Sony C100, ECM-100U a ECM-100N

Odpovědět
Petr Los
Příspěvky: 8
Registrován: 29 lis 2014 12:00

Sony C100, ECM-100U a ECM-100N

Příspěvek od Petr Los » 13 bře 2018 09:29

Předprodukční řada trojice mikrofonů Sony.

Přestože se testováním a recenzováním studiových zařízení a hudebních nástrojů zabývám již drahnou řadu let, ještě nikdy jsem neměl tu čest testovat výrobky, které teprve spatří světlo světa ve své plné kráse, a to do slova a do písmene. Po zjištění, že se bude jednat o mikrofony firmy Sony a dokonce, že nový jednopalcový vokální mikrofon je zčásti odvozen od legendy Sony C800G, bylo mé očekávání obrovské...

Letmá zmínka o legendě
Lampový mikrofon C800G je jedním z vůbec nejlepších a nejkvalitnějších mikrofonů na světě, určený převážně pro snímání zpěvu. Je označen jako „Hi-resolution“, tedy mikrofon s „vysokým rozlišením“. Díky špičkové snímací kapsli, elektronce 6AU6, chladícímu systému Peltier a speciální konstrukci svého těla zamezující manipulační ruch během natáčení, byl C800G předurčen pro nahrávání kladoucí nejvyšší nároky jak na zvuk samotný, tak na manipulaci během práce s ním. Tato špičková kvalita však rozhodně nebyla zadarmo. Cena se pohybovala kolem astronomické částky 11.000 USD za kus a proto si tento klenot mohla dovolit jen velká filmová a hudební studia. Mikrofon disponoval třemi prostorovými charakteristikami. Samozřejmou součástí setu byl i napájecí zdroj (jak tomu u lampových mikrofonů bývá).

Svatá Trojice - C100...
Obdržel jsem balíček se třemi mikrofony – dva z těchto mikrofonů byly nástrojové tužky a třetí byl na první pohled hodně subtilní kondenzátorový mikrofon. Tomu jsem věnoval pozornost jako prvnímu. Pokud byste očekávali nějaký obří masívní mikrofon například typu SE Electronics Gemini II, pod kterým se obyčejné stojany kácí jako stromy při vichřici, byli byste na omylu. Náš nový předprodukční mikrofon Sony C100 je velice útlý mikrofon. Má válcovitý tvar, na výšku měří 175mm, co do šířky má v průměru 40 mm. Jeho hmotnost je 290 g, což je v porovnání s některými jinými modely, vážícími přes kilo a půl, váha téměř jako pro anorektické modelky.
Obrázek
Mikrofon je celý černý, matně lesklý a velejemně eloxovaný (myslím však, že se povrchová úprava může ještě změnit), 60 mm z jeho celkové délky tvoří samotný koš pro snímací segment. Tento je chráněn dvojitým, vně silnějším a řidčím a uvnitř jemnějším a hustším grillem. Na vrchní straně a z obou boků je zvenku koš mikrofonu opatřen zpevňujícím protinárazovým rámem, kryjícím samotnou vložku, jakož i grill při nechtěném pádu mikrofonu.

Byl jsem velmi překvapen, když jsem nahlédl dovnitř koše. Letmým pohledem jsem zjistil, že vložky jsou uvnitř vlastně dvě (condenser + back electret). Spodní, větší, nedosahuje velikosti klasických jednopalcových vložek ve standardních kondenzátorových mikrofonech a menší vrchní je umístěná nad větší. Právě v tomto dvoukapslovém systému spočívá ona naprostá jedinečnost, projevující se ve finále na zvuku. Náš C100 totiž čerpá z nejmodernějších kapslí určených původně pro C800G a díky tomu nabízí až téměř neuvěřitelný frekvenční rozsah 20 Hz – 50 kHz. Ano, je to neuvěřitelné, ale je to tak. Proto poskytuje vynikající kvalitu reprodukce zejména vokálů, pro něž je primárně určen. Samozřejmě že umí stejně skvěle sejmout jakýkoliv jiný, zvukově náročný zdroj. Dvoucestná membrána disponuje širokým jak vysokofrekvenčním, tak i rezonančně středovým frekvenčním rozsahem, který má nezaměnitelný podíl na celkovém reprodukčním podání mužských i ženských vokálů v nahrávce.

C100 pracuje se třemi základními směrovými charakteristikami tj. kulovou charakteristikou, kardioidní a osmičkovou. Přepínač pro tyto charakteristiky je umístěn uprostřed těla mikrofonu pod košem. Protože se jedná o předprodukční testovací model, jsou všechny přepínače umělohmotné a popisky zatím provizorně papírové. V ostré výrobě pak budou plastové přepínače nahrazeny kovovými a potisk bude přímo na tělu.

Z modelu C800G byla odvozena též vynikající kostrukce „dvojitého“ těla mikrofonu. Tělo je vytvořeno ze dvou na sobě nezávislých tubusů, které jsou do sebe zasunuty a kromě pár spojů téměř spolu nemají fyzický kontakt. Tato technologie vede k odstranění akustických vibrací a má velký význam i pro odpružení dvojité kapsle samotné. Na zadní straně má C100 ještě dva přepínače. První z nich je útlumový přepínač -10 dB, který mikrofon přizpůsobuje i pro nahrávání velmi hlasitého zdroje. Druhý přepínač je Low-Cut Filter, či jinak Rumble Filter. Filtr odřezává spodní nechtěné frekvence, čistí zvuk a zároveň zmenšuje proximity efekt (u ženského vokálu velmi šikovná věc).

Z dalších technických parametrů bych jmenoval: odstup šumu od užitečného signálu 76 dB (kardioda), 71 dB (koule), 73 dB (osmička), akustický tlak - SPL 131 dB (kardioda), 137 dB (koule) a 135 dB (osmička), dynamický rozsah kardioda 113 db (a víc), koule 114 db (a víc), osmička 114 db (a víc), citlivost -36 dB (0 dB = 1 V/Pa, at 1 kHz). Součástí setu bude samozřejmě i odpružený držák, tzv. “pavouk”.

ECM–100U a ECM–100N
Jak jsem se zmiňoval již v úvodu článku, set obsahuje dále dvě mikrofonní nástrojové tužky. První nese označení ECM-100N a jedná se o mikrofon s kulovou charakteristikou. Druhým je pak ECM-100U s charakteristikou kardioidní. Oba jsou elektretové konstrukce, která sama o sobě umožňuje miniaturizaci snímacího systému. Mikrofony jsou shodně dlouhé 130 mm, v průměru měří 19 mm a každý z nich váží 132 g. Jsou na rozdíl od C100 matně černé, bez eloxování. Přestože se na první pohled tváří, že jsou dokonalé válečky, není tomu tak. Jsou na jedné straně neznatelně zploštělé, a pokud je chcete koulet po stole, moc to nejde. S kolegou jsme si říkali, proč to asi tak je? Odhadujeme, že výrobce myslel na vše a taková to jemná tvarová nepravidelnost může zabránit například nechtěnému se skutálení ze stolu na zem. Stejně jako C100 mají i obě tužky onen fantastický frekvenční rozsah 20 Hz – 50 kHz díky špičkové, ultralehké kapsli. Jak je konstrukčně vyrobena a zasazena do mikrofonu, se nám bohužel nepodařilo nikde zjistit. Nedivím se, že si to výrobce hlídá. Oba mikrofony jsou (stejně jako C100) opatřeny dvěma zapuštěnými přepínači, jeden jako Low-Cut Filter a druhý pad -10 dB.
Obrázek
Krátce důležité technické parametry: odstup šumu od užitečného signálu 73 dB a víc (100N), 73 dB a víc (100U), akustický tlak SPL 139 dB (100N), 138 dB (100U), dynamický rozsah 118 dB a víc (100N), 117 db a víc (100U), citlivost -36 dB (100N), -41 dB (100U) (0 dB = 1 V/Pa, at 1 kHz).

Vzhůru do světa vysokého rozlišení
Po přečtení hodnocení a charakteristiky legendy C800G jsem byl dvojnásob zvědav na chování naší testované C100, která obsahuje stejné části DNA jako výše zmíněná C800ka. C100 je navíc mikrofon cenově dostupný, protože je rozdíl mezi necelými padesáti tisíci korunami a jedenácti tisící dolary. Tedy, pojďme na to…

Určitě bych celé testování započal nejprve natáčením mluveného slova, právě pro jeho transparentnost. Ale zde jsem měl ušetřenu práci, neb jsem společně s mikrofony obdržel i MP3ky srovnávacích testů krátkého vokálního úryvku. Ve hře zde byly Neumanny, AKG a další mikrofony. Po několikerém důkladném poslechu těchto vzorků jsem si uvědomil, že něco na tom mikrofonu asi bude. Zvuk C100 byl na rozdíl od ostatních mikrofonů detailnější a jakoby vzdušnější a jasnější. Po nějaké temnosti či zastřenosti ani stopy. Musím se přiznat, a z mých mixů je to možná i znát, že příliš nemiluji ostré, jiskřivé a nabroušené nahrávky. V rockové hudbě velmi rád využívám páskové mikrofony, měkkou optokompresi kombinovanou s lampovým zvukem. Zde mi zvuk však nepřišel v žádném případě řezavý či nepříjemný. Byl velice, velice konkrétní a obsahoval něco, co ostatní vzorky neměly. Proto jsem se i já rozhodl vytvořit komparační test s několika vybranými mikrofony, jejichž chování i zvuk důvěrně znám. Jednalo se nejprve o jednopalcové mikrofony ze stáje AKG a Audix, teprve pak přišly na řadu mikrofonní tužky. Natáčeli jsme úryvek obyčejného kytarového doprovodu na pár akordů. Nástroj byl střední třídy. Nejprve jsem pro srovnání točil stejný part přes různé mikrofony. Protože se jednalo o testování, nepoužil jsem žádný mikrofonní preamp a z mikrofonů šel signál přímo do převodníků. I zde byl v nahraném materiálu přítomen zvláštní prostor a lehkost, kterou jsem u ostatních mikrofonů neslyšel. Nemohu samozřejmě říci, že tyto jsou špatné, protože jak známo, každý mikrofon má někde své místo, ale ta průzračnost C100ky je opravdu výtečná.
Obrázek
Následně jsem použil kardioidní nástrojový ECM-100U a porovnával její zvuk s nástrojovými mikrofony Shure, DPA a Haun. Přišlo mi, že kardioidní DPAčko bylo trochu více frekvenčně vyrovnané, s hladším průběhem, a že Haun měl zase plnější středobasové spektrum, nicméně zvuk z ECM-100U byl zářivý a jasný bez známek nepříjemné ostrosti, kterou rády vytváří laciné mikrofony. Opět zde byl ten báječný prostor.

Existence nástrojových tužek a C100ka se třemi prostorovými charakteristikami mě nakonec přivedla k myšlence zkusit něco natočit vícemikrofonní technikou. Kdybych měl dvě C100ky, určitě bych použil systém A/B, ale to jsem neměl. Nabízela se tedy možnost spojení C100ky v režimu „osmičky” a ECM-100U s kardioidní charakteristikou pro techniku Middle/Side. Tato technika má výbornou monokompatibilitu, a nedisponuje tak široce roztaženým stereem. Opět se jednalo o stejnou nahrávku kytarového partu. M/S nahrávka vyšla po zpracování velmi pěkně a musím říci, že jsem byl s náběrem velmi spokojen. Pevný a jasný stereo zvuk s krásným prostorem a to musím ještě jednou říci, že kytara samotná nebyla žádný zázrak.
Obrázek
V běžném provozu studia jsem použil C100ku během vícemikrofonního (multi-miking) natáčení. Nahrávali jsme violu do akustického rockového projektu. Často točím sólové smyčce v kombinaci: páskový mikrofon a kondenzátorový mikrofon. Pásek udělá tělo a měkkost, zatímco kondenzátor zvuk nakopne a rozjiskří. Vždy náběr provádím do separátních tracků tak, abych během mixu měl možnost se vším volně hýbat. V tomto případě jsem volil C100ku v kombinaci s páskovým Rode NTR. Získal jsem tak frekvenčně velmi širokou paletu barev, kterou během mixu bude možné krásně přizpůsobit nahrávce. Výborný nástroj v kombinaci s vynikajícími mikrofony, to je pak radost pracovat.
Obrázek
Jako poslední, ale zároveň nejdůležitější testování, bylo natáčení samotného zpěvu. Zrovna to vyšlo na hodně nakopnutou podladěnou hadcoreovou formaci. Protože kapela u nás již natáčela, věděl jsem, že se zpěvákem (a bubeníkem v jedné osobě) je trochu kříž. Když se jeho zpěv pohybuje v normální dynamické hladině, je čistý a bezproblémový, ale když se do toho takříkajíc „opře“, mizí mu bůhvíproč sykavky z hlasu a on si šlape na jazyk tak dokonale, že mu ani jeho vlastní matka pořádně nerozumí. Nu, to bude opravdová výzva pro naši C100ku. Zde jsem nasadil jako mikrofonní channel strip Joemeek VCQ1, který disponuje navíc i enhancerem. Kapela mě navíc na zpěvákův handicap dopředu připravila, protože udělala pár zkušebních nahrávek, které absenci sybilant prozradily.

Už když zpěvák promluvil poprvé do mikrofonu, slyšel jsem v režii, jak mikrofon skvěle snímá a jakou má báječnou plnou barvu. Teprve zde jsem si plně uvědomil jeho kvalitu. Nakonec se nám i při nakopnutých pasážích podařilo sykavky v hlase udržet. Pravda, museli jsme zapojit trochu do hry i výše zmiňovaný enhancer, ale zvuk zpěvu je uspokojivý.
Na rozloučenou
S kolegou jsme hořce litovali, že v době testování trojice mikrofonů od Sony, jsme zrovna neměli nějaké natáčení v exteriéru, kde bychom si mohli více pohrát s mikrofonními tužkami. Inu, v únoru to v kostele moc nejde. I tak jsme byli mikrofony opravdu nadšeni. Ta vzdušnost, lehkost a průzračnost nabíraného zvuku je opravdu mimořádná. Samozřejmě, že rozhodně nejsou zadarmo. Ve stejné cenové relaci se pohybují další mikrofony zvučných jmen a špičkové kvality. Pokud ale chcete něco výjimečného a trochu i jiného, pak budou tyto „Hi-res“ mikrofony Sony rozhodně favority vašeho mikrofonního parku a těžko se od nich budete odlučovat.

P.S.: Už teď s obavou budeme očekávat zazvonění poštovního kurýra, který je odveze daleko pryč...

Výrobce: Sony
Zapůjčil: Altei s.r.o.

Petr Los
PROFIL AUTORA: Petr Los dipl.um.
Navštěvoval Pedagogickou fakultu v Ůstí nad Labem. Zde intenzivně studoval hru na klavír a kompozici. Po revoluci přesedlal na baskytaru a kontrabas a vystudoval Státní konzervatoř v Teplicích, obor Hra na kontrabas. V 90. letech se věnoval tvorbě filmové a scénické hudby. Vytvořil hudbu pro film několikanásobného cyklotrialového mistra světa Josefa Dresslera – Golden Bike a pro mnoho dalších výukových a reklamních filmů a spotů. Jako baskytarista a kontrabasista hrál v kapelách St.Woody a Lingers, se kterou vydal tři alba u společnosti Indies Records. V současnosti vyučuje v ZUŠ Česká Lípa hru na kontrabas, baskytaru a klávesy, příležitostně hostuje v symfonických orchestrech, a spoluprovozuje nahrávací studio WonderLost.

Odpovědět