během zvučení. Tyto všechny faktory mohly ohrozit celistvost oné slaboučké aluminiové pásky a vyřadit tak mikrofon z provozu. Při ukládání mikrofonů pak bylo nutné, aby byly skladovány ve stojaté poloze. Naležato se páska vlastní vahou vytáhla a došlo ke zhoršení elektroakustických vlastností mikrofonu. Oproti kondenzátorovým mikrofonům (fungují až do frekvence 20 kHz) končí frekvenční rozsah pasivních páskových mikrofonů většinou na 15 kHz. Výsledný zvuk se pak může ve srovnání s kondenzátory jevit jako tupý či zastřený, navíc páskové mikrofony vyžadují větší vybuzení, které tehdejší předzesilovače nebyly schopny vytvořit. Výsledkem pak byl slyšitelný šum v užitečném signálu.
Pokud se budeme dívat na práci s páskovými mikrofony z jiného úhlu, zjistíme naopak mnoho výhod. Tou nejdůležitější je samotný, výše zmiňovaný měkký zvuk, bez ostrých syčivých frekvencí, které jsou u některých klasických nástrojů (smyčce, žestě, plechy u bicích) v nahrávkách poměrně nepříjemné. Samozřejmě, že nejde jen o nahrávky, ale i o živé zvučení. I tam se velice rychle projeví zvuková barevnost. Pokud má zpěvák či zpěvačka nadbytek sykavek, mnohem lépe než equalizací či deesserem je zpracujeme právě jen prostým použitím ribbon mikrofonu. Další výhodou kromě měkkého zvuku je schopnost páskových mikrofonů zpracovat velký akustický tlak (130 – 170 SPL) a proto se tyto hodí pro snímání kytarových aparátů, zejména stacků, které takovýto tlak produkují. Aparáty či hlavy není pak nutno tolik hlasitostně stahovat, a na to kytaristé rádi slyší (toto má význam pouze tehdy, pokud opravdu využívají přebuzení koncového stupně a netahají zkreslení z nějakého laciného multiefektu či krabičky). Velkou výhodou je i pevně daná osmičková charakteristika páskovým mikrofonů, se kterou pokud se naučí zvukař pracovat, získá prostorově velmi detailní obraz. Páskové mikrofony se též výborně hodí například pro M/S či Blumlein snímací techniku pro dva mikrofony, kde právě ona „osmička“ přijde velmi vhod.
Royer R-10
Dnes je však jiná situace. Znovu se snažíme reinkarnovat starou slávu některých již zcela zapomenutých audiotechnik, znovu se objevují tzv. „rebirth“ přístroje, a po opravdových vintage mašinách, pultech či mikrofonech baží všichni významní zvukoví mistři i režiséři. Není proto divu, že páskové mikrofony znovu vstoupily do hudebního světa s hlavou vztyčenou. V současné době je několik renomovaných firem, které se výrobou „ribbon“ mikrofonů seriózně zabývají. Mezi nejvěhlasnější a nejvyhledávanější výrobce páskových mikrofonů patří americká firma Royer, sidlící v Burbanku v Kalifornii. Podívejme se dnes na jejich nový mikrofonní páskový model Royer R-10.
Samotný zvlněný ofsetový hliníkový pásek má sílu 2,5 mikronu a je odstíněn od elektromagnetických interferencí. Model R-10 disponuje též speciálním transformátorem, který stabilizuje signál i v nejvyšších špičkách akustického tlaku a tím ho nedeformuje. Autorem je David Royer. Celé snímací zařízení je umístěno v protiotřesovém držáku. R-10 je určen jak pro studiové použití, tak i pro živé koncerty. Hodí se primárně ke snímání dechových žesťových nástrojů, smyčcových i strunných nástrojů a kytarových aparátů. Dá se s úspěchem využít i k snímání bicích a zpěvu. Zvláštností mikrofonu je jeho ofsetová páska, umožňující snímat trochu jinou barvu i SLP na každé ze dvou stran prostorové osmičky. Přední strana (s logem) snese velmi vysoké SPL, zadní strana nabízí pak trochu jasnější zvuk vzniklý rezonancí zadní prostoru s magnety a páskou.
Už troubějí…
Byla by škoda, kdybych zvuk Royeru R-10 tajil před živými zvukaři a seznamoval s ním jenom obec těch studiových. Je jasné, že zkušení matadoři, kteří se na pódiu nespokojí pouze s tím, že jim „něco chrčícího a syčícího“ leze z beden ven, ale zajímají se i o barvu jednotlivých nástrojů i celku, se s páskovými mikrofony (jako i jinými konstrukčními typy) seznámili a možná je dokonce mají i ve svém riderlistu. Proto jsem se rozhodl, ač sám živé akce nezvučím, použít náš Royer R-10 k nazvučení velice známého saxofonisty, improvizátora a hudebního pedagoga Pavla Zlámala, který se objevil na jednom z koncertů jazzových bigbandů, pořádaných naší školou, jako host s příležitostným jazzovým triem hrajícím převážně jazzové standardy. Kolega zvukař na nic nečekal a podstrčil mu jakožto hlavní hvězdě večera na jeho saxofon právě Royer R-10. Během zvučení jsme pouze maličko přidali frekvenci mezi 9 - 12 kHz. Tím se zvuk nádherně projasnil a otevřel. Toto je dobré u páskových pasivních mikrofonů, které končí se svým frekvenčním rozsahem na 15 kHz, udělat. Byla to jediná úprava, kterou jsme udělali. S basovým pásmem nebylo hýbáno. Zvuk saxofonu byl velice příjemný, plný a teplý. Všiml jsem si, že kolega ani nebyl nucen preamp příliš hodně budit, takže v tomto případě falešný mýtus o slabém výstupu páskáčů rozhodně padá. Kolega, ortodoxní vyznavač kardioidy, měl trochu strach, zda v nazvučení nebude slyšet osmičková charakteristika, tedy spíše jiné nástroje v přeslechu, ale pak na to v zápalu boje úplně zapomněl a nebylo nic, co by ho v tom utvrdilo. Když jsme se kolegů muzikantů z řad posluchačů opatrně ptali, jak se jim líbil zvuk saxofonu, vyjádřil se jeden z nich, že mu přišel hodně plastický a teplý. Inu, na to jsme čekali, víc jsme od něho slyšet nechtěli.
Teskně hučí, Marshall můj
Následně jsme pak použili Royer R-10 při natáčení hardrockové kapely ve studiu. Konkrétně jsme snímali hlavu Marshall JCM-900 kombinovaným snímáním (Royer R-10 + AKG D112). První aparát Messa Rectifier byl snímán klasikou Shure SM57, a my chtěli, aby ostřejší Marshall (s british soundem) pěkně zvukově seděl s americkou hi-gainovou Messou. Proto přišel na scénu náš Royer. Rovněž jsme tušili, že nás kytarista nebude šetřit, co do výkonu a hlasitosti, proto byl potřeba mikrofon s vysokou odolností na akustický tlak. U kondenzátorového mikrofonu bychom dozajista museli aktivovat útlum minimálně -10 dB. Zde toto nebylo potřeba. Osobně jsem byl zvědav, o kolik bude třeba stáhnout preamp při natáčení tohoto kanálu. K mému překvapení k ničemu podobnému nedošlo a preamp (lampový UAD 610) jsme mohli mít nastavený jako při natáčení s běžným dynamickým mikrofonem. Royer navíc zvuk nařvaného aparátu krásně změkčil a zakulatil. A o to šlo. Hardrockoví bardi pak byli s výsledkem velmi spokojeni.
Páskovat či nepáskovat?
Tajnou zbraní každého zvukaře jsou jeho mikrofony a jeho um, dostat z nich pestré barvy. Já osobně jsem začal páskové mikrofony používat někdy před čtyřmi lety. Byla to láska na první pohled. Bohužel, ač jich mám již několik, žádný Royer mezi nimi není. „Z a t í m“. To je veliká škoda, kterou chci už delší dobu napravit. Rád bych zkusil rovnou stereo dvojici, protože jak říká můj kolega, je v ní větší síla. Myslím, že R-10ka je nejen cenově velmi přístupná, ale hlavně velice kvalitní, se super „ribbon“ soundem, tak proč to odkládat?
Zapůjčil: MusicData s.r.o.
Petr Los
PROFIL AUTORA: Petr Los dipl.um.
Navštěvoval Pedagogickou fakultu v Ůstí nad Labem. Zde intenzivně studoval hru na klavír a kompozici. Po revoluci přesedlal na baskytaru a kontrabas a vystudoval Státní konzervatoř v Teplicích, obor Hra na kontrabas. V 90. letech se věnoval tvorbě filmové a scénické hudby. Vytvořil hudbu pro film několikanásobného cyklotrialového mistra světa Josefa Dresslera – Golden Bike a pro mnoho dalších výukových a reklamních filmů a spotů. Jako baskytarista a kontrabasista hrál v kapelách St.Woody a Lingers, se kterou vydal tři alba u společnosti Indies Records. V současnosti vyučuje v ZUŠ Česká Lípa hru na kontrabas, baskytaru a klávesy, příležitostně hostuje v symfonických orchestrech, a spoluprovozuje nahrávací studio WonderLost.
