Allen Sides

Odpovědět
jindrich
Příspěvky: 53
Registrován: 01 úno 2013 19:12

Allen Sides

Příspěvek od jindrich »

Hlavní postava studií a značky Ocean Way.
12. 4. 2019

Allen Sides toho stihl za svojí kariéru opravdu hodně a jak zjistíte záhy, stále mnoho ještě stíhá. Značku Ocean Way zná určitě většina fanoušků míst, kde se odehrávali zásadní momenty hudební historie a vznikaly legendární nahrávky. Těm ostatním jí možná přiblížil stejnojmenný plug-in pro platformu UAD. Tato značka toho ale skrývá mnohem víc než název studia.

Allene, vy se v hudebním a zvukovém průmyslu pohybujete pochopitelně velmi dlouho, dnes vzniká stále více menších studií díky dostupnosti techniky, vy ale reprezentujete ta velká studia.
Ano dá se říct, že reprezentuji průmyslový establišment, ale pochopitelně jsem začínal v garáži a natáčel tam kapely. A tak nějak jsem se dostal do pozice, kterou jsem nečekal. Na začátku mě nenapadlo, že budu jednou vlastnit 18 studií a pracovat na tisícovce alb, ale čas a běží a děláte co můžete (smích).
Obrázek

Na vašem webu vzpomínáte, že když jste se procházel chodbami United Western Recorders jako nováček v zácviku, že jste si ani nepředstavoval, že by to místo mohlo jednou patřit vám. Jak se tedy pro vás hudební průmysl změnil za tu dobu, co v něm působíte?
To je pravda, to mě skutečně bývalo nemohlo ani ve skrytu duše napadnout, že by se jednou mohlo stát. Každopádně když byl náš obor na vrcholu, bylo to prostě bláznivé. V roce 1972 jsem byl ještě v garáži a natočil jsem tam 50 až 60 alb pro velké labely. Mohl jsem pracovat tak moc jak jsem si jen přál a toho jsem dost využíval, dělal jsem 14 hodin denně, 6 nebo 7 dní v týdnu. Po přesunu do Hollywoodu se vše začalo rozjíždět ještě víc a já otevíral další a další studia. Na úplném vrcholu, když jsme pracovali na nahrávkách Whitney Houston, Lionela Richieho a Micheala Jacksona, tak tihle umělci prodávali klidně i 15 miliónů kusů jednoho alba a příjmy nahrávacích společností byly až šokující. Tím pádem jim bylo v podstatě jedno, kolik peněz se spotřebuje při tvorbě alba, šlo jim jen o to, aby se dokončilo. To nám samozřejmě vyhovovalo. Jak z pohledu majitele studia, tak zvukaře a producenta. Mohli jsme projekty dělat v klidu. Když Michael Jackson pracoval na Dangerous, účet za studiový čas byl 3,9 mil. USD.

Takže nahrávací společnosti netlačily na data vydání?
Tak snažili se, z principu, ale spíš ve výsledku jen hlídali, aby se práce dodělala, věci prostě víc trvaly. Lionel Richie na All Night Long strávil ve studiu asi rok, Michael Jackson klidně na jedné nahrávce roky dva. Měli zamluvená třeba tři různá studia postupně po sobě. To bylo u projektů, které dělal Quincy Jones a byl víceméně u všeho jen s pár spolupracovníky. Pozdější alba dělalo třeba pět producentů naráz a seděli paralelně v pěti studiích a pracovali všichni najednou. Bylo to bláznivé. Ale i novější projekty občas stráví ve studiu víc času – Green Day nebo třeba Radiohead. Když dneska přijde takový Eric Clapton točit nové album, tak ve studiu stráví třeba měsíc.
Obrázek

Začíná přibývat lidí, kterým vadí příliš „vymydlené a vyčištěné“ nahrávky a schází jim v nich skutečný charakter. Jak to vidíte vy?
S tím souhlasím, protože současné možnosti korekce a manipulace jsou skutečně neuvěřitelné ve srovnání se starými časy. Pamatuju si jednu nahrávku Barbary Streissand, která vždycky zpívala rytmicky velmi volně. V jedné skladbě to ale nefungovalo a bylo naopak zapotřebí velmi přesné frázování. Zvukař přehrál její vokál mimo hlavní multitrack na samostatný pásek a pak zpět do hlavního pásku postupně „napunchoval“ po slovech vokály tak, aby rytmicky seděli. Takže něco také šlo opravit a vylepšit, ale zabralo to spoustu času, v tomhle případě myslím týden.

Nebo když jsem dělal nahrávky Joni Mitchel - je to výborná zpěvačka, ale dost se pohybuje okolo mikrofonu. Když jsem vybíral nejlepší materiál, tak jsem rovnou každý kousek upravoval ekvalizací tak, aby každé slovo znělo jak má, sedělo ke zbytku a vše rovnou vypisoval do pásku. Měl jsem díky tomu nejenom vybrané záběry, ale i téměř smíchaný zpěv. Nebo když zněl zpěv mezi částmi skladby příliš odlišně, vzhledem k dynamice a barvě, tak jsem si prostě vytvořil třeba tři nezávislé cesty a pak při samotném finálním mixu mezi nimi podle potřeby přecházel. Samozřejmě se ale mohlo stát, že to stejně někde nebylo úplně dokonalé a už s tím nic nešlo dělat.

Každopádně tehdy byli v LA k dispozici skvělí muzikanti, co vždycky dokázali neuvěřitelně zlepšit nahrávku. Už to tak moc není, protože si je málokdo může dovolit pro studiovou práci. Dřív dělali klidně tři sessions za den, dnes je to spíš z počítače a špičkoví muzikanti jezdí turné. Chybí mi, jak moc se muzikanti zaposlouchali do toho, co už v nahrávce je a skvěle to doplnili. Dnes je všechno v gridu, nahrajeme dva takty a celé to zaloopujeme.

Co si myslíte o dnešním přístupu, kdy se může všechno nechat na později?
Zvukař Glyn Johns, který dělal desky Rolling Stones a spoustu další skvělé hudby, vždy říkal „Udělejte závazek, pokud se vám něco líbí, tak tu zatracenou věc vyjeďte ven“. Já když na něčem pracuju, tak už v průběhu mám rád, když to zní jako hotová nahrávka. Chci, aby to i např. při nahrávání vokálů znělo zpěvákům ve sluchátkách jako by to bylo hotové, aby se jejich výkon tím pádem dokonale prolnul s tím, do čeho zpívají. Pokud bych totiž uvažoval pouze v hrubém mixu, tak jako producent nevím, jestli by nahrávka měla obsahovat ještě něco dalšího nebo ne, nebo jestli je to opravdu to nejlepší co daná skladba potřebuje, jestli skutečně refrén je na 100% takový jaký může být. Tenhle přístup se snažím používat i při tracking sessions, třeba když budeme nahrávat kompletní rytmiku, tak taky chci, aby muzikanti slyšeli zvuk co nejbližší finálnímu výsledku.

Za doby projektů Michaela Jacksona jsme se to taky snažili dělat takhle a nebylo to těžké, protože jak jsem říkal, rozpočet byl prakticky neomezený. Tak jsme v jednom studiu připravili jednu skladbu, zcela kompletně včetně všech reverbů a delayů. Přišel třeba perkusista a do skladby donahrál shaker. Všichni rovnou slyšeli celkový výsledek a šli do vedlejšího studia, kde byla stejným způsobem připravená jiná skladba.
Obrázek
Šlo to takhle dělat, protože byly peníze, čas, skvělí asistenti a mix se stovkou vstupů. Ale hudební průmysl se pochopitelně změnil. Studiový business je dnes v podstatě hobby sympatických gentlemanů, protože při provozování studií jako jsem měl já, se vším nutných technickým personálem a údržbou, je téměř nemožné očekávat návrat vaší investice. Popravdě vybudovat něco takového, jako jsme měli my v centru Los Angeles, je v dnešní době při ceně nemovitostí a všeho v podstatě nemožné. My jsme mohli fungovat poměrně velmi dlouho, protože jsme to všechno udělali už dávno a užili jsme si to. Pořád jsem hodně ve studiu, za 14 dní budu v Abbey Road řešit nahrávku 80členného orchestru pro film, pak budeme dělat 5.1 nahrávku pro PBS (Public Broadcasting Service - americká státní televize zaměřená mimo jiné na kulturní pořady). Ocean Way studios se nyní jmenují United Capitol Studios a pořád jsou to s pár dalšími studia, kde máte naprosto neuvěřitelnou nabídku mikrofonů a všech možných hardwarových procesorů a takových už není mnoho. Až i oni odejdou, tak to bude konec jedné éry.

Ale možná to bude něco jako s továrnami na vinylové desky – těch pár co přetrvalo, nyní zažívá ohromnou renesanci a obchod jim neuvěřitelně kvete, konkurence je malá.
Ano, to je možné. Moje studia jsou pořád slušně obsazená, protože zásadní umělci pořád jezdí na turné a musí vydávat desky, aby o nich bylo v rámci zábavního průmyslu slyšet. Nejde ani o to, kolik si tou nahrávkou vydělají, prostě jí musí mít. Pořád to generuje příjem pro studia, ale je toho všeho méně. V 80. letech byla platinová jazzová alba, proto byly rozpočty na nahrávky různých žánrů, i vážná hudba vydělávala. Samozřejmě stále vydělává živé vystupování a to je to, kde jsou dnes peníze myslím.

Jaký je tedy vlastně současný stav studií Ocean Way a váš vztah k nim?
Ocean Way Hollywood jsem prodal firmě Hudson Pacific Properties a je plně funkční, včetně mého kompletního týmu. Majitel vlastní opravdu velké množství nemovitostí a má prostě rád lesk a grácii velkého studia, což je dobře. Samozřejmě vzhledem k tomu jak roste cena nemovitostí v oblasti, kdyby studio zboural a postavil kanceláře, tak to bude finančně mnohem rozumnější rozhodnutí. Já pochopitelně doufám, že se to nestane a že studia budou ještě dlouho fungovat dál.
Obrázek
Studio v Sherman Oaks jsem prodal jednomu z mých nejlepších klientů Dr. Dre. Dělala se tam spousta jeho projektů, taky Eminem, 50 Cent, ale taky část nahrávek Michaela Jacksona. Když se Dre dohodl s Beats, tak se z něj stal miliardář, takže se mi mnohem snáz domlouvali podmínky prodeje (smích).
Obrázek
Studia v Nashvillu jsem prodal Belmont University, a máme licenční dohodu, takže pořád používají jméno Ocean Way. Mají také stále kompletní tým, který tam byl v mé době a ačkoli jsou připojené k univerzitě, tak jsou i plnohodnotně komerčně funkční. V Nashvillu je skvělý orchestr a natáčí tam např. spoustu hudby pro počítačové hry, s 80 muzikanty ve studiu. Je to pořád nejlepší studio v Nashvillu. Tady věřím, že bude v provozu „do nekonečna“ a jsem do jeho fungování stále částečně zapojený.
Obrázek
Studio v St. Barts bylo bohužel asi před rokem poškozené hurikánem. Bylo ve vile, resp. pod vilou v přímořském rezortu. Přišly 18metrové vlny a byl konec, všechno vybavení bylo pod vodou a nebylo jí ani jak čerpat pryč, protože oblast byla dlouho bez elektřiny. Nástroje, hardware, mikrofony, o všechno jsme tam přišli, byla tam bohužel spousta cenných kousků. Chceme to znovu vystavět, ale trošku dál od vody a výš než předtím... Je to dobré místo, kde se pohybuje hodně lidí z branže a taky je tam na dovolené spousta lidí, kteří jsou z jiných odvětví, ale svět nahrávacích studií je zajímá a my jim tam umožníme v naší produkci dát dohromady třeba nějakou skladbu. Studia také slouží jako prezentace našich high-endových kinosoustav.
Obrázek
Zrovna jsem taky koupil v Las Vegas velký dům, který obsahuje plnohodnotný noční klub. Takže tam stavíme ukázkovou klubovou aparaturu a také tři kina, takže to je teď taková novinka. Pořád rád dělám studiovou práci, ale dá se říci, že návrh reprosoustav je teď moje hlavní činnost.

Jak vy jako člověk, který se pohybuje v branži, vnímáte určité oddělení světů Hi-Fi a pro-audia?
Já jsem byl vždycky celkem audiofil, ačkoli jsem zároveň muzikant. Tak to pro mě bylo odmala. Popravdě jsem začal nahrávat, abych měl dost zajímavé nahrávky na poslech na mém systému, protože bylo docela těžké sehnat něco, co by mě bavilo poslouchat. Celkem jsem s nahrávkami uspěl, ale vždycky jsem zároveň navrhoval systémy a instalace pro naše klienty. Vlastnictví studií, rental vybavení atd. přišlo tak trochu sekundárně s tím. Vždycky jsem se ale pohyboval na hraně mezi Hi-Fi zvukem a komercí. Každopádně ve světě pro-audia je spousta produktů, které podle mě vůbec nehrajou dobře.

Pro mě je základ všeho dobrá reprosoustava, kterou znám a pak přesně můžu vědět, co hledám. Jsem basista, mám rad punch a impakt zvuků, mám rád hluboké basy a nesnáším kompresory, podle mě zničily alternativní rock. Obzvlášť na pořádném systému vždycky intro zní skvěle a pak už je to jen čurbes. Myslím, že mít kompresor na celém mixu je prostě nefunkční. To je to, co by měl dělat mixing engineer - vyladit poměry a pracovat s hlasitostí tak, aby to bylo celou dobu zábavné a nic nečouhalo víc než má, ne jen zapojit kompresor, aby vyplnil prostor.

Celá loudness war je prostě nesmysl. A myslím, že je to jeden z důvodů, proč v mainstreamu r‘n‘b a podobné žánry převálcovaly rock, protože ten je tak překomprimovaný, že prostě nemá koule. Proti tomu r‘n‘b pop má vždycky punch a díky tomu pořádný drive. Je pořád spousta dobrých rockových kapel, ale podle mě prostě zvuk žánru nejde dobrým směrem.

Myslím, že míň je víc, čím kratší cestou signál prochází tím lépe. S Billem Putnamem jr. z Universal Audio jsme třeba dělali nahrávku, kde jsme použili 17 kusů původních 610 lampových preampů jeho otce. Šli jsme přímo do 192 kHz/24 bit převodníků a výsledek byl prostě skvělý.

S Billem Putnamem seniorem vás pojí jasná a dlouhá historie, ale jaký je váš vztah k současnému Universal Audio?
Plug-in Ocean Way je podle mě skvělý a byl to ohromný úspěch. Podle mě je v rámci krátkých ambiencí výborný, zní prostě tak, jak zní naše studia, výběr mikrofonů, pozice, máte ohromné možnosti. Zkoušel jsem si i srovnat nahrávky přes plug-in a skutečné nahrávky z našich místností a opravdu se to dá nastavit tak, že téměř nejde poznat rozdíl. V našich studiích je také současný hardware z produkce UA. Pochopitelně jsme se do toho nemuseli nijak hnát, protože máme velké množství původních originálních zařízení, ale postupně jsme je nakoupili také. Myslím, že dělají skvělé věci, třeba současný „nový“ LA2A je parádní.
Obrázek

Jak změnili váš přístup k mixu možnosti precizního vyladění časových vztahů mezi stopami?
Stejně to podle mě moc nefunguje, kvůli přeslechům. Když jdete do detailů, tak je to stejně o kompromisu, protože tím, že něco opravíte, tak si něco jiného pokazíte. Samozřejmě v izolovaných situacích, jako časově sladit mikrofony na kick drumu, jsou skvělé, ale v orchestrální hudbě to pro mě moc nefunguje. Stejně moje nejoblíbenější orchestrální nahrávky jsou z 60. let z Kingsway Hall od vydavatelství Decca, kdy točili živý mix rovnou do dvoustopého záznamu. To bylo předtím, než přešli na Dolby A, které nesnáším. Pro mě je to nejhorší zvuková věc, co jsem kdy slyšel. Koukal jsem na nahrávání, měli tři KM50 a k tomu spoty, které ale používali, jen když je příslušná sekce potřebovala. Taky už v té době hezky pracovali s hlasitostí masteru a proto je tak zábavné to poslouchat. Přijde mi, že když se nechá zaznamenaná dynamika beze změny, je rozsah prostě příliš velký, větší než když stojím přímo v koncertní síni.

Jaký je váš pohled na surround v hudebních nahrávkách?
Já ho naprosto miluju. Není pro mě nic hezčího, než poslouchat orchestrální nahrávku v surroundu. Ale samozřejmě je trošku problém s formáty, jak nahrávky k lidem pohodlně dostat.

A co immersive audio?
To už je složitější. Různě jsem s tím experimentoval, přidával mikrofony při nahrávkách, ale od určité chvíle se celý obraz začíná spíš komplikovat. Takže já myslím, že 7 kanálů je pro hudbu dostatečné. Atmos je ale naprosto skvělý pro efekty!

Před naším rozhovorem jsem netušil, že jste taky vytvořil pod hlavičkou Ocean Way virtuální samplované bicí.
Ano, Ocean Way Drums za nedlouho vyjdou znovu, protože naše původní platforma odešla do zapomnění. Ale v době vydání to byla jediná možnost, jak mít tolik kanálů kolik jsme chtěli. Pro ilustraci, jenom virbl má devět vrstev. Chtěli jsme jít mimo klasické postupy a zkoušeli různé věci, stereo pár AKG C12a zespodu atp., overheady také C12, nebo M50 a pak různé další room sety a k tomu také přes analogový kompresor vytvořené stopy obsahující pouze přehnaný attack. Je tam tolik materiálu, že nikdy nepoužijete všechny stopy najednou, protože by to ani nedávalo smysl. Možnosti jsou obrovské a presety jsme dělali tak, aby zněly jako hotová nahrávka, čili tak jak přistupuju i k normální práci ve studiu.

Chceme to znovu vydat na nové platformě. Projekt byl úspěšný, ale platforma, kterou jsme použili, postupně umřela. Fungovala dobře, co se týče mixu samplů a vrstev, ale např. použití pro triggerování bylo zbytečně složité, to bude teď snažší. Nemůžu říct víc, ale vydáme to s „přáteli“. Těším se na to. Máme všechny původní samply a jako bonus vyjde také bicí souprava nasamplovaná na scoring stage v dnes už neexistujících Paramount Studios, které také bývaly součástí Ocean Ways.

Co vás vlastně přivedlo do Prahy?
Do Prahy jsme přijeli hlavně kvůli našim reproduktorům. Hlavní věcí je kino, které se nachází uvnitř showroomu VOIX, a které je kompletně vybavené naším systémem. Je to „skromný“ Atmos systém, 4 reproduktory na stropě, 2 na stranách, 2 vzadu, zadní 2 subwoofery, přední subwoofery a LCR přední systém, který hraje rovně až do 25 Hz a k tomu mají přes 100° dokonalou disperzi, takže sweetspot je v podstatě celé kino. O to jsem se vždycky snažil, abych mohl ohromit muzikanty, když ve studiu přijdou poslouchat nahrávky. Chtěl jsem, aby slyšeli to samé, co slyším já.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Vždycky jsem se snažil kombinovat práci studiového zvukaře a producenta a návrhy reproduktorů, byť samozřejmě jednu dobu jsem se hodně věnoval pouze studiu. Ale od určité chvíle jsem si řekl, že ve studiu strávím maximálně 60 procent času a zbytek budu věnovat jiným aktivitám, jako právě návrhu reprosoustav a systémů. Pochopitelně jsem taky designoval všechny režie ve svých studiích. Udělali jsme reproduktory pro Lady Gaga, Dave Grohl má ode mě celé studio, taky jsem redesignoval režii na Skywalker ranči, ve velkém orchestrálním studiu.

Každopádně tady ve VOIX udělali pořádný kus práce, je to tu opravdu hezké. Mají skvělé a dostatečně velké místnosti, takže opravdu můžete věci slyšet. A to kino dole zní podle mě vážně výborně, je prostě zábavné v něm sedět a poslouchat.

Za MUSICstage.cz se ptal Jindřich Kravařík
PROFIL AUTORA: Ing. MgA. Jindřich Kravařík
Vystudoval ČVUT FEL se zaměřením na digitální zpracování signálů a tvorbu VST plug-inů a obor Zvuková tvorba na HAMU. Věnuje se převážně studiové práci, sound designu a tvorbě hudby pro video projekty - v rámci audiovizuálního MERGE studia a zvukového a nahrávacího studia Sype Studios. Šest let se též věnoval dabingu ve studiu Barrandov. V současné době občas vymění studiové prostředí za čerstvý vzduch nebo jiné klimatizované prostory při live práci v divadle Archa a s Cirkem La Putyka.

Odpovědět