Ha, tak jsem to našel, jde o článek z Muzikusu 2002, konkrétně tento úryvek (celý článek -
http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-cla ... enec~2002/):
Pan Lynn Fuston je člověk, o kterém někteří prohlásili, že je to tak trochu maniak. Nejen že vynaložil spoustu času a peněz na to, aby shromáždil řadu vzorků, které mají u fajnšmekrů na celém světě potřebnou váhu, ale rozhodl se také k tomu, že odhalí "pravdu" široké veřejnosti a výsledky testu budou komukoli k dispozici na CD. Nešlo snad ani tak o to najít mezi jednotlivými modely nějakého "vítěze", ale spíš převažovala určitá zvědavost, jestli budou ty nejdražší modely, řádově za statisíce korun, opravdu o tolik lepší, než ty za pár desítek tisíc. O tom, jak jsou jednotlivé modely tím nejúžasnějším, co kdy světlo světa spatřilo, se toho napsalo dost a zkušenostmi z praktického provozu se už také zaplnila nejedná stránka v hudebních časopisech, a tak byl tento test provázen velkým očekáváním. Osobnosti, které hodnotily zvuk jednotlivých modelů, byly z řad špičkových zvukařů, kteří je ve svých nahrávacích studiích denně využívají.
Setkání se konalo zhruba před dvěma lety v americkém Franklin's Classic Recording (Tennessee), a Lynnovi se na něm podařilo shromáždit neuvěřitelných 33 špičkových i "obyčejných" modelů, které jsou ve světě nahrávací techniky opravdovým pojmem. Přizval si ke konzultaci i osobnosti z řad zástupců firem, jejichž výrobky se v testu prezentovaly. Ti sami rovněž přispěli k tomu, aby byl test z jejich pohledu co nejobjektivnější, např. Dan Kennedy z firmy Great River vyrobil útlumový článek (atenuátor), který měl za úkol dorovnávat drobné rozdíly ve výstupních úrovních jednotlivých modelů, u kterého garantoval přesnost na 0,02 dB.
Aby nebyl test úplně zavádějící tím, že se použije jen jediný zdroj akustického signálu (zpěvačka), doplnil Fuston test ještě o zpěváka, akustickou kytaru ve stereu a malý buben. Byl to dobrý krok, protože se jednalo o zvuky, které se přes špičkové předzesilovače natáčejí ve studiích nejčastěji.
Protože argumenty z předchozí kapitoly lze jen těžko obejít a ani pánové z nejpovolanějších nic nového nevymysleli, byl konsensus takový, že se bude pro každý model příslušný úsek opakovat tolikrát, kolik je k dispozici modelů. Redaktor z EQ magazínu se sice Lynna rýpavě dotázal, zda si opravdu myslí, že poté, co posluchač slyší stejnou věc 37krát (některé modely měly různé alternativy), je ještě schopen nějakého rozumného úsudku, ale zajímavé je, že nikdo příliš neřešil fakt, že chuděrka zpěvačka sice možná vytvořila světový rekord v počtu přezpívání stejného hudebního úseku, ale jak vypadaly ty poslední záběry, o tom se už příliš nehovořilo. Mám za to, že úroveň hudebního projevu se bezprostředně podílí na celkovém dojmu, ať už budeme testovat cokoli, a proto je taková metoda přinejmenším nedůsledností.
Výběr mikrofonů, které by byly pro tento typ testu co nejideálnějším řešením, skončil nakonec tak, že zpěvačka dostala referenční model od firmy Manley, zatímco zpěvák měl před sebou vylepšený model AKG C-414B-ULS. Stereofonní snímání akustické kytary se provádělo pomocí mikrofonů Neumann KM-84 a Audio Technica AT 4033, a malý buben byl testován klasickou SM57 od Shure.
Poté, co byly zajištěné naprosto adekvátní podmínky pro nastavení jednotlivých modelů, probíhal samotný test v klasickém testovacím prostředí, tzn. že nikdo z posluchačů neměl sebemenší tušení, o jaký model by se mohlo jednat (někteří šprýmaři namítali, že se to dá poznat podle toho, jak cvakne cannon připojovaný do zadního panelu).
Pro zajímavost uvedu seznam "koní", pěkně podle abecedy, které měly tu čest, nastoupit na "startovní čáru" tohoto vyčerpávajícího "dostihu": Amek 9098, API, Aphex, ART, Audio Upgrades, Avalon, Buzz Audio, Cranesong Flamingo, Daking, dbx 386, dbx 786, DW Fearn, Earthworks, Focusrite ISA-110, Focusrite Red 1, Focusrite 430, GML, Grace Design, Great River, Hardy M-1, Langevin, Mackie 1604 VLZ Pro, Martech, Neve 1081, Oram MWS, Presonus, Manley, Millennia HV-2, Millennia M-2b, Sytek, VacRac a Vintech. Asi vám neušlo, že zatímco ze stáje firmy Focusrite startovalo hned několik koní, nebyly zde některé zvučné firmy zastoupené vůbec, ale to je teď vedlejší.
Závěr testu byl naprosto šokující. Řada přizvaných osobností nejen že nepoznala svůj oblíbený model, se kterým léta pracují, ale nebyla schopna rozlišit třeba ani to, zda se jedná o lampové nebo polovodičové konstrukční řešení!! Laciné předzesilovače byly v řadě případů hodnoceny daleko lépe než ty nejšpičkovější!
Naprosto chybné závěry padaly i v rozdílech, které se normálně přičítají samotnému konstrukčnímu provedení, jako jsou například diskrétní součástky nebo integrované obvody na vstupech. Mnohým účastníkům testu, kterým bylo před testem naprosto jasné, proč už léta používají ve svém studiu zvuk charakteristický pro ten či onen model, konečně došlo, že když nevidí nápis na přístroji a neznají zapojení vnitřních obvodů, je všechno úplně jinak. Navíc se málokdy účastníci shodli na tom, který model je favoritem, protože to, co se jednomu jevilo jako špičkový zvuk, působilo na jiného posluchače naprosto průměrným dojmem, a nuance, které se některým účastníkům zdály zanedbatelné, působily na jiné jako obrovské rozdíly.
Řada předzesilovačů, o kterých se před testem mluvilo s velkou úctou, nikoho příliš nezaujala, zatímco některé modely, o kterých se s přílišným respektem nehovořilo, se některým testujícím nesmírně líbily.
Když pomineme řadu subjektivních faktorů, které samotný test ovlivňovaly, může soudný člověk dojít pouze k jedinému rozumnému závěru: Žádný jediný, ten nejlepší mikrofonní předzesilovač neexistuje, a i když jsou mezi jednotlivými typy určité nuance, jsou asi mnohem méně podstatné než zvolená nahrávací technika, typ mikrofonu, akustické prostředí či interpret samotný.
Testovalo se tehdy dva dny, různými způsoby, s pauzami. Byla zde zastoupena skutečně celá škála a ohromné množství preampů od těch nejlevnějších např. Joemeek po třeba Millenia. Snad se to dá ještě někde na netu dohledat. Nevím ani jestli to bylo česky nebo anglicky. Výsledek ale dopadl skutečně hodně rozporuplně.
