Shure SLX-D

Odpovědět
Uživatelský avatar
Miloš Seky Vondráček
Příspěvky: 17
Registrován: 18 lis 2017 20:28

Shure SLX-D

Příspěvek od Miloš Seky Vondráček »

Dostupný digitální bezdrátový systém pro každého.
3. 11. 2020

Napadlo někoho z vás, jak by asi dnes vypadal showbusiness bez bezdrátových mikrofonů? Případně, kdy se na scéně bezdrátové mikrofony objevily poprvé? Nedalo mi to a trochu jsem zalovil ve vodách internetu, abych zjistil něco málo o prvních bezdrátových mikrofonech. Například právě Shure datuje svůj první bezdrátový mikrofon do roku 1953. Byl jím Vagabond 88 a byl schopen vysílat v dosahu kruhu o ploše přibližně 700 stop (cca 4,5 m). Naproti tomu firma Sennheiser svůj bezdrátový mikrofon představila v roce 1957, prostřednictvím televizního vysílání stanice ARD. Asi vás nepřekvapí, že ho nazvala Mikroport. Kdo byl první a kdo druhý, to už dnes není důležité. Naopak podstatné je, že se tak stalo a že dnes jsou bezdrátové mikrofony nedílnou součástí všech koncertů a vystoupení. Ovšem i tady je nějaké to ale… Tím myslím omezení provozu v UHF pásmu vlivem 1. a 2. digitální dividendy. Díky tomu nám z UHF pásma zůstává pro přenos spektrum v rozsahu 470 MHz až 694 MHz. Jedním z možných způsobů, jak s tímto problémem bojovat, je přejít na digitální bezdrátový přenos, který potřebuje méně prostoru v UHF pásmu. Současná nabídka Shure bezdrátových digitálních systémů je značně rozsáhlá. Na samém vrcholu stojí řada Axient Digital, dostupnější jsou pak systémy ULX-D a QLX-D. My si dnes představíme nejdostupnější digitální bezdrátový systém Shure SLX-D.
Obrázek

Koncepce a filosofie
SLX-D je digitální bezdrátový systém s plně diverzitním příjmem, pracující s bitovou hloubkou 24 bitů. Díky tomu disponuje dynamickým rozsahem 120 dB a frekvenčním rozsahem od 20 Hz do 20 kHz. Latence tohoto systému je udávána 3,2 ms a vzdálenost přenosu až na 100 m. V rámci šířky televizního kanálu 8 MHz, je možné provozovat současně až 12 kanálů. Do jednoho frekvenčního pásma je tak možné umístit až 32 současné fungujících kanálů. Ovšem tady je potřeba si říct, že velmi záleží na lokálním zarušení UHF pásma. Mezi komponenty systému Shure SLX-D najdeme ruční vysílač SLXD2 s volitelnými mikrofonními vložkami, bodypack SLXD1, přijímač SLXD4 a dvoukanálový přijímač SLXD4D. Jednotlivé komponenty je možné pořídit jako jednotlivé sety v požadovaných kombinacích. Nechybí ani kabelová redukce pro bodypack, který pak umožní bezdrátový přenos nástrojového signálu.

Přijímač Shure SLXD4
Vlastní přijímač je černé barvy a vyjma předního panelu, je vyroben z ocelového plechu. Rozměry odpovídají výšce 1U a součástí balení jsou montážní nástavce pro umístění v racku. Na předním panelu najdeme IR port se signalizační diodou, pro snadnou a rychlou synchronizaci s vysílačem, dále poměrně velký displej pro orientaci v nastavení přijímače. Nesmí samozřejmě chybět ovládací prvky pro nastavení přístroje. Zde jsou zastoupeny tlačítky Exit a Sync, jejichž názvy jsou více než výmluvné. Zásadní je vystupující otočný encoder, který umožňuje pohyb v menu a výběr zvolené položky pomocí stisku. Posledním prvkem je kulaté tlačítko pro zapnutí a vypnutí přijímače. Přední panel působí z hlediska designu velmi elegantně a čistě. Toho je dosaženo tím, že levá polovina čelního panelu včetně displeje je opatřena lesklým povrchem a naopak pravá strana, kde jsou umístěny ovládací prvky, má povrch matný.
Obrázek

Oproti tomu zadní panel je čistě technického rázu. Je zde dvojice BNC konektorů pro připojení antén, konektor pro připojené napájecího adaptéru, ethernet konektor pro síťové připojení, XLR výstupní konektor (Neutrick) a nakonec ¼” TRS konektor s označením Instr / AUX. Ten umožňuje poslat signál například do nástrojové aparatury, zatímco signál z XLR je odesílán do FOH mixu. Výstupní úroveň XLR výstupu je ještě možné v menu přepínat mezi mikrofonní a linkovou úrovní.
Obrázek

Pro zapnutí přijímače je nutné dlouze stisknout vypínač přístroje. Pokud je zapnutý také vysílač, pak v levé části displeje najdeme malý sloupcový indikátor pro znázornění intenzity audio signálu a indikátor RF signálu. Pomocí otočného enkodéru je možné si zvolit možnosti zobrazení základního displeje. Ten vždy zobrazuje zvolenou skupinu a příslušný kanál, pracovní frekvenci a název přijímače. Tyto prvky je možné zobrazit vždy s ohledem na to, co považuje uživatel za prioritní. Například já bych volil frekvenci. V takovém případě je pak velkými fonty vyobrazena frekvence a v horním řádku pak malými písmeny název přijímače a skupina s číslem kanálu. Poslední důležitá informace, kterou displej v základním stavu zobrazuje, je stav baterií vysílače. Celé je to velmi přehledné a intuitivní. Obsluha tak má důležité informace o stavu konkrétního, bezdrátového mikrofonu stále na očích.

Do vlastního menu se vstupuje pomocí stisku otočného enkodéru a najdeme zde šest základních položek: Frequency Setup, Channel Name, Gain, Mic / Line Level, Advanced Settings a Help.

Záložka Frequency Setup otevírá cestu pro skenování volných pásem frekvencí. K tomu je možné využít průvodce, případně skenovat volné frekvence v rámci skupin či jednotlivých kanálů, nebo požadovanou frekvenci naladit ručně. Já osobně pokud pracuji s větším počtem kanálů, pak velmi rád využívám skupin a skenování dostupných frekvencí v tomto režimu. Samotné skenování je velmi rychlé a trvalo přibližně pět vteřin. Ale bude záležet také na zarušení UHF pásma v konkrétním regionu. Grup je zde 13 a při jejich procházení přijímač zobrazuje informace o tom, která grupa má dostupné všechny kanály a kde je případně nějaké rušení. Ve spojení se synchronizací vysílačů pomocí IR portu je to dobrý systém pro případ potřeby spravování vícekanálového systému. V tomto směru nemohu nevzpomenout na zdlouhavé ladění starších bezdrátových systémů při muzikálových zájezdech po Evropě. V každém místě konání představení bylo zarušení spektra pro bezdrátové vysílání zcela jiné. Ostatně v Čechách je tomu také tak.

Spíše pro pořádek uvádím, že v záložce Channel Setup nejde o nic jiného, než o pojmenování příslušného přijímače a podobně tak Gain a Mic / Line Lavel mají svou konkrétní funkci.

Záložka Advanced Settings už je o něco zajímavější. Najdeme zde možnost zamknout menu a případně zamknout menu společně s vypínačem přijímače. To je dobré pro zamezení nechtěného přeladění či vypnutí přijímače. Využití vidím na stálé scéně, kde se pohybuje více techniků. Tímto způsobem mohu zabránit nevhodnému nebo nežádoucímu přeladění jednotlivých kanálů. Další položky v záložce Advanced Settings umožňují nastavení sítě, nastavení přístupů pro ovládání, nastavení presetů pro vysílače, uložení presetu pro nastavení přijímače, návrat k továrnímu nastavení, update firmwaru a konečně informace o aktuálních firmwarech přijímače a vysílače a sériové číslo přijímače.

Poslední položka Help nezobrazuje text známé písně Beatles, ale naopak zobrazuje link pro nápovědu a to dokonce v podobě QR kódu.

Ruční vysílač SLXD2/SM58 (handka)
Na první pohled máme před sebou klasickou handku s mikrofonní vložkou SM58. Mřížka mikrofonu je v typické stříbrné barvě a pod ní nalezneme notoricky známý bílý nápis Shure SM58 doplněný symbol kardioidní směrové charakteristiky. Vložku je možné od těla vysílače odšroubovat a v případě potřeby nahradit jinou mikrofonní vložkou od Shure. V nabídce jsou vložky: SM86, SM87A, Beta 58A, Beta 87A, Beta 87C, KSM8 v niklovém nebo černém provedení, KSM9 a VP68 (kondenzátorová vložka s kulovou směrovou charakteristikou, vhodná pro potřeby rozhovorů a přirozeně minimalizující proximity efekt). Výběr je více než dostatečný a myslím, že pokrývá všechny běžné aplikace tam, kde by SM58 nestačila.
Obrázek
Ovládací terminál vysílače je soustředěn do střední části těla a dáli se to tak říci, dominuje mu miniaturní displej velikosti nehtu. Pod ním je prohlubeň, do které konstruktéři umístili tlačítka Menu a Enter. Mezi nimi je pak průzor IR portu, pro synchronizaci s vysílačem. O něco níž je kontrolka stavu vysílače a dvoupolohový vypínač. Kontrolka stavu vysílače, pokud je zapnutý a baterie mají dostatečnou kapacitu, svítí zeleně. Naopak červená barva kontrolky signalizuje docházející baterie. Část těla pod ovládacím terminálem je možné odšroubovat a odhalit tak prostor pro dvojici AA baterií. Po odšroubování lze kryt převléknout přes spodní část těla vysílače, čímž se odhalí prostor pro baterie. Vlastní baterie je možné vložit či vyjmout až po odklopení držáku, který se odklápí vzhůru od spodní části směrem k mikrofonní vložce. Celý systém uložení baterií vypadá velmi promyšleně a pevně. Spodní část vysílače je užší než tělo vysílače a disponuje kontakty pro nabíjení v nabíjecích stanicích. Za tímto účelem nabízí Shure duální dokovací stanici SBC203, která umožňuje nabíjet současně dva ruční vysílače nebo dva body packy, případně jejich vzájemné kombinace. Podmínkou bude použití nabíjecí baterie SB903 (lithium-ion) přímo pro vysílače Shure řady SLX-D. Poslední možností je pak ještě nabíjet tyto články pomocí nabíječky Shure SBC 10-903.

ObrázekBodypack SLXD1
V rámci bezdrátového systému Shure SLX-D je možné používat také vysílače typu bodypack SLXD1 v kombinaci s mikrofony typu lavalier či head set, případně s nástrojovým kabelem. Tím je tento bezdrátový systém připraven pro divadelní a prezentační aplikace a je také počítáno s hudebníky pro bezdrátový přenos signálu z nástrojů. Vlastní vysílač má rozměry 98 x 68 x 25,5 mm a váží 89 g. Je napájen dvěma AA bateriemi a v případě alkalických baterií udává výrobce dobu provozu až 8 hodin. Tělo body packu je vyrobeni z černého plastu a je elegantně zakulaceno. Na zadní straně je opasková spona a šachta baterií, kterou je možné otevřít pomocí mechanické západky. Krytka bateriové šachty je pevně spojena s tělem bodypacku pomocí gumového ohebného pásku. Na levé straně nahoře je umístěna anténa, která je s bodypackem pevně spojena a nelze ji odejmout. Uprostřed je, pro bezdrátové systémy Shure typický, mini XLR konektor se čtyřmi piny, který je opatřen pojistným závitem. Zcela vpravo je páčkový mikrospínač s LED indikační diodou, pro zapnutí a vypnutí vysílače. Tato kontrolka funguje stejně jako v případě ručního vysílače SLXD2. Na pravé hraně vysílače je umístěna dvojice miniaturních tlačítek Enter a Menu pro ovládání a pohyb v menu. Levá strana obsahuje pouze průzor IR portu pro synchronizaci s vysílačem. Přední strana body packu je opatřena stejným, miniaturním, displejem jako ruční vysílač a také zde najdeme, na spodní straně, pětici kontaktů pro přímé nabíjení pomocí již zmíněné nabíjecí stanice.

SLX-D v provozu
Já jsem měl na testování k dispozici set ručního vysílače SLXD2 s mikrofonní vložkou Shure SM58, bodypack SLXD1 a přijímač SLXD4. Systém jsem testoval ve spojení s mixážním pultem Yamaha CL5 a sound systémem Meyer Sound (UPJ1P a USW1P) poháněný procesorem Galileo Galaxi 408. Protože v současnosti opět není možné konat veřejná vystoupení, musel jsem se spokojit s prostředím divadelních zkoušek. Při zapojení do systému jsem využil XLR výstup z přijímače. Bohužel řada SLX-D nedisponuje Dante rozhraním a tak jsem se musel spokojit analogovým výstupem. Ale rozumím tomu, že je to v podstatě entry level kategorie, kde jde o nízkou cenu. V tomto směru mě ještě napadlo, že zde nelze anténní signály mezi více přijímači vzájemně kaskádovat. Pokud by právě tyto vlastnosti byly klíčové, pak bych doporučil si prohlédnout systém Shure ULX-D, který zmíněné funkce umožňuje. Ale zpět k SLX-D.

Během vlastního testování jsem nezaznamenal žádné rušivé prvky spojené s bezdrátovým přenosem. Například v rámci ručního vysílače SLXD2 s vložkou SM58 byl zvuk zcela čistý a při pohybu po scéně a v hledišti nedocházelo k žádným výpadkům signálu. Velmi mohu pochválit práci a pohyb v menu či ladění a vyhledávání volných frekvencí na přijímači. IR přenos do vysílače je asi již dnes standard, ale hlavně je pohodlný a rychlý. K ovládání handky nemám připomínek a naopak chválím možnost zamknutí ovládacích tlačítek a vypínače. Zajímavostí je způsob odemknutí. Nejprve je potřeba stisknout tlačítko Enter a pak Menu, čímž se vysílač dostane do režimu, kdy je možné ho vypnout, bez toho aniž bychom zrušili uzamčení. Při dalším zapnutí je vysílač opět v zamčeném režimu. Stejně to funguje také na bodypacku SLXD1. Ovšem tady jsem měl neodbytný pocit, že ovládací tlačítka jsou pro pohodlné používání příliš malá. Ale jde asi o zvyk. Drobnou výtku bych měl ještě k páčkovému mikrospínači. Při odemknutém bodypacku bych měl obavu o nechtěné vypnutí a také o možné ulomení při tvrdším zacházení. A též mi trochu vadí, že anténa bodypacku je pevná. Nelze ji uživatelsky vyměnit, například při poškození. Na druhou stranu bych se opět odvolal na cenu a dostupnost systému.

Slovo na závěr
Shure SLX-D je dostupný bezdrátový systém, který bych si zvolil například na malou divadelní scénu, kde nemohu, nebo nechci, používat například Dante rozhraní a vystačím si s analogovým výstupem. Dále bych viděl skvělé uplatnění SLX-D ve firmách, které se zabývají ozvučení kulturních a společenských akcí a je pro ně důležitý poměr ceny, výkonu a kvality. Jak je známo, nejvíce vydělávají ty nejlevnější věci… avšak musí být na ně spolehnutí, což by bezdrátový systém Shure SLX-D měl splnit vrchovatě.

Video výrobce
Výrobce: Shure
Zapůjčil: AudioMaster CZ a.s.

Miloš Vondráček
PROFIL AUTORA: Miloš Vondráček
O zvuk a zvukové aparatury se zajímá od chvíle, kdy pořídil první elektrickou kytaru Jolanu Galaxis. Koncem 90. let se dostal ke zvukařině a FOH mixu live koncertů. Z velké části v jabloneckém klubu Na rampě. V roce 2004 objevil kouzlo divadelního světa a stal se zvukařem divadla F. X. Šaldy v Liberci. O rok později začal vést zvukařský tým stejného divadla. Od roku 2005 se podílí na provozu hudebního studia WonderLost v České Lípě.

Odpovědět