Podíváme-li se na současné možnosti v oblasti multitrakového nahrávání, máme v zásadě dvě. Nahrávat přímo do počítačů a jejich DAW, nebo využít možností hardwarových rekordérů. Každý z nás dává přednost jiné variantě, například já raději nahrávám do DAW, ale na druhou stranu chápu výhody hardwarových rekordérů. Ty spatřuji hlavně ve stabilitě a kompaktnosti. Stabilita je mnohdy dána tím, že rekordér má z pravidla jednoznačnou funkci a nikdo tak od rekordéru, na rozdíl od počítače, nebude požadovat internetový browser či e-mailového klienta. Alespoň zatím… Ohledně kompaktnosti a s tím spojené mobility mají hardwarové rekordéry určitě navrch. V případě dnes testovaného Zoom R20 tomu tak bude na 100 %. Ba co víc, přidá ještě možnosti zpracování, editace a exportu pomocí barevného, dotykového displeje, MIDI kompatibilitu či vestavěné efekty.

Na první pohled
Po vybalení mi na stole ležela velmi úhledná černá krabička o rozměrech 38 x 21 x 6 cm, desktopového designu. Levou a současně větší část ovládací plochy, zhruba dvě třetiny, zabírá mix. Na pravé straně nalezneme dotykový displej s úhlopříčkou 4,3“. Pod displejem je šestice tlačítek pro spuštění záznamu, přehrávání, stopování a přetáčení nahrávky. Také zde najdeme tlačítko pro spuštění metronomu. Mix je vybaven osmi vstupními kanály a hlavním master faderem, který je červený. Pro dobrou přehlednost a snadné ovládání má každý vstupní kanál přiřazenu svoji barvu, kterou je signována samotná stopa a také její ovládací prvky jako je Gain a Fader. Směrem od prvního kanálu jsou barvy přiřazeny následovně: hnědá, červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová a šedá. Vrchní část hlavního panelu nad mixem, je vyhrazena propojovacímu terminálu Vstupy 1 a 2 jsou vybaveny kombo konektory a vstupy 3 až 8 disponují klasickým XLR konektorem pro připojení mikrofonů. Dále na vstupu 1 je možné pomocí přepínače Hi-Z přepnout na nástrojovou úroveň. To umožňuje do prvního vstupu zapojit napřímo kytaru nebo baskytaru. Vstupy 5 až 8, disponují po dvojicích phantomovým napájením pro připojení kondenzátorových mikrofonů či D. I. boxů.

Hlavní ovládací panel působí velmi přehledně a současně elegantně. Možná to bude tím, že zde dominuje tmavě šedá až černá barva a barevné ovládací prvky působí decentně. Zadní panel obsahuje pouze napájecí konektor, který je aretován pomocí závitu. Dále zde je posuvný vypínač napájení, potenciometr pro nastavení sluchátkové úrovně, sluchátkový výstup a konečně dvojice jackových konektorů LR master výstupu. Na pravé straně je šachta pro SD kartu (SDHC do 32 GB nebo SDXC do 1 TB), konektor pro USB C a slot pro ovládací bluetooth modul Zoom BTA-1. Pomocí tohoto modulu a aplikace R20 Control App lze ovládat rekordér R20 bezdrátově. Na levé straně rekordéru je ještě umístěn Kensington Security Slot. To je kovem vyztužená zdířka, která slouží k upevnění kabelu, či smyčky pro uzamčení přístroje. Jde o bezpečnostní prvek chránící rekordér proti odcizení. Spodní strana přístroje je vybavena čtveřicí gumových nožiček, které brání ujíždění po hladké desce pracovního stolu. Zoom R20 nahrává v rozlišení 16 / 24 bit při samplovací frekvenci 44,1 kHz. Má vestavěný interní syntetizér s 18 zvuky, které je možné přehrávat pomocí externí USB klaviatury. Dále zde najdeme 150 paternů či smyček bicích a disponuje kytarovými a basovými zvuky které je možné editovat v softwaru GuitarLab.


Pohled jedním okem
Tak, jak je jednoduchý design rekordéru Zoom R20, je jednoduše koncipováno také jeho ovládání. Po připojení napájení, vložení SD karty a zapnutí přepínače napájení do pozice ON, se rozsvítil displej a asi po 12 vteřinách naběhlo úvodní menu. Zde je přístup pro vytvoření nového projektu a v horní části displeje je možné přepínat zobrazení samotných projektů nebo případně jejich šablon. Šablon jsem našel celkem devět s příznačnými názvy jako, Rock, R&B, Electronic, Hip Hop, Percussion, Funk, Disco, Blues, a Standard. Šablony mají své ikony, zatímco jednotlivé projekty se zobrazují jako miniatury pracovní plochy každého projektu. Zajímavostí je, že miniatura vždy zobrazuje pracovní plochu ve fázi, kdy jste projekt naposledy opustili. V horní liště, zcela vpravo, je symbol ozubeného kolečka pro vstup do nastavení systému. Zde je možné spravovat nastavení Date/Time, LCD Brightness, Auto Power Off, Audio Interface, GuitarLab, Bluetooth, USB Midi Keyboard, SD Card, Firmware Version a Factory Reset. Dolní lišta hlavní obrazovky pak disponuje tlačítky pro změnu řazení projektů. Na výběr je zde řazení podle abecedy, nebo podle data, kdy byl projekt vytvořen. Dále zde nalezneme tlačítka pro import souborů a tlačítka Option a Open respektivě Details a Create. Tato dvě tlačítka svůj název mění v závislosti zda máme výše vybranou položku New Project nebo již nějaký jiný, dříve rozpracovaný, projekt.

Zastavím se u tlačítka Option či Details, které zpřístupňuje nastavení zakládaného projektu, nebo zobrazuje vlastnosti již založeného projektu, případně umožňuje práci s ním. V případě kdy budeme zakládat nový projekt, tlačítko Details otevírá možnosti jako Projekt Name, Tempo, Time Signature, Bit Depth a vlastní vstup pro vytvoření projektu Create. Tempo lze nastavit od 40 bpm do 250 bpm. Rytmus lze zvolit mezi 3/4, 4/4 a 6/8. A konečně bitovou hloubku záznamu lze zvolit mezi 16 bit a 24 bit. V případě, že bychom měli vybraný již založený projekt, pak tlačítko Option otevře nabídku pro přejmenování souboru Rename, Duplicate pro zkopírování souboru, Informations, Delete a poslední Export To USB Key. Nyní se můžeme pustit do průzkumu vlastního nahrávacího a míchacího prostředí.


Pohled druhým okem
Jakmile dojde k založení nového projektu, zobrazí se nám miniaturní plocha multitracku, která zobrazuje jednotlivé stopy a ovládací prostředí. Každý event, nebo chcete-li region, nese svou signifikantní barvu, která je totožná s barvami ovladačů na mixu. To usnadňuje orientaci napříč stopami. Také při zobrazení multitrackového prostředí najdeme v horní části ovládací lištu s ikonami zpřístupňující další možnosti nastavení. Z levé strany jsou umístěny tři ikony umožňující zvolit typ tracku. První je zastoupen ikonkou s grafickým znázorněním wave formy a slouží pro záznam audia. Druhá má v ikoně bicí soupravu a jejím smyslem je zpřístupnit stopu pro skládání bicích smyček. Třetí je označena symbolem klaviatury a značí MIDI stopu. Vedle těchto třech tlačítek je umístěno počítadlo taktů a dob. Ikona s informací o rychlosti tempa a jeho předznamenání je vlastně tlačítkem pro vstup do menu Projects Settings. Do efektové knihovny lze vstoupit pomocí tlačítka se symbolem “šuplíku kartotéky”. Tlačítko s logem nůžek zase zpřístupňuje editační nástroje. Undo funkce má obvyklou grafickou zkratku v podobě šipky směřující z prava do leva. Záložka s logem číslic 1-8 a 9-16 slouží k přepínání funkcionality mixu a současně je o stavu uživatel informován dvěma červenými led-diodami v popisových polích mixu u prvního a devátého kanálu. Tlačítko se symboly třech faderů otevírá zobrazení mixu, v takovém případě se pak trochu změní i jednotlivé ikony ovládací lišty. Ikona s obrázkem praporku dovoluje vkládat markery. Markery je možné přejmenovávat a je možně se mezi nimi snadno pohybovat pomocí transportních tlačítek. Jen je zapotřebí držet při tom tlačítko stop. Poslední ikonka v podobě známého ozubeného kolečka opět zpřístupňuje panel Project Settings. Kde mimo jiné najdeme funkce jako nastavení metronomu, nastavení výstupních úrovní a zapínání USB MIDI klaviatury. Tu lze připojit přes rozhraní USB C. Výtečnou pomůckou je také vestavěná ladička s rozsáhlými funkcemi jako je kalibrace a přepínání mezi jednotlivými módy. Nechybí chromatika, kytara, basa, open A, open D, open E, open G a mnou oblíbené DADGAD ladění. Pokud se podíváme na levou stranu displeje, najdeme zde čísla jednotlivých stop. Pokud při dotyku táhneme prstem směrem do středu displeje, rozbalí se roletka zobrazující tlačítka Mute a Sólo a indikátor hlasitosti každé stopy. Ještě bych podotkl, že displej dokáže zobrazit pouze pět stop nad sebou.

Nyní bych se rád vrátil k zobrazení mixu. Jak už jsem se zmínil, nepatrně se změnili funkce horní ovládací lišty. V ní přibylo okénko se zobrazením timecodu a přibyla funkce Mixdown. Hlavní plocha mixu je vyplněna fadery vstupních stop, kterých je 16 a jedním master faderem. Jejich pozice je řízena fyzickým mixem a displej tak zobrazuje pomocí bílého znázornění ty fadery, které jsou aktivní. Ostatní jsou šedé. Pokud dojde k situaci, že pozice aktivního faderu neodpovídá skutečnému stavu, jsou zobrazeny na daných kanálech fadery dva. Bílý znázorňuje fyzickou pozici fyzického faderu a šedý, který odpovídá aktuální hlasitosti. Tím je eliminována nepřítomnost motorových faderů, které by zvýšily prodejní cenu rekordéru. Vedle každého faderu jsou umístěny ještě sloupcové indikátory úrovně signálu. Rád bych ještě popsal spodní lištu s čísly jednotlivých stop. Při kliknutí na ně se dostaneme do nastavení panoramy, ekvalizéru, úrovně hlasitosti sendu do efektu, linkování dvou mono kanálů do sterea a nastavení dynamického processingu. Z toho máme na výběr mezi kompresorem, limiterem a noise gatem. Přičemž můžeme vždy pracovat s parametry Thrashold, Attack Time Release Time. Co se týká ekvalizéru, tak ten je třípásmový a každé z těchto pásem mužem zesílit nebo potlačit o 12 dB. Ještě by asi bylo dobré si říci, že spodní pásmo je pevně nastavené na 100 Hz, střední pásmo na 2,5 kHz a výšky na 12 kHz. Všechny posuvné ovladače ekvalizéru, dynamických procesorů a úrovní sendů či výstupů je možné ovládat vlastním posuvem a pro přesnější a jemnější doladění jsou na okrajích tlačítka - a +.

Mnou testovaný Zoom R20 měl, v době kdy mi přišel, verzi firmwaru 1.0. Proto jsem se poohlédl po novější verzi firmwaru a našel jsem na stránkách výrobce verzi 2.40. Rozhodl jsem se tedy pro upgrade, jehož průběh vám přiblížím. Nejprve je potřeba aktuální firmware stáhnout, po té ho rozbalit ze ZIPu a soubor s příponou BIN zkopírovat na SD kartu do kořenového adresáře. SD kartu je pak nutné vložit do slotu rekordéru a při zapnutí tlačítka ON držet klávesu Play. Displej hodí hlášku o instalaci a současně si vyžádá potvrzení instalace, tentokrát pomocí tlačítka Record. Na konec si rekordér vyžádá restart a je hotovo. Je to jednoduché a zvládne to každý.


Pohled praktickým okem
Zoom R20 jsem zkusil otestovat v praxi při zkušebním záznamu operního gala večeru. Asi padesátičlenný orchestr byl umístěn na jevišti a v programu se střídaly orchestrální party společně s ariemi ze slavných operních děl. Protože nešlo primárně o záznam a protože R20 umožňuje nahrávat maximálně osm kanálů současně, rozhodl jsem se snímat plenér pomocí několika stereofonních systémů. Všechny mikrofony byly kondenzátory. R20 dovoluje napájet phantomem pouze poslední čtyři kanály a to ještě po dvojicích. Proto jsem pro první čtyři vstupy musel použít externí phantomové napájení. Při pohledu na zobrazení timeline v multitrack módu a otevřené roletce, jsem postrádal přehledné zobrazení metrů, které by napomohly ke správnému vybuzení vstupů. Proto jsem v této fázi využil zobrazení mixu, kde jsou sloupcové indikátory vyobrazeny vlevo od příslušného faderu. Z jednoho místa je tak možné mít přehled o úrovních všech signálů. Pokud jsem se dostal někde do peaku, byl jsem o to informován pomocí LED diod na hlavním, fyzickém mixu. Zaznamenaný zvuk nevykazoval žádné drop outy či deformace. Dále jsem zkusil s rekordérem R20 udělat v nahrávce rychlou postprodukci. Tady bych chtěl říci, že ovládání editace mi přišlo, vlivem velikosti displeje, poněkud přes ruku, ale lze si na to zvyknout. Zvláště pak v rámci menšího objemu práce. Pokud bych ale měl zpracovat větší množství audia, sáhl bych po klasickém DAW. I tak se mi ale podařilo celkem rychle a intuitivně vytvořit zvuk, který by jako demo nahrávka bez větších problémů obstál.


Pohled očima vlastní peněženky
Takže jak z toho ven? Za mne by rekordéru R20 slušely kombo konektory na všech vstupech, což by výrazně rozšířilo možnosti v kombinaci s kvalitnějšími mikrofonními preampy. Naopak výhody spatřuji v kompaktnosti a jednoduchosti designu a velmi intuitivním ovládání. Díky variabilitě vstupů a rozsáhlé knihovně efektů s kytarovými a basovými aparáty, díky rytmickým smyčkám, vestavěnému syntetizéru a možností importovat audio a MIDI soubory bude R20 výborným pomocníkem muzikantů. Není problém vzít ho do zkušebny, natočit bicí do osmi kanálů a pak klidně doma dotočit basu, kytary, klávesy a zpěv. Jen se celkově musíte vejít do 16 stop. Díky USB konektivitě a paměťovému médiu není problém přetáhnout projekt do PC a věnovat se další postprodukci v libovolném DAW. Rekordér je určitě vhodný také pro výrobu podcastů či streamování pořadů, koncertů či přednášek. R20 doplňuje celkové portfolio rekordérů firmy Zoom a cílí hlavně na muzikanty, kteří ocení výborný poměr ceny a kvality.

Výrobce: Zoom
Zapůjčil: Sound Service

Miloš Vondráček