Desktopový digitální multitracker, mix a USB audio interface.
7. 1. 2019
Myslím, že počet muzikantů, kteří nikdy neslyšeli, či neví, že existuje nějaká firma Zoom, se rovná statistické chybě. A rovněž si myslím, že těch, kteří přišli do styku s nějakými „zoomáckými“ výrobky, je převážná většina. Já měl třeba velice šikovný malý multiefekt s pedálovým kontrolérem. Běhal dlouho a na svoji dobu, bráno možnostmi digitálního převzorkování, hrál velice příjemně.
Ale nesešli jsme se tu dnes, abych vzpomínal na staré časy, nýbrž abych vám naopak představil něco zcela zbrusu nového. Tato oblast je mi velice blízká a vlastně musím říci, že jsem o testování tohoto přístroje sám požádal. Zajímají mě totiž vícestopá zařízení umožňující simultánní nahrávání a přehrávání audia. Proto mi L-20ka padla do oka hned, jakmile jsem si přečetl její možnosti a parametry. To jsem však ještě netušil, že jsem četl velice povrchně a ledabyle.
Na první pohled
I když vím, že tuto část recenze čtenáři příliš nemilují (včetně mě), musím mašinku popsat. Ale nebojte, rozhodně zde nehodlám suplovat rozsáhlý manuál přístroje. L-20 má tvar klasického stolního mixážního pultu zkoseného směrem ke zvukaři. Pult je široký 445 mm, hluboký 390 mm, jeho zadní strana je vysoká 83 mm a přední pak 25 mm. Váží necelé 4 kilogramy. Celková koncepce pultu se kloní spíše k podobě dnešních digitálních pultů.
Z mixážní klasiky zůstalo osmnáct šedivých tahových nemotorizovaných faderů dlouhých 63 mm a tři tahové fadery zcela napravo. Dva jsou modré – EFX1 RTN, EFX2 RTN a červený je MASTER. Každá „šavle“ mixu obsahuje kromě tahového faderu podsvícená tlačítka: SOLO – aktivace zvoleného kanálu s umlčením všech ostatních, MUTE – umlčení zvoleného kanálu, REC/PLAY – aktivace jedné z těchto funkcí na zvoleném kanálu a SEL – výběr zvoleného kanálu a jeho přiřazení k dalším operacím (např. individuální nastavení korekcí či prostorových efektů). Následují dva otočné potenciometry nad sebou COMP – dynamické zpracování příslušného kanálu během nahrávání, GAIN (+16/+60 dB) – nastavení vstupní úrovně signálu na příslušném kanálu. Nad touto dvojicí otočných potenciometrů je malá signalizační LEDka informující uživatele o přítomnosti vstupního signálu. Následuje černé hranaté tlačítko. U kanálů 1 a 2 slouží ke změně impedance, tedy přizpůsobení kanálu kytaře či baskytaře. U ostatních kanálů plní funkci PAD SWITCH – útlumu o -26 dB. Červené tlačítko ve vrchní části mixu je společné vždy pro čtyři kanály najednou a zapíná phantomového napájení. Pokud tedy počítáte se mnou, můžete do pultu zapojit celkem šestnáct XLR/jack zdrojů a dva stereo zdroje v provedení jack/RCA. A to je na takového drobka slušný výkon. Všechny XLR vstupy jsou v provedení „combi“. Velikým plusem tohoto přístroje jsou level metery umístěné vždy hned vedle každého faderu po celé jeho délce. Jsou složeny ze dvanácti barevných LEDek. Osm je zelených, tři žluté a jedna červená, znázorňující přebuzení signálu. Rozsah této škály je -48 až 0 dBFS. Tyto LEDky však mají nejen informační důležitost ohledně vybuzení signálu, ale zároveň vždy rozsvícená dvojice LEDek slouží jako orientační bod k opětovnému nastavení mixu do určité polohy. Tedy jako když máte pult s motorizovanými fadery a ty se po vyvolání scény znovu nastaví do určité polohy. Zde to musíte sice udělat vy, ale pomáhají vám přitom právě vždy dvě rozsvícené LEDky v místě, kam máte fader vyjet. Pokud chcete paměť na faderech vymazat, musíte stáhnout fader až úplně dolů. Tím se vše vymaže, kromě uložených scén.
Korekce
Nad touto sekcí scén je sekce CHANNEL STRIP. Vévodí jí osm otočných potenciometrů s barevnými knoby. Pět zelených ovládá korekce každého jednotlivého kanálu zvoleného pomocí tlačítka SEL. Jedná se o semiparamatrický equalizer rozšířený o funkci LOW CUT. Výšky mají frekvenční bod stanovený na 10 kHz s možností nastavení +/-15 dB, pásmo středu lze ladit od 100 Hz až do 8 kHz též o +/-15 dB bez možnosti nastavení šíře pásma a basy s pracovním bodem 100 Hz lze opět přidat či ubrat o +/-15 dB. Funkce LOW CUT řeže pásmo od 40 do 600 Hz se strmostí 12 dB na oktávu. Jedná se o High Pass Filter, zatímco výšky a basy jsou typu Shelving. Equalizer lze úplně vypnout tlačítkem EQ OFF, či lze u vybraných kanálů otáčet fázi, což je výborné zejména při vícemikrofonním natáčení.
Potenciometr s červeným knobem slouží k ovládání panoramy jednotlivých kanálů a dva modré jsou SEND EFX 1 a SEND EFX 2. Pomocí nich lze na každém jednotlivém kanálu zvoleném funkcí SEL nastavit individuální úroveň efektů 1 či 2. Všech osm potenciometrů v této sekci je navíc opatřeno indikačním prstencem z oranžových LEDek, takže je okamžitě vidět, jak je ten, či onen parametr nastaven. Všechny otočné knoby v této i následující sekci EFX mají jemný krokový chod.
Efekty na palubě
Vedle sekce Channel Strip jsou další dva kanály opatřené dvěma tahovými potenciometry EFX 1 RTN a EFX 2 RTN. Nad nimi je umístěna šestice otočných potenciometrů, opět s modrými knoby, umožňující tentokráte vybírat, ovládat a nastavovat prostorové efekty určené pro jednotlivé kanály. Zde navíc první dva potenciometry EFX 1 TYPE a EFX 2 TYPE fungují zároveň jako tlačítka. Pokud je stisknete, potvrdíte svou volbu efektu. Dalšími čtyřmi pak můžete nastavovat parametry těchto vámi zvolených efektů (Tone, Time, Decay, FeedBack).
V sekci EFX 1 TYPE nalezne uživatel tyto efekty: Hall 1, Hall 2, Room 1, Plate, Church, DrumAmb, GateRev, Vocal, 1Vocal 2, Vocal a v sekci EFX 2 TYPE pak tyto: Hall 3, Room 2, Spring, Delay, Analog, P-P Dly, Vocal 4, Chorus 1, Chorus 2 a Cho+Dly.
Ovládací sekce s displayem
Že nemáme před sebou jen obyčejný menší mixáček, ale záznamové zařízení, naznačuje přítomnost podsvíceného LCD displaye s rozlišením 128 × 64. Zde je uživatel informován o všech důležitých momentech své práce – o jednotlivých složkách a o podadresářích v nich. Může si tyto složky sám pojmenovávat, může data exportovat, či importovat, a to jak na flashku, tak přímo do počítače, nebo si může naformátovat SD kartu určenou pro záznam dat. Kromě displaye se v této sekci nachází též transportní tlačítka, otočný potenciometr se spínačem PUSH ENTER určený pro práci s uloženými daty, tlačítko MENU vyvolávající potřebné údaje na display, dále pak tlačítko TEMPO a OVERDUB (overdubbing). Kromě toho je zde i tlačítko SLATE, které zajisté zvukaři znají buď v podobě “Communication nebo Talkback”. Pomocí nich většinou komunikují zvukaři s pódiem či zvukoví mistři v režii s nahrávajícími hudebníky ve studiu. Doufám jen, že výraz Slate zde neznamená sloveso “be slate – být ostře strhán či zkritizován”. Tím by se vysvětlovala tato funkce, že? SLATE stačí stisknout a hned jste slyšet na všech kanálech a monitorových výstupech.
Signál dovnitř, signál ven
Velice přehledně, již pouhým okem, je ke každému kanálu přiřazen combi vstup umožňující připojení jak XLR canonu, tak jacka. Jak jsem již výše uvedl, vstupů je šestnáct mono, plus dva stereo v podobě L+R Jacku či L+R RCA. Vedle této vstupní části jsou dva hlavní výstupy MASTER OUT, samozřejmě též v podobě XLR.
Následuje šestice stereofonních (symetrických) výstupů A až F, určených buď pro sluchátka ve studiu, či pro monitoring během živého hraní (i nahrávaní). Každý ze šesti výstupů má vlastní potenciometr pro individuální hlasitost, přepínání mezi sluchátky, či reproduktorem a možnost přepnout stereosignál na monosignál. K této sekci se ještě váže sedm červeně podsvícených tlačítek – Master, A – F umístěných mezi faderovou a masterovou částí pultu vedle sekce SCENE. Tato sekce je označena jako FADER MODE. Pomocí těchto tlačítek si můžete uložit nastavení různých poměrových mixů a posílat je do oněch šesti separovaných sluchátek či monitorů. Rychlým přepínáním lze kontrolovat rozdíl mezi MASTER výstupem a A – F či SOLO výstupy. K tomu je k dispozici ještě osmipolohový LEDkami značený otočný potenciometr SELECT, kterým je možné kombinace rychle vybírat.
Zadní panel
Na zadním panelu je zprava umístěn síťový vypínač a zdířka pro připojení 12V adaptéru. Následuje vstup HOST pro flash disk. Dalším ovládacím prvkem je třípolohový přepínač MODE. Tím určuje uživatel, zda chce data uložit právě na flashku - USB HOST, či je převést pomocí klasické USB zdířky DEVICE do počítače – CARD READER a nebo z L-20ky udělat interface – AUDIO INTERFACE (více později). Následují dva přepínače - CLASS COMPLIANT MODE a SAMPLE RATE. První spuštěním umožňuje práci v iOSu, tedy řídit celý přístroj bezdrátově pomocí iPADu. Je však nutno dokoupit Bluetooth BTA-1 Wireless Adapter, který umožňuje ovládání na vzdálenost deseti metrů.
Pomocí SAMPLE RATE je možno vybrat samplovací frekvenci pro jednotlivé projekty s rozlišením 44.1 kHz, 48 kHz a 96 kHz. Následuje slot pro SD kartu, zdířka pro připojení nožního kontroléru FS01 a slot pro již zmiňovaný bluetooth adapter.
L-20 jako komplexní live mix pro kapelu
Když jsem v úvodu psal, že jsem četl informace o L-20ce velmi povrchně, říkal jsem pravdu. Původně jsem si myslel, že přístroj je jen dalším v řadě multitrackerových záznamových stanic určených výhradně pro recording. Po podrobnějším zkoumání jsem však zjistil, že je to jen jedna třetina jeho schopností.
Hrajete v akustičtější kapele (folkové, jazzové, unplugged projektech) a často jezdíte i po menších klubech, kde není potřeba několikakilovatového PAčka? Pak jste se jistě jako já nejednou setkali s velmi nekvalitním zvukem a kabeláží, či nepříliš fundovaným zvukařem, který z vašeho soundu udělá hučící kouli, ve které často není slyšet hlavní zpěv a ostatní nástroje se melou mezi sebou. O odposleších raději nemluvit. Tak si představte, že si na hraní v takovém klubíku přivezete L-20ku, dva aktivní monitory a třeba i dva tři maličké odposlechové monitory. Během chvilky vše postavíte, napícháte kytary, zpěvy, klávesy a další instrumenty do pultu (viz přiložené schéma).
Máte k dispozici 20 kanálů, což je myslím zcela postačující, i kdybyste zvučili bicí deseti mikrofony. Přístroj spustíte, vyvoláte například projekt “Our Live Sound” a šup, máte v podstatě zhruba nazvučeno. Pak už jen do jednotlivých monitorů, nebo sluchátek pošlete ze sekce MONITOR OUT příslušný separovaný odposlech a master pustíte do beden. Po celou dobu můžete mít L-20ku na dosah ruky a zvuk korigovat během vaší produkce. A to nemluvím o připojení iPadu, kde celý zvuk nakroutíte ehm, řekněme třeba i z baru.
Jste na to zvyklí, a jak by ne? Vždyť to takhle používáte i ve zkušebně. Super je, že zpěvák může mít odposlech se svým vytaženým hlasem, bubeník s basákem budou mít naopak zesílený šlapák a kytaru. Osobně jsem tohle zkusmo zapojil ve studiu, kde též zkoušíme a byl jsem z toho nadšený i bez iPadu, se kterým máte všechno ještě víc při ruce. Jednou provždy budete mít na menších akcích zvuk, na jaký jste zvyklí. A bonus? Na začátku koncertu zmáčknete tlačítko záznamu a máte natočený živák ve slušné kvalitě. Když ještě dva mikrofony natočíte do lidí, máte to i s potleskem.
L-20 jako digitální multitracker
Někdo je příznivec natáčení do počítače přes audiokartu, někdo dává přednost komplexní audiostanici. Já patřím do té druhé kategorie. Od počátku, co se zabývám natáčením, počítač využívám pouze k postprodukci, tj. mixu a masteringu. Začínal jsem na pásech, posléze přes dvojici Fostexů DMT-1 k TASCAMu 2488 a nyní používám dva TASCAMy DP-32. Vždy mi vyhovovala skladnost těchto přístrojů a o stabilitě jejich operačních systémů ani nemluvě. Na rozdíl od počítačového záznamu mě tyto přístroje nikdy nevypekly. Pokud jedu do terénu, tak se podle náročnosti projektu rozhodnu, zda vezmu jeden pult, nebo spřáhnu dva. Proč o tom mluvím. Tyto multitrackery jsou dnes koncipovány jako komplexní audiostanice, na kterých uděláte vše, od záznamu přes mix až po mastering a dokonce vypálíte i CD. Vždy byly top tři značky TASCAM, Fostex a Zoom. Každá z nich měla jiné ovládání, každá z nich své plusy i drobné mínusy. Jak se tedy nahrává do naší L-20ky?
L-20ku jsem nejprve použil jako submix nástrojových spotů při natáčení CDčka Vánoční koledové mše Antonína Hradila v Žandově. Jedná se o mši s orchestrem, varhanami a dětským pěveckým sborem. Natáčeli jsme v nově zrenovovaném sále kulturního domu Koruna, který se až na trochu nižší strop choval zvukově v podstatě jako slušné nahrávací studio. Protože měl ten den akci i kolega v Liberci, museli jsme rozdělit aparát. Kdybych měl L-20ku o trochu déle, natočil bych celý záznam do ní, ale protože jistě bude potřeba střihání a dalších operací vyžadujících rutinní ovládání, raději jsem volil své zařízení, které notoricky znám. Hlavní tři prostorové stereo záznamy, jakož i dvě stopy pěveckých sól, jsem směroval přes osmikanálový Focusrite preamp do TASCAMu DP-32 a spoty jednotlivých nástrojových sekcí do Zoom L-20 a pak z MASTER OUT přímo do zbývajících dvou tracků DP-32ky. Využil jsem L-20 jako komplexní preamp a mix se všemi korekcemi a panoramováním. Přístroj pracoval bez zádrhelů a snímané zdroje měly příjemný zvuk. Další laborování jsem udělal už ve studiu. Provedl jsem srovnávací test kvality preampů L-20 (první ukázka) a DP-32 (druhá ukázka) za pomoci mluveného slova. V prvních dvou případech nebyl použit žádný preamp ani kompresor. V poslední ukázce jsem pak využil interního kompresoru L-20ky. Použitým mikrofonem byl AKG C414 s hyperkardioidní charakteristikou bez jakéhokoliv útlumu. Z prvních dvou záznamů se mi více líbila ukázka natočená na DP-32. Přišla mi vyrovnanější a plnější, když jsem ale použil při natáčení interní kompresor L-20ky, byl zvuk pěkně kulatý a pevný. Kompresor je dle mého názoru typu VCA. Je rychlý, ale jemný a materiál příliš nedeformuje.
Se Zoomem jsem nikdy předtím nepracoval, proto mi přišla některá řešení obsluhy zpočátku jako matoucí, či trochu komplikovaná. Kolega, který Zoomy používá často jako záložní recorder, mi však některá specifika osvětlil a následnou prací s přístrojem jsem získal rychlejší reakce. Je jasné, že konstruktéři vsadili hlavně na univerzálnost a vícefunkčnost tohoto přístroje. DP-32 má sice propracovanější systém nahrávacích operací, správy virtuálních tracků, letmých střihů a umí i masterovat, ale rozhodně mu chybí další super možnosti L-20ky.
Šikovná věc, kterou DP-32 neumí, je možnost ukládání dat na flashku (externí disk) a jejich transport mezi L-20 a počítačem. To se mi zprvu vůbec nechtělo dařit, přístroj stále odmítal data uložit, nakonec jsem flashku pod vlivem jakéhosi vnuknutí přeformátoval v počítači na MS-DOS a vše fungovalo bezchybně. Omluvou je, že používám pouze počítače Apple a proto mám paměťová media naformátovaná jinak.
Kdybych byl četl manuál (který normálně jako většina lidí nečtu), mohl jsem si ušetřit spoustu empirického bádání ohledně propojení počítače s L-20kou. Přístroj je nutné nejprve vypnout, teprve pak propojit USB kabelem a znovu zapnout. Až nyní se na ploše objeví ikona L-20 se všemi svým projekty a adresáři. Poté byl export i import dat bezproblémový. Pro zrušení USB propojení je třeba postupovat stejně. Jinak budete mít USB pořád zapnuté a pult bude neaktivní. Tohle má dle mého názoru zase vymyšlené jednodušeji DP-32. Není třeba přístroj neustále zapínat a vypínat, protože otevření USB je jednou z funkcí Menu.
Přístroj umí nahrávat do 16 či 24 bitů, se samplovací frekvencí od 44.1 až po 96 kHz. V nejvyšší frekvenci je sice stále možné točit do 20 stop zároveň, avšak jsou zde omezení v podobě neaktivního eqaulizeru, obou efektových cest či možnosti overdubbingu. Myslím si, že tento režim je vhodný například pro náběr či záznam dat, které budou dále upravována v počítači. A trocha kritiky ohledně rozložení ovládacích prvků závěrem - vadí mi umístění transportních tlačítek ve vrchní části přístroje okolo displaye. Jednak mé ruce na cestě k nim překáží jack od sluchátek zapíchnutý pod displayem, trčící vzhůru jako Eifelovka, za druhé mi přijde divné, že se operace recordéru potvrzují místo Enter tlačítkem Record. Ale třeba to má nějaký význam mně dosud utajený…
L-20 jako audiointerface
Již výše jsem se zmiňoval o univerzálnosti Zoomu L-20. Umí být mixem, recordérem, ale i audiokartou (interfacem). Velice mě mrzelo, že jsem toto nemohl vyzkoušet ve spojení s Pro Tools, protože používám starší verzi vázanou ještě na jejich značkový hardware. Z ukázky na YouTube je však krásně vidět, jak jednoduché to je. Můžete dokonce použít i integrovaný metronom. Stačí jen přístroj vypnout a na zadním panelu přesunout přepínač MODE do polohy AUDIO INTERFACE a znovu zapnout. Od tohoto okamžiku máte k dispozici 20 kanálovou audiokartu. Pak jen v nabídce Preferences – Playback Engine zvolit Zoom L-20 Driver a můžete pracovat.Závěrem
Na trhu se v poslední době objevilo několik zařízení (např. TASCAM 24 Mixer), která jsou podobně univerzální a umožňují hudebníkům zvučit kapelu, nahrávat ji kdekoliv v terénu, či přístroj použít jako audiokartu. Jsou možná o trochu méně plastovější, ale tím také dražší. Náš Zoom L-20 je však snadno přenosný a lehoučký, díky stabilnímu operačnímu systému pracuje naprosto spolehlivě a obsahuje mnoho dalších užitečných funkcí, které oceníte například při práci v terénu. Vyzdvihl bych zejména velice sofistikovaný systém ukládání pamětí scén, LEDkové markery pro jednoduché vyvolání opětovného nastavení mixů, vícekanálový monitoring, nezávislý na výstupu z masteru, či zálohu dat na flashku. Osobně jsem byl nejvíc nadšený právě z jeho mixážních možností, které vás na menších akcích učiní zcela nezávislým. Vždyť už pan Joemeek v roce 1964 říkal “If it sounds right; it is right….
Výrobce: Zoom
Zapůjčil: Sound Service
Petr Los
Ceny můžete porovnat na Zbozi.cz
PROFIL AUTORA: Petr Los dipl.um.
Navštěvoval Pedagogickou fakultu v Ůstí nad Labem. Zde intenzivně studoval hru na klavír a kompozici. Po revoluci přesedlal na baskytaru a kontrabas a vystudoval Státní konzervatoř v Teplicích, obor Hra na kontrabas. V 90. letech se věnoval tvorbě filmové a scénické hudby. Vytvořil hudbu pro film několikanásobného cyklotrialového mistra světa Josefa Dresslera – Golden Bike a pro mnoho dalších výukových a reklamních filmů a spotů. Jako baskytarista a kontrabasista hrál v kapelách St.Woody a Lingers, se kterou vydal tři alba u společnosti Indies Records. V současnosti vyučuje v ZUŠ Česká Lípa hru na kontrabas, baskytaru a klávesy, příležitostně hostuje v symfonických orchestrech, a spoluprovozuje nahrávací studio WonderLost.