Precizně zkonstruovaný jednokanálový kompresor v sobě ukrývá dva odlišné kompresní obvody – Opto a Fet, integrovaný crossover, dva nezávislé enhancery a disponuje rozsáhlou škálu možností propojení obou kompresorů a crossoveru.

Tak, jako kytaristé nedají dopustit na své efektové krabičky a snaží se jejich počet co možná nejvíce rozšířit, tak i studioví zvukaři zbožňují své kompresory, neboť ty jim umožňují ovládat dynamiku náběru a někdy i mnohem více, než jen pouhou dynamiku. Znají velmi dobře chování svých kompresorů i vhodnost situace, kdy ten či onen vhodný model nasadit do akce. Kompresorů máme několik druhů – VCA, FET, Vari – Mu, Opto a další. Právě podle konstrukce řídícího obvodu pracuje daný kompresor s dynamikou, ta následně vytváří celkový charakteristický zvuk. Je jasné, že špičkových firem, které kompresory vyrábí, je celá řada, ale jméno Ruppert Neve a jeho firma Ruppert Neve Designs patří ve svém oboru k absolutní špičce.


OptoFET spolehlivost a elegance
Proč v nadpisu stojí slovo „dvojitý“, bych nyní velmi rád vysvětlil. Audio svět vždy obdivně vzhlížel k této dvojici kompresorů: k legendárnímu kompresoru Teletronix/Universal Audio LA-2A, který je zástupcem velké rodiny opto-kompresorů a UREI 1176LN, náležejícímu k FET kompresorům. Oba tyto kompresory se staly slavnými ve všech velkých studiích po celém světě. Jen pro rychlé vysvětlení se dá říci, že optokonstrukce využívá obvod s jedním čí více fotoodpory, které dnes většinou zastupují LED diody. Optokompresor produkuje měkkou, muzikální kompresi s pomalou odezvou. Celkový zvuk je hutný, ale přitom jemný. Typickým zástupcem je právě Teletronix/Universal Audio LA-2A.

FET konstrukce pracuje na principu polem řízeného tranzistoru (Field Effect Transistor). FET kompresory jsou na rozdíl od “měkce barvícího” optokompresoru velice neutrální při jemném nastavení. FET kompresor má na rozdíl od OPTO velice rychlou kompresi a pokud se schválně nastavení přežene (zejména u časových konstant), vznikne ono charakteristické pumpování, které stalo populární zejména v oblasti bicích nástrojů.


No, a náš OptoFET je dvojitý právě proto, že na své palubě hostí oba typy výše popisovaných kompresorů, včetně jejich plnohodnotného ovládání a dalších skvělých vychytávek. Celý přístroj má rozměr 1HU, je vyveden v černé barvě s lehounkým nádechem do šedé. Přední panel s bílým potiskem je hladký, šasí celokovové, a zbytek pak černě matný. Zcela vlevo se nachází potenciometr vstupu – INPUT. Nad ním je umístěna kontrolní zelená LEDka indikující přítomnost vstupního signálu.

Následuje sekce FET kompresoru, vybavená potenciometry Attack, Threshold, Gain, Release, Blend (attack: 100 μs – 50 ms. release: 50 ms – 1,5 s, šum: –82 dBu). Ratio má podobu malého bílého tlačítka s možností dvou kompresních poměrů: 4:1 a 8:1. Pod funkcí Attack je zeleně podsvícené tlačítko FET IN, kterým celou sekci aktivujeme. Uprostřed této kompresorové sekce je osmistupňová barevná LEDškála (-1 až -22 dB) informující o úrovni atenuace signálu. Všechny potenciometry mají jemný 31 krokový chod a kovové barevné knobby, typické právě pro Neveho produkty. Knoby jsou opatřeny jemným protiskluzovým vroubkováním. Pod LEDmetrem se nachází tlačítko SC HPF (SideChain High-Pass Filter) s pevně nastavenou frekvencí 125 Hz a strmostí 12 dB/okt. Tuto funkci lze využít zejména pro zpracování hlubokých basových audiozdrojů: velký buben, baskytara, kotrabas či analogové basy.


Úplně vpravo nahoře nad potenciometrem Blend je umístěn spínač GRIT. Tato funkce je vylepšením již tak dokonalého přístroje. Jedná se o harmonic – enhancement funkci. Grit (v překladu – štěrk) při aktivaci výrazně mění charakter zpracovávaného signálu. Nejen že sytí horní frekvenční rozsah harmonickým zkreslením, ale mění i chování kompresoru. Zvuk lze tak celkem drsně nakopnout a ještě k tomu využít charakteristické pumpování audiomateriálu. Jen, pozor, jestliže použijeme režim GRIT, nebude fungovat SideChain High-Pass Filter (SC HPF). Funkce by se zřejmě navzájem rušily. I zde je funkce Ratio řešena pomocí malého bílého tlačítka s možností dvou kompresních poměrů tentokráte: 2:1 a 5:1 (optokompresory mají díky své konstrukci kompresní poměr RATIO menší než například VCA či FET kompresory. I proto jsou úpravy prováděné pomocí nich jemné a přirozené).

Sekce kompresoru Opto disponuje stejnými potenciometry jako FET, tedy: Attack, Release, Threshold, Gain a Blend (attack: 5 ms–50 ms, release: 50 ms–1,5 s, šum: –93 dBu). Také je přítomen SC HPF (SideChain High-Pass Filter) s pevnou frekvencí 125 Hz (strmost 12 dB/okt.). Do chodu tento typ kompresoru uvádí zelené tlačítko OPTO IN (stejně jako v sekci FET). I zde uživatel nalezne attenuační barevnou LED stupnici pro větší přehled o útlumu a rychlosti komprese.


Stejně jako v sekci FET přidal Ruppet Newe zajímavou rozšiřující funkci GRIT, je zde implantována funkce BLOOM (rozkvět?). Tato funkce má za úkol zvýraznit naopak nízké sudé harmonické kmitočty a zahýbat tak s basovými frekvencemi, které má učinit měkčí a kulatější. Pokud bychom chtěli využít OptoFET k masteringu, mohli bychom vrchní frekvence masterovaného materiálu ošetřit pomocí FET kompresoru s nasazenou funkcí GRIT a u spodních frekvencí využít naopak BLOOM v sekci OPTO. Jen bychom potřebovali přístroje dva.
Aby byl dual compressor dokonalý, je na palubě tohoto přistroje střední sekce, a to sekce laditelného Crossoveru. Pomocí nastavitelné dělící výhybky s rozsahem 60 – 2000 Hz můžeme oba kompresory podělit frekvencemi dle našeho gusta. Lze tak ovládat kompresi jak basů, středů, tak i výšek. Jeden z kompresorů může například ovládat hluboké kmitočty, druhý vysoké. Pořadí kompresorů lze stiskem jediného tlačítka FLIP obrátit – z Opto na FET nebo naopak. Zároveň si můžeme určit, kterou frekvenci u kterého kompresoru budeme zpracovávat. Proto se nachází v této sekci po stranách ladícího potenciometru napravo i nalevo čtveřice malých indikačních zelených LEDek. Spínačem FLIP prohazujeme mezi sebou jak samotné kompresory, tak i frekvenční pásma k nim přiřazená. Tlačítko BYPASS ALL vyřadí veškeré funkce.


Následuje poslední sekce – sekce výstupní. Jedná se o potenciometr OUTPUT a nad ním je osmimístná LEDškála -10 – +22 dBu. Tou si uživatel nastavuje výstupní signal např. Do záznamového zařízení.

Konektivita OptoFET a trocha čísel
Protože se jedná o jednokanál, je zadní panel velmi jednoduchý. Na jedné straně je umístěn XLR Combi vstup, na druhé straně pak XLR výstup. Se symetrickým jackovým výstupem Ruppert nepočítal. Na pravé horní části se nachází zdířka pro PSU kabel a nad ní je umístěn kolebkový spínač. Uživatel zde ještě nalezne spínač Ground/Lift, který dobře poslouží v případě problémů se zemní smyčkou. Rupper Neve používá v OptoFET své vlastnoručně vyvinuté a vyrobené transformátory. THD+N @ 1 kHz: 0,002 % (0 dBu), 0,0006 % (+20 dBu), frekvenční rozsah je neuvěřitelných 6 Hz–70 kHz (±0,1 dB), maximální vstupní/výstupní úroveň činí +24 dBu. Hmotnost přístroje je 3.6 kg.

OptoFET na bojišti
Hodně jsem se na tuto mašinu těšil. Musím se přiznat, že mi už pár kompresorů rukama prošlo a některé pěkné kousky i vlastním, nicméně ovládání tohoto kompresorového děla není úplně jednoduché a laik by byl z OptoFET zpočátku asi trochu zmatený. Co je tedy nutné říci hned na úvod: Využití obou rozdílných typů kompresoru je zcela v rukou šťastného majitele. Přístroj umožňuje vpodstatě tři základní způsoby zapojení:
– Sériové zapojení – můžete si libovolně volit pořadí obou kompresorů mezi sebou a vzájemně je prohazovat dle libosti,
– paralelní zapojení – ponecháte oba kompresory zapnuté a zvuk se mezi nimi míchá
– X-Over zapojení – každému z obou kompresorů přidělíte jeho vlastní frekvenční pásmo pomocí dělící výhybky

Testování samotné jsem započal, jak jinak, než mluveným slovem. Krátkou pasáž jsem namluvil dvakrát, poprvé s použitím FET kompresoru, podruhé pak s OPTO kompresorem. Jako preamp jsem použil lampový UAD 610 Solo. Jím jsem kompresor pěkně vybudil a nemusel tolik honit sílu signálu vstupnim obvodem INPUT. Attack jsem nastavil na 40%, Release dal na plných 1,5 s. U Ratia jsem použil menší hodnotu – 4:1. Funkci Blend (poměr komprimovaného a nekomprimovaného signálu) jsem nastavil na 100%. Chtěl jsem slyšet, jak bude komprese se zvukem pracovat a ve výsledku ho ovlivní. Vlastním stereo FET kompresor od M. Tofta a tak dobře vím, jak umí FET kompresor bleskurychle a datmaticky se zvukem zahýbat.

Přiznám se však, že právě ony dramatické úpravy pumpujících stlačených nahrávek ala 1176 LN moc nemiluji. Chci, aby mnou nabraný zvuk byl co možná nejvíce přirozený. Je jasné, že některé vypjaté rockové náběry svou míru komprese vyžadují, ale mluvené slovo to rozhodně není.

První ukázka má plný, kulatý zvuk, který je velmi konkrétní. Ukázka byla namlouvána bez Pop Filteru zblízka na mikrofon AKG C414. Jako směrovou charakteristiku jsem zvolil hyperkardioidu. Komprese je rychlá, zejména Attack si rychle poradí se silnějšími hláskami.Druhá ukázka byla natáčena ve stejných podmínkách na stejný mikrofon, jen jsem tentokráte použil optokompresor. Attack jsem nastavil taktéž na 40% a Release odhadem na 1,2 s. Ratio byl 5:1 (to abych se trochu přiblížil k předchozímu poměru u FET, i když je u každého ze dvou typů kompresoru nesouměřitelný.) U obou náběrů jsem celkovou úroveň komprese jako takové volil pomocí funkce Threshold. Musím říci, že všechy parametry obou kompresorů pracují až s matematickou přesností a attenuační LED stupnice vás skvěle informuje o útlumu nabíraného signálu.

Výsledný zvuk nahrávky přes optokompresor je jiný než u FETu. Je hladší a jemnější. Jakoby vice klouže. Musím se přiznat, že optokompresory mám asi nejraději a také je hodně používám ve všemožných situacích. Někdy je však velmi těžké udělat rozhodnutí, který typ kompresoru použít? Já to řeším tak (pokud je čas a volné tracky), že udělám více náběrů přes vícero mikrofonů a kompresorů. To, co se mi nelíbí či nevyhovuje, prostě pak nepoužiji, stejně jako to dělájí filmaři s filmovými záběry.

Pro větší ilustraci rozdílu zvukových nuancí mezi oběma kompresory jsem natočil ještě dvě ukázky (FET a OPTO) elektrické kytary přes celolampový aparát. Jako mikrofon byl použit mnou nedávno testovaný a zakoupený dynamický Warm Audio Retro 64.Pak jsem si ale přestal hrát a OptoFET nasadil přímo do ostrého studiového natáčení. Použil jsem ho při přetáčkách zpěvů folkové kapely, které se s odstupem času nezdála preciznost intonace vokálů v několika písních. Nejprve jsem přetočil hlavní zpěv (viz další ukázka). Použil jsem zde opět Optokompresor, který mi prostě sedí, a jak jsem již podotkl výše, mám rád jeho přirozenou barvu zvuku. Nastavení jsem proto vytvořil takové, aby byla lehce hlídána dynamika a nedocházelo ke clipům, ale když zpěvák v nástupech trochu přitlačil, aby se zpěv nezplošťoval. Práce s Attackem a Release je u tohoto kompresoru naprosto skvělá. Reaguje okamžitě na všechny změny, ale přitom samotný náběr nedeformuje. Takto natočený materiál se pak výborně pojí se zbytkem kapely.Postupně jsem s pomocí OptoFET dotočil trojhlas zbytku kapely a vytvořil poslední krátkou ukázku zpěvů zasazených do instrumentální složky. Jedná se o pouhý výstup tracků bez následných korekcí, či další postprodukční komprese či jiných úprav. Zpěvy dýchají. jsou kulaté a krásně měkké. Při postprodukci (mixu a masteringu) bych chtěl barvu našeho kompresoru co nejvíce zachovat.Závěrem
Dvojitý OptoFET Dual Stage Compressor z dílny Ruperta Neve je dalším z jeho mistrovských kousků. Dává do ruky ať už studiovým zvukovým mistrům či pódiovým mistrům zvukařům opravdu skvělou zbraň.

Já osobně bych tento přístroj chtěl mít k dispozici alespoň půl roku, abych prozkoumal všechna jeho pozitiva zejména v oblasti celkového masteringu a práce s crossoverem. Právě k tomu bych chtěl mít tyto přístroje dva. Přepisy mixů by byly jistě naprosto dokonalé stejně, jako je dokonalá tahle skvělá mašina.

Výrobce: Ruppert Neve Designs
Zapůjčil: DISK Multimedia s.r.o.

Petr Los