HALion 5 a HALion Sonic 2

Odpovědět
jindrich
Příspěvky: 48
Registrován: 01 úno 2013 19:12

HALion 5 a HALion Sonic 2

Příspěvek od jindrich » 20 lis 2013 11:41

Firma Steinberg představila nové verze svých hlavních virtuálních nástrojů.

ObrázekAčkoli jsem dlouholetým uživatelem Cubase (již od verze SX2), platforma HALion je pro mne poměrně neznámá, proto tato recenze není nutně jen o novinkách verze 5, ale o nástroji celkově. Myslím, že to není na škodu, protože HALion stojí na rozdíl od DAW aplikací Steinbergu relativně v pozadí v rámci své části trhu. Spolu s Cubase je již delší dobu dodávána jeho odlehčená varianta, v současné verzi 7 se jedná o HALion Sonic SE. V oblasti virtuálních nástrojů využívám již delší dobu produkty Native Instruments a byl jsem tedy zvědav, co vlastně novinka uživateli nabízí.

Oficiálně se produkt jmenuje „Virtual Sampling and Sound Design Instrument“. Pojďme se tedy podívat na první část popisu, která směřuje k sampleru. Tento pojem má pro mne v souvislosti s hudebními nástroji dva extrémní významy. Pod jedním z nich si představuji klasický sampler ve formě digitálního klávesového nástroje, to se vlastně nacházíme v 80. letech, pod druhým Native Instruments Kontakt. Ten celkem jasně definuje, co znamená sampler v roce 2013 - komplexní specializované nástroje a důraz na sofistikované skriptování. Kde se tedy nachází HALion?

První spuštění
Dá se očekávat, že jedním z významných prvků HALionu bude integrace do DAW platformy Cubase/Nuendo, na kterou rovnou upozorňuje přítomnost MediaBay uprostřed hlavního okna programu. Všechny zvukové presety jsou totiž ve formě VST Sound a Cubase je tak umožňuje přímo vyhledávat s využitím kategorií a dynamických filtrů. Přiznám se, že na první pohled na mne prostředí HALionu působilo poněkud „oldschoolově“, čekal jsem větší sladění se současnou podobou Cubase/Nuenda. Některé prvky přímo odkazují na to, jak vypadaly produkty Steinbergu dříve. Překvapilo mne, že struktura voleb nastavení je dost odlišná a postavená spíš jako u produktů Native Instruments. Zdá se tedy, že Steinberg prostě volí to, co pokládá za etalon v rámci žánru. Já osobně bych preferoval, kdyby se firma naopak držela svého stylu, který je dle mého názoru zdařilý a přehledný. Na první pohled se mi ale velmi líbila modulárnost grafického rozhraní s rychlým přepínáním oken, kde se odehrávají hlavní úkony a s ostatními přehledovými a přepínacími okny rozmístěnými dle libosti. O tom detailněji později.
Obrázek
Co jiného bych mohl dělat po prvním spuštění než zkoušet nazdařbůh různé zvuky dodané s nástrojem. Je jich slušné množství, podle promo materiálů jde o 2.500 nových zvuků a 15 GB původně vytvořeného obsahu. Po letmém seznámení se bylo celkem zřejmé, že v oblasti samplingu hlavní síla HALionu asi nebude. Patche nazvané Filmscore Strings nebo Full Concert Strings zařazené v kategorii Strings-Section-Classical-Acoustic nenabízejí o moc víc než základní vícevrstevný sampling přes několik oktáv a zvukově nikterak nevybočují. Je ovšem potřeba zmínit, že základní nástroje obsažené v Kontaktu také nenabízejí zrovna první ligu a skutečnou špičku představují již zmiňované specializované nástroje a velmi často jejich skripty. Ovšem to, že by kdokoli dokázal v současné době vytvořit novou platformu, která by mohla konkurovat Kontaktu z hlediska samplovaného obsahu vytvářeného specializovanými výrobci, se asi čekat nedá.

Co to tedy vlastně je?
Skutečné zaměření produktu se odhalí více, když začneme zkoumat přiložené „hotové“ nástroje. Jedná se o syntezátory Trium, Auron, Voltage, HALiotron, exotické sebevysvětlující nástroje World Instruments a World Percussion (ačkoli jsou postaveny na samplech, příliš realismu nenabízejí, často jsou patche postaveny jen na jednom nebo několika málo tónech a velkém přelaďování), elektrofonické varhany Model C a bicí mašinu B-Box. Tyto hotové nástroje mají i své vlastní GUI, které se zobrazuje v záložce Edit-Macro. Ostatní ovládací prvky jsou stejné jako u jakéhokoli jiného patche. Je tedy konečně jasné, co vlastně HALion je. V promo materiálech padá často výraz „Workstation“, pod ním si ale stále představuji HW digitální nástroj zaměřený víc na živou produkci. Spíš než pracovní stanicí bych ho nazval pracovním prostředím. Dle mého názoru je to mezistupeň mezi komplexním syntezátorem typu Native Instruments ABSYNTH a otevřeným prostředím jako je REAKTOR od téže firmy. Na rozdíl od REAKTORu neumožňuje jít úplně na úroveň základní matematiky (upřímně, kolik procent uživatelů REAKTORu to dělá...), oproti komplexnímu syntezátoru má prakticky neomezený počet prvků, které lze v rámci jednoho patche (nazvaného Program) vytvořit. Základním stavebním kamenem je Zone, což je vlastně jednoduchý zdroj zvuku. Na výběr máme čtyři typy, z nichž poslední dva jmenované jsou jednou z novinek verze 5:

Synth - subtraktivní syntezátor s 3 hlavními oscilátory, sub-oscilátorem a generátorem šumu.
Sample - základní engine pro přehrávání samplů.
Grain - granulární syntezátor pro vytváření nových průběhů ze samplů.
Organ - model elektrofonických varhan.

Jednotlivé prvky mají přesně ty součásti, které bychom očekávali (ADSR obálky, LFO, krokové sekvencery, filtry, atp.). Výhodou je ale to, že když využijeme něčeho maximální počet, pak si prostě vytvoříme další zdroj nebo dílčí prvek zapojený do série za zdroj. Filtry samy o sobě jsou řešeny velmi zajímavě, o tom však později. Zajímavá je jistě nová integrace některých vlastností audio editoru Cubase/Nuenda přímo záložky Sample v HALionu. Jedná se zejména o detekci tranzientů a následnou adaptaci zvuku do jiného tempa atp. Jednotlivým částem (Slices) lze přímo přiřazovat například odlišné parametry filtrace a do externího sekvenceru lze velmi jednoduše exportovat spouštěcí MIDI sekvenci.

ObrázekNa obrázku je např. vidět velmi jednoduchá struktura Programu, který obsahuje MIDI procesor FlexPhraser (taktéž novinka současné verze, jedná se o krokový sekvencer s možností měnit 2 parametry v každém kroku), jednu vrstvu (Layer 1) s jedním zdrojem zvuku (Zone 1), na hlavní sběrnici Program-Bus je ekvalizér, stejně jako na pomocné Program 1-Aux 1. Tímto zapojením žádné sonické hranice sice nepřekonáte, ale vytvoříte ho velmi rychle a umožní vám snadno pochopit, jak je systém koncipován, ať už pak budete chtít tvořit své vlastní Programy, nebo budete spíš vycházet z dodávaného obsahu. Když je budeme zkoumat podrobněji, zjistíme právě onen už zmiňovaný fakt, že dodávané nástroje jsou vlastně jen jakousi skupinou presetů s vlastním dedikovaným GUI, které se objevuje v ovládacím okně zvaném Macro. HALion obsahuje i celou řadu efektových procesorů. Nemá cenu vyjmenovávat všechny, snad jen ty, které nově přibyly: VST Amp, WahWah, Auto Filter, Vintage Ensemble, Step Flanger, Envelope Shaper, Ring Modulator a Tape Saturator. Výbava tedy víceméně odpovídá tomu, co Steinberg dodává s Cubase a je pro daný účel dostačující. Škoda jen, že tak komplexní systém nefunguje zároveň jako VST hostitel.

Grafické uživatelské rozhraní - maximální modulárnost
Jak jsem již letmo nakousl v úvodu, grafické uživatelské rozhraní mne nadchlo, ne však vizuální stránkou věci, ale svou funkčností. Už úvodní rozložení je velmi přehledné a intuitivní - za předpokladu určité zkušenosti s prací v softwaru tohoto typu. Navíc je skutečně totálně modifikovatelné. U každého podokna je možnost přidat další záložku a používat ho víceúčelově, stejně tak je možné ho rozdělit a to jak horizontálně, tak vertikálně a navíc ho ještě „vyparkovat“ (Undock). Tato funkce vytvoří separátní okno, ale původní okénko v hlavním GUI zůstane. Oddělené okno můžeme opět dělit, lze v něm vytvářet záložky apod. Prvky komplexnějších oken typu hlavního editačního okna Zone lze bortit a uživatel tak není nucen neustále někam scrollovat. K dispozici je také systém ukládání rozložení ovládacích oken (Screen Set). Každopádně se po celou dobu bez problémů orientujete a automatické přepínání podle kontextu funguje také velmi dobře. Zdařilé mi přijde i okno Mapping, kde můžete příslušnost jednotlivých prvků k notovým hodnotám nastavovat pomocí myši a změny velikosti odpovídajícího obdélníku v grafu, kde na ose X jsou notové hodnoty a na ose Y hodnoty Velocity. Zároveň vidíte i ostatní mapované zdroje zvuku a máte přehled o tom, jak se kryjí nebo nekryjí - podobně jako když v Cubase otevřete více editorů MIDI najednou a vždy upravujete jen jeden event a noty z ostatních jsou vidět zašedle.
Obrázek
Přidávání dalších záložek prostředního okna.
Obrázek
Středové okno rozdělené na tři.

Co se mi pro změnu jeví jako lehce nepodařené je dualita mezi okny Slot Rack a Table. Obě se nacházejí na základním rozložení obrazovky, druhé zmiňované je seznam programů, který ukazuje všech 128 pozic včetně těch, které jsou prázdné. Načtením některého z presetů se položka v seznamu automaticky přejmenuje na jeho název. V sekci Slot Rack se objevují načtené nástroje i s obrázkem a možnostmi jako Mute a Solo a volbou vstupního MIDI kanálu. V obou dvou oknech přepínáme, který nástroj můžeme editovat. Pouze za situace, že je od každého nástroje k dispozici jen jedna instance, můžeme přetažením z Table do Slot Racks vytvořit další. Mohlo by se tedy zdát, že Table je jakýsi seznam oblíbených, ale na to máme přece jen MediaBay a navíc např. načtení nástroje z něj přepíše první volnou položku v Table. Přepínání scén pro živé hraní to také není. Malá odbočka od GUI - přepínat programy přímo lze i v případě MIDI nebo Instrument stopy v Cubase. V případě HALionu mi ale smysl uniká, protože při přepnutí se nestane nic, co by bylo nějak na první pohled zřejmé. Ani změna cílového nástroje uvnitř HALionu, do kterého je posíláno MIDI, nenastane, stále hraje roli jen nastavení MIDI portů v záložce Slot Rack - což je v případě zmiňované Instrument stopy škoda.

Další věcí, která je podle mne značně neintuitivní, je neustálé omezování uživatele při vytváření nových prvků ve struktuře programu. Ačkoli je volba New přehledně dělená včetně kategorizace modulů, neustále je něco „zašedivělé“ v závislosti na tom, kde jsme přesně klikli a nabídku vyvolali. Nepřijde mi šťastné, abych např. v Programu, kde je jen jedna sběrnice, musel při vytváření nového efektu klikat právě jen na její položku a nikde jinde při snaze vytvořit nový Insert efekt. Ve chvíli, kdy klikneme kamkoli jinam - do oblasti zdrojů zvuku nebo i do oblasti již vytvořených efektů, o volném prostoru pod strukturou ani nemluvě - je totiž celá nabídka FX zablokována. Toto bohužel platí obecně pro všechny druhy prvků, takže uživatel tráví mnoho času hledáním, kde vlastně ho software nechá danou věc vytvořit.
Obrázek
Všechny zvuky HALionu seřazené v MediaBay v Cubase.

Integrace s Cubase
Jak jsem již zmiňoval v úvodu, jedná se o velké lákadlo, protože Steinberg již mnohokrát přinesl významné časové úspory díky integraci funkcí dřív řešených pomocí externích programů (za všechny jmenujme dolaďování přímo v Audio Editoru Cubase a Nuenda). Základním kamenem integrace je MediaBay. Všechny presety jsou samozřejmě popsány a správně otagovány, můžeme tak naplno využít kategorizace a zobrazovací filtry. Zajímavé je, že Cubase 7.0.5 ukazuje jako příslušející plug-in HALion 4, ačkoli se samozřejmě otevře HALion 5 (čtvrtá verze na mém systému ani nikdy nainstalována nebyla). Jedná se pravděpodobně o porodní bolesti - což se týká i některých ne úplně odpovídajících obrázků v manuálu. Velmi pozitivní je pro změnu možnost preview jednotlivých zvuků přímo v rámci MediaBay a to pomocí miniklaviatury disponující i Pitch Bendem a modulačním kolečkem. To platí i pro všechny zvuky dodané v rámci továrního balíku Cubase, ale pokud by se měl HALion stát ústředním zdrojem, pak je možnost mít takto jednoduše přístupnou kompletní knihovnu k nahlédnutí skutečně velmi zajímavá. Samozřejmostí je možnost přetahovat audio soubory přímo ze sekvenceru Cubase, to ale najdeme pochopitelně i u jiných nástrojů Steinbergu.

Pravděpodobně porodními bolestmi verze 5.0.0 je ale zapříčiněn fakt, že zachytává F klávesy, což je v rámci Cubase poměrně dost nešťastné vzhledem k jejich využití pro zobrazování a skrývání oken. Samozřejmostí je využití VST Expression umožňující velmi detailní změny parametrů virtuálních nástrojů - např. změnu techniky hry samplovaných smyčců jen u některých not v rámci jednoho eventu. Mám pocit, že tato velmi praktická nadstavba pro práci s VST Instrumenty je, vzhledem k zatím nepříliš velké podpoře hlavních hráčů na trhu komplexních nástrojů, nepříliš využívaná.

Zajímavý přístup k filtraci
K dispozici je samozřejmě hned několik druhů filtrů, to samo o sobě příliš zajímavé není. Jiné je to ale s možnostmi jejich zapojení. K dispozici je hned několik základních typů. Tím není myšleno, zda se jedná o horní nebo dolní propust apod., ale skutečně odlišná architektura filtru. K dispozici jsou typy Classic, Tube Drive, Hard Clip, Bit Red, Rate Red, Rate Red KF, HALion 3 a Waldorf. Poslední dva jmenované lze použít pouze v jednoduchém zapojení a nejsou popsány ani v manuálu (který ale pravděpodobně tak úplně nepřísluší verzi 5, jak se zdá...). Ostatní typy se liší přidaným zkreslením, jak ostatně napovídají jejich názvy. Doplňme, že Bit Red zkresluje pomocí redukce bitové hloubky, Rate Red pomocí aliasingu a Rate Red KF je podobný, jen s přidaným Keyboard Follow, čili aliasingový efekt je pro každý tón obdobný. K dispozici je pět možností zapojení: Single Filter, Dual Filter Serial, Dual Filter Parallel, Morph 2, Morph 4 a Morph XY. Můžeme tak navolit až 4 druhy filtrů daného typu (klasické volby LP, HP, BP, AP, různé strmosti, kombinace) a mezi nimi morphovat ať už lineárně, nebo pomocí XY ovladače. Celkově se mi filtrační sekce jeví jako velmi zdařilá a flexibilní.

Co říci závěrem...
Stále jsem se nezmínil o HALion Sonicu 2. Steinberg bere vše, co má v názvu HALion, jako ucelenou řadu tvořenou jak nejvyšším modelem HALion 5, tak i verzemi HALion Sonic 2 a HALion Sonic SE. Poslední jmenovaný produkt je, jak jsem již zmiňoval, součástí Cubase. HALion Sonic 2 je v podstatě shodný s nejvyšší verzí - i co do objemu dodaných zvuků se liší minimálně. Zvuky v něm ale nelze vytvářet. Je to tedy spíše nástroj a nikoli zvukové tvůrčí prostředí, protože zvuky můžeme měnit jen do té míry, do jaké nám to dovolí změny parametrů.

Celkově si myslím, že HALion má své místo na trhu, možná mu ale škodí marketing, který klade důraz na sampling (i někteří mí kolegové po otázce, jestli vědí, co HALion je, odpovídají „sampler“). Sampling v něm ale nedosahuje takové úrovně jako v Kontaktu, zejména kvůli nepřítomnosti skriptování a klasickému problému „mnoho různých zvuků postavených na málo skutečných samplech“. Může se hodit majitelům velkého množství starých bank, protože si umí poradit s lecjakým i starším formátem. Jeho pravá síla ale tkví ve vytváření komplexních zvuků a jejich snadném vyladění, kterému pomáhá flexibilní struktura a skutečně výtečně řešené GUI. Podle mne je to tedy velmi komplexní syntezátorový nástroj (záměrně nepíšu syntezátor) nabízející skutečně zajímavé možnosti, vše pod jednou střechou a relativně málo omezení v tvorbě.

Jindřich Kravařík

Výrobce: Steinberg
Zapůjčil: Disk Multimedia s.r.o.
PROFIL AUTORA: Ing. MgA. Jindřich Kravařík
Vystudoval ČVUT FEL se zaměřením na digitální zpracování signálů a tvorbu VST plug-inů a obor Zvuková tvorba na HAMU. Věnuje se převážně studiové práci, sound designu a tvorbě hudby pro video projekty - v rámci audiovizuálního MERGE studia a zvukového a nahrávacího studia Sype Studios. Šest let se též věnoval dabingu ve studiu Barrandov. V současné době občas vymění studiové prostředí za čerstvý vzduch nebo jiné klimatizované prostory při live práci v divadle Archa a s Cirkem La Putyka.

Odpovědět