Z těch "tvrdších" tu už padlo co bych sám zmínil (NiN, TypeONegat, Sepul)
Co se týče referenčních nahrávek tak (nemyslím teď jen a pouze zvukovou stránku, ale i produkci toho zvuku
Vždycky když slyším nějakou nahrávku starou cca 10 let a víc a říkám si " a to jsem si tehdy myslel jak to tlačí" a pak si poslechnu něco dnešního tak si říkám-to už snad fakt dál ale NEJDE. Alespoň s 16 bit cd nosičema a přehrávačema na kterých to poslouchá 99,99999% populace... Ty nový Iron Maiden - to je v tomhle směru zajímavý počin, údajně to hraje opravdu méně nahlas než jejich poslední album (tak třeba díky tomu některý jejich fanoušci začnou zase používat volume ovladač ha!)
Zmínil bych jedno abum Aerosmith (sorry, zase ne nic heavy...) jmenuje se nějak "Honkin on Bobo" je cca 4 roky starý a jsou to covery starejch-velmi starejch bluesovejch věcí. Krásně natočený (což je dost subjektivní pocit). Pro mne je to úplná úleva poslechnout si jak ve stereu hrajou kytary dvě a ne jedna co je "rozhozená" delayem nebo jsou to udělaný z jedný stopy v Melodyne dvě a více a pod...
Nějak mne poslední dobou z těch natlačenejch kytar začala bolet hlava
PS- zmiňujete tu nu-metalovou nebo neopunkovou generaci US kapel z MTV. To mne překvapujete-já už pár let MTV neviděl-teda pokaždý když jo, tak tam byla nělaká reality píčovina a nabyl jsem dojmu, že na MTV se už hudba nevysílá....
Jinak je taky dobrý, jak v US před lety začali nazývat ty Offspringy GreenDaye a jejich děti NeoPunkem. Pamatuju si, že tak se na začátku 80. let začaly škatulkovat anglický kapely jako G.B.H. nebo Exploited - jo a to byl referenční zvuk - dvacátásedmá kopie na kazetě Sony HF90 přehraná na dvojčeti s vychýlenejma hlavama




