V jakém místě ti to odešlo?
Já je teda nešetřím, snažím se hrát každý den minimálně 1/2h. Zatím pohoda.

Odešla mně struna A na tónu H, neboli na prvním prstu.
Hrál jsem na ty struny denně i dvě hoďky a někdy i víc a vydrželi přes dvanáct měsíců.

Teď mám týden nové Larseny, ještě se trochu rozlaďují. Jak si na ně zvyknu, tak o tom pár řádků napíšu.

Hmm zajímavé. Moje Warchaly zatím vklidu a blížím se limitu 3 měsíců tak uvidíme

Tak ty larseny se tři týdny rozehrávali a teď už se na ně dá hrát.
Warchaly se mně libili víc.
Jestli našetřím, tak příště možná půjdu do těch Evah Pirazi Gold.
Jinak zůstávám u Warchalů.

Četl jsem diskuzi na nějakém zahraničním webu a tam někteří psali, že Larseny je taky dost zklamaly. Prý zvuk nic moc a hlavně málo vydržely. Warchaly celkem chválili.
Já jedu 4 měsíc na Warchalech a Ačko zatím drží Tak buď dojde v blízké době k destrukci, nebo je to lepší kvalita a vydrží - su zvědavý. Rozhodně housle nešetřím, snažím se hrát denně, alespoň 1/2h.
Vytáhl jsem teď po čase staré housle kde mám Pirastro Tonica G+D+E a Thomastik Superflexible A (kovová) a překvapil mě dobrý zvuk, co produkuje Tonica. Za ty prachy jsou to fakt dobré struny. Ačko jsem tehdá teda vzdal a dal jsem tam kovovou, ale nakonec se mě na ni i líp hraje - je tenčí, akorát je potřeba líp mazat smyčec.
Po delší době teda konstatuju, že na Warchalech je nejlepší to spirálové Ečko, jde to znát, že občas zlikviduje ty psí tóny při přechodu smyčcem.
Na staré housle se mě nakonec stejně hraje nejlíp, i když teda zvuk je horší - hlavně Ečko má takový trochu nakřáplý zvuk mě přijde. Ale to co slyší posluchač je asi něco jiného, než co slyší houslista - posluchač podle mě neslyší takové ty drobné ruchy (např. tření smyččce o strunu a tak). Bohužel nemám kvalitní mikrofon, takže nemůžu srovnat staré a nové housle. Zkoušel jsem to nahrávat na iPhone, ten snímá vcelku dobře, ale přišlo mě to dost podobné. Jinak je to samozřejmě o technice, dva různí lidé dokáží na stejné housle vyprodukovat diametrálně odlišný zvuk. Vidím to i na sobě, když poslouchám svoje starší nahrávky

Já myslím, že to, že se ti lepší hraje na staré housle je hodně o zvyku.

No neřekl bych, že je to o zvyku. Hraju na nové přes půl roku a to jsem hrál opravdu poctivě jen na ně a na nic jiného. Až teď jsem ze zvědavosti vytáhl staré a hraje se na ně prostě o kapánek líp. Myslím si, že je to výškou strun - na starých je E níž a ostatní možná trochu také. Ačko je tam kovové a tím pádem tenčí, možná to má taky vliv. No a v poslední řadě je tam také tenší hmatník. Prostě je tam ten pocit, že se na ně hraje líp.
Ono seřídit housle, aby to bylo ke spokojenosti hráče není nic zřejmě jednoduchého.

Ještě k těm Larsenům, teď už hrají parádně. Trvalo to měsíc a půl než se rozehrály.
Su zvědavý, jak dlouho vydrží.

Poslušně hlásím, že Warchaly budu mít už skoro rok a pořád drží, i Ačko - neuvěřitelné! Tak buď jsou tak dobré, nebo jsem nevědomky změnil techniku (třeba vibrata).
Housle teda občas střídám, ale odehrál sem na nich dost. Ale už to bude skoro rok, tak se dívám, že bych udělal zase výměnu.
Přemýšlím, že bych zase zkusil nějaké kovové - ty syntetiky mají (zvláště D a G) dost velký rozkmit a dělá mě to problémy při dvojhmatech, tak si říkám jestli v tomhle nejsou kovové trochu lepší.
Ale asi navštívím houslaře a poradím se ještě s ním, až odehrajeme vánoční koncerty.

Když se na to podívám ale zpětně, tak třeba mezi Tonica a Warchal až tak velký rozdíl nevnímám - obě sady hrají dost dobře. Větší vliv na zvuk má nástroj a v první řadě samozřejmě ten kdo na ně hraje
Tedy mám takový trochu závěr, že struny od 500 Kč výš asi splní pro amatéra dost dobře svůj účel.
Jinak teda rozdíl mezi mýmy starými houslemi (1929, dosti odřené) a novějšími (pěkný lak) jde znát, starší hrají znatelně silněji (zvlášť na Ečku, trochu nakřáplejší zvuk), novější jsou trochu zatlumenější. Může to dělat vrstva laku, nebo třeba umístění duše.

EDIT: potřebuju hrát teď nějaké doprovody ke koledám a tak mě napadlo, že bych svoje původní housle (na které jsem hrál ještě v ZUŠ, nějaká domácí výroba) ztransforomaval na Violu. Zkusil jsem je tedy podladit na violové ladění C-G-D-A a znělo to tak nějak podivně (nebo na to nejsu zvyklý), ale pak mě napadlo zahodit ještě ty staré struny (nějaké kovové za pár korun x let staré) a dal jsem tam ojeté Thomastiky Alphayue (syntetika). Teďka to zní vcelku dobře, tak mám dotaz - je to vůbec dobrý nápad? Já vím Viola, je Viola, ale nouzovka...
Ještě se naučit nějaké ty violové dvojhmaty pro kontráše

Já myslím, že ta trvanlivost strun je dána jejich kvalitou.
Rozkmit u struny G a D u strun se syntetickým jádrem mně taky štve.

Housle bych na violu nepředělával. já mám takovou obyčejnou violu a hrát se na ni dá.

Kontrování je vyšší dívčí. Chce to pochopit stavbu akordů a aspoň základy harmonie.

Tak koledy sem nakonec odehrál klasicky na housle. Nicméně v mezičase jsem si přepisoval doprovod pro violu (Musescore dost pomáhá) a zahrál sem si doprovod na podladěné staré housle. Celkem mě to chytlo, tak si asi pořídím nějakou jetou Violu (navíc když mám letos těch 40 )

Mám k tomu teda nějaké poznatky:
- když sem podladil svoje staré housle (na které jsem hrál ještě v ZUŠ - jsou snad po pradědovi, ruční výroba asi na koleně doma) tak tam zní C a G dost dobře.
- když jsem podladil svoje druhé klasické housle tak tam C a G zní mizerně - dost zatlumeně (a to přesto že na nich jsou mnohem lepší struny - Warchaly).
Jinak jsem tam samo nechal hosulové struny, to může být taky zakoapný pes.
Ale jak sem psal výš, jdu do violy. Třeba to dotáhnu i tak daleko, že přejdu z houslí na violu v orchestru, viol tam máme málo (2 ks viola vs cca 10 houslí).

Violu doporučuju.
Muse Score na to že je to free soft je super.
Všechny moderní struny až na nějaké speciální jsou stavěny na to aby nejlépe hrály kolem A - 440Hz +- 2Hz.
Na podlaďování ani nadlaďování moc stavěny nejsou.

Jdu trénovat.

Tak jsem si dnes udělal radost a koupil starší Violu a znovu se zamiloval

Rozhodoval jsem se jakou vzít velikost, protože chci střídat housle a violu, tak mě houslař doporučoval spíše menší - 39 max 40. Ale když jsem si zkoušel 39, 40 a 41, tak to bylo dost znát na zvuku. Ty menší prostě nemají objem na rozezvučení spodního Cčka. 41 hrála nejlíp, ale i tam jde znát, že pro C by se hodil ještě nějaký objem navíc. Gčko hraje ale už božsky, takový ten temný tesknivý zvuk. Jsem se do toho úplně zamiloval. Možná to je ale i strunama, mám tam kovové, na Cčko by se možná šikla syntetika.

Když jsem na violy zkoušel hrát poprvé u houslaře, tak jsem byl šokován tím, že mozek nějak automaticky pobral že drží v ruce větší nástroj a že má dávat prsty automaticky dál od sebe a kupodivu jsem nehrál ani moc falešně. Z toho jsem měl právě největší strach, že se vždycky budu muset "přeučit" podle toho co budu držet v ruce. V podstatě mě bylo jedno, jakou velikost jsem držel, mám dlouhou ruku a prsty šly tak nějak samy tam kam mají, nevadily ani přechody do poloh.

Nakonec jsem si vzal teda 41, rohodl o tom jednak nejlepší zvuk a pak také že měla trošku tenší krk, na což su zvyklý na mých huslách. Uff je to teda obrovský nástroj, když to srovnám s huslama

Doma jsem na ni 20min zkoušel různé kejkle a zvuk je fakt parádní, mám tak trochu strach, že k huslám už se nevrátím
Nahrál jsem malý kousek Sorry fakt držím violu poprvé v ruce, takže sem tam něco ujede falešně

Jinak teda nemám violový smyčec, hrál sem houslovým a violový mám jen starý vypelichaný, nicméně jde znát, že jak je těžší, tak se s ním líp hraje. Budu muset koupit ještě violový.

Teď jsem si tě poslechl na Adamech a musím říct, že ta tvá viola fakt hraje.

Struny na violu řeším taky.

Violový smyčec potřebuju i já. Hrávám na moji violu houslovým a bojím se, že ho na tak velkém nástroji odvařím.

Pro mě je zajímavé, že když hraju na housle, tak tíhnu k sólovému hraní a když hraju na violu, tak tíhnu k dvojhlasům, neboli jsem schopen si na violu jen tak kontrovat různé akordy i půl hoďky v kuse.

Shrnu své postřehy ze svých 14-denních zkušeností s violou (i když teda jsem na ni hrál řádově jen desítky minut, na víc prostě nemám čas ).

Viola je parádní nástroj, nehraju teď na nic jiného (teda krom toho že vemu do ruky housle když musím na zkoušku orchestru).
Ohledně smyčců, nakonec sem si koupil obyčejný originál violový, protože sem měl pocit, že s houslovým se moc nadřu. Nicméně když to teď zpětně porovnávám po nějaké době hraní tak mám z toho nějaké poznatky.

Violový smyčec je krapet širší, delší i těžší. Konkrétně šířka žíní je 12mm oproti 11mm u houslového, efektivní délka žíní je 65cm vs 64,5cm u houslového a největší rozdíl je ve váze, kde to může být např. 75g vs 64g. Délka je 0,5cm navíc, což je z mého pohledu zanedbatelné (spíše důležitější je, jak dokáže houslista/violista využít celou délku). Zajímavější je ovšem váha smyčce.
Konkrétně mám teď k dispozici 4 smyčce:

• Houslový obyčejný starší = 62g

• Houslový lepší = 64g

• Violový starý = 59g

• Violový nový obyčejný = 75g

Když to srovnám pocitově, tak váha dělá největší rozdíl. Nejdříve jsem hrál houslovým (64g) a měl jsem pocit že se hodně "nadřu". Nevím, možná je to i tou šířkou, aby byl zvuk dobrý, musel jsem se hodně snažit (tj. i větší přítlak). Měl jsem ten starý violový smyčec, který je paradoxně lehčí (59g). Hrálo se mě s ním dobře a protože už je oprýskaný, tak jsem si koupil nový (75g). Nicméně po cca 30min hraní s 75g jsem cítil jak jsem unavený. Pak rychlé skladby, které jsem hrál na housle se zde prostě nedají zahrát, nebo s velkými obtížemi. Tak jsem ze zajímavosti vzal do ruky starý violový (59g) a zjistil, že s ním se dá hrát prostě mnohem rychleji a není to tak únavné, nicméně samo - bylo potřeba vyvinout větší tlak. Ale velmi rychlé pasáže se dají prostě ošulit i bez toho tlaku. Váha a tedy hybnost smyčce tedy hrají velkou roli co se rychlosti hraní týče (a také únavy pro pravou ruku).

Celkově - na violu se prostě nedá hrát tak rychle jak na housle, holt větší rozměry mají svou daň a prsty se musí občas dost natahovat. Třeba zahrát Dis 4 prstem na G struně (zvýšeným) je zde docela problém, což na houslích dělám běžně.

Ale je to pro mě nový výzva, tím že se na violu hraje obtížněji, tak se člověk více vytrénuje. Když jsem pak vzal po nějaké chvíli do ruky housle, tak sem jednak "netrefoval" tóny (zvyklý na roztažené prsty z violy), ale to naštěstí netrvalo dluho a pak ten pocit jak "lehce" se na ně hraje

Zvukově je pro mě viola pocitově to pravé, i když jsem si napsal teď duo pro housle/violu, tak jsem stejně houslový part neměl ani chuť odehrát na housle, ale rovnou na violu. Ten větší objem zde prostě dělá své a zvuk je oproti houslím prostě plnější, zvláště na struně G to jde hrozně znát - housle zní ještě dobře na Déčku a Géčko už zní jak z jiného (levného) nástroje (alespoň toto si dycky říkám, když v orchestru něco hrajeme a melodie přejde na Géčko). Trochu se to dá vylepšit strunama (syntetiky zní líp), ale je tam prostě už limit. Kdežto Géčko na viole zní oproti tomu božsky - krásný zvučný tón, je radost na tom hrát. Cčko už na viole není tak zvučné jako G, je zde znát malý objem - opakuje se zde situace jak na houslích.

Jinak mě učitelka v ZUŠ půjčila sešity "Augustin Kolář - Škola hry na violu pro začátečníky", takže to zkusím projet a potrénovat slabá místa.

Ohledně dvojhmatů - tohle bych se chtěl samo také naučit, kontrování a tak, ale prý na to moc učitelů není.