Téměř přesně po roce přichází nová placená verze Cubase, tentokrát jsme se posunuli opět 0.5 na číslo 9. Po delší době je to poprvé, kdy celočíselná verze není na první pohled příliš odlišná, co se grafického uživatelského rozhraní týče, minimálně nějaký ten facelift se přece jen stal víceméně pokaždé. Pochopitelně je novinek hned několik, ale zdá se, že se nejedná o tak výrazný posun jako v případě verze 8, která před dvěma lety dostala do názvu nový hrdý přídavek “Pro”. Jaké jsou tedy novinky?

Zóny hlavního okna
Hlavní změnou je pravděpodobně existence zón v pracovním okně sekvenceru. S různými přilepenými a dokovanými pod-okny dvou hlavních oken Cubase jsme se mohli setkat již v posledních verzích (dokování Control Room Mixeru, MediaBay atd..), ale vždy se to týkalo jen podpůrných funkcí. Nyní je tento koncept dotažen dále, protože v systému pevně umístěných zón pracuje v rámci hlavního okna i s mixem a MIDI nebo audio editorem. Určitě to usnadňuje práci na laptopech a systémech s jednou obrazovkou, ale při použití ve studiu, kde pravděpodobně máme k dispozici víc než jeden displej, můžeme pracovat s okny přece jen pohodlněji. Uživatelé, kteří s Cubase pracují už nějakou dobu, si na původní systém mnoha dílčích oken už dávno zvykli a určitě jako já uvítali jeho technické přepracování ve verzi 8, kdy ve Windows začalo být více oken nezávislých na tom hlavním programovém. To umožnilo lepší práci s rozložením po velké pracovní ploše, odstranilo problémy s minimalizací hlavního okna při otevření nějakého podokna atd.

Asi to bude síla zvyku, ale pokud zapnu spodní zónu, tak mi při přednastavené velikosti přijde okno s časovou osou prostě příliš malé. Vzhledem k tomu, že jsem na Cubase vyrostl, tak jsem prostě zvyklý pracovat s vyskakujícími okny. Nevadí mi otevřít si editor rozkliknutím objektu pokaždé znova a hlavně, když už ho otvírám, tak chci vše pořádně vidět. V podstatě tak neustále využívám obrazovku naplno, takhle není vidět pořádně ani jedno z oken. Například pro editaci komplexnějších MIDI partů je prostě okno v zóně příliš „nízké“ a roztáhnout ho nemá cenu, až budu potřebovat pracovat v projektu, opět bych velikosti vracel, to celé ztrácí smysl. Praktičtější je rozhodně mít v zóně mix. Při takové té závěřečné dolaďovačce, kde neustále saháme jak do časové osy projektu, tak do mixu, se to rozhodně hodí, pokud už jsme tedy nuceni mít obě okna na jedné obrazovce. Přepínání mezi fadery, inserty a sendy není tak problematické, protože pokud už jen ladíme, nepotřebujeme často vidět vše najednou. U audio nebo MIDI editoru je Inspector se všemi funkcemi obsažen v levém panelu a sdílí místo s Inspectorem stopy, je tak potřeba přepínat co chceme vidět. Ve spodní zóně můžeme také zobrazit Chord Pads, které se ostatně podobným způsobem zobrazovali i v předchozí verzi. Co mi přijde povedené, je ještě úplně spodní zóna obsahující funkce z Transport panelu. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od panelu je to úzký pruh přes celou šířku okna, jsou tam funkce lépe rozmístěny, některé sekce si můžeme zvětšit, je to pro mě přehlednější a lepší než zobrazování těchto funkcí v horním panelu, kde už je toho až až.

Nejsem z této novinky nějak zásadně nadšený a nemyslím, že jí budu používat, kromě určitých situací na notebooku. Hlavní problém vidím v tom, že Steinberg se sice evidentně snaží přiblížit přístupu Ableton Live, ale nezakomponoval do svého grafického rozhraní práci s plug-iny. Právě díky tomu je zónová koncepce Abletonu tak funkční. Pokud používá uživatel pouze plug-iny dodané výrobcem, ovládá je kompletně také ve spodní zóně. Při přepínání mezi tracky tak vidí buď zdroj signálu, nebo jeho zpracování, s velmi jednoduchým přehazováním, vše je stále v uceleném rozložení. Něco takového tu chybí. Chápu snahu přiblížit se Abletonu, který zejména na poli produkce elektronické hudby na notebooku válcuje konkurenci, ale na tomto konceptu ovládání je postaven a vše k němu směřuje. Cubase je prostě minimálně od verze SX vydané v roce 2002 koncipována úplně jinak a výsledek je tak podle mého názoru zvláštně mezi. Na druhou stranu je třeba ocenit, že se vývojáři pustili do práce na změnách podle výsledků ankety mezi uživateli a tohle je jedna z nich. Předpokládám, že pochází právě od uživatelů využívajících laptopy primárně, a ti tuto změnu určitě ocení.

Sampler Track
V souvislosti se zónami jsem už naťukl existenci tohoto nového typu stopy. Jedná se opět o jednu z novinek ze seznamu nejvíce chtěných v rámci uživatelské ankety a je velmi podobná řešení v Abletonu Live a jeho automatického vytvoření instance sampleru Simpler při drag & drop audia do nástrojové stopy. Úplně stejně to funguje teď v Cubase. Buď můžeme stopu vytvořit prázdnou a pak do prázdného editoru ve spodní zóně hodit audio, a to jak z MediBay, tak přímo z projektu. Nebo stopu přímo vytvořit přetažením zvuku do prázdného editoru, vzhledem k tomu, že ve spodní zóně je editor dostupný, ať už je v projektu nějaká stopa nebo ne. Sampler dělá vše to co má a pro jeho ovládání je základní velikost zóny velmi vhodná. Co se zvuku týče, tak přelaďování směrem dolů by mohlo být o něco lepší, ale např. změna rychlosti přehrávání pomocí TimeWarp vytváří velmi zajímavé výsledky. Je to každopádně funkce, které ohromně usnadňuje kreativní práci, např. v kombinaci s Render-in-place. Co mě překvapuje, je absence práce s hitpointy a „slices“. Pokud nějaké audio rozkrájíme v jeho editoru, nejde pak do Sampler tracku vůbec vložit. Což je zvláštní směrem k umožněnému přenesení samplu např. do nové instance nástroje Groove Agent. Pokud bychom do něj přetáhli onen rozkrájený audio objekt, namapují se jednotlivé části na různé MIDI noty a můžeme rovnou hrát a kreativně přetvářet. Takhle se pouze přesune náš jediný sample na jednu pozici a přenese se nastavení ladění, filtru atd., ale to je vše. Také není úplně praktické to, že Sampler nejde otevřít rovnou v samostatném okně, ale vždy otevře spodní zónu a teprve z té se dá samostatné okno vytvořit. Věřím, že to je neduh úvodní 9.0.0 verze, protože nová položka Editors v Preferences, umožňuje bez problémů volit jak se má otevírat audio/MIDI editor.


Funkční novinky
Na první pohled drobná, ale pro profesionální práci naprosto zásadní novinka je Undo historie pro mix. V Pro Tools jsou aktivity s parametry mixu součástí základní historie, kdežto v Cubase byly doposud ignorovány (pohyby fadery, změny parametrů plug-inů atd.). Musím ocenit, že podobně jako tomu bylo mockrát v historii, pokud Steinberg doháněl konkurenci, často to bylo tak, že nové řešení nejen doplnilo konkurenční funkce, ale posunulo celou věc o kousek dál. Je to tomu tak i tentokrát – a to z toho důvodu, že má mix svojí vlastní historii, která běží nezávisle od té hlavní projektové. Můžeme se tak vracet co se týče zvuku libovolně, aniž bychom si omylem vrátili drobné začišťovací střihy, o kterých už ani nevíme, že jsme v průběhu ladění mixu udělali... Skvělé je, že obsahuje i změny plug-inů, můžeme tak skutečně vrátit jakékoli změny. Levý panel okna mixu můžeme přepnout na soupis historie a vidíme nejenom názvy provedených úkonů, ale i jejich hodnoty, resp. cílové hodnoty kam byly parametry nastaveny a čas. Jediná drobnost, která může být matoucí, je ta, že systém vnímá např. dvakrát provedený posun o 3dB jako posun o 6dB, celkově vždy shrne všechny aktivity u stejného parametru do jedné položky. Pokud chceme zkoušet nějaké postupné změny, musíme je prokládat nějakou jinou akcí.

Další praktickou novinkou je funkce již dlouhou dobu dostupná uživatelům Nuenda – více než jeden Marker track. Nyní jich můžeme používat až 10, pojmenovat je, obarvit, volit, který je aktivní (čili se na něj vztahují klávesové zkratky atd..) a hlavně exportovat dávkově podle cyklických markerů, takže zase můžu zahodit jeden ze svých mála vlastních skriptů... Co ušetří mnoho zbytečných restartů Cubase, je konečně podpora Plug&Play pro USB MIDI zařízení ve Windows.

Vývojáři zrušili 32bitovou verzi programu. Je pravda, že v současné době je asi málo uživatelů, kteří by stále používali 32bit operační systémy, takže to je asi zbytečná práce. Každopádně oceňuji, že na rozdíl od Pro Tools, nebyla změna skoková. Stejně jako již velmi dávno byla k dispozici 64bit verze a to už v době omezené dostupnosti 64bit plug-inů, tak souběh vydržel velmi dlouho, čili každý měl čas v klidu přejít. S touto změnou souvisí ještě jedna praktická věc a to je odstranění vestavěného 32-64bit VST bridge, umožňujícího použití 32bit plug-inů i v 64bit verzi programu. Asi mi to odstraní pár archivních kousků ze seznamu, ale za roky co osobně používám 64bit jsem se samozřejmě snažil bridging co nejvíce omezit, zejména kvůli stabilitě a práci s operační pamětí. Pro vyřešení případných problémů s plug-iny je nově integrován sofistikovanější testovač, nazvaný Plugin Sentinel. Čili pokud narazí při úvodním skenování (a cvičném otevírání) plug-inů systém na problém, nespadne celá Cubase, jako tomu bylo často dříve, ale plug-in se dostane na blacklist. Pozoruhodné je, že ve videu je při demostraci této funkce na blacklist umístěn plug-in od firmy iZotope a také při mém testování tam skončily. Je pravda, že se nejedná o ty nejnovější verze (používám RX3 + Ozone 5 + Insight), ale fungovali vždy naprosto bez problémů a na stejném systému je v Cubase 8.5 používám intenzivně a bez sebemenších problémů. Asi se Steinberg a iZotope nemají rádi. Každopádně z blacklistu, který je součástí Plug-in Manageru, můžeme kdykoli plug-iny ručně přesunout zpět do seznamu používaných.

Novinky v knihovně plug-inů
Zajímavým přírůstkem je ekvalizér nazvaný Frequency. Ten přináší do arzenálu skutečně moderní ekvalizér, který přece jen nabídne víc než čtyři pásma a ne zcela široké možnosti, které nabízel dosavadní StudioEQ. K dispozici je osm pásem ve velkém a přehledném GUI a pár zajímavých funkcí. U stereo instancí je to možnost přepnout jednotlivá pásma mezi stereo módem, L+R módem, kdy ovládáme dané pásmo pro každý kanál nezávisle a M-S módem. I „rozlepená“ pásma můžeme ovládat v grafickém rozhraní a vidět jaké máme mezi kanály rozdíly. Také funkce auto-listen se mi líbí – pokud měníme parametry některého z pásem, posloucháme pouze jeho signál. Velmi vydařený, praktický a flexibilní ekvalizér!

Většina starších základních plug-inů dostala nový grafický kabát, funkčně byly ale změněny jen dva – Maximizer a Autopan. Maximizer obsahuje nově mód Modern s novým algoritmem, jehož chování můžeme ladit dvěma parametry, a to Recover a Release. V módu Classic se pak chová jako v předcházející verzi. VST nástroje, které to podporují, mohou nyní obsahovat audio vstupy. Aktivují se pomocí side-chain tlačítka, následně se objeví v seznamu dostupných vstupů při routingu. Je to hezká funkce, která přibližuje možnost z hardwarového světa prohánět syntezátorem ještě vstupní signál zvenčí. Moc nechápu proč jí ze všech v Cubase od výrobce dodávaných VST Instrumentech podporuje jen jeden a to Retrologue.

Vzhledem k tomu, že velký posun zažívá on-line kolaborace, vychází vylepšená verze integrovaného dálkového nahrávání VST Connect SE 4 a vylepšen byl také VST Transit – podporuje nyní i plug-iny třetích stran a spuštění celého systému je jednodušší, díky lepší integraci a informování uživatele bod po bodu co má udělat. VST Connect v začátcích nebylo úplně intuitivní spustit a trošku se tak ztrácela výhoda toho, že je to součást přímo dodávaná spolu se systémem, vzhledem k způsobu použití. Ten připomínal spouštění systémů vytvořených jinými výrobci, jako např. SourceConnect. Nově také využívá uživatelská jména z MySteinberg, podobně jako VST Transit a umožňuje komunikaci s dalšími uživateli přímo z vlastního rozhraní. Myslím, že je jen otázkou času, kdy dojde ke sloučení obojího do jednoho online řešení.

Co se obsahu týče, tak přidány byly dvě banky ve formátu VST Sounds (čili hezky integrované v MediaBay) – Caleidoscope – směs samplů myšlená pro kreativní práci v novém Sampler tracku a Production Grooves – MIDI knihovna s výběrem beatů všech možných stylů. Takového obsahu samozřejmě není nikdy dost, ale banky nejsou příliš specifické, jedná se opět spíš o takové „letem světěm“.

Závěr
Cubase 9 z mého pohledu není zásadní posun. Přináší řadu velmi zajímavých novinek, zejména Sample Track, ekvalizér Frequency a velmi pěkně zpracovanou mix undo historii. Přináší opět funkce z dražšího Nuenda – vylepšená práce s Marker tracky a dávkový export podle cyklických markerů. Hlavní změny v grafickém uživatelském rozhraní mně osobně nesedí, ale každý má samozřejmě jiný způsob práce. Celkově jsem měl z verze 8 při jejím uvedení mnohem zásadnější pocit z hlediska skutečného přínosu a změny, nové funkce jako Render-in-place nabízeli skutečně významné rozšíření a zvýšení efektivity, takové věci mi ve verzi 9 chybí, byť Sampler Track je pro kreativní záležitosti určitě skvělá novinka. Bohužel je ale příliš propojen svým ovládáním do nového způsobu práce s okny, podle mě by chtělo dát uživateli vybrat. Co je ale rozhodně sympatické, že novinky vychází z průzkumu mezi uživateli a z pěti nejčastějších odpovědí se dostali hned čtyři do nové verze, to je rozhodně velmi dobrý přístup! Já osobně bych práci s okny jako nejzásadnějšího kandidáta na změnu neuvedl a proto mi tato asi hlavní novinka trošku kazí celkový dojem.

Výrobce: Steinberg
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.

Jindřich Kravařík