Steinberg Cubase Pro 10

Odpovědět
Uživatelský avatar
pixel
Administrátor
Příspěvky: 387
Registrován: 09 bře 2009 14:55

Steinberg Cubase Pro 10

Příspěvek od pixel » 13 bře 2019 08:55

Novinkami nabitá nová verze DAW.
13. 3. 2019

Před koncem roku byla představena nová verze známé DAW Cubase a její prezentace pak proběhla na lednovém veletrhu NAMM v americkém Anaheimu. Firma Steinberg tak zatím drží stále svůj model placených hlavních a také “.5” updatů a poměrně pravidelně je vydává v ročním intervalu.

Co přináší verze 10? Došlo zase jednou k většímu osvěžení grafického rozhraní, byť u software poskládaného z tolika částí je to vždy v podstatě pozvolný proces, který zasáhne jen část systému. Ale díky tomu, že v podstatě poprvé od přechodu z verze 5 na verzi 6 došlo k výraznější změně vizuální stránky hlavního sekvenceru (tedy včetně tlačítek a ne jen změně barvy pozadí), je změna vidět na první pohled. Další výraznou novinkou jsou změny ve VariAudio systému pro dolaďování a změny časování audio nahrávek. Přibyl také systém snapshotů hlavního mixu, což doplňuje historii změn přidanou ve verzi Cubase 9. Pro hudební postprodukci dost zásadní funkce, která byla doteď dostupná pouze formou plug-inů je Audio Aligment pro automatické přečasovávání audio nahrávek podle reference. Jak už tomu bývá zvykem, i nyní dodal Steinberg novinky, které má v podstatě zdarma, protože je jen uvolní v rámci své platformy z DAW Nuendo do nižší Cubase. Celkově je ale vylepšení tentokrát opravdu hodně, tak se na ně podívejme postupně.
Obrázek
VariAudio 3
VariAudio je nedílnou součástí Cubase již velmi dlouho a naposledy ve verzi 7 došlo k jeho přepracování, tehdy spíš z hlediska kvality přepočtu díky novým algoritmům. Novinky verze VariAudio 3 jsou převážně o ovládání a jeho hlavním záměrem je odstranit nutnost neustále jezdit myší do levého panelu pro ladění parametrů. Je pravda, že z části se dá i v předcházejících verzích pracovat i bez toho – stačilo si zvyknout na přepínání módů ladění a editování segmentů pomocí tabulátoru a posouvání laděných segmentů ručně na správnou výšku přímo myší, případně naklápění frekvenční křivky. Pravda, že pro narovnání základního tónu a úpravu více segmentů najednou nic jiného než menu vlevo k dispozici nebylo.

To je teď jinak. Vše řešíme najednou a došlo k rozšíření ovládacích bodů okolo vybraného segmentu. Ty na začátku a konci, které dříve sloužili pro warping a nebo posunutí rozsahu segmentu, podle zvoleného módu, dělají stále obě funkce, přepíná se pomocí klávesy Alt. Body v horních rozích, které sloužily k naklápění, teď opět přes Alt umožní rotovat průběhem základní frekvence podél jednoho bodu. Ten je uprostřed segmentu, ale můžeme ho posunout. Základní parametry doladění každého segmentu, tedy kvantizace ladění a narovnání frekvenčního průběhu tónu mají také své body a proto už nemusíme neustále přejíždět do levého menu, vše jde řešit přímo z editoru. Roztřihávání segmentů na spodní liště funguje jako doposud, jen opět není potřeba přehazovat ovládací mód, je dostupné stále – to bylo ostatně asi nejvíc nesmyslné chování, protože spodní lišta žádnou další funkci neměla. Přibyly také ještě další dva parametry – Shift Formant a Volume, a mají také své ovládací body. Úprava formantů chyběla a možnost korigovat hlasitost “hudebně” rozdělených segmentů může, zejména u zpěvu, dost pomoci, pokud jsou pochopitelně rozsahy správně detekovány. Nově máme možnost vyznačit odkud a kam má v rámci segmentu probíhat narovnávání frekvenčního průběhu, což je skvělé. Doposud to bylo třeba řešit rozdělením na více segmentů, což mohlo zase přinést problémy s návazností, protože se na nově vytvořených částech mohlo např. odlišně projevovat doladění.

Doposud se segmenty při přelaďování na jiné tóny pohybovali relativním způsobem, přichytili se tedy na nový tón se stejnou zprůměrovanou nepřesností, jako měli od svého původního tónu. To se dalo upravovat pomocí kláves – Shift umožnil zcela volný pohyb, Ctrl umístil na “doladěnou” pozici. To platí stále, jen si nyní můžeme Pitch Snap Mode přepnout z Relative (tedy starého způsobu) na Absolute, nebo vypnout a ušetřit si tak mačkání kláves. Proč ne, máme díky tomu víc možností jak celý systém ovládat. Co se týče detekce průběhu ladění, tak ta vypadá beze změny, jak vidíte na obrázku srovnání stejného úseku s Cubase 8.5.
Obrázek
Novinek je skutečně hodně a velmi se tak hodí kontextová nápověda u nových ovládacích prvků, byť je vše v podstatě dost intuitivní. Pomocnou novinkou je také možnost zobrazení MIDI reference ze zvolené stopy, která pak ukazuje v překryvu “jak to mělo být správně”.

MixConsole Snapshot
Jak jsem již zmínil v úvodu, tak ve verzi 9 přibyla historie akcí v MixConsole. Opět se tam podařilo v rámci dotažení nedostatku dosáhnout dost zásadního zlepšení a ve srovnání s konkurenčním systémem ProTools se dostat o kousek dopředu. Původní stav, kdy se na akce v mixu vůbec nevztahuje historie projektu a když si někde omylem změníte nějakou hodnotu a nepamatujete si, jak přesně byla, tak máte smůlu, byl nahrazen samostatnou historií dobře viditelnou přímo v levém panelu mixu. ProTools mají změny parametrů mixu promíchané s ostatními akcemi v rámci hlavní historie a i její soupis je méně přehledný a navíc se nevztahuje na plug-iny.

Novinkou verze 10 jsou snapshoty kompletního stavu mixu, kterých můžeme mít uložených a opoznámkovaných až deset, jejich přehled vidíme v levém panelu. Je rozumné, že na rozdíl od historie nestačí do seznamu kliknout pro vyvolání, ale je k tomu potřeba použít konkrétní tlačítko, případně i potvrzovací dialog. Hodí se to proto, že za určitých okolností můžete přijít o automatizaci. Vzhledem k tomu, že snapshoty můžou změnit plug-iny ve slotech, jejich příslušná automatizace zmizí a při navrácení plug-inu zpět vyvoláním původního snapshotu se už nevrátí, ačkoli plug-in včetně nastavení ano. Nezachrání vás ani Undo, ačkoli to umí vrátit zpět stav před aplikací snapshotu – tím je vyřešen případ, že bychom si omylem zahodili neuložený stávající stav, ale automatizace plug-inů, které zmizely a byly navráceny, se už zpět neobjeví. Ono je to celkově s automatizací a snapshoty komplikované z principu. Je vhodné používat snapshoty v úvodní fázi, kdy se chceme rozhodnout jakým směrem jít a vyzkoušet si odlišné varianty statického mixu. Jakmile budeme mít jakékoli úrovně se zapsanou automatizací a aktivovaným čtením, když změníme pozice faderů přehozením snapshotu, je to stejné jako kdybychom jimi pohnuli při zastaveném přehrávání - hned po rozjetí se totiž “chytnou” svých automatizačních křivek a máme v tom hned nepořádek.

To ale spíš platí pro celkové snapshoty, v přidruženém menu máme možnost vypínat co všechno se má ze snapshotů načítat a také jestli se má načíst celý mix nebo jen zvolené stopy. Nabízí se tedy mnoho využití i v pozdější fázi projektu – jen tak si proklikat několik kombinací nastavení ekvalizérů na bicích při zachování všeho ostatního, porovnat si různá nastavení dozvuků, včetně změn jak úrovně sendu atd. Pokračovat by se dalo opravdu dlouho.

Pokud si tedy dáme pozor na možné ztráty automatizace u plug-inů, tak nám celý systém přináší značné možnosti jak v klidu vyhodnotit jestli změny, které děláme jsou ku prospěchu věci. Přece jen ve složitějších zapojeních je srovnání A/B nastavení jednoho konkrétního plug-inu často nedostatečné, protože je potřeba ještě upravit další s tím související parametry a úrovně. Efektivně využít snapshoty pochopitelně vyžaduje trošku promyslet jejich zapracování do vašeho workflow, ale myslím, že se vyplatí.

Audio Aligment
Tohle je další funkce, která může usnadnit práci snad každému, kdo se věnuje hudebnímu zvuku. Podobně jako VariAudio je to sice něco, co se dá najít na trhu ve formě plug-inů, ale pro mě je integrované řešení přímo v DAW prostě vždy přitažlivější, ať už pro integrované ovládání, rychlou dostupnost a odpadnutí nutnosti nějak přesouvat signál do plug-inu a zpět – pro grafické editování atp.

Audio Aligment je vlastně komplexní makro, které funguje na jednoduchém principu. Načteme do něj referenční objekt a pak volíme ty audio objekty, které chceme časově připodobnit s referencí. Objekty můžeme volit jak najednou, tak postupně, celkově jsem rád, že vývojáři upouští od nutnosti provést výběr před vyvoláním různých oken obecně. Možnosti nastavení jsou jednoduché a intuitivní – volíme, jak striktní bude připodobnění, můžeme zapnout preferenci jednoduchého posouvání vůči time stretchingu a ještě volbu pro detekci slov, která by měla zlepšovat fungování při identickém textu nahrávek, což nastává při zarovnávání vokálů pravděpodobně téměř vždy.

Algoritmus poměrně hezky funguje při nahrávkách stejného partu stejným hlasem. Čím víc se od tohoto jednoduchého příkladu vzdalujeme, tím se výsledky horší, což je pochopitelné. Testoval jsem na poměrně komplikovaném projektu, kdy čtyři zpěváci a dvě zpěvačky tvoří jeden vícehlasý sbor, kdy každý zpěvák dubluje nejen základní hlas, ale i ty ostatní, tam kde to rozsahově dává smysl. V podstatě u všech hlasů došlo ke zlepšení, ale na hodně místech bylo ještě potřeba ručně upravit střih. To je ale velmi jednoduché, právě díky integraci, funkce totiž nerenderuje nové audio soubory, ale edituje ty stávající. Pokud tedy udělá jen část práce, můžeme to prostě dotáhnout, případně nepovedené změny odstranit, tedy střihy, posuny a nastavený AudiWarp. Bylo by samozřejmě hezké, když by celá práce byla hned hotová, ale i takhle dojde k výraznému ušetření času a v jednoduchých situacích může být výsledek i dostačující. Podobně dolaďování je prostě také potřeba dotáhnout problematická místa, kde hrubé celkové ošetření selže, pokud chceme opravdu kvalitní a čistý výsledek.

Změny v uživatelském rozhraní
Tentokrát jsou novinky dost velké na to, abych se zase jednou musel pořádně rozkoukat a zorientovat (Cubase používám od verze SX). Pochopitelně zůstává dokovací systém oken zavedený v Cubase 9, koncipovaný pro práci na jednom monitoru a celkové pozměněné rozložení ovládacích prvků. Změny jsou tentokrát i v grafice jako takové a velké množství ikon bylo přepracováno v rámci celkového faceliftu. Ale ono rozkoukávání mi zase tolik času nezabralo, pouze přesunutí menu Racks v okně Mixu mě dalo chvilku zabrat, protože jsem pořád klikal do levé strany, kde zůstali pouze Configurations, Visibility Filter a Visibility Agents. Racks nyní totiž najdeme zcela vpravo, tam kde můžeme aktivovat a deaktivovat boční panely apod.
Obrázek
Větší změny se udály v některých nabídkách, které byly přepracovány nejen vizuálně, ale i funkčně. Po dlouhých letech došlo k změně hlavního exportního dialogu. Tam se ale jedná spíš o posunutí do současného vizuálního stylu a přece jen lepší rozložení vzhledem k funkcím, které průběžně přibyly – jako např. Export Cycle Markers. Nevím, jestli mi přijde jako dobrý nápad, možnost minimalizovat některé sekce nabídky. U něčeho takového jako export se spíš hodí mít vše na očích a ověřit, že nemáme zapomenutou nechtěnou volbu z minula, nechtěný Mono Downmix nepotěší. Jinak je ale nabídka přehledná a dá se v ní orientovat velmi snadno.

Větší změna nastala u dialogu pro vytvoření stop. Starý způsob je stále dostupný z kontextové nabídky, pouze vnořený pod obecnou Add Track volbu, pod kterou už máme všechny možnosti zvlášť i s novými ikonkami u jednotlivých typů stop, ale nová nabídka jde nově vyvolat i tlačítkem v horní části panelu stop. V té můžeme vytvářet všechny typy stop a také si volbou nechat dialog po vytvoření stop otevřený a vytvořit tak v jedné akci všechno co v danou chvíli potřebujeme, bez nutnosti menu znovu vyvolávat.

U audio stop je nyní možnost přímo volit jejich hardwarový vstup a je fajn, že ho nevolíme z vytvořených softwarových vstupů ve VST Connections, ale ze všech dostupných vstupů rozhraní. Pokud vstup, který vybereme, ještě není ve VST Connections vlastní sběrnici, sám se vytvoří. Odpadá tak trochu zbytečný krok mapování jednoduchého vstupu na jednoduchý vnitřní vstup. To ale platí pouze pro mono a stereo stopy, podle toho jakým způsobem ovladač zvukového rozhraní Cubase fyzické vstupy zobrazuje. Pro složitější zapojení budeme pořád muset vytvořit ve VST Connections příslušný vícekanálový vstup/výstup a namapovat zapojení tam.
Obrázek
Další základní nabídky, které byly přepracovány, jsou: Synchronization Setup – ten je teď rozložený do záložek a už to není jedno obří okno s grafickou podobou z cca Cubase 5; Project, Automation Setup a zmenšena byla i kontextová nabídka u objektů v sekvenceru. Změny jsou také v systému barvení. V úvodním release byl odstraněn “vybarvovací kbelík” a přepracováno Colorize menu, které teď můžeme mít otevřené jako plovoucí okno a barvit co se nám zlíbí. To se nakonec nesetkalo s úplně dobrou reakcí a v patchi 10.0.15 byl kbelík navrácen a původní varianta pozice a funkce Colorize menu také. Plovoucí okénko zůstalo, ale je třeba ho vyvolat přes klávesovou zkratku nebo z hlavního menu. Máme tedy více možností ovládání, proč ne.

Jedna ze součástí pravého panelu hlavního okna - MediaRack - obsahuje nově kromě VST instrumentů i efektové plug-iny. Je to tedy opět další přiblížení modelu Abletonu Live, kdy můžeme všechny objekty vytahovat ze zadokovaných jednotných menu. Plug-iny můžeme dvouklikem vytvořit na nové stopě, nebo drag and drop přetáhnout do libovolného slotu existujícího tracku. Plug-in také můžeme v nabídce rozkliknout a vybrat si rovnou konkrétní preset, nová instance bude vytvořena přímo s příslušným nastavením. Součástí nabídky je i vyhledávání a přepínání kolekcí plug-inů (čili systém vlastního organizování, který přibyl v Cubase 8). Máme tak k dispozici další místo odkud osazovat plug-iny do projektu, klasický způsob zůstává beze změny zachován.

Kromě drag and drop je ale možné plug-in “rozkliknout” a přímo v menu procházet jeho presety a vytvořit instanci rovnou s konkrétním nastavením, podobně jako jsou zvyklí třeba uživatelé Ableton Live. A podobně jako v Live to platí pouze pro plug-iny přímo od výrobce, ačkoli v MediaRack máme možnost rozkliknout jakýkoli plug-in. Nenašel jsem ale ve své výbavě žádný, který by presety čitelné pro tento browser obsahoval, takže to bohužel v tuto chvíli platí pro iZotope, Waves, AudioEase, Spectrasonics i Native Instruments. Moc tomu nerozumím, protože např. u Waves je možné přehazovat presety i ze systémové lišty plug-inu, byť proti ostatním plug-inům pouze starým způsobem jednoduchého menu, nikoli pomocí browseru á la MediaRack/MediaBay jako u firemních plug-inů. Ale Steinberg je autorem VST rozhraní, takže všude tam, kde jsou presety vytvořeny standardně a není k tomu udělán nějaký vlastní systém, by Cubase mohla vše načíst a nabízet přímo v MediaRack na jednom místě.
Obrázek
Plug-iny je možné, stejně jako nástroje, zobrazovat v pravém panelu s náhledy jejich grafických rozhraní. Firemní plug-iny jsou rovnou s obrázky, ale pro ty ostatní si je možné velmi snadno náhledy vytvořit, stačí stisknout dedikované tlačítko v libovolné instanci daného plug-inu. Je to sice velmi hezké, ale trošku nepraktické, protože to celý seznam pochopitelně značně natahuje. Ale v rámci budování hezkého uceleného prostředí, kde má vše svůj náhledový obrázek – ať už plug-in nebo zvuková banka – to asi svoje místo má. Mě nevadí strohý technický styl, i když chápu, že současný trend je jiný, mimo jiné u Logicu, KOMPLETE KONTROL atp.

Jak už tomu bývá, došlo opět k redesignu grafických rozhraní několika plug-inů. Jedná se např. o Studio Delay, Cloner, Bitcrusher, které dostaly nový kabát s výraznými kruhovými prvky. I konvoluční reverb Reverence má do toho stylu rozhraní lehce upravené. StudioEQ je nyní připodobněný sofistikovanějšímu Frequency, ačkoli ekvalizér v Mixu zůstává stejný.

Poměrně značně byl změněn design Channel Stripu, pryč je sjednocené grafické rozhraní s otočnými ovladači připomínající analogový mix. Nový kabát přece jenom nabízí mnohem přehlednější zobrazení, naopak spíše ve stylu digitálního pultu, kdy je celý processing nacpaný na jeden displej – zde střední část okna editoru kanálu. Můžeme drag and drop přehazovat pořadí a v případě kompresoru dokonce otevřít plné okno plug-inu. Malý displej každé sekce v horní části obsahuje indikátory aktivity, které byly předtím různě rozmístěny formou malých “segmentových” displejů. Přiznám se, že jsem nikdy channel strip moc nepoužíval – pouze ekvalizér. Přišlo mi, že je zbytečně málo přehledný ve srovnání s plug-iny. Ale tohle je změna k lepšímu, protože můžeme najednou monitorovat v podstatě veškerou aktivitu základního processingu, aniž bychom museli mít otevřených sedm oken plug-inů.
Obrázek
Virtualni realita
Kompletní sadu nástrojů, která byla novinkou v update Nuendo 8.3, tedy relativně nedávno, nyní výrobce uvolnil rovnou do následující Cubase. To je mnohem rychlejší než např. u ostatních “Nuendo” funkcí popisovaných v této recenzi, protože ty vesměs hodně staré. Osobně mě to překvapuje, protože jsem myslel, že právě na současných technologiích spojených s audiovizuální produkcí všeho druhu je zajímavost Nuenda postavena, podobně ostatně jako ProTools Ultimate (ex HD). Co se surroundu týče, tak ten v Cubase stále nenabízí “vyšší” formáty než různé varianty 6kanálového uspořádání, Nuendo je v tomto směru výrazně bohatší. Ale u virtuální reality a immersive zvuku jsou v tuto chvíli stejné. Nesmíme zapomenout, že generačně odpovídající verze Nuenda, tedy 9, ještě ale nevyšla.

Co tedy můžeme dělat s Virtual Reality Suite? Načítat soubory v Ambiosonics formátu 1. až 3. řádu, pochopitelně i vytvářet stopy a sběrnice v těchto formátech a pomocí rozšířeného plug-inu Multipanner, který nahrazuje klasický panner při čemkoli složitějším než stereo, i vytvářet vlastní Ambiosonics mixy. Stejně jako v Nuendo můžeme použít head-tracking a je zde i plug-in převádějící Ambiosonics na binaurální stereo, s možností nahrání vlastní HRTF (velmi volně a technicky nepřesně “hlavové převodní charakteristiky”) nebo využití těch co se používají standardně na YouTube nebo Facebooku. Cubase má i přímé propojení s přehrávačem 360° videí GoPro VR Player od firmy Kolor. To je celé velká paráda a jen jsem zvědavý, jestli tímhle tempem Steinberg za chvíli Nuendo a Cubase prakticky srovná, nebo má pro Nuendo 9 v kapse něco tak zásadního, že si může v pohodě dovolit tyto funkce do levnější Cubase uvolnit.
Obrázek
Zjednodušeny SIDE chaining
Tady zase jednou nastává situace, kdy došlo ke změně funkce, která byla v podstatě beze změn celou dobu od svého původního uvedení, což je v případě side-chainu ve verzi 4, s příchodem formátu VST3. Při stávajícím postupu bylo třeba nejdřív side-chain konkrétního plug-inu aktivovat, pak vytvořit z příslušné stopy send do side-chain vstupu a nastavit na něm odpovídající úroveň. Nově je vše podstatně jednodušší a realizovatelné plně z okna plug-inu, který chceme pomocí side-chainu ovládat. Stačí k tomu drobná záložka Side-Chain Inputs hned vedle aktivačního tlačítka. Tam můžeme propojení nejenom vytvořit jednoduchou volbou ze seznamu stop, ale úroveň odesílaného signálu je rovnou 0 dB, máme možnost propojení smazat, přepnout před fader nebo přímo přejít do editoru zdrojové stopy. Na pozadí dochází k vytvoření úplně stejného zapojení jako doteď a můžete ho bez problémů využívat dál, jak jste zvyklí. V novém okně budete mít přehled všech zdrojů, které do daného side-chainu míří, takže teď je vše pěkně pohromadě a můžete např. velmi přehledně upravovat poměry signálů, nebo na zkoušku některý vyřadit. Skutečně velmi dobré zjednodušení práce, protože v složitém projektu s velkým množstvím stop máme najednou pro kontrolu side-chaining samostatné řešení, které skutečně nemůže být přehlednější. Vždycky mi způsob tvorby side-chain struktur v Cubase přišel proti ProTools trošku krkolomný, ale tímhle se rozhodně posouvá v tomto nekončícím duelu v této kategorii do vedení.

Funkční novinky
Nová Cubase obsahuje taky celou řadu menších funkčních vylepšení a novinek, které mohou být i docela zásadní, podle toho jakým způsobem jste zvyklí pracovat. Pro všechny, kteří v Cubase pracují s obrazem, ať už při tvorbě hudby pro obraz, nebo sound designu, poslouží velmi dobře nový způsob editace s videem. Drobná položka v menu Transport nazvaná Use Video Follows Edit Mode totiž přepne chování přehrávací “hlavy” - playhead do způsobu, který tak dobře znají uživatelé ProTools. Playhead se totiž začne automaticky pohybovat s jakýmkoli vybraným objektem, ať už je to v sekvenceru nebo třeba v MIDI editoru. Vzhledem k tomu, že video okno neustále zobrazuje ten frame videa, který odpovídá pozici playhead, tak vidíme, kam jsme zrovna daný objekt (resp. jeho začátek) umístili. Pro časování zvukových efektů na obraz pochopitelně velmi praktické. Každopádně se tento způsob chování může hodit i pro editování jako takové, protože nám kontextově pořád přesouvá začátek přehrávání, podle toho s čím zrovna hýbeme. Je to prostě trošku jiný způsob práce. Já osobně jsem při prvních pokusech s ProTools byl právě z tohoto chování dost zmatený, to že start přehrávání naopak zůstává na místě nezávisle na tom co děláte, má totiž také svoje výhody. Každopádně v současné chvíli si v ProTools vybrat nemůžete, v Cubase ano a to je skvělé.
Obrázek
Direct Offline Processing je novinka z minulého placeného update 9.5, která velmi výrazně posunula možnosti offline zpracování jednotlivých kousků audio materiálu. Starý způsob, kdy jsme nemohli měnit zvolený materiál bez zavření okna plug-inu, je tak naštěstí pryč. Nyní můžeme mít odlišný řetězec plug-inů klidně pro každý audio region v projektu a navíc můžeme kdykoli cokoli změnit, systém rychle přerenderuje audio výstupy. Každopádně novému způsobu chybělo nějaké rozumné urychlení vyvolávání běžně používaných plug-inů. Nově tedy máme k dispozici čtyři banky oblíbených, do kterých můžeme pomocí drag and drop umístit až devět plug-inů, nebo vestavěných procesů, do každé a pak je kliknutím přidávat do právě editovaného řetězce. Také máme možnost uložit víc položek na jedno políčko a uložit si tak celý nebo částečný řetězec – to probíhá také drag and drop z momentálně editovaného seznamu zpracování. Tyto oblíbené jsou uložené globálně. K tomu navíc přibyla taky nenápadná ikonka pro načítání presetů a to jednak ve formě FX Chain nebo z nějakého celkového Track Presetu. Trošku škoda, že z tohoto okna nemůžeme také FX Chain vytvořit – to jde např. z editoru kanálu. Přece jen je u nich lepší možnost pojmenování a otagování, čili teoreticky snažší udržování databáze a na rozdíl od zmiňovaných oblíbených jich můžeme mít neomezeně. Na druhou stranu, pokud budeme ladit složitý řetězec, tak přece jen je jednodušší ho vyladit formou insertů na zkušební stopě. Každé vypnutí jednoho z plug-inů, nebo změna parametrů, nebude znamenat vytvoření nového souboru, případně nutnost znovu zapínat přehrávání (jako v případě preview uvnitř Direct Offline Processing okna). Ale oboje rozšíření je skvělé, protože v jinak velmi dobře postavené funkci to skutečně chybělo.

Ostatní menší vylepšení
Chord pads mají vlastní input v seznamu MIDI vstupů, čili tak můžeme definovat, do kterých stop nám budou hrát celé generované akordy a do kterých pouze tóny, které skutečně stiskneme na kontroléru – pokud jste ale zvyklí mít všude zvolen All MIDI Inputs, tak to bude chtít trošku více přeroutování. Je to fajn, ale řeší to pouze tento specifický případ. Každopádně není důvod nemít víc kontroly, může se hodit.

Pokud zvolíme více audio objektů a otevřeme otevřený audio editor, tak uvidíme všechny waveformy přes sebe, editor se tak chová podobně jako v případě MIDI. V horní části pak můžeme volit, kterou vrstvu zrovna editujeme. Waveformy mají barvu podle toho, jak máme nabarvené objekty v sekvenceru. Takže, když máme v projektu hezky uklizeno, tak nebude problém se vyznat i ve větším množství stop přes sebe. Každopádně funkce se zatím nechová tak předvídatelně jako u MIDI, protože tam, pokud jsou dané regiony nad sebou v sekvenceru, budou i v editoru. Vzhledem k tomu, že audio editor zobrazuje celé soubory, tak ve chvíli, kdy máme audio rozstříhané a vyposouvané, tak se dostáváme do komplikací a zobrazení přes sebe nemusí odpovídat sekvenceru. Každopádně pro případ vícestopých nahrávání, kde máme vše v kuse, a od stejného časového okamžiku, fungovat bude.
Obrázek
S přidáním NoteExpression systému v Cubase 6 se otevřela zajímavá cesta pro nezávislé ovládání jednotlivých hlasů virtuálních nástrojů, tak aby každý mohl mít vlastní křivky průběhů jednotlivých parametrů, i při polyfonním hraní. Samozřejmě je k tomu nutná podpora i na straně nástrojů a ta bohužel nikdy nebyla tak široká, jak by si zasloužila. Prohledání webu v tuto chvíli, tedy osm let po uvedení VST 3.5 standardu, který NoteExpression obsahuje, není situace o moc lepší. Jsme tedy stále vázání v podstatě na virtuální nástroje od Steinbergu a stejně ne všechny. Přitom např. pro programování reálných samplů v nějakém seriózním sampleru, jako KONTAKT nebo VSL, by to bylo značně ulehčující situací. Třeba se teď vše změní se zakotvením MPE – tedy MIDI Polyphonic Expression jako standardu. Cubase 10 v podstatě přichází s tím, že data podle tohoto standardu přicházející z příslušného kontroléru, jako např. klávesnice od firmy Roli, převádí a ukládá do MIDI regionů jako NoteExpression, což je přesně pro takové informace naprosto ideální kontejner. V praxi to funguje tak, že pomocí okna v MIDI sekci Studio Setup si zvolíme, jaké kontroléry se mají ukládat z jednotlivých “dodatečných” informací – těmi jsou dle standardu spojitý průběh tlaku na klávesu, pohyb prstem horizontálně (proto jsou klávesnice pro MPE zaoblené a jednotlivé klávesy spojené) a vertikálně po délce klávesnice. Přiznám se, že jsem NoteExpression nikdy nepoužil, ačkoli ostatní zásadní novinky z Cubase 6 jako Expression Maps pro intuitivní přepínání technik při programování samplů používám denně. Doufám, že skutečně zajímavý svět ovládání MPE a existence hardware, který nabízí intuitivní řešení, vybudí vývojáře k tomu, aby možnost odděleného programování parametrů pro jednotlivé hlasy nástroje implementovali.
Obrázek
Technická vylepšení
Přibyla možnost exportovat a používat v projektu soubory s 32bitovou hloubkou s pevnou desetinnou čárkou (doposud to bylo pouze s plovoucí) a 64 bit s plovoucí desetinnou čárkou. Je samozřejmě k diskuzi, že už formát 32 bit float je schopný zaznamenat tak obrovský dynamický rozsah, že plně postačuje. Ale je pravda, že vnitřní výpočetní engine byl po dlouhých letech používání 32 bit float výpočtů změněn ve verzi 9.5 na 64 bit float a tak je možnost uložit soubory v plné kvalitě systému logický krok. Hodí se zejména pro ukládání meziproduktů všeho druhu, ale pozor na kompatibilitu s ostatními systémy, např. ProTools začali 32 bit float akceptovat o dost později než ostatní a je otázka jak dlouho jim to zabere s dalšími formáty.

Pro počítače s macOS byla vylepšena podpora pro displeje s velkým rozlišením (HiDPI), což začíná být čím dál tím běžnější a špatný scaling může práci dost znepříjemnit. Nemohl jsem vyzkoušet, protože všechny stroje, kde jsem Cubase 10 testoval, jedou pouze ve FullHD na všech obrazovkách. Pro Windows 10 je každopádně tato podpora zatím omezená a v základu vypnutá. Již od vydání existuje detailnější článek podpory, který celé chování detailněji popisuje a zdá se, že je to trošku alchymie.

Cubase byl dle mých zkušeností vždy velmi dobrý ve vytěžování vícejádrových systémů. Kvalitní vlastní podpora směrování výpočtů byla obsažena již v době, kdy neexistovaly procesory s více jádry na jednom čipu, ale pouze drahá řešení se základními deskami s podporou více jednotlivých procesorů. Každopádně se posouváme řádově dále a nová verze Cubase by měla být více schopná pracovat se 14 a více logickými jádry. Bohužel jsem to opět nemohl vyzkoušet, protože náš “nejvícejaderný” stroj má logických jader “pouze” 12.

Nový je i algoritmus pro detekci hitpointů a resampling. Oba dva podle mého názoru byly vždy velmi kvalitní a drželi se celkem na špici, byť bychom samozřejmě našli lepší – pro hitpointy podle mne Ableton Live, pro resampling produkty od iZotope. Každopádně zlepšení se hodí.

Opět byly uvolněny některé funkce z Nuendo. Tentokrát dost zásadní pro uživatele pracující s obrazem – Import a Export AAF a Convert Tracks (Multichannel to Mono a obráceně). Nuendo stále nabízí mnohem větší možnosti přetahování dat včetně EDL apod., ale přece jen AAF je průmyslový standart a je škoda přijít o přenesená data navíc oproti OMF (jako automatizace, názvy stop apod.). S celkovým uvolňováním funkcí pro práci s videem souvisí i konverze stop. Multi-mono stopy totiž velmi často získáme právě při přenášení dat přes OMF nebo AAF, kdy např. ProTools stereo stopy ani v AAF nepodporují a rozlepí vše na mono (ostatně stereo stopa jsou tam stejně dvě spřažené mono stopy prakticky). Při práci v Cubase/Nuendo je to ale dost nepraktické, protože stereo stopa počítá s prací s jedním 2kanálovým souborem typu interleave. Pro úklid a zjednodušení projektu, nebo naopak přípravu na přenesení dále, se tedy náramně hodí funkce, která stopy a soubory rozlepí nebo slepí dle potřeby. Může pomoct i při práci v surroundu, kde podle situace může být výhodnější mít balík rozdělený na jednotlivé stopy, nebo naopak mít vše v jednom.

Nová položka přibyla do doplňkových zobrazení v Mixu, je to pruh s informací o kompenzaci zpoždění jednotlivých stop. Při rozkliknutí nabízí velmi hezký přehled s konkrétními hodnotami pro všechny plug-iny na dané stopě. Technické typy jako já to zaujme, spoustu lidí asi moc neosloví. Je možné, že vývojáři tuto funkci dodali proto, aby zdůraznili, že něco takového jako zpoždění a jeho kompenzace existuje a třeba ukázali méně zkušeným uživatelům, čím vzniká. Přece jen dost lidí se diví, že navěsí na stopu virtuálního nástroje několik instancí look-ahead limiteru s převzorkováním a najednou se zvuky začnou při spouštění z MIDI kontroléru ozývat se zpožděním, i když buffer zvukového rozhraní mají nastavený na 64 vzorků.

Jedno technické vylepšení, které sice bylo oznámeno, ale prakticky by se mělo objevit do konce prvního kvartálu 2019, je podpora ARA rozhraní, tedy Audio Random Access. Toto rozhraní bylo uvedeno v roce 2011 jako spolupráce Celemony a Presonus, s cílem otevřít možnosti hlubší integrace plug-inů, než nabízí klasická rozhraní. Ta totiž operují v podstatě v reálném čase a nejsou schopna předat informace, které by se týkaly projektu jako celku. To pak přináší nutnost komplikovaných řešení ve chvíli, kdy chceme plně využít např. grafické editory v plug-inech. Přesně proto mám tak rád Cubase za mnoho “vestavěných” funkcí typu dolaďování a teď i synchronizace stop. Právě plug-in pro časování zdvojených vokálů – VocAlign, je jedním z těch, který ARA rozhraní umí využít. A pak pochopitelně Celemony Melodyne. V lednu 2018 v rámci NAMMu byla představena 2. generace a právě s tou by měla Cubase 10 spolupracovat, ale až ve slibovaném update. Tak uvidíme.

Drobné, ale naprosto zásadní vylepšení dostal už tak skvělý systém MediaBay pro hledání samplů. Zejména pro sound design často potřebujeme pouze kousek delšího audio souboru, a byť jsme si mohli pohodlně soubor v preview přehrávači proskákat, nezbývalo než ho pak naimportovat celý a příslušné místo si “ostřihnout”. To je teď pryč – konečně můžeme v horní části preview vyznačit určitý úsek, na něj se nám automaticky omezí náhledové přehrávání a přímo vybraný kousek přetáhneme do projektu. Pokud máme nějakou volbu vytvořenou, tak i při importování dvojklikem na název souboru dojde k nasazení pouze vybrané části. To by mohlo být trošku matoucí, když na výběr zapomeneme. Jinak je to ale naprosto skvělé ušetření práce a podle mě poslední věc, která v MediaBay chyběla, čili teď už nezaostává ani za “příplatkovými” řešeními jako SoundSnapper od AudioEase.

Novinky v příslušenství
Těžištěm jsou tentokrát funkce a vylepšení hlavního programu, ale pochopitelně i v příslušenství je něco navíc. Kromě faceliftu přibalené sestavy plug-inů, který jsem už zmiňoval, přibyl i jeden zcela nový – Distroyer. Jedná se o asymterický distortion, který mě nějak zásadně nezaujal, ale určitě se může hodit. Oproti Quadrafuzz na mě působí dost jednoduše a ne tak variabilně.
Obrázek
Konvoluční reverb REVerence se dočkal nového balíku impulzních odezev, tentokrát se jedná o vintage efekty. Vlastně se divím tomu, že se tohle nestalo už dávno, protože je to poměrně „laciná“ cesta, jak dělat stále stejný plug-in zajímavějším a zajímavějším a kvalitní reverb přímo v základní sestavě je pořád poměrně dost silná karta. REVerence je poměrně jednoduchá a díky tomu dobře použitelná, takže je dobře, že se nabídka impulzních odezev konečně rozrůstá.

Groove Agent SE 5 se dočkal několika vylepšení. Jeho grafické rozhraní se dá nyní zvětšovat, jednotlivé pady mohou obsahovat více vrstev a má také víc možných výstupů než doposud. Hlavní novou bankou je Acoustic Agent SE, což je hezká banka obsahující jednu sadu bicích a poměrně dost rytmů. Velmi se mi líbí dvě funkce, a to chytrý přehrávač rytmů s XY ovládáním intenzity a komplexnosti, automatický zařazováním přechodů apod., a potom možnost „rozbalit“ vnitřní mix soupravy se všemi nastaveními do mixu Cubase, to je parádní ukázka vyšší integrace. Škoda, že to jde jen, když pracujeme s touto bankou a ne v Groove Agent obecně, i tak skvělá funkce.

Závěr
Cubase 10 jednoznačně předčila moje očekávání. Musím se přiznat, že ačkoli jsem velký fanda a většinu pracovního času strávím právě s Cubase (byť solidní porci i s ProTools), tak jsem verze 9 a 9.5 přeskočil. Tehdy dodané novinky byly fajn, ale nakonec jsem zůstal u 8.5 a šlo to, byť export podle cyklických markerů by se samozřejmě hodil mnohokrát, stejně jako Sampler Track. Tentokrát je to ale úplně o něčem jiném. Množství vylepšení na všech frontách je skutečně ohromující a jenom to nějakým základním způsobem popsat a ohodnotit vydalo na nejdelší recenzi, jakou jsem kdy napsal.

Líbí se mi, že se novinky nesou nejen v duchu přidávání nových funkcí, ale tentokrát hodně i ve vylepšování těch stávajících (např. změny ve VariAudio, tvorbě side-chain zapojení nebo doladění Direct Offline Processing systému). Zdá se, že tentokrát je důraz na funkčnost a ne jen na soutěžení o to, kdo přibalí více obsahu ve formě smyček a construction kitů, což je podle mě dost zásadní trend.

Nemám moc co vytknout. Pochopitelně, že úvodní verze měla své porodní bolesti, ale tak je tomu bohužel dnes běžně. Již vyšlo několik oprav, které například i napravily to, co se ukázalo jako ne úplně nejšťastnější – konkrétně navrácení možnosti barvit objekty starým způsobem. Ze všech změn je to ale asi ta jediná, kde k tomu dle mého názoru mohlo dojít, protože všude jinde je starý způsob práce zachován (u tvorby stop, zapojování side-chainu atd.).

Jediné co mi chybí, je funkce “Replace Audio in Video file”, která plánovaně zmizela s přechodem na nový video engine a měla být někdy později vrácena, ale bohužel se to zatím nestalo. Doufám, že se jí dočkáme, protože je vidět, že se práce s videem v Cubase bere vážně, protože jinak by nový pracovní mód Video Follows Edit byl pouze v Nuendo, stejně jako podpora AAF.

Myslím, že v nové Cubase je opravdu téměř pro každého něco a nezávisle na tom, co přesně a jakým způsobem nejčastěji děláme, určitě se budou novinky a vylepšení hodit. Podle mě je to jeden z nejvýraznějších updatů za velmi dlouhou dobu.

Výrobce: Steinberg
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.

Jindřich Kravařík

Odpovědět