micanek píše:znamena jen to, ze mas proste jiny vkus a ne ze si idiot

tim by si podle me byl ve chvili, kdy skladbu,ktera se ti nelibi by si oznacil jako skladbu pro idioty... jelikoz nejsi odbornik, nerozumis ji a neoslovuje te, mel by si toto tvrzeni ponechat na specialisty...
To je naprosto iluzorní ... Kdo je to "specialista" ?
Subjektivita zůstává vždy (spolu s objektivním působením). Pokud si na nějaké technoparty dá účastník v drogovém opojení na 5 minut hlavu do reprobedny, může se mu to v dané chvíli "líbit", ale objektivní (měřitelné) důsledky s sebou ponese ať chce nebo ne ...
Podobně jako je spousta druhů (dobrých) jídel a každý čověk z nich preferuje ty, které mu (subjektivně) chutnají, podobně existuje i spousta dobré hudby, ale ne každému se nutně líbí totéž ...
Ale hudba sama o sobě je dost archetypální záležitostí v každém člověku (bez rozdílu geografie) a ta, která se dotýká jeho hlubších dimenzí , ho osloví ... I když třeba člověk vůbec neplánuje poslouchat hudbu a někde z dálky začne znít třeba Bachův chorál apod., tak se většinou samovolně zklidní, naladí, uvolní ... (nebo x jiných typů hudby a žánrů). A kdyby z ničeho nic začalo znít něco jako ten Xenakis apod., tak 99% lidí v hrůze uteče ... nějaké "odbornictví" je k ničemu ... Mimochodem - jednoho z nejlepších "odborníků" vykresluje Hans Christian Andersen v pohádce "Císařovy nové šaty" ...
Ale opět - je to jen můj subjektivní názor, vnímání a zkušenost ...
Ještě k těm "křovákům": není divu že jim tato hudba nic neříká ... Tyto "přírodní" národy nezkažené našim informačním blázincem znají většinou nesrovnatelně hlubší dimenze hudby a jejich účinky na tělo a vědomí. Hudba je pro ně často mostem do jiných úrovní vědomí, je schopna léčit, měnit věci. K tomu musí mít určitou koncentraci, strukturu a intenzitu působení ... Zmíněná Beethovenova hudba je ve svém působení mnohem povrchnější a spíše se dotýká intelektuální vrstvy vnímání (tj. první oblast, kterou je třeba překročit pro otevření zmíněných dimenzí). A samozřejmě s tím hodně souvisí i stav mysli hudebníků ... Něco co je na klasických symfonických podiích věc neznámá ...
Pokud se člověk dostane do nějakých odlehlejších částí Afriky apod. a stane se svědkem nějakého rituální/transovní hudby/bubnování , je téměř jisté že ho to naplno strhne, i když něco takového doposud nikdy neslyšel ... protože to osloví jeho "prazáklad"/duši/hlubší vrstvy ... kromě toho ti, kteří hrají, budou v dost intenzivním stavu vědomí, což též hraje velkou roli pro celkovou atmosféru a energii ... tam už asi pravděpodobně ten problém křováci vs. beethoven nebude ...