Shure Axient Digital AD3 a AD4Q

Odpovědět
Uživatelský avatar
Miloš Seky Vondráček
Příspěvky: 18
Registrován: 18 lis 2017 20:28

Shure Axient Digital AD3 a AD4Q

Příspěvek od Miloš Seky Vondráček »

Systém stvořený pro rozsáhlé bezdrátové systémy a instalace.
25. 1. 2021

V této recenzi bych vám rád představil novinku v podobě plug-on vysílače Shure Axient AD3. Jak už název napovídá, je vysílač AD3 součástí bezdrátového systému Axient, který je nejvyšší řadou digitálních, bezdrátových systémů Shure. Aby bylo možné testovat vysílač, bylo potřeba zapůjčit také přijímač a protože je AD4Q velmi zajímavé a neobyčejné zařízení, rád vám přiblížím také.

Shure Axient Digital
Abych mohl popsat jednotlivé testované komponenty, je vhodné zmínit se o bezdrátovém systému Shure Axient Digital, jako o celku. Předně jde o nejvyšší řadu bezdrátových, digitálních systémů firmy Shure. Axient je určený pro profesionální produkce, kde je potřeba skloubit čistotu přenosu, stabilitu systému a variabilitu jednotlivých komponentů. Do televizního pásma o šířce 8 MHz je systém Axient schopný vměstnat, v módu High Density, až 63 současně pracujících vysílačů. V takovém případě je latence systému 2,96 ms. V módu Standard je latence ještě nižší, a to 2,08 ms. Přitom Axient disponuje několika zvláštnostmi, které se jen tak nevidí. První, jsou již zmíněné dva režimy přenosu, Standard a High Density. Režim Standard je vhodný tam, kde nejsme omezeni zarušením pásma a kde je potřeba dosáhnout přenosu na větší vzdálenost. Naopak High Density je ideální tam, kde je pásmo hodně zarušené, kde je potřeba vměstnat více kanálů a není potřeba vysílat na velkou vzdálenost. Jinými slovy je to určené například pro velké muzikálové produkce ve velkých městských a průmyslových aglomeracích, kde je radiový prostor hodně zarušený. Že je to velmi odlišné v závislosti na konkrétní geografické oblasti, asi už není potřeba zdůrazňovat. Další neobvyklou zajímavostí je režim Quadversity. Přijímač je vybaven čtyřmi anténními vstupy oproti obvyklým dvěma vstupům (diverzitní systém). V principu jde o to, že čtyřmi anténami je možné lépe pokrýt prostor, pro příjem RF signálu než dvěma. Pro příklad zmíním obecný divadelní prostor, typu kukátko, který je rozdělen na jeviště a hlediště. Tyto dva prostory bývají dle normy oddělený železnou, protipožární oponou. Někteří tvůrci s oblibou tuto oponovou technologii využívají i během produkce. Ovšem v tu chvíli ocelová stěna odřízne příjem RF signálu. Proto se to často řeší instalací páru antén před železnou oponu a za ní. Prosto hlediště i jeviště je tak samostatně pokrytý vlastním párem antén. K tomu je možné využít právě systém Quadversity. Jinak se to obyčejně řeší pomocí externích slučovačů signálů.

Shure Axient AD4Q – čtyřkanálový přijímač
AD4Q je čtyřkanálový přijímač, určený pro montáž do standardního racku 19”. Výška přijímače je 1 U. Šasi přijímače je velmi pěkně řemeslně vyrobeno a jeho rám je vyrobený z odlitku, patrně hliníkové slitiny. Do rámu jsou vsazeny plechové kryty, které jsou přišroubovány. Vše, vyjma zadního panelu, je opatřeno černým lakem. Na první pohled je vidět, že přístroj je vyroben s důrazem na odolnost a funkčnost.
Obrázek

Přední panel vypadá velmi luxusně, je to takový designérský klenot. Je leskle černý, ovládací prvky jsou barevně podsvíceny, sloupcové indikátory jsou překryty panelem a vše je tak téměř v jedné rovině. Prakticky jedinými vystupujícími prvky jsou knob pro ovládání hlasitosti sluchátek a datový krokový enkodér. Také tyto prvky jsou ve znamení černé barvy. Při pohledu zleva najdeme na předním panelu ovladač pro nastavení hlasitosti sluchátkového výstupu. Tento knob je možné stisknout a vstoupit tak přímo do sekce Headphone Monitor. Pod ním je umístěn sluchátkový konektor, jack 6,3 mm. Napravo následuje IR port, pro synchronizaci s vysílačem, pod ním je LED dioda, která bude během synchronizace svítit červeně. Ještě o něco níž je senzor, který se stará o podsvětlení ovládacích prvků v závislosti na okolním osvětlení. Dále najdeme na předním panelu čtveřici stejných sekcí pro ovládání jednotlivých kanálů přijímače. Každá taková sekce obsahuje velké čtvercové tlačítko s číslem kanálu pro výběr, menší obdélníkové tlačítko pro synchronizaci s vysílačem a trojici sloupcových indikátorů. Dva menší, zobrazují sílu RF signálu a jeden intenzitu audio signálu. Nad RF indikátory jsou ještě umístěny kontrolní LED diody, které podle barvy hlásí stav obou antén. Pokud svítí modře, pak je RF signál v pořádku, komunikace probíhá tak jak by měla. Pokud však svítí červeně, jsou indikovány interference. Vše je velmi přehledně popsané bílými popisky. Dominantou, předního panelu, je informační displej, který je podsvícený a je dobře čitelný. Napravo od něj je čtveřice bíle podsvícených funkčních tlačítek, jejichž význam se mění v závislosti na tom, v které části menu se nacházíme. Následují hlavní ovládací prvky v podobě již zmíněného datového enkodéru, který je doplněn zeleným tlačítkem Enter a červeným tlačítkem Exit. Myslím, že jejich význam není potřeba vysvětlovat. Posledním prvkem, na předním panelu je jen kolébkový vypínač, pro zapnutí přístroje.
Obrázek

Při pohledu na zadní panel srdce technika zaplesá. Nalevo je dvojice konektorů pro napájení 230 V. První je přívodní a druhý je opačný a umožňuje kaskádování napájení pro více přijímačů řady Axient. Čtveřice ethernetových konektorů je rozdělena na dvojice. První pár je určen pro ovládání po síti a jsou označeny ctrl1 a ctrl2. Druhá dvojice patří protokolu DANTE a jde o obvyklé konektory Primary a Secondary. Dvojice BNC konektorů zde zastupuje Word Clock. Horní je vstup, dolní slouží například ke kaskádování více přijímačů. V takovém případě je potřeba nastavit páčkový mikropřepínač vedle spodního BNC konektoru, do pozice thru. Nad tímto mikropřepínačem je umístěn další, jehož funkcí je přepnutí analogových výstupů 3 a 4 na digitální výstupy AES3. Podobně jako na předním panelu, také zde je čtveřice identických výstupních sekcí pro jednotlivé kanály. Hlavním prvkem je XLR výstupní konektor, který doplňují dvojice mikropřepínačů line/mic a lift/gnd. První přepíná mezi linkovou a mikrofonní úrovní, druhý umožňuje jednoduché od zemnění v případě vzniku zemnící smyčky. Každý kanál ještě disponuje konektorem TRS s úrovní -10 dB. Zcela vpravo je pak čtveřice BNC konektorů pro připojení antén. Jsou označeny A, B, C a D. Přičemž C a D v diverzitním nastavení slouží pro kaskádování dalších přijímačů. Pokud bychom chtěli přijímač provozovat v režimu Quadversity, pak by BNC konektory C a D sloužily k připojení další dvojice antén. Mezi BNC konektory se nachází ještě dvojice LED indikátorů. Ta nahoře informuje o stavu antén. Zelená říká, že vše je v pořádku, červená hlásí závadu. Spodní LEDka svítí, pokud je přijímač nastaven do režimu Quadversity.
Obrázek

Po zapnutí přijímače uvítá uživatele takové malé “Las Vegas”, čímž mám na mysli rozsvícení všech indikátorů, podsvícených tlačítek a displeje. Je to pěkné a působivé přivítání; já mám rád, když mě přístroje pěkně vítají. Displej ještě krátce zobrazí verzi firmwaru, hardwaru a dále již informuje o jednotlivých kanálech přijímače. K tomu nabízí čtyři základní obrazovky, které je možné přepínat enkodérem. Vždy je zobrazen název kanálu, kvalita příjmu RF signálu a stav baterií. Dále jsou možnosti jako frekvence, skupina a kanál či úroveň gainu. Přitom všem ještě v pravém horním rohu nalezneme informaci o přijímacím režimu ve kterém je přijímač nastaven. Zda je to režim Standard Transmission Mode, nebo High Density Transmission Mode. Do menu přijímače se vstupuje stisknutím enkodéru. Hlavní menu obsahuje šest základních položek: Device Configuration, Channel 1 až 4 a Headphone Monitor. Do posledně zmíněného, lze vstoupit také stiskem sluchátkového potenciometru. V takové chvíli je jedno, kde se zrovna v menu nacházíme, vždy bude přednostně vyvoláno menu Headphone Monitor. V záložce Device Configuration jsou pod záložky Device RF, Device Audio, Device ID, Network Configuration, Network Browser, Locks, Fan, Display, Tx Firmware Update, User Presets, Factory Reset a About. Pokud v základním menu vybereme jeden z kanálu přijímače a stiskneme enkodér, zobrazí displej základní parametry zvoleného kanálu přijímače. Opětovným stiskem, pak vstoupíme přímo do nastavovacího menu zvoleného kanálu. Zde jsou položky, Audio, Radio, Channel Name, Channel Scan, Group Scan, Transmitter(s), Transmitter Details, IR Presets a Advanced. V rámci základního popisu ovládacího menu ještě doplním, že v záložce Headphone Monitor jsou pod záložky Dante Browse, Dante Cue a Hedphone Settings. Celkově je ovládací menu velmi rozsáhlé a překvapilo mne, co vše je možné na přijímači sledovat a nastavovat.

Shure Axient AD3 – plug-on vysílač
Co je to plug-on vysílač? Jde vlastně o modul, který je možné připojit k jakémukoliv mikrofonu a vytvořit, tak z něj bezdrátový mikrofon. Výhoda spočívá v tom, že nejsme odkázání na výběr mikrofonů, které jsou standardně k určitému bezdrátovému systému dodávány. Proporcionálně je vysílač AD3 ve tvaru hranolu čtvercového průřezu o straně 44,5 mm a výšce 126 mm. Samotný vysílač váží 240 g, čemuž odpovídá bytelná kovová konstrukce, která určitě ve zdravý přečká těžké jevištní a touringové podmínky. Design vysílače AD3 je velmi povedený a elegantní. Povrch vysílače je opatřen černým matným lakem. Myslím, že bude dobře esteticky ladit s mikrofony, které mají podobně laděný design. Tady mne napadlo, že by možná stálo za to nabídnout zákazníkovi i jiné barevné provedení vysílače. Jako příklad bych uvedl například Neumann KMS 104, který je v niklové úpravě, i když ten se dá zrovna pořídit i v černém provedení.
Obrázek

Čelní strana je vybavena OEM displejem, IR portem a čtveřicí tlačítek, které jsou ve stejné rovině jako displej. Tlačítka jsou odděleny gumovými výstupky, které napomáhají orientaci při ovládání. Na levé straně je umístěna kovová západka, jejímž posunem směrem dolů je možné vyklopit víčko bateriové šachty, která je určena pro dvojici AA alkalický baterií. Jako alternativa je možné k AD3 použít Li-Ion dobíjecí akumulátor SB900A, který je možné zakoupit jako volitelné příslušenství. Dvířka šachty jsou doplněna pryžovým těsněním, čímž AD3 získává na odolnosti vůči vlhku. Vysílač je vybaven standardním XLR konektorem pro připojení jakéhokoli mikrofonu. Naopak velmi nestandardní je otočná pojistka proti nechtěnému rozpojení vysílače a mikrofonu, při manipulaci během divoké hudební produkce. Pozice uzamknutí XLR konektoru jsou vyznačeny pochopitelnými ikonkami ve tvaru visacích zámečků. Poslední prvek se nachází na spodní straně vysílače pod gumovou krytkou s logem USB. Je jím USB konektor typu C, který je zde pro nabíjení zmíněného akumulátoru.

Jak už jsme si řekli, veškeré ovládání vysílače AD3 je směřováno na stranu displeje. Zapnutí vysílače se provádí tlačítkem s logem červeného křížku a nápisem Power. Při zapnutí problikne zeleně dioda umístěná pod konektorem a trvale se rozsvítí zeleně dioda vedle displeje. Současně displej zobrazí logo firmy Shure s typovým označením vysílače a verzí firmwaru. Do ovládacího menu vysílače je možné vstoupit pomocí tlačítka s obrázkem zeleného kruhu, zbylá dvě tlačítka jsou šipky umožňující pohyb v menu. Menu má tři základní stránky a to Radio, Audio a Utilites. Do jednotlivých záložek se vstupuje opětovným stiskem tlačítka s kolečkem, naopak návrat je zde realizován tlačítkem s křížkem. Ovládání je velmi jednoduché a intuitivní.

V záložce Radio jsou tři další podsložky Freq, Power a Output. V první je možné naladit požadovanou frekvenci, a to buď pomocí skupiny, nebo přímo zvolit frekvenci přenosu. Power umožňuje přepínat výkon vysílače mezi Normal (10 mW) a Low (2 mW).

Záložka Audio obsahuje více položek. Najdeme zde: Phantom, Pad, HP filtr, Polarity, Offset a Tone Gen. Na první pohled je zřejmé, že jde o funkce, které bychom hledali spíše na mixážním pultu, nebo mikrofonním preampu. Phantom zpřístupní zapínání a přepínání napětí phantomového napájení. Na výběr je zde 12 V a 48 V. Pad má na starost přepínání výstupní úrovně audio signálu. Zvolit lze + 12 dB, Off (0 dB), nebo -12 dB. Tady bych řekl, že označení Pad je poněkud zavádějící, protože bych pak očekával zapnutí pouze útlumu. Záložka HP filtr otevírá nastavení high pass filtru, tedy ořez spodních frekvencí. Výběr je netradičně široký, volit můžeme od vypnutí, přes 40 Hz, 60 Hz, 80 Hz, 100 Hz, 120 Hz, 140 Hz, 160 Hz, 180 Hz, 200 Hz, 220 Hz až po 240 Hz. Rozsah je opravdu nevídaný, což si zdůvodňuji záměrem vývojářů pro maximální využití s co nejvíce typy mikrofonů. Polarity si klade za cíl otáčení fáze. Vybrat je možné mezi Pos (positiv) a Neg (negativ). V záložce Offset je možné nastavit rozsah výstupní úrovně od -12 dB do 21 dB. Využití této funkce je myšleno pro situaci, kdy je více vysílačů připojených na jeden přijímač a jednotlivé vysílače mají rozdílné výstupní úrovně. Poslední položkou v záložce Audio je Tone Gen, zde najdeme tónový generátor, u kterého lze řídit frekvenci a výstupní hlasitost. Frekvence jsou zde pouze dvě, a to 400 Hz a 1000 Hz. Naopak hlasitost tónového generátoru lze nastavovat hned v několika krocích, off, -60 dB, -54 dB, -48 dB, -42 dB, -36 dB, -30 dB, -24 dB, -18 dB, -12 dB, -6dB a 0 dB. Zajímavostí je dioda pod konektorem, která signalizuje přítomnost audio signálu. Od -60 dB do - 48 dB svítí zeleně a od -42 dB svítí žlutě.

Třetí položka Utilities obsahuje podsložky: Device ID, Locks, Marker, Battery, About a Reset All. Device ID umožní pojmenování vysílače a k dispozici je zde celkem osm znaků. Locks je položka, kde je možné nastavit dva typy uzamčení a to Power, tedy napájení a Menu. První zabrání nechtěnému vypnutí během vystoupení a druhé nežádoucímu přeladění vysílače. Zámek lze zcela vypnout, nebo zamknout oba dva najednou, jak pro napájení, tak pro menu. Marker je velmi užitečná funkce, která dokáže “prozvonit” vysílačem přijímač a tak v případě použití více stejných vysílačů a potřeby identifikovat správný vysílač. Vypadá to na první pohled vtipně, ale v situaci, kdy se o bezdráty stará pódiový zvukař a má k dispozici pouze vizuální kontakt s přijímači, je to velmi užitečná pomůcka. Battery slouží jednak k zobrazení stavu baterie a lze zde také zvolit typ aktuálně používané baterie. Ty mohou být alkalické, NiMh nebo Li-Ion. V záložce About jsou informace o modelu vysílače, frekvenčním pásmu ladění, verzi firmwaru, verzi hardwaru a konečně sériové číslo vysílače. Reset All uvádí vysílač do továrního nastavení.
Obrázek

Axient v praxi
Po vybalení, prvním prozkoumání a po zapojení všech potřebných napájecích a si signálových kabelů, jsem se pokusil navázat spojení mezi vysílačem AD3 a přijímačem AD4Q. Protože asi jako každý nechávám četbu manuálů až nakonec, pustil jsem se do toho pouze s vlastní intuicí. Bohužel v tomto případě intuice zcela nevyšla. Pokoušel jsem se využít IR portu a za pomocí tlačítka Sync spustit synchronizaci. A nedařilo se. Přijímač tvrdošíjně hlásil, že vysílač nepoznává. Zprvu jsem si myslel, že je to zapříčiněno ochrannou folii na displeji a IR portu vysílače, ovšem ani po jejím poodkrytí se stále synchronizace nedařila. Napadlo mne, že řada Axient je na trhu už nějaký čas, ale AD3 je naprostá novinka, proto jsem se rozhodl hledat nesoulad ve firmwarech obou zařízení. A to byla správná cesta. Ostatně, kdybych na počátku nepodcenil četbu manuálu, přišel bych na to i bez intuice.

Pro další práci bylo potřeba nainstalovat do pracovního laptopu dva programy: Shure Update Utility a Wireless Workbench 6. První zmíněný, slouží právě k aktualizaci firmwaru a druhý pro ovládání bezdrátového systému Axient po síti. Po instalaci obou softwarů jsem nejprve ze zvědavosti spustil Wireless Workbench 6 a propojil počítač s ethernetovým konektorem ctrl1 na zadním panelu přijímače AD4Q. Po zvolení síťového rozhraní bylo možné začít s programem a přijímačem pracovat. V hlavním okně se automaticky načetl přijímač a bylo možné prohlížet a editovat parametry každého kanálu. Po té jsem spustil program Shure Update Utility a pomocí tlačítka Check for Updates jsem vyhledal aktuální verze firmwaru. Nejaktuálnější dostupnou verzí je verze 1.2.109.0. V záložce bylo ještě nutné zatrhnout verzi firmwaru pro přijímač a pro všechny případné veze vysílačů řady Axient. Posledním krokem bylo potvrzení aktualizace firmwaru pomocí tlačítka Send Updates. Po té se spustil proces aktualizace a instalace nové verze firmwaru. Během instalace přijímač hlásil, že je v režimu spuštěné aktualizace a k tomu ještě rozsvítil všechny indikátory. Vše běželo samo, bez mého zásahu. Po instalaci se přijímač sám restartoval a při startu bylo možné již číst číslo nové verze firmwaru. Ovšem podmínkou pro správnou komunikaci přijímače a vysílače je, že oba musí mít nainstalovanou stejnou verzi firmwaru. Bylo tedy ještě potřebné aktualizovat firmware ve vysílači. To je zde vyřešeno velmi elegantně. Je potřeba vybrat v menu Device Configuration/Tx Firmware Update a po té vysílač nasměrovat na IR port přijímače a synchronizovat pomocí tlačítka Sync. Přes IR port se nahraje nová verze firmwaru z přijímače do vysílače. Trvá to o něco déle, než běžná synchronizace. Přibližně asi minutu. Po dokončení probíhá již komunikace mezi vysílačem a přijímačem bez sebemenších problémů.

Tolik bych napsal k radiovému přenosu. Pro posouzení zvuku jsem do AD3 zapojoval nejrůznější typy mikrofonů. Za dynamické mikrofony jsem zvolil zcela obligátní Shure SM 58, nebo nástrojový AKG D 40. Kondenzátorové mikrofony jsem zastoupil tužkami Haun MBC 660 a Shure SM 81. Zkoušel jsem připojit také velkomembránový mikrofon AKG P 420. S posledně zmíněným mikrofonem byl poněkud problém ohledně zapojení plug-on vysílače do mikrofonu. Celková šířka převlečné matice pro upevnění mikrofonu v odpruženém pavouku, by neumožnila bezpečné odpojení AD3. Proto jsem, pro účely testu použil krátký XLR kabel. Pokud bych měl posoudit zvuk, tak nejvíce se mi líbilo spojení s AKG P 420. Je to pravděpodobně tím, že jde o 1” membránu a já poslouchal převážně mluvené slovo, zpěv a ruchařinu. Filosofii využití AD3 vidím pro vokální aplikace při live koncertu tam, kde vznikne potřeba bezdrátového propojení, nebo pokud zpěvák či zpěvačka používá mikrofon, který není možné pořídit v bezdrátovém provedení. V takovém případě je pak přínosem variabilita a kvalita přenosu. Druhou aplikací, která mě láká asi víc, je použití například při divadelním provozu, kde vznikne potřeba kvalitního snímání, například z nějaké pojízdné platformy, kde by klasické kabelové propojení nebylo možné. Podobně by šlo využít AD3 také pro filmový zvuk.
Slovo na závěr
Obecně mě systém Axient Digital naprosto uchvátil a nadchl. Tak rozsáhle promyšlený systém, ať už z pohledu konektivity, nebo řízení a ovládání, jsem ještě nepotkal. Vyzdvihl bych připravenost přijímače AD4Q pro možné kaskádování do rozsáhlejších systémů. Počínaje napájením, přes datové a Dante rozhraní, až po anténní distribuci. Axient je prostě stvořen pro rozsáhlé bezdrátové systémy. Pokud je použitý správný firmware, tak vše běželo naprosto bez problému. Ve výsledném zvuku jsem nezaznamenal žádné nešvary, nebo ruchy. O zpoždění nemůže být ani řeč. Ani jsem si neuvědomoval, že jde o bezdrátový digitální přenos.

Ohledně plug-on vysílače se domnívám, že je to velmi šikovná a užitečná věc. Uměl bych si představit, že bych ji zařadil do zvukového vybavení, které používám. Ovšem důvodem, proč tak patrně neučiním, bude cena, která se pohybuje velmi přibližně asi okolo 1000 USD a cena za přijímač AD4Q je přibližně 6000 USD. Ale je to zkrátka o to nejlepší, co si můžete na poli bezdrátové techniky od firmy Shure pořídit.

Výrobce: Shure
Zapůjčil: AudioMaster CZ a.s.

Miloš Vondráček
PROFIL AUTORA: Miloš Vondráček
O zvuk a zvukové aparatury se zajímá od chvíle, kdy pořídil první elektrickou kytaru Jolanu Galaxis. Koncem 90. let se dostal ke zvukařině a FOH mixu live koncertů. Z velké části v jabloneckém klubu Na rampě. V roce 2004 objevil kouzlo divadelního světa a stal se zvukařem divadla F. X. Šaldy v Liberci. O rok později začal vést zvukařský tým stejného divadla. Od roku 2005 se podílí na provozu hudebního studia WonderLost v České Lípě.

Odpovědět