Myslím že otázka definice "smyslu života" nemá především sama o sobě žádný smysl (je to jen hra s našimi malými myšlenkami a slovy v umělé komůrce naší mysli)
Minulý týden jsem měl koncert a seminář v kapli sv Bartoloměje na hradu Žampach a u jedné stěny jsem si všiml pár ručně psaných papírků s obsahem myslím docela inspirujícím (a k tématu se možná i vztahujícím). Neodolal jsem si je ofotit:
No o tom tu celou dobu mluvím. "Smysl života" nenajdeš, protože je to nekonečně široké. Když ale zůžíš téma na "Smysl lidského života", tak si myslím, že se dá dobrat výsledků, které budou velmi relevantní. Musíš najít ale jevy, které mají všichni lidi společné. V této oblasti leží zajisté i smysl jejich života.
Když se budeš ptát na smysl života různých lidí, tak jeden ti řekne že fotbal, druhý že hudba, třetí že rodina, čtvrtý jídlo atd. Tady evidentně nenajdeme žádnou shodu. Každý nachází smysl někde jinde. Když se ale podíváš co všechno to pojí, tak je to radost z těch věcí. Štěstí, které prožíváme, když jsou věci tak jak chceme a když jsme tím kým chceme být. Takže přes různé formy smyslu života se táhne jedna nit, která to celé pojí a to je štěstí a radost. Takže z toho mi vyplívá, že obecný smysl života lidí je být šťastný. V tom vidím naplnění smyslu existence.
Problém ovšem je že nic vnějšího nám žádné opravdové trvalé štěstí nepřinese ... a chvilkové štěstí vystřídá opak a hledání dalšího co bude mít nutně stejný osud I když by se nám teoreticky podařilo dosáhnout všechno z našich nejsmělejších snů - úžasná rodina, kariéra, úspěch, hmotné statky - úplně všechno ... přijde nutně okamžik kdy o vše přijdeme a nebudeme mít zase nic .... Stačí si představit že to všechno jsme měli až do včerejška - klidně 100 let. A kde je to dnes ? Nikde ... jen pár vzpomínek v mysli ... A podobně i cokoliv dosáhneme v "budoucnu" dopadne úplně stejně ... to není pesimismus ani fatalismus, to je jen realita Výchozí bod .. Takový "smysl" nám velmi rychle unikne mezi prsty (mnohem dříve než si myslíme) a budeme zase tam kde jsme byli, plní nových nenaplněných, neuspokojených tužeb ...
Jirka Štolfa píše:Když se ale podíváš co všechno to pojí, tak je to radost z těch věcí. Štěstí, které prožíváme, když jsou věci tak jak chceme a když jsme tím kým chceme být. Takže přes různé formy smyslu života se táhne jedna nit, která to celé pojí a to je štěstí a radost. Takže z toho mi vyplívá, že obecný smysl života lidí je být šťastný. V tom vidím naplnění smyslu existence.
Zmysel ma vsetko co sa deje - teda aj opak stastia a radosti. To ze to z ludskeho vnimania beries ako neprijemne, neznamena ze to nema zmysel. Proste na tejto zemi prebiehaju interakcie rozne, nedeje sa len to, co ty vnimas ako radost a stastie. Tak je to dane.
Ivo píše:Problém ovšem je že nic vnějšího nám žádné opravdové trvalé štěstí nepřinese ... a chvilkové štěstí vystřídá opak a hledání dalšího co bude mít nutně stejný osud I když by se nám teoreticky podařilo dosáhnout všechno z našich nejsmělejších snů - úžasná rodina, kariéra, úspěch, hmotné statky - úplně všechno ... přijde nutně okamžik kdy o vše přijdeme a nebudeme mít zase nic .... Stačí si představit že to všechno jsme měli až do včerejška - klidně 100 let. A kde je to dnes ? Nikde ... jen pár vzpomínek v mysli ... A podobně i cokoliv dosáhneme v "budoucnu" dopadne úplně stejně ... to není pesimismus ani fatalismus, to je jen realita Výchozí bod .. Takový "smysl" nám velmi rychle unikne mezi prsty (mnohem dříve než si myslíme) a budeme zase tam kde jsme byli, plní nových nenaplněných, neuspokojených tužeb ...
Ano, to do čeho své štěstí umístíme je jen na nás.
Jirka Štolfa píše:Když se ale podíváš co všechno to pojí, tak je to radost z těch věcí. Štěstí, které prožíváme, když jsou věci tak jak chceme a když jsme tím kým chceme být. Takže přes různé formy smyslu života se táhne jedna nit, která to celé pojí a to je štěstí a radost. Takže z toho mi vyplívá, že obecný smysl života lidí je být šťastný. V tom vidím naplnění smyslu existence.
Zmysel ma vsetko co sa deje - teda aj opak stastia a radosti. To ze to z ludskeho vnimania beries ako neprijemne, neznamena ze to nema zmysel. Proste na tejto zemi prebiehaju interakcie rozne, nedeje sa len to, co ty vnimas ako radost a stastie. Tak je to dane.
Jestli to dobře chápu, tak tomy myslel pochopení pro to, že každý chce být šťastný a každý má tu svoji cestu k dosažení. A na nás je abysme to v ostatních uviděli, že jim jde jen o to být šťastný. Abysme si uvědomili, že chtějí to samé co my, akorát zvolili jinou cestu.
mozno niekomu pomoze aj toto:
Ptal jsem se na hloupou otázku.
"Existuje fyzika Taťko?"
"Přirozeně že existuje."
"Dobře, ale pokud je vesmír projevem vědomí, potom z čeho pramení fyzikální zákony? Je přece dobře známo, že vědomí ovlivňuje realitu. Jaká je pak souvislost mezi pozorovatelem a realitou?"
"Pozorovatel ovlivňuje minulost, proto nemůže odhalit, že jeho záměr se rodí z jeho vůle, přirozeně ve smyslu určitého řádu, který chápete jako fyzikální zákony".¨
"Pokud existujete v pozemském světě, nemůžete tuto skutečnost odhalit, protože se odehrává na pozadí všech dějů. Je v tom přirozeně záměr, aby realita odpovídala na evoluční posun, tedy aby z ní bytost nevypadla, protože překoná její frekvenční, nebo řekněme informační rozsah."
"Aha jako když při natáčení scény spadnou kulisy."
"Tak nějak."
Teď jsem náhodou zavadil o pár podnětů z úst pana Osha, blízkých tématu. Myslím že jsou velmi trefné:
Krátce před tím, než Budha zemřel, přišel za ním kdosi a zeptal se ho, zda bude člověk po smrti žít dál, nebo se prostě rozplyne v nic. To není nová otázka, patří k těm nejstarším, je často vyhledávaná a znovu kladená. Vypráví se, že Budha odvětil: "Jednoduše se rozplyne jako bílá oblaka."
Dnes ráno byla na obloze bílá oblaka. Nyní zmizela.
Kam se ztratila? Odkud přišla? Jak se vytvořily jejich tvary, jak se opět rozpustily? Bílý oblak je mystérium tajemství; celým jeho bytím přicházet a odcházet.Bílý oblak je bez kořenů, je bezpříčinnou věcí a nemá domov. Jeho vlastí je nic. A přece existuje.
A právě takový je celý vesmír, jako bílý oblak, bez jakékoli příčiny, bez jakékoli poslední příčiny. Existuje. Existuje jako mystérium. Bílý oblak nemá vlastní cestu. Vzniká a zaniká. Nemá cíl, nevyplňuje osud, nemá konec.
Bílý oblak nelze zklamat, neboť jeho smyslem je znovu přicházet. Má-li někdo nějaký cíl, musí být též zklamán. Čím účelněji soudí jeho rozum, tím víc zažije strachu, frustrací a zklamání. Pojal-li člověk jednou nějaký cíl, usiluje o pevně stanovený směr.
Veškeré bytí však nemá směr, vesmír nikam nesměřuje, nemá žádné záměry ani cíle. Kdo má nějaký záměr, je proti veškerenstvu a bude zklamán. Nemůže bojovat proti Celku. Tvůj život je však tak maličký, že nemůžeš zvítězit. Nemůžeš si Celek podrobit, přemoci jej. Je nemožnou věcí, aby se jednotlivec zmocnil všeho. A nemá-li vesmír účel ani konečný základ, a ty máš nějaké záměry, budeš nakonec poražen.
Bílý oblak plyne vždy tam, kam vane vítr - nevzpírá se, nebojuje. Bílý oblak není dobyvatel a přesto se vznáší nade vším. Nelze si jej podrobit, nelze jej ovládnout - nemá rozum, který by mohl být ovládán a podroben. Kdo jednou pojal nějaký cíl, záměr, směr, smysl, pomaten chtěním něčeho dosáhnout, tvoří rozpory a nakonec bude poražen. To je neměnné. Naše porážka je v přirozenosti existence.
Bílá oblaka nemají vlastní cestu. Jen plují. Cesta má cíl. Cesta bílého oblaku není ulicí, není stezkou. Oblaka jsou bez pevného záměru, bez jakéhokoliv smyslu. Tomu musí být dobře rozuměno, neboť se zamýšlíme, zda to souhlasí "s rozumem". Člověk si nedovede představit, že by bylo možno žít bez úmyslu, bez záměru, neboť rozum nemůže žít bez úmyslu.
Pouze BÝT je cílem. Cíl je ZDE a NYNÍ. Je-li cíl někde jinde, rozum již pracuje. Tehdy začínáme uvažovat, nastává sled myšlenek. Rozum může pracovat jen v budoucnosti, tam má prostor, může jít svou cestou, může myšlenkami jakkoli pohybovat. Budoucnost vchází do hry s účelem a smyslem. Jen s budoucností přichází čas.
Bílý oblak se vznáší ve vzduchu bezčasově, neboť nezná ani intelekt, ani budoucnost. Existuje Nyní a Zde. Každý okamžik je celou věčností. Ale rozum nemůže žít bez účelu a smyslu, proto tvoří stále nové cíle. Přestanou-li člověka vábit takzvané světské cíle, začne intelekt nabízet náboženské cíle, nadlidské cíle. Když již nevábí peníze, pak vábí meditace. Když přestává být honba za světem a politika přitažlivá, vytvoří se nový svět s novou tužbou - náboženství se svým novým cílem.
Intelekt stále prahne po smyslu, po účelu, po nějakém cíli. A pro mne je náboženský jen vskutku bezsmyslový rozum. To však znamená, že již není týmž rozumem, nelze ho totiž již rozumem nazývat.
Celá naše výchova způsobuje rozštěpení mysli. Svému okolí, společnosti, celému světu musíme ukazovat nějakou tvář - a nemusí to být ani naše skutečná tvář; vlastně to naše pravá tvář být nesmí. My musíme nastavovat tvář, která se lidem líbí, kterou dokážou ocenit, která je pro ně přijatelná - jejich ideologiím a tradicím - a svou pravou tvář si musíme ponechat pro sebe.
Tento rozpor se stává nepřekonatelným, protože mezi lidmi trávíme většinu svého času, setkáváme se s nimi na každém kroku, jednáme s nimi - jen velmi zřídka býváme opravdu sami. A tak se pochopitelně stává naše maska víc a víc součástí našeho já na úkor naší pravé přirozenosti.
A společnost vytváří v každém z nás strach - strach z odmítnutí, strach, že se nám bude někdo smát, strach ze ztráty vážnosti, strach z toho, co by tomu řekli lidé. Jsme nuceni přizpůsobovat se všem těm nevidomým a nevědomým lidem, nesmíme být sami sebou - to je dosud hlavní tradice všude na světě: nikomu není dovoleno, aby byl sám sebou.
Zodpovědnost máte však jen k vlastnímu životu, ke svému bytí. Neodporujte mu tedy, protože tím na sobě pácháte sebevraždu, ničíte sami sebe. Co tím získáte? I když si vás budou lidé vážit, i když vás budou považovat za rozvážné, úctyhodné a počestné lidi, nenaplní to váš život a vaše bytí. To všechno vám ani trošku neumožní proniknout do života v jeho celé nesmírné kráse.
Na světě jste sami: osamoceni jste na svět přišli, osamoceni v něm žijete a osamoceni ho také opustíte. Všechny názory ostatních lidí na vás upadnou v zapomenutí; pouze vaše pocity a vaše autentická zkušenost vás budou provázet i po smrti.
Můžete si vytvořit Boha se čtyřmi hlavami anebo s tisíci rukou. Záleží to na vás, je to vaše hra. A tihle lidé poučují... a otravují myšlení druhých.
Říkám vám, že život je jediná pravda, která existuje. Není jiný Bůh než život. Tak si tedy dovolte být posedlí životem ve všech jeho formách, barvách, rozměrech - v celém spektru duhy, ve všech jeho tónech. Pokud se vám tahle jednoduchá věc podaří... Je to jednoduché, protože je to jen otázka nezasahování. Nepopohánějte proud řeky, nechte ho, ať vás odnese až do moře. Už je na cestě. Uvolněte se, nebuďte napjatí a nepokoušejte se o to být duchovní. Nevytvářejte žádné dělítko mezi hmotou a duchem. Existence je jen jedna, hmota a duch jsou dvě strany téže mince. Relaxujte, odpočívejte a nechte se unášet proudem.
(je to jen hra s našimi malými myšlenkami a slovy v umělé komůrce naší mysli)
