Vzhledem k tomu, že počítače jsou přece jen již nějakou dobu nejčastějším zařízením pro zpracování zvuku, může být orientace v dostupných aplikacích pro jeho zpracování poněkud nesnadná. Tento článek si neklade za cíl být vyčerpávajícím výčtem všech aplikací, spíše má posloužit jako přehled jejich typů a hlavně srovnání a popis výhod a nevýhod vycházející z mých osobních pracovních zkušeností.

Letmý přehled trhu audio softwaru
Pokud se budeme snažit rozdělit dostupný software podle typu a zaměření, máme v současné době poněkud složitou úlohu. Mnohé produkty jsou již na trhu delší dobu a jejich schopnosti se neustále rozvíjejí a jsou stále bohatší. Přesto ale zdaleka nejsou rovnocenné a vyplatí se uvědomit si před nákupem, co vlastně chceme dělat.

Základní skupinou jsou zajisté produkční softwary, které často tvoří jak základ zvukového studia, tak portfolia vývojářů a jsou často nazývány jako DAW (Digital Audio Workstation). Jedná se o produkty jako Steinberg Nuendo/Cubase, Avid (dříve Digidesign) ProTools, Apple (dříve Emagic) Logic Pro, Merging Pyramix nebo MAGIX Sequoia. Zjednodušeně se dá říci, že s těmito aplikacemi zvládneme cokoli a zdálo by se, že nic dalšího není potřeba. Primárním účelem je ale často vícestopé nahrávání a střih a dalším zásadním použitím je hudební tvorba a práce s virtuálními nástroji. V některých situacích se ale může vyplatit mít ve své výbavě ještě jiné prostředky, minimálně tak lze dosáhnout značné časové úspory.

Takovým nástrojem může být audio editor. Do této kategorie patří např. Steinberg WaveLab, Sony Sound Forge nebo Bias Peak. Jejich primárním zaměřením je úprava existujících zvukových souborů a to jak střih, tak oprava technických závad apod.

Sony Sound Forge 9 a jeho nabídka speciálních nástrojů.

Dále se mohou hodit schopnosti vyloženě specializovaných aplikací, například opravných a retušovacích (např. iZotope RX) nebo zaměřených na produkci současné elektronické a taneční hudby, což zahrnuje práci se smyčkami či dynamické změny již existujících samplů (Native Instruments Maschine, Image-Line FL Studio - dříve FruityLoops).

V posledních letech se objevují i aplikace zaměřené na využití počítačů při živých produkcích a to zejména na straně hudebníků. Hlavním hráčem je bezesporu Ableton Live, dají se ale najít i všemožné nástroje zdarma určené například pro přehrávání při divadelních představeních. U nich je kladen důraz na spolehlivost přehrávání a jednoduché ovládání, které je svým způsobem „omyluvzdorné“ a drží se hesla „show must go on“.

Všechny zmiňované produkty jsou samozřejmě komerční. Internet je plný mnoha kousků zdarma, rozličných stupňů kvality a propracovanosti. Za všechny zmiňme Cockos Reaper, jehož autorem je tvůrce legendárního přehrávače WinAmp. Reaper je téměř zdarma pro nekomerční účely a jedná se o velmi propracovanou DAW. Není těžké v ní styl WinAmpu odhalit, čili na první pohled to hned hraje, ale zároveň můžeme nastavit první poslední, k čemuž se většina uživatelů nikdy nepropracuje. Rozhodně je to zajímavý produkt a to zejména pro ty, kteří by se s komplexnější prací se zvukem na počítači chtěli seznámit.

Audio editory vs. Multitrack DAW software
Člověk by měl skoro pocit, že relativně jednoduché editory patří do starého železa, resp. do doby, kdy bylo třeba mít na různé úkony různé nástroje. Zároveň některé z nich dnes nabízejí i nějakou formu vícestopé práce, což může ještě více vzbuzovat dojem, že jsou to jen nějací zakrnělí mladší sourozenci plnohodnotných DAW aplikací. To je ale mylná představa, zejména vzhledem k tomu, jak široký je svět zvuku a kolik různých úkonů je třeba provádět. Ukažme si pár příkladů, kdy může audio editor ušetřit spoustu času.

Už jenom princip editace souborů může čas ušetřit tím, že soubor otevřeme, upravíme (zkrátíme, vystřihneme chybu nebo provedeme mnohem komplexnější akce), uložíme a máme hotovo. Samozřejmě to není nic neobvyklého, ale mnoho uživatelů si navyklo využívat spíš DAW i pro tyto situace. V takovém případě ale musíme vždy použít sekvencer, na časové ose soubor upravit a pak musíme upravený signál dát do nějakého souboru. Při jednoduchých úpravách pro získání výstupu použijeme funkci vytvoření reálné kopie zvolené části materiálu (Consolidate v ProTools, Bounce Audio v Cubase), ve složitějších případech pak zvolíme funkci pro export výsledného mixu. Tam se nám ale může stát lecjaká nepříjemnost už jen proto, že je nutné zvolit jednak správnou výstupní sběrnici a také správný rozsah exportu na časové ose. To se může zdát triviální, ale představte si, že pracujete na projektu s mnoha a mnoha soubory. Najednou je to velmi často se opakující prostor pro chybu, což žádnému projektu nemůže svědčit. Navíc je nutná neustálá práce s názvy souborů, protože při konsolidačních funkcích dostává vytvořený soubor většinou jméno stopy a je třeba ho ještě přejmenovat, při exportu musíme jméno definovat také.

Další prostor pro chybu... Při každé konsolidaci nebo exportu vzniká nový soubor, což nemusí být vždycky žádoucí a může to vést k lecjakým nepříjemnostem, protože musíme mít stále přehled, která verze je přesně která, nebo průběžně promazávat, přičemž opět můžeme udělat chybu. Když vezmeme v potaz, že například již menší projekt hry pro nějakou mobilní platformu může obsahovat okolo 200 souborů - jednotlivých zvuků, bude taková organizační práce nezanedbatelnou součástí projektu a je důležité ji co nejvíc zjednodušit a zpřesnit.

S tím souvisí i velmi silná vlastnost mnoha audio editorů a to je dávkové zpracování (batch processing). S jeho pomocí jsme schopni provádět téměř jakákoli zpracování nad neomezeně velkým množstvím souborů. K tomu lze využít jak integrované funkce editoru, tak i plug-iny, často přes rozhraní VST. Součástí zpracování jsou i komplexní volby uložení výsledných souborů, což nás opět může v některých situacích zachránit. Lze například na vstupu navolit soubory uložené v různých formátech a samplovacích frekvencích a na výstupu tyto charakteristiky buď zachovat, nebo sjednotit na zvolené hodnoty. To samé platí pro adresářovou strukturu, která je u obsáhlejších projektů také důležitá a všechna tato nastavení můžeme mít uložena dohromady jako preset.
Základní funkce editorů najdeme samozřejmě obsažené i v mnohých DAW aplikacích (Resample, Reverse, Normalize, Invert atd.), zajímavé mohou být ale nástroje navíc. V současné době využívám pro tyto účely Sony Sound Forge 9 a ten nabízí kromě sady klasických opravných nástrojů (odšumování, declipper, decrackler) také vyhledávání poruch různých typů, automatickou opravu takových poruch, vyhledávání digitálního zkreslení a různé analytické a statistické nástroje. Je z něj také možno přímo vypalovat Audio CD. Zajímavou vlastností může být také bezproblémové přehrávání a úprava souborů s různými vzorkovacími frekvencemi, protože nejsou čteny v rámci sekvenceru jako u DAW, ale každá je vždy přehrávána samostatně a software sám přepíná vzorkovací frekvenci používaného rozhraní. Vlastnosti souborů si tak můžeme krok po kroku sjednotit sami a mít tak větší kontrolu nad tím, co se děje a jaký to má na zvuk vliv.

Typické pro dnešní dobu je, že je Sound Forge prezentován jako „Professional Digital Audio Suite“. Nabízí mnoho dalších funkcí, na které ale já osobně využívám velkou DAW aplikaci (například pomocí různých playlistů lze pracovat jako v sekvenceru, vytvářet zvuk k videu atp.). Přiznám se, že jsem tyto funkce ani nezkusil. To, co mi v mnou využívaných velkých aplikacích chybí, však Sound Forge výborně doplňuje. Naproti tomu Wavelab firmy Steinberg má podtitul „Audio Editing and Mastering Suite“, což je dáno tím, že firma má vlastní produkty v oblasti DAW aplikací (Nuendo/Cubase) a může tak Wavelab více vymezit, což může být jen ku prospěchu věci.

V podtitulu Wavelabu zmíněný mastering je další oblastí, kde může mít práce v editoru své výhody. Vstupním materiálem jsou totiž soubory ve výstupním formátu, čili pravděpodobně stereo nebo např. 5.1. Můžeme si vytvořit řetězec zpracování a následně ho jednoduše aplikovat na jednotlivé soubory. Přímější přístup k souborům jako takový se může opět jenom hodit a můžeme třeba rovnou vypálit zvukové CD. Opět platí, že zde uváděné možnosti editorů nejsou ničím jedinečným a je mnoho cest, jak dosáhnout zamýšleného cíle, za některých okolností ale mohou tyto aplikace umožňovat jednodušší variantu řešení.

iZotope RX2 aplikace vs. iZotope RX2 plug-iny uvnitř DAW
Balík RX2 patří podle mnohých v současné době k tomu nejlepšímu, co lze ve sféře opravování technické kvality zvukových signálů najít. Na rozdíl od ostatních podobných produktů nabízí ovšem kromě plug-inu i svoji vlastní aplikaci. Ta má jen minimum základních editačních funkcí, vesměs jen takových, které potřebujeme pro opravné práce (úpravy zesílení jednotlivých kanálů, odebrání stejnosměrné složky, převracení fáze atd.), nabízí ovšem ucelené prostředí s mnohem snazším a preciznějším využitím jednotlivých složek balíku. Zejména část Spectral Repair získává úplně jiné možnosti vzhledem k tomu, že ji můžeme neomezeně využívat na jakémkoli místě audio souboru - při využití plug-inu musíme dotyčnou část neustále načítat a jsme značně omezeni délkou načteného signálu. Také máme k dispozici skvělé funkce jako poslech pouze vyznačené části spektra atp. Ostatní součásti jsou sice velmi dobře použitelné i jako plug-in, už jen proto, že se jedná o procesy, které aplikujeme spíše celkově s jedním nastavením na celý signál (např. když se snažíme odstranit brum). Přesto nabízí jejich použití uvnitř vlastní aplikace usnadňující funkce, například declipper má grafické znázornění nastaveného prahu. Vizuální stránka věci je navíc nesrovnatelná s tím, co nabízí DAW aplikace, protože možnosti zobrazení spektra jsou skutečně rozsáhlé. Bez zajímavosti není ani to, že dávkové zpracování nalezneme i zde, byť ne tak flexibilní jako v případě Sound Forge.

iZotope RX 2.

Berme to tedy tak, že účel světí prostředky. Když při práci v hlavní DAW narazíme na malý problém, řešme ho pokud možno uvnitř, protože samotné vytažení příslušných dat z aplikace a návrat zpátky mohou znamenat komplikace, přinejmenším časové. Stále ale berme v potaz, že při určitém stupni obtížnosti řešených problémů se použití specializovaného prostředí může začít vyplácet, resp. může být jedním z mála vhodných řešení!

Cubase vs. ProTools
Internetové diskuze jsou plné sporů uživatelů, která DAW je nejlepší. Zdá se, že nejvíce mezi sebou bojují příznivci ProTools, Nuenda/Cubase a Logicu. Spory jsou vedeny i o tématech jako „která aplikace nejlépe sčítá signály“. Vzhledem k tomu, že hned ve vedlejším vláknu pravděpodobně nalezneme názor, že správný znalec vůbec v digitální oblasti signály nesčítá, ale má na to analogový procesor, je to celé více než zamotané. Nebudu se to zde snažit rozplést, ani to není možné. Každopádně ve své praxi již několik let využívám intenzivně jak Cubase, tak ProTools. Pojďme se tedy podívat na pár praktických poznatků a srovnání.

Nejsem úplným pamětníkem, ProTools používám od verze 7.3, Cubase déle, od verze SX 1.0. I když se ale podíváme na srovnání dnešních verzí (tedy ProTools 10 a Cubase 6), stále je cítit původní zaměření aplikací. ProTools jsou stále velmi sofistikované a komplexní vícestopé záznamové a editační prostředí, naproti tomu Cubase stále navazuje na tradici původního velmi propracovaného sekvenceru. Práce s MIDI a virtuálními nástroji je dle mého názoru v Cubase na lepší úrovni než v ProTools. Naproti tomu přesný střih a transparentnější práci se soubory najdeme v ProTools. Ty jsou zároveň prostředím, kde se (alespoň mně) daří snáz udržet pořádek a přehled v zobrazení. Je to díky stupňovité výšce zobrazení jednotlivých stop v sekvenceru, které umožňuje i optimální přenastavení zobrazení ovládacích prvků pro každou z nabízených výšek. Velmi praktická je také dedikovaná nabídka View, kde můžeme z jednoho místa měnit přehledně globální nastavení zobrazení a to jak editačního okna, tak regionů jako takových, okno mixu je navíc velmi modulární. Dalšími silnými prvky jsou přepínací funkce Zoom Toggle a View Toggle. První z nich umožňuje změnit výšku zobrazení zvolené stopy a to na jednoduše nastavitelnou velikost, je to jakási dočasná lupa. V Cubase najdeme podobnou funkci, která však jednak změní zobrazení všech ostatních stop na minimální (a to nevratně) a navíc je zvětšená stopa vždy stejné velikosti, kterou není možné změnit. Druhou zmiňovanou funkci v Cubase už z principu nenajdeme. Je to rychlá zkratka umožňující přepnout zobrazení stopy ze základního zobrazení oscilografů (čili vykreslených vln) na zobrazení křivky hlasitosti dané stopy. Tato funkce vychází z toho, že v ProTools se tato zobrazení přepínají, takže můžeme stopu, která je již finálně sestříhána, přepnout a zobrazovat přes oscilografy křivky různých parametrů. Dříve proto nebylo možné sledovat víc parametrů jedné stopy zároveň. To zase již dlouho umožňuje Cubase, ale postupem času byla tato funkce do ProTools také implementována.

Editační okno ProTools.

Jak je vidět z předcházejících bodů, každý z produktů má své lepší a slabší stránky. Potvrdí se to i v dalších srovnáních. ProTools neobsahují vůbec sekci základních funkcí pro zpracování, jakou známe také z audio editorů. Také neobsahují žádný editor jako takový, který by se otvíral v jiném okně a nabízel další funkce pro detailní úpravu jednotlivých souborů, jako je tomu u Cubase. Vše se odehrává v sekvenceru, resp. editačním okně. Celkově lze říci, že u ProTools není mnoho funkcí nad rámec těch střihových a na vše ostatní musí uživatel použít plug-iny. Je tomu tak i u zcela základních funkcí jako normalizace. Co se ale může zdát jako slabá stránka je vyrovnáváno velmi dobrým rozhraním AudioSuite právě pro offline zpracování signálu. Mezi jeho výhody patří možnost výběru více zvukových regionů pro zpracování a to i z více stop zároveň. Navíc se otevřené okno v tomto rozhraní chová jen jako další otevřený nástroj a je možné nechat si ho stále otevřené a použít tak určité nastavení kdykoli se nám zachce. Představme si např. nějaký postprodukční úkon - třeba vytváření zvukového efektu vysílačky. Pomocí otevřeného okna a výběru rozsahu a regionů zpracujeme postupně všechen signál, který je potřeba. V Cubase ale nelze po otevření okna plug-inu pro offline výpočty změnit zvolené regiony a navíc okno po provedení výpočtu zmizí.

Je mnoho vlastností, které bychom mohli přihodit na pomyslné váhy. Připomeňme ještě další vycházející z historie. O nevýhodách rozhraní RTAS a TDM jsme se již v našem seriálu zmiňovali. Zjednodušeně lze říci, že u Cubase můžeme kamkoli zapojit jakýkoli plug-in a hostitelská část aplikace vše obstará, vše funguje a nedochází k chybám způsobeným zpožděním. U ProTools to tak jisté není. Nejen že má kompenzace zpoždění stále konečnou délku (a to až do verze 10 poměrně malou), ale není ani příliš spolehlivá. Ani se nenadějeme a software přestane kompenzovat, jelikož zpoždění dosáhne maximální hodnoty. To se stane při složitějších víceúrovňových zapojeních (grupy-grup apod.) a větších přehrávacích bufferech raz dva. Naopak v čem ProTools předčí svého rivala od Steinbergu je automatizace, ale jen ve verzi HD. Ta nabízí skutečně velmi přehlednou, efektivní a precizní práci s parametry a ačkoli se Cubase neustále zlepšuje, tak to stále není ono. Lepší je v ProTools i práce s markery, kde má uživatel při jejich vytváření mnohem více možností. Taktéž vytváření skupin kanálů je velmi propracované a lze ho použít na mnoho různých úprav, například editace automatizace několika kanálů naráz atp.

Okno sekvenceru Cubase 6.

Editor jednotlivých signálů v Cubase 6.

Další silnou stránkou je velmi intuitivní možnost „dědění“ nastavení a jednotlivých součástí mezi projekty. Vytáhnout si můžeme libovolné stopy a mnohá nastavení, aniž bychom museli něco vytvářet v projektu, ze kterého chceme brát (ne zcela funkční Track Archive v Cubase). Můžeme např. libovolnou část nastavení stopy jednoho projektu přiřadit již existující stopě v projektu druhém, což je celkově přímější postup než presety stop obsažené v Cubase, které navíc neexistují pro skupiny. Slabinou systému obsaženém v ProTools je ale nemožnost oddělit nastavení plug-inů jako takové od automatizace, čili buď importujeme oboje, nebo se nám plug-in vytvoří s úvodními hodnotami.

Záměrně jsem se snažil příliš se nepouštět do komentování dle mého názoru velmi špatného přístupu firmy Avid k zákazníkům včetně její cenové politiky. Snažil jsem se spíš naložit na obě misky vah rovnou měrou a vyzdvihnout to, čím mohou jednotlivé aplikace uživateli ušetřit čas. Zaobíral jsem se proto pouze základními funkcemi a samozřejmě jen některými z mnoha odlišností. Nejsem příznivcem ProTools jako takových, ale z pracovních důvodů jsem se je musel naučit používat a v praxi jsem pak mnohé jejich vlastnosti ocenil (ke zmíněným patří např. zamčení mnoha funkcí při nahrávání, které přináší mnohem větší jistotu, že vše proběhne v pořádku). Marketingovou politiku Avidu ale neuznávám a tvrdit, že vlastnosti přidané ve verzi 10, které většinou jen konečně doplňují to, co má veškerá konkurence již od samého začátku (výpočty fadů v reálném čase, možnost upravovat hlasitost jednotlivých regionů jako vlastnosti regionu, delší maximální kompenzace zpoždění, výpočty pomocí 32bitového rozsahu s plovoucí řádovou čárkou atd.), přinášejí revoluci ve světě DAW, je prostě směšné. Skutečnost, že stále není možné ani v plně nativních (tedy nevyužívajících pro výpočty externí procesory na akceleračních kartách) verzích programu exportovat výstupní signál rychleji než v reálném čase a že Avid dlouhou dobu ignoroval chybu, jež vznikla ve verzi 8 na platformě Mac OS X (rozpadající se hlavičky WAV souborů při opětovném otvírání projektů) a stále se objevuje i ve verzi 9 (samozřejmě placený upgrade), mluví za vše. Přiznám se, že ani nevím, jestli byla chyba ve verzi 10 konečně odstraněna, protože jsem se rozhodl, že tuto verzi vynechám. Což asi Avid tušil u mnoha uživatelů a proto vymyslel nový formát projektových souborů. Srovnání, kolik kde uživatel dostane za své peníze muziky, je tedy víc než jednoznačné...

Jindřich Kravařík


Další díly seriálu
1. díl - ./recenze/stoparuv-pruvodce-digitalnim- ... 18487.html
2. díl - ./recenze/stoparuv-pruvodce-digitalnim- ... 18556.html
3. díl - ./recenze/stoparuv-pruvodce-digitalnim- ... 18718.html
4. díl - ./recenze/stoparuv-pruvodce-digitalnim- ... 18902.html
5. díl - ./recenze/stoparuv-pruvodce-digitalnim- ... 19337.html