Asi na světě nebude zvukaře, který by někdy nepřišel do styku s některým z mnoha typů mixážních pultů Soundcraft. Není se čemu divit, značka se uvedla na trh už v roce 1975 modelem S1 a od té doby produkuje kvalitní mixy všech cenových kategorií. Současnost, a nepochybně, také budoucnost zpracování audio signálu patří digitálním technologiím. V tomto směru Soundcraft může nabídnout tři typové řady, a to Ui, Si a Vi. Svou pozornost dnes obrátíme na Vi 1000.

Soundcraft Vi 1000 je plně digitální mix kompaktního formátu, o čemž nejlépe vypovídají rozměry samotného mixu s šířkou 844 mm a hloubkou 784 mm. Tím se také vysvětluje jeho téměř čtvercový půdorys. Díky ergonomicky naklopenému panelu s displeji je mix od desky stolu vysoký 351 mm. Váha samotného mixu je 25 Kg. Proto na manipulaci s mixem bude ideálně potřeba dvou lidí.

Hlavními rysy Vi 1000 lze shrnout asi takto: Celkem lze míchat až 96 vstupních kanálů do 24 pomocných sběrnic, případně do hlavního výstupu LRC. Pracovní plochu lze rozdělit na sekci vstupních faderů, sekci určenou pro míchání pomocných sběrnic a VCA, část s master fadery a plochu s displeji. Ty jsou na Vi 1000 dva, jsou dotykové a disponují funkcí Vistonics II. Jen pro lepší představu, Vistonics znamená, že z dotykového displeje koukají otočné enkodéry a přepínače, jejichž funkce se mění v závislosti na editovaných parametrech. Hlavní plocha s fadery je stříbrná v duchu řady Vi. Panel s displeji je naopak opatřen černým lakem. Nad displeji je umístěna světelná, diodová lišta pro osvětlení pracovní plochy mixu. Trochu mi to připomnělo mixy od Digica, například D1.

Vstupní sekce
Prvních osm faderů patří vstupům. Každý tento kanál je vybaven otočným enkodérem, jehož funkce je závislá na sekci Encoder Mode. Na výběr je Input Gain (vybuzení preampu), Gate Thrs (thrashold) a Pan (panorama). Kromě toho jsou k dispozici dvě zvláštní uživatelská tlačítka, na která je možné definovat vlastní nastavení. K výběru jsou například digital Trim, HPF, LPF, Delay Time, jednotlivé parametry EQ a dynamických procesorů, nebo sendy do jednotlivých sběrnic. Zajímavým je také Direct Out Gain pro nastavení hlasitosti Direct Outu.

Hned pod otočným enkodérem je dvojice tlačítek s označením F a ISO. Tlačítko F může mít dvě funkční využití. Prvním, je přepínání mezi dvěma vstupy jednotlivého vstupního kanálu. Každý má vstup 1 a 2, nebo chcete-li A a B. Druhá možnost, je pomocí tohoto tlačítka daný kanál uzamknout, takto zamčená kanál zůstane na stejné pozici i při přepnutí layeru. Na popisce kanálu se zobrazí ikonka visacího zámku. Avšak nedejte se tím zmást daný kanál je dál volně přístupný editaci. Zamčení se týká pouze pozice při přepnutí layeru. Využití vidím například na mikrofonu pro moderátora, nebo vstup pro audio příspěvky. Tlačítko ISO, je vlastně rychlý přístup k funkci Isolate. Ta má využití v momentě kdy používáte snapshoty. Krásný příklad uvedu z divadelního světa. Během představení se do mikrofonu muzikálovému zpěvákovi dostane vlhkost, následkem čehož se výrazně změní zvuk mikrofonu a vznikne potřeba to nějak řešit pomocí EQ. Při vyvolání následujícího snapshotu by ovšem tato korekce byla přehrána nastavením, které je uloženo ve scéně. A právě proto je zde funkce Isolate, která daný kanál izoluje od snapu. V tomto případě se izolovaný kanál zvýrazní na monitoru fialovou barvou. Mezi tím se náš zpěvák dostane do zákulisí, kde mu vadný mikrofon opraví, nebo vymění. Zvukař dostane hlášku, že se tak stalo a funkce ISO se může vypnout. V případě Vi 1000 je zde toto velmi snadno a rychle přístupné a výborně indikované.

Metry vstupních kanálů disponují dvaceti segmenty pro vstupní signál a zobrazují hodnoty od -36 dB do +18 dB, 0 na metrech indikuje 18 dBFS (+4 dBu). Součástí metrů jsou také metry pro Gain Reduction, které jsou červené, mají devět segmentů a zobrazují maximální záběr kompresorů 20 dB. Pod těmito metry najdeme na každém vstupu alfanumerický displej pro zobrazení krátkého popisu kanálu. Tento displej zobrazuje staticky šest znaků. Pokud je popis delší, posouvá se text popisu, což považuji za nepřehledné a myslím, že je vhodné použít zavedených zkratek jako například: BD, SN, TOM1, FT, BG a podobně. Funkci oválného tlačítka ON asi netřeba vysvětlovat, snad jen to, že po zvyku Soundcraftu v zapnutém stavu svítí zeleně, naopak je-li vstup zamutován, svítí červeně. Nad tímto tlačítkem je ještě umístěn „Pre“ indikátor, o kterém jsem se dozvěděl jen to, že bude využit v budoucích časech, pravděpodobně po aktualizaci firmwaru.

Vlastní fadery jsou 100mm dlouhé, jsou všechny motorové a všechny jsou opatřeny funkcí Fader Glow. Ve zkratce, jde o barevné podsvícení jednotlivých faderů podle jejich funkce. Pro pořádek je všechny uvedu v této části přes to, že vstupních faderů se dotýkají nepřímo. Tak tedy pro AUXy je zde vyhrazena oranžová barva, podskupiny jsou zelené, matrix je světle modrý, VCA 1-8 jsou tmavě modré a VCA 9-16 jsou růžové. Vedle faderů jsou ještě indikátory pro přiřazení do mutovacích skupin a VCA skupin. Zcela pod fadery najdeme již jen oválné a mírně zapuštěné tlačítko Solo/Sel. Zde jsou sdruženy dvě funkce do jednoho tlačítka a to sice sólo poslech a výběr daného kanálu k editaci či přiřazení do VCA nebo mutovací skupině.

Vpravo od vstupních faderů, pod zmíněnou sekcí Encoder Mode, je sekce Mute & VCA Groups. Zde je možné definovat až čtyři mutovací skupiny a přiřadit vstupní kanály až do šestnácti VCA skupin. O něco níž jsou přepínače jednotlivých vrstev vstupů. Vrstvy A, B, C, D a E, jsou pevně definovány. Naopak vrstvy User 1 až User 5, je možné definovat dle libosti. Avšak na výběr je k dispozici 96 vstupních kanálů, či 16 VCA skupin. AUX Send, podskupina nebo matrix na vstupní fadery nadefinovat nelze. Sekce Cue je zde zamýšlena jako zdvojení ovládání přepínaná snapshotů, proto disponuje pouze tlačítky Last a Next. Zajímavou funkcí je Gang, která je zde zastoupena jediným tlačítkem. Funguje tak, že pokud podržíme Gang a vybereme selektem více faderů, tak při současném držení gangovacího tlačítka a tažením jedním z vybraných faderů, ovládáme v daném poměru hlasitost všech faderů, které jsme přiřadili do gangu. Funkce je vhodná například na rychlé ovládání sekcí, jako jsou bicí, back vokály, rytmika nebo sekce v symfonického orchestru. Gang je možné vytvořit pro každý layer zvlášť.

Vistonics vstupních kanálů
Vistonics je jakýmsi pomyslným vstupem k nastavení a ovládání celého mixu. Zjednodušeně je to displej nad vstupními fadery, který je rozdělen horizontálně přibližně na dvě poloviny. Ta vrchní je dotyková a z té spodní kouká 16 otočných enkodérů a 16 přepínačů. Funkce všech těchto ovládacích prvků se mění s tím, v jaké sekci se právě nacházíme. V základním zobrazení jsou nad vstupními fadery zobrazeny jednotlivé části channel stripu. Pokud na tuto část ťukneme prstem, tak ta se nám otevře na spodní části displeje s knoby. Nutno ještě podotknout, že Vistonics mění barvu podsvícení enkodéru podle toho, jakou část stripu máme právě otevřenou. Je to velmi přehledné, navíc se mezi jednotlivými vstupy můžeme přepínat selektovacími tlačítky.

Vstupní sekce je podsvícena modře. Prvním parametrem z levé strany je ovládání výběru vstupu A a B, zapínání phantomu, vybuzení preampu, či otáčení fáze. To vše se děje pomocí enkodérů a malých přepínačů. Současně je stav jednotlivých ovládacích prvku indikován graficky v záhlaví vstupní části. Dalšími funkcemi této části jsou Lo Cut, Hi Cut, párování kanálů či precizní nastavení zpožďovací linky. A velmi důležité vstupy do nastavení patchování a vytvoření popisků na displejích. V rámci vstupů jsou zde záložky pro jednotlivé lokální vstupy, pro vstupy pomocí rozhraní Dante, Madi, pro stage box a případně pro výstupy Lexiconů.

Parametrický ekvalizér dostal do vínku červenou barvu a čtyři plně parametrické pásma. Okrajová pásma lze přepínat mezi shelvingem a bellem, čímž se deaktivuje šířka pásma Q. Jednotlivá pásma EQ lze vypínat samostatně, případně je možné vypnout celý EQ najednou.

Dynamický procesing si nese zelenou barvu a ukrývá v sobě hned čtyři procesory, a to Gate/Deesser, Compresor a Limiter. Zajímavostí je, že lze Gate zaměnit za Deesser, což se mi jako zvukaři z divadelní produkce moc líbí, hlavně kvůli mikroportům. Všechny dynamické procesory mají obvyklé ovládací parametry jako je Thrashold, Ratio, Attack a Relese. Kromě toho zde najdeme ještě možnost klíčování Gatu a funkci Duckeru.

Sekce pro nastavení sendů do AUXů a routování do podskupin, má tentokrát dvě barvy a zabírá v pomyslné „šavli“ dvě pozice. Je tomu proto, že Vi 1000 je schopný míchat až do 24 sběrnic, ale obrazovka Vistonicsu má pouze 16 enkodérů. AUX sendy jsou hnědé a podskupiny zelené, takže opět na první pohled vidíte, co kam posíláte.

Poslední část grafické podoby Vistonicsu je žlutá a jak jistě tušíte, týká se odesílání vstupu do master sběrnice. Zde také najdeme nastavení panorámy, routování do LRC, přepínání módů LR a LRC či nastavení inzertů. Inzertovat můžeme buď pomocí externích zařízení, pomocí fyzických vstupů a výstupů, nebo můžeme použít interní FX procesor Lexicon nebo interní procesor BSS 901. Aby toho nebylo málo, ještě je tu k nastavení jestli inzertní bod bude před filtry, před EQ nebo před faderem. Zvláštní část je zde ještě věnována Direct Out výstupu. Kromě vlastního zapnutí, lze opět zvolit, jestli se DIR bude posílat před filtry, před EQ či před faderem. Nakonec je zde ještě přístup do routovací matice, kde se můžeme rozhodnout kterým směrem se DIR výstup vydá na cestu.

Vpravo od vstupního Vistonics displeje, je ještě několik zajímavých tlačítek. Zcela nahoře je logicky po smyslu umístěna dvojice tlačítek s popisem System. První a asi nejdůležitější tlačítko je Power On. To druhé nese označení Mute All O/P a jak název napovídá, po 2 sekundy dlouhém stisknutí umlčí všechny výstupy. O něco níže najdeme známá editační tlačítka Undo, Copy a Paste. Pod nimi nalezneme ještě několik hardwarových ovladačů k Vistonics. Pomocí tlačítka Pre/Post, se nám velmi rychle zpřístupní post/pre Fader nastavení auxů. Pokud používáme nějaké stereo AUXy, pak vedlejší tlačítko Pan, vyvolá nastavení panorámy. Tlačítka Fast Assn, je určeno pro rychlé směrování signálu do AUXů a podskupin. Funguje to podobně jako skládání VCA skupin. Při držení Fast Assn a současném stisku selektovacího tlačítka na výstupní master sběrnici zvoleného AUXu nebo podskupiny, se na obrazovce Vistonicsu otevře příslušná nabídka. Pokud bychom chtěli personalizovat nastavení Vistonicsu, jsou zde funkce User a Setup.

Výstupní sekce
Vi 1000 disponuje osmi výstupními fadery. Také zde nalezneme fyzické přepínače F, ISO, sloupcové LED indikátory, v tomto případě jsou stereo, malý displej, vlastní 100mm dlouhý fader a tlačítka ON a Solo/Sel. Co tu naopak chybí, jsou otočné enkodéry. Místo nich je zde sekce Output Fader Pages. Zde jedna vrstva s označením VCA a pět uživatelem definovatelných vrstev (A, B, C, D a E). Ve VCA vrstvě nalezneme prvních osm VCA skupin (tmavě modrých). Ostatní vrstvy výstupní sekce je možné nastavit dle vlastního uvážení pomocí tlačítka Setup. Na fadery výstupní sekce tak je možné umístit kteroukoli VCA skupinu, kteroukoli sběrnici ať už jde o AUX, podskupinu, či matrix ale hlavně také kterýkoli vstup. A to je poměrně zásadní, protože osm vstupních faderů bude pro některé aplikace asi málo. User Definable je sekcí s šesticí uživatelsky definovatelných tlačítek. Možnosti nejsou příliš široké, ale potěší. Sem lze umístit rychlý přístup k nastavení FX procesorů, nebo přístup ke grafickému EQ pro master L, R, C, nebo otevřít menu s uloženými show.

Osobně se mi nejvíce líbí přístup k FX. Pokud máme v některém FX nastaven delay, tak příslušné tlačítko bliká v tempu delaye a lze ho použít i pro tapování. Bohužel vždy se otevře příslušný FX procesor, čímž dojde k přepnutí výstupního displeje.

Vistonics výstupních kanálů
Technologicky je výstupní obrazovka koncipována zcela stejně jako vstupní. V základním zobrazení je přehled metrů vstupních a výstupních kanálů (AUXy, podskupiny, matrixy). Enkodéry výstupní obrazovky znázorňují nastavení master výstupů sběrnic. Opět je zde zachována barevná odlišnost AUXů a podskupin. Při otáčení enkodérem, je možné pozorovat pohyb výstupního faderu dané sběrnice. Pravá část displeje je vyhrazena Cue Listu, takže pokud pracujete se snapshoty, máte rychlý přehled o tom, ve které scéně se právě nacházíte. Pokud vyselektujete některou ze sběrnic, pak výstupní displej zobrazí skupiny výstupních sběrnic, AUXů, podskupin a matrixů, nadále zachová náhled do Cue Listu a ve střední části zobrazí horizontálně schéma výstupního kanálu. Opět ťapnutím na některou část schématu se zpřístupní patřičné ovladače Vistonics.

Prvním je parametrický EQ, je červený a už ho známe ze vstupních kanálů. Druhým je sekce FX Lexicon. Pokud není navolená v nastavení Lexiconu, pak v této části nebude FX přístupný. V opačném případě je to jeden z několika vstupů do nastavení FX. Třetí blok otevře grafický EQ. Jeho barvou je opět červená a co víc, červeně se podsvítí také fadery celé výstupní sekce, která v tomto momentě slouží k nastavení grafického EQ. A protože ta má pouze osm faderů a to by na GEQ bylo málo, musíme se mezi jednotlivými pásmy pohybovat pomocí sekce Output Fader Pages. GEQ je nastaven na 32 pásem. Následující část už patří dynamické úpravě signálu, a jestli hádáte, že jí je přiřazena zelená barva, pak hádáte správně. Zde najdeme již jen kompresor a limiter. Další sekce je procesing od BSS. Posledním blokem je opět žlutý výstupní procesing. Zde najdeme inzerty, panorámu, LRC směrování, patch výstupního signálu, popisky, otáčení fáze, Lo Cut filtr a nastavení zpoždění. Jen pro zajímavost uvedu, že maximální zpoždění lze nastavit na hodnotu 343,3 m a to jestli budeme pracovat v metrech, m/s, nebo v samplech můžeme nastavit v menu a hlavním setupu mixu.

Vpravo, nahoře od displeje výstupní sekce je kulaté modré tlačítko Menu, pomocí něhož se otevře hlavní nastavení mixu. Nalezneme zde celkem jedenáct záložek. Main, Show, GPIO, Sync, Tie Lines, FX, Midi, Log, Settings a System.

Záložka Main, kromě toho, že ukazuje datum a čas, včetně toho jak dlouho je mix v provozu od posledního zapnutí, ještě nabízí nastavení intenzity podsvícení a osvětlení konzole. Jsou zde pouze tři možnosti High, Mid a Low. Low je naprosto ideální do divadelního prostředí, kde se velmi často pracuje za velmi temného osvětlení. Naopak High je dobře viditelný za denního světla. Show otevře nabídku s uloženými projekty či představeními, také je zde možné nastavení ukládat, mazat, nebo vyvolávat. Záložka GPIO otevírá rozsáhle možnosti nastavení ovládání GPIO portů. Avšak GPIO karta není součástí standardní dodávky. Tento systém se uplatní například v divadelním prostředí, kdy je možné signalizovat například offstage zpěvákům do zákulisí, že jejich mikrofon je již aktivní a že jsou tedy slyšet v hledišti, aby si dali pozor. Sync, dovoluje nastavit synchronizaci v Dante prostředí, nastavení World Clocku, mód synchronizace a interní či externí zdroj. Tie Lines umožňuje přímé propojení mezi fyzickými vstupy a výstupy ať už pultu nebo stage boxu, bez processingu. Maximální počet takových propojení je osm. FX je vstup do nastavení efektových procesorů. Jsou zde celkem čtyři a pyšní se štítkem Lexicon. Záložka MIDI, otevírá hlavní nastavení práce s MIDI. Pokud by nastal nějaký problém například s načítáním stageboxu, bude se hodit záložka Log. Zde je možné získat informace o případných chybách. Settings zpřístupní hlavní nastavení mixu. Jednak je zde nastavení času, nastavení chování metrů, časový limit kdy bude probíhat automatická záloha nastavení mixu, nastavení rozhraní (Dante nebo MADI) či nastavení jednotek zpoždění. V Systems můžeme nastavit například připojení pomocí modemu a rozhraní HiQnet pro vzdálené ovládání z iPadu.

Zadní panel
O vlastní konektivitě mixu Vi 1000 asi nejvíce prozradí pohled na zadní propojovací panel. Již při prvním pohledu si propojovací terminál můžeme rozdělit na dvě horizontálně dělené části. Ta vrchní zastupuje analogovou vstupní a výstupní sekci a najdeme zde dvě řady XLR konektorů. Horní řada disponuje šestnácti vstupy a je doplněna o signalizační, červenou diodu pro phantomové napájení. Pod nimi se naopak nalézá šestnáct výstupů. Ze způsobu upevnění obou propojovacích panelů je poznat, že toto není jediná konfigurace, s jakou lze Vi 1000 pořídit. Ještě si můžeme vybrat z variant 32 vstupů 0 výstupů, či naopak 0 vstupů a 32 výstupů, případně 16 AES vstupů a 16 AES výstupů.

Vpravo od panelů je orientována dvojice euro zásuvek a dvojice spínačů pro napájení mixu. Jak asi správně tušíte, jde o redundantní dvojici napájecích zdrojů. Je to pro případ, že by jeden z nich vysadil. Pokud, jako já, zapojíte pouze jeden ze zdrojů, pak vám to mix bude signalizovat na čelním panelu červeným podsvícením tlačítka Power. Použijete-li oba zdroje, pak toto tlačítko bude zelené. Zcela vlevo je výdech chladícího ventilátoru, jenž je krytý molitanovým filtrem proti prachu a nečistotám.

Spodní část zadního panelu mixu patří jedničkám a nulám digitálního audio rozhraní. Zleva je umístěna dvojice konektorů MIDI rozhraní pro vstup a výstup, dále dvojice USB portů pro připojení externí klávesnice a paměťových médií. Jako třetí je zde EtherCon pro propojení HiQnet periferií, což je důležité například pro vzdálené ovládání z iPadu. Zajímavostí je konektor DVI Out, o kterém jsem zjistil jen to, že jeho využití je zamýšleno v budoucnu. Proto si dovolím spekulaci, že by mohlo jít o výstup pro zobrazovací monitor s náhledem do systému Vi 1000. Dalším digitálním audio výstupem je AES Out 1-2 a 3-4. Vpravo najdeme také příslušné AES vstupy 1-2 a 3-4. Následující dva EtherCony je možné využít hned pro dva typy digitálních audio rozhraní a to MADI nebo DANTE, přičemž výstupy fungují paralelně a mohou fungovat současně. Naopak vstupy v těchto audio rozhraní je potřeba nastavit v hlavním menu, v sekci Settings. Na zadním panelu je ještě umístěna dvojice BNC konektorů pro World Clock (In, Out).

Aby toho nebylo málo, tak zadní panel k tomu obsahuje čtyři sloty (I, J, K, L) pro rozšiřující karty D21m. Zde jsou ukryty další velmi rozsáhle možnosti konektivity a opravdu je z čeho vybírat. V portfoliu dostupných karet jsou MADI s metalikou či optikou, ADAT 16 In/Out, Blue Link 32 ch single slot, AVIOM 16 ch single slot, Ethersound 64 ch duble slot, Cobra net 32 ch singl slot, Line In 8 ch single slot, Line Out 8 ch single slot, AES/BU 16 ch duble slot a nebo Mic In 4 ch single slot.

Praktické testování
Soundcraft Vi 1000 jsem prakticky testoval v divadelním provozu, nejprve na scéně historické budovy divadla F. X. Šaldy v Liberci. V tomto případě mi jako „testovací“ aparát posloužil systém postavený z šesti reproboxů Meyer Sound UPJ-1P a dvou subwooferů USW-1P. Celý systém byl poháněn procesorem Galileo Galaxy 408. Od počátku jsem měl v úmyslu zapojit mix do některého, již nazkoušeného představení a také jsem chtěl nechat si zahrát na Vi 1000 i své kolegy. Jako první jsem tedy po vybalení začal řešit základní konfiguraci mixu pro naše divadlo. V případě Galilea šlo o čtyři vstupní kanály A, B, C a D. Vstupy A a B jsou hlavním master vstupem do systému proto sem jsem přivedl signál z master L R z Vi 1000. Vstupy C a D sloužily k buzení subwooferů a k jejich „nakrmení“ jsem využil jednu z matrixových sběrnic Vi 1000. Tento způsob zapojení, používám velmi rád, protože mi umožňuje rozhodovat na mixu o tom, co půjde nebo nepůjde do subů. Navíc mám celkový master subů stále pod kontrolou. Další čtyři výstupy z Vi 1000 jsem využil pro kontra-portálové repro boxy a zadní část jeviště. K tomu jsem využil AUXové sběrnice, které jsem konfiguroval jako stereo. Pokud jde o vstupy do mixu, tak vězte, že dnes se málokteré představení obejde bez audio příspěvků nebo bez několika mikroportů. Proto jsem si při vytváření základní show vyrobil dva stereo vstupy ze zvukové karty, kterou obvykle používáme pro přehrávání audia ze softwaru Qlab. Bohužel, nebo bohudík Vi 1000 nedisponuje žádnými jackovými konektory, proto jsem využil čtveřici XLR vstupů na zadním panelu mixu. Ty umějí zpracovat signál jak s mikrofonní, nebo linkovou úrovní. A tady nastalo mé první bloudění v softwarových útrobách mixu. Protože nejsem zcela manuálový čtenář a že empirická metoda pokus – omyl je mou takřka nezkrotnou vášní, jsem nemohl dostat signál do mixu. Až po několika minutách jsem objevil zdvojené vstupy v Channel stripu. Tady bych řekl, že z mého pohledu jsem si musel trochu zvyknout na filosofii ovládání mixu, ale po delším čase, který jsem nad Vi 1000 strávil, se mi ovládání dostávalo více a více pod kůži. Zcela jsem si oblíbil patchovací matici, ať vstupní či výstupní. Za zmínku stojí barevná symbolika. Vstupní patchovací pole je modré, výstupní naopak červené. Na první pohled tak je zcela jasné, kde se právě nacházíte. Nehledě na to, že vstupy se patchují na levém displeji a výstupy naopak na pravém. Pochválit musím systém také ovládání Vistonics. Je to velmi návyková záležitost. Jednotlivé knoby jdou tak akorát ztuha, ani lehce ani těžce a dobře se s nimi pracuje. Tlačítka Vistonicsu rychle zpřístupňují jednotlivé funkce, ke kterým by bylo nutné se prokousat systémem. Chválit budu ještě „barevnou ergonomii“ jednotlivých sekcí jak vstupů, tak výstupů. Vistonics tím jasně hlásí, co právě uživatel kroutí.

První představení, na kterém jsme pult nasadili do akce, byl činoherní kus Zamilovaný Shakespeare. Říkáme tomu činohra se zpěvy. V praxi to znamená asi 13 mikroportů a halfplaybeck z Qlabu. Mikroporty byly Sennheiser Evolution G2 řady 550, převážně s mikrofony stejné značky MKEW2 Gold. Představení má na starost kolega a s Vi 1000 to pro něj byla první zkušenost. Z počátku jsme trochu bojovali s malým počtem faderů vstupních kanálů, což jsme posléze vyřešili přidáním vstupních faderů do výstupní sekce. Při nastavování zvuku jsme využili také aplikaci pro iPad ViSi Remote. Kolega byl velmi spokojený a pochvaloval si vynikající zvukové podání mixu a jeho přehlednost. Tady bych rád řekl, že mne poněkud zklamal ovládací software ViSi Remote pro iPad. Mrzí mne, že z něj není přístup k mutovacím skupinám a k nastavení FX procesorů. Také by se hodil nějaký způsob ukládání celého Channel stripu vybraného kanálu do presetu. Takový preset by pak bylo možné vyvolávat napříč jednotlivými show. Pro naše divadelní aplikace by to bylo více než přínosné, například při změně alternace, nebo dojde-li k záskoku. Takový preset by pak bylo výhodné ukládat pod jménem herce s kombinací použitého mikrofonu. Ale není všem dnům konec a třeba se toho dočkáme v nějakém updatu.

Druhým testovacím představením bylo tentokrát baletní představeni (S)Tvoření. Toto představení je zajímavé tím, že hudbu tvoří z části nahrávka a z části živý muzikanti. V tomto případě soubor bicích nástrojů Aries. Na jevišti je hlavním středobodem bicí souprava, která je kontaktně snímána obvyklým způsobem (BD – D112, SN – D40, Tms a FT – D40 a OH C430), celkem šesti mikrofony. K tomu jsou v levé části jeviště umístěna dvě pracoviště hráčů na perkusní nástroje. Jedno z nich je tvořeno dvojicí ocelových barelů. Stejné barely je možné najít také na druhé straně od baterie. Pravá strana jeviště je ještě k tomu osazena chrámovým bubnem a marimbou. Celý ansámbl zabere asi dvanáct mikrofonních cest. Zajímavostí je to, že aby muzikanti mohli hrát přesně s nahrávkou a aby kvůli tanečníkům, hudební podklad byl stále neměnný, hrají všichni muzikanti na klik. Proto jsem do Vi 1000 zapojil celkem pět audio vstupů z Qlabu. Čtyři z nich byly dvě sterea pro mixáž nahrané hudby a pátý byl monofonní mix s klikem a předtočenou hudební nápovědou. Tento mix jsem z Vi 1000 odesílal Direct Outem přímo do stage boxu a do sluchátkového distributoru. Až mnohem později jsem přišel na další elegantní řešení, které Vi 1000 nabízí. A to sice v menu a záložce Tie Lines je vyloženě nástroj pro přímé odesílání signálu z kteréhokoli vstupu na kterýkoli výstup, bez interního procesingu. V každém případě i řešení s Direct Outem fungovalo velmi dobře. K tomu všemu je v představení využitý jeden mikroport pro zpěv a mluvené slovo. Pro práci s kapelou jsem využíval jednu VCA skupinu. To mi umožňovalo snadno kapelu utáhnout například pod mluvené slovo a naopak s ní „zabouřit“ když to bylo zapotřebí. Routování do VCA je velmi jednoduché a dobře signalizované. Jednoduchost práce s VCA bych klidně přirovnal k jednoduchosti práce s VCA na analogové konzoli Soundcraft MH 3. V představení jsem využil celého efektového potenciálu. Dvě FX jednotky jsem použil na kapelu, delay a hall. A rovněž zpěv jsem osadil delayem a hallem. Všechny delay jsem přesně tapoval pomocí uživatelsky definovaných tlačítek nad output fadery. Vlastní zvuk z Vi 1000 mi přišel takřka geniální a velmi mi učaroval. Zněl plně a nevyčuhovaly z něj žádné frekvence, tak jako je tomu u některých digitálních pultů. Myslím, že Meyer Sound je na to dost háklivý. S Vi 1000 si naprosto rozuměl. Obecně bych řekl, že zvuk si nenesl žádné negativní atributy digitálních mixů, zněl celkem přirozeně, jakoby analogově. Analogově působí také filozofie ovládání celého Vi 1000.

Mix jsme ještě využili na improvizované scéně Malého divadla v rámci divadelního festivalu WTF?!. Tentokrát jsme hrály do zvukové aparatury Dynacord. Jako full range boxy jsme použili A112A ve spojení se subwoofery A118A. Také na tomto aparátu zněl Vi 1000 výborně. I když zde musím poznamenat, že A112A jsou více tolerantní než UPJ1P. Hostující představení na této scéně nebyla tak náročná jako výše popsaná, ale bylo zajímavé slyšet mix hrát do rozdílného systému. Také hostující zvukaři se s mixem rychle sžili.

Na závěr svých testů jsem ještě Vi 1000 využil při ozvučení koncertu Podkrkonošského symfonického orchestru. Koncert se konal v historické budově divadla F. X. Šaldy. Protože tento soubor je sám osobě velmi mohutný, byl problém ho na jeviště poskládat. Zvuk samotného orchestru byl dost silný a zvukově celkem vyvážený. Naopak akustika našeho divadla je poněkud, pro takovou produkci, zatlumená. Pokusil jsem se dodat prostor zvuku právě pomocí dozvukového procesoru od Lexiconu z paluby Vi 1000. Nad jednotlivé sekce orchestru jsem umístil několik, zpravidla kondenzátorových mikrofonů. Jednotlivé mikrofony jsem přesně, pomocí laserového metru, zaměřil a po té na mixu zpozdil vůči aparátu. Pro dobarvení prostoru jsem si vybral typ presetu Large Hall a podle sluchu upravil nastavení doby dozvuku. FX jsem používal ve spojení s AUX send a celkově jsem se snažil to hallem příliš nepřehánět. Mým cílem byl co nejpřirozenější zvuk celého tělesa, což se myslím také povedlo.

Slovo závěrem
Vi 1000 je mixážní pult menších rozměrů, se značně rozsáhlými možnostmi konektivity. Jeho největší devizou je skvělý zvuk s kvalitním processingem a velmi dobře promyšlenou filozofií ovládání. Na druhou stranu za určitou kompaktnost uživatel zaplatí daň v podobě malého počtu vstupních faderů. S tím se lze vypořádat například scénováním, nebo přesunutím vstupů na výstupní fadery, či využíváním VCA skupin. Pokud by to přeci jen nestačilo, můžete pořídit většího bratra Vi 2000, který disponuje dvojnásobným počtem vstupních faderů. Pozitivem je, dnes již běžná, možnost vzdáleného ovládání z iPadu, ale zde bez mutovacích skupin a ovládání FX. Jako aktivní uživatel systémů Mac mne mrzí, že offline editor pro Vi jsou dostupné pouze pro systémy Windows. Ale rozumím tomu, že Vi je na systému Windows postaven, takže přepsat aplikaci pod macOS by bylo asi komplikované, ne-li nemožné. Ještě je mi líto absence možnosti ukládání presetu jednotlivých kanálů. Přesto, že konkurence je velká a silná si myslím, že Vi 1000 má velký potenciál stát se riderovým pultem. Pokud se tak stane, budeme ho často potkávat v rentálkách a na nejrůznějších koncertech, vystoupeních nebo v divadlech. Hlavní devizou Vi 1000 je zvuk bez kompromisů, jedinečný způsob ovládání a obrovská variabilita zapojení.

Výrobce: Soundcraft
Zapůjčil: AudioMaster CZ a.s.

Miloš Vondráček