Právě jsem se vrátil z koncertu Jarre Oxygene co byl v O2 Areně. Pocity mám smíšené. Opravdu to mělo starý analogový zvuk a když Jean hrál, dělal i drobné chyby, bylo slyšet, že je to live. Jenomže, on hrál hodně málo. Většinu času spíš jel ten jeho doprovod a Jean se soustředil akorát na pouštění efektů, případně tajtrdlíkoval u nějakého pitch-shift nebo cutoff a dělal, že je to jako hrozně složité, zbytek jel sám od sebe. Je fakt, že v jednu chvíli dával v té jedné skladbě melodii přes pitch-kolečko, ale neznělo to kdovíjak úžasně, stejně jako ten theremin to bylo všechno kakofonní až běda. Ale takový je charakter těch skladeb a slyšet to naživo mě jen spíš utvrdilo v tom, že to není tak úžasné, ale je nutné to slyšet z těch mašin. Hlavní věc, co mě zklamala bylo, že Jarre hrál na keyboard jen tak v 10% koncertu.
Jinak jsem od Oxygene nečekal super hyper zvuk a nedočkal jsem se ho, ale překvapilo mě, že to nebylo tak zlé, ačkoliv O2 Arena nepřispěla k dobru. Nakonec přímo u pódia to alespoň bylo lepší, nějaké celkem slušné bedny připojené TRS kabely člověku mlátily přímo do hlavy, slušný. Jen mě mrzí, že jsem si nepodal s Jeanem ruku, bylo to o 10 cm
Ale co, zase se z něj neposeru
Celkově je to prostě vzpomínkové turné no, nelze čekat zázraky, je to přehlídka těch synthů, které ale bohužel Jean už u nás v Praze neovládal tak sběsile jako kdysi, bylo vidět, že se zbytečně nenamáhá a rozjede se jen, když sám chce. Tak je mu 60 no...
