Cyril píše:Prijde mi, ze trosku nekde zamrzli... navic jsem puvodne myslel, ze to jsou naky dedkove, ale oni jsou to mlady kluci... a jeje... to bude mit zas Muzikus o cem psat

Ivo píše:

Studií, která jsou schopna pracovat s vícestopým magnetofonem a mixážním pultem, už mnoho nezbývá. Zavírají je nahrávací studia i sami hudebníci. Z pohodlnosti, z ekonomických důvodů, z nevědomosti. Digitální nahrávací technologie je levná, dostupná a má téměř nekonečné možnosti. V oblasti zvuku je schopna vytvořit téměř cokoliv: Rovnat rytmus, dolaďovat výšku tónu, jakkoliv stříhat, kopírovat, nekonečně vrstvit stopy, kontrolovat a doplňovat frekvenční spektrum, napodobovat jakékoliv zvuky. To vše je vhodné pro hudbu, kde chcete dosáhnout hodně čistého zvuku, například u klasiky, folku, popu. Dále tam, kde chcete dosáhnout co nejširšího zvukového spektra (metal) nebo tam, kde chcete využívat samply a různé umělé zvuky (techno, hip hop).

Ale hard-rock je prchavá nálada okamžiku a okamžik netrvá nikdy dlouho.

Pokud chcete nahrát klasický hard rock, jak ho definovaly skupiny začátku sedmdesátých let, je přesné digitální nahrávání doslova pohroma. Tento styl hudby totiž nepotřebuje ani čistotu nahrávky, ani široké zvukové spektrum, ani žádné samply. A nejen že je nepotřebuje, dokonce mu škodí. Především potřebuje přenést na hudební nosič ono teplé vrnění přebuzeného lampového zesilovače a živelnou nahodilost aktuálních lidských emocí. Spousta věcí v této hudbě je dílem náhody a nedokonalosti a právě v tom je její kouzlo. Hard-rock je prchavá nálada okamžiku a okamžik netrvá nikdy dlouho. Jakmile začnete při nahrávání zírat do monitoru počítače, už jste ztratili původní myšlenku, ani to nevíte. Nic není vzdálenější digitální technologii než nahodilost a nedokonalost. V počítači musí být vše přesně definováno. Vše musí být slyšet. To je jeden z mýtů moderního nahrávání. Ale pro požitek z hudby nepotřebujete slyšet vše. Posloucháte hudbu jako celek. Analyzujete pouze z nějakých praktických důvodů, ale to už nemá s hudebním prožitkem příliš společného.



„Vše musí být slyšet“ je mýtus.

Při poslechu různých starých rockových nahrávek mi vrtalo hlavou, jak mohou být v těchto nahrávkách takové intonační i rytmické nepřesnost a přitom nijak nekazit výsledný umělecký dojem. Poslechněte si například závěr střední části písně Child in time od Deep Purple na desce Made in Japan. Skupina tam dospěje k tak rychlému tempu, že je nemožné, aby závěrečná unisona kytary, basy a kláves zazněla přesně. Také nezazní. Ale vůbec to nevadí! A to je ta záhada skrytá někde v hlubinách nahrávacích technologií. Vím stoprocentně, že kdyby bylo totéž nahráno digitálně, vadilo by to hodně. Dalo by se to ovšem opravit a také by se to udělalo. Proč to v analogové nahrávce našemu sluchu nevadí? Jaké nevyzpytatelné vibrace a frekvence to ovlivňují? A je vůbec hudba jen elektromagnetické vlnění?

syncro píše:Magion: Jestli tomu pojmu rozumíme stejně, pak "skutečný underground" může podle mě vznikat jenom tam, kde za názor hrozí nějaká represe. Za co, kromě propagace nacismu, ti u nás v hudbě může reálně hrozit nějaký trest? Totéž platí vlastně pro jakýkoliv jiný veřejný projev. V tak liberální demokracii, která je v současnosti u nás, prostě pro autentický underground není místo... Popravdě mi přijde spíš směšné se do role undergroundu stavět. Většinou mi to připadá stejně samoúčelné jako tenhle manifest. Dělám muziku v žánru, který u nás skoro nikoho nezajímá, na média i na slávu kašlu, žádnou diktaturu necítím, ale že bych tomu říkal underground? Valná většina těch, které jsem potkal a měli potřebu se tvářit "undergroundově", byli zoufalí pozéři, kteří dělali hrozně neposlouchatelné nesmysly i v rámci jimi vzývaného žánru. Prostě si tu špatnost své produkce obalili výmluvami o menšinovosti, vyšším poslání a já nevím jakým ještě esoterickým blábolením...

Jen můj názor, Saša

bassline píše:Ja uplne suhlasim s tym co napisali. Je to pravda. Na sabbatoch a purploch som vyrastol a citim to uplne rovnako. Ten zvuk je uz dnes uplne fuc. Nahravanie tejto hudby do PC a digitalna editacia ju fakt zabija. Vysledok je potom to, ako hrozne zneju dnesne nahravky z masteringovych studii ktore takuto hudbu "masteruju" - znie to neprirodzene cisto, sterilne, prekomprimovane, nudne, agresivne...chyba tam zivot, organicnost ktora v nahravakach v tych dobach fakt bola...milujem stary spinavy zvuk starych peciek sabbatov a purplov.

Studií, která jsou schopna pracovat s vícestopým magnetofonem a mixážním pultem, už mnoho nezbývá. Zavírají je nahrávací studia i sami hudebníci. Z pohodlnosti, z ekonomických důvodů, z nevědomosti. Digitální nahrávací technologie je levná, dostupná a má téměř nekonečné možnosti. V oblasti zvuku je schopna vytvořit téměř cokoliv: Rovnat rytmus, dolaďovat výšku tónu, jakkoliv stříhat, kopírovat, nekonečně vrstvit stopy, kontrolovat a doplňovat frekvenční spektrum, napodobovat jakékoliv zvuky. To vše je vhodné pro hudbu, kde chcete dosáhnout hodně čistého zvuku, například u klasiky, folku, popu. Dále tam, kde chcete dosáhnout co nejširšího zvukového spektra (metal) nebo tam, kde chcete využívat samply a různé umělé zvuky (techno, hip hop).


Pokud chcete nahrát klasický hard rock, jak ho definovaly skupiny začátku sedmdesátých let, je přesné digitální nahrávání doslova pohroma. Tento styl hudby totiž nepotřebuje ani čistotu nahrávky, ani široké zvukové spektrum, ani žádné samply. A nejen že je nepotřebuje, dokonce mu škodí. Především potřebuje přenést na hudební nosič ono teplé vrnění přebuzeného lampového zesilovače a živelnou nahodilost aktuálních lidských emocí. Spousta věcí v této hudbě je dílem náhody a nedokonalosti a právě v tom je její kouzlo. Hard-rock je prchavá nálada okamžiku a okamžik netrvá nikdy dlouho. Jakmile začnete při nahrávání zírat do monitoru počítače, už jste ztratili původní myšlenku, ani to nevíte. Nic není vzdálenější digitální technologii než nahodilost a nedokonalost. V počítači musí být vše přesně definováno. Vše musí být slyšet. To je jeden z mýtů moderního nahrávání. Ale pro požitek z hudby nepotřebujete slyšet vše. Posloucháte hudbu jako celek. Analyzujete pouze z nějakých praktických důvodů, ale to už nemá s hudebním prožitkem příliš společného.

Magion píše:otázka dnešní represe: jsou i jiné formy než státem řízená (policejní) a tyto více nenápadné formy diktátu a pak i represe se mi zdá do dnešního života tak nějak nenápadně vpližují. Média, "styl", standart, velké manipulace se vkusem a chutěmi lidí. Cítím potřebu být ostražitý... Nelze to porovnávat s Barmou atd. to je jasný - máme zaručeny obrovské svobody, takže teď je to jenom o tom nenechat se zblbnout. Jde o to nenápadný vnucování "správného" stylu života,. Tomuto "diktátu" dost lidí podlehne aniž by si vůbec uvědomili, jestli to takto chtějí nebo ne. Ta smyčka se pomalu utahuje a je čím dál rafinovanější. Myslím, že rolí dnešního "undergroundu" by mělo být naučit lidi vnímat sílu a cíle mediálních manipulací a naučit se být vůči tomu imunní a rozhodovat se sám za sebe a žít život podle svých představ - tak jak nám to dnešní svoboda umožňuje. Zdá se to celkem triviální...

BS píše:to je hezky receno.