S fází je to takhle - zvuk, kterej nahráváš je zápis nějakýho vlnění vzduchu. Pro zjednodušení si představ, jak pracuje reproduktor. Cívka pohybuje membránou a ta v cyklech, odpovídajících frekvenci zvuku, tlačí před sebou vzduch, kterej ti pak rozechvívá membránu v uchu. Když máš ve stereu protifázi, tak to znamená, že membrána jednoho reproduktoru v tu chvíli jde dopředu a tlačí vzduch a membrána druhýho reproduktoru jde dozadu a vzduch "nasává". Když stereo signál zmoníš, tak vlastně sčítáš pohyby těch membrán, takže dopředu a dozadu dá dohromady žádnej pohyb a membrána v tu chvíli stojí a nevydává žádnej zvuk. Proto ten signál jakoby zmizel...
Phase invert ti vlastně otočí to, kdy jde membrána dopředu a kdy dozadu, proto to hraje jako stejně, pokud otočíš celej signál. Pokud by jsi ale takhle otočil jenom jednu stranu sterea, tak po přepnutí do mono by bylo výsledkem ticho.
Skoro každá elektronická nahrávka, když ji projedeš analyzérem, tak v určitý míře ukáže antiphase. Takže se toho nemusíš úplně bát. Jde jen o to, aby hlavní část tý nahrávky byla ve správný fázi. Problémem jsou většinou jenom efektovaný zvuky v "širokým" stereu, se kterejma se budeš muset naučit šetřit. Nebo si řekneš, že děláš prostě ve stereu a nebudeš to řešit, třeba to tak chceš, co já vím...
Vychytávání fází je hrozná pakárna, obzvláš? děsná je v případě, že nahráváš jeden zdroj více různě umístěnejma mikrofonama. Nevím, co přesně fázový problémy způsobuje v tvojí hudbě, ale tipuju nějaký plochy, který zní báječně prostorově, protože jsou prohnaný stereo phaserem a zní pět metrů vedle beden na každý straně
Důležitý je, abys měl v centru ve správný fázi kopák, basu, sólovej vokál a tak. Prostě to, co dělá písničku písničkou. Efekty v protifázi tě zas tolik trápit nemusí...
Saša