Vnímání hlasitosti je velmi subjektivní a proto výzkum byl prováděn s početnou skupinou lidí splňující daná kritéria, a měli určit zda hlasitost testovacího signálu vnímají jako sejnou, vyšší či nižší. Jak bylo zjištěno tak lidský sluch nejenom že nevnímá všechny frekvence o stejné ampitudě stejnou hlasitosti, ale rozpětí citlivosti našeho sluchu se mění s měnící se amplitudou.
Jinými slovy určité části frekvenčního spektra (basy - středy - výšky) budeme vnímat hlasitěji či slaběji než ostatní i když všechny frekvence budou mít stejnou amplitudu. Jakmile se amplituda bude zvyšovat či snižovat náš sluch bude tyto frekvence vnímat s rozdílnou hlasitostí. Pokud například budeme poslouchat hudbu na svém sound systému a zvýšíme hlasitost, pak budeme vnímat basy a výšky hlasitěji zatímco středové pásmo frekvencí budeme vnímat jako ustupující či nevýrazné.
Pro lepší porozumění a pochopení proč tomu tak je nám pomůže právě Fletcher-Munson graf který nám znázorňuje rozdíl potřebný k tomu aby lidský sluch vnímal všechny frekvence se stejnou hlasitostí. V dnešní době se používají již poněkud přesnější Equal-Loudnes Conturs jelikož za dobu od prvního uvedení Fletcher-Munson grafu proběhlo mnoho dalších testů s testovanými subjekty, ale i tak jsou tyto křivky stále označovány jak Fletcher-Munson.
Fletcher-Munson Curve
Pro vysvětlení by jsem se ještě v krátkosti vrátil k testům. Jako výchozí jednotka byla určena frekvence 1000 Hz, kde 0 Phons bylo určeno jako 0dB tedy práh sluchu. Jelikož 1000Hz je referenční frekvence pak 110 Phons na 1000 Hz bude odpovídat 110 dB. Jak již však víme sluch nevnímá všechny frekvence se stejnou hlasitostí a proto 110 dB na 30Hz bude odpovídat hodnotě pouze 90 Phons. Proto jednotka Phon nemůže být použita pro měření vztahu mezi zvuky s rozdílnou hlasitostí pro tato meřeni se použivá stupnice s jednotkami Sones.
Jak je vidět z grafu, náš sluch je díky evoluci nejvice citlivý ve středním pásmu, tedy v oblasti rozsahu lidského hlasu. Opět es vrátíme k poslechu hudby na našem sound systému. Pokud budeme poslouchat hudbu při nízké hlasitosti, pak nejvýraznější z celého pásma budou právě středové frekvence. Nízké a vysoké frekvence pak budou nevýrazné. Občas se setkáme s funkcí "Bass Boost" zejména u auto rádií. Tato funkce není určena pro "Blast Bass",
ale je to v podstatě dá se říci EQ založený na Munson-Fletcher křivce pro zesílení nízkých a vysokých frekvencí pro vyvážený poslech při nízké hlasitosti.
Pokud pominu akustiku a další faktory pak má při mixingu na naše rozhodování velký vliv právě hlasitost našeho monitorovacího systému. Pokud monitorujeme na velmi nízké úrovni pak budeme vnímat jako nejhlasitější právě středové pásmo a výsledkem pak bude neúměrná kompenzace (zesílení) nízkých a vysokých frekvencí. Pokud je náš monitorovací level velmi hlasitý pak se naše rozhodování o kompenzaci zaměří na střední pásmo. Pokud se podíváme na Equal-Sound Conture pak nám bude dávat větší smysl doporučovaná hladina mezi 80-85 dB SPL.
V této hladině vnímá lidský sluch nejvíce vyváženě. Tuto hladinu lze změřit SPL metry které je možné zakoupit buď jako hardware v prodejnách hudebních nástrojů nebo jako software pro mobilní zařízení a to jak placené či zdarma. Pak již nezbývá nic jiného než spustit pink noise a zesilovat hlasitost až do požadované hodnoty (např. 83 dB SPL) a tuto pozici buď uložit, pokud nám to ovladač monitorů umožňuje, či si tuto pozici označit na mixu nebo zvukové kartě. Pokud budeme potřebovat zesílit poslech určité pasáže návrat na základní poslechovou hladinu bude věcí okamžiku.
Na tomto grafu je obrácený průběh s hladinou 80 dB SPL na 1000Hz. Takto bude náš sluch vnímat hlasitost signálu s konstantní amplitudou při průběhu frekvenčním spektrem.
uspesne jsem takovou pouzil pro nastaveni zisku zesilovacu v monitorech 