ale ne, já se za umělce nepovažuju. ale zároveň se nepovažuju za rodinnýho nebo svatebního fotografa (už foťák často ani nezapnu, když ho mám někde s sebou).

ale neplatí to ani tak moc obecně - situace se pořád vyvíjí. hodně chlapců, pánů, ale i slečen a žen bere fotoaparát do rukou s ambicemi. z aktu (a pokusů o něj) se stalo něco už pomalu tak rozšířeného, jako je ta rodinná fotografie právě. a někteří, kteří si budují jméno jsou zároveň i těmi svatebními fotografy. za někřesťanské peníze samozřejmě... je to takový podobný, jako telenovely u renomovanejch a váženejch herců (se ty hypotéky samy nezaplatí, slýchám nejčastěji). to že jsem to nasměroval právě sem není náhoda. chci tím říct, že ta doba se fakt řítí v tom mainstreamovým uvažování do čím dál větší komerční řiti. nedávno jsem slyšel na svou adresu: "a to si za to nebereš peníze? takovejch hodin a zadarmo, to by mě nebavilo...".

To chápu, já na tom taky nikdy nic nevydělal, je to hobby. To je jako by se příležitostnýho víkendovýho rybáře ptali, zda ty ryby co chytí prodává a kolik mu to hodí. Mě se zase jedna holčina ptala, jak dlouho to dělám? Říkám zhruba 30 produkci, od 4 let jsem chodil do klavíru. Hm, a to máš jen 50 subs na YouTube jo? No víš, v tý době nebyl internet, ani PC vlastně, ani hudební programy, muziku jsem dělal v Atari Basicu Je fakt, že když to začlo, ty sítě a spol. tak jsem řešil jiný věci, takže mi ujel vlak. Ale neberu to jako tragédii, uvidím co jsem jako třiačtyřicátník schopen v tomhle směru a pokud nic, tak si katanu břichem prohánět nebudu

jenže jakej by byl rozdíl, kdybys měl na youtube 500, 5.000 nebo 50.000 subs (kromě těch pár drobnejch, co by ti pak už možná při těch vyšších číslech někde cinkly)? co ti to dá?
nic ti imho neujelo, nenech se zmást. mně to trochu přijde jako pohádka, když někdo věří na tyhle chiméry

Když voni se mi klucí u píva smějou Hele mě je to jasný, nedá to člověku nic. Jen mu to vezme čas, energii a chuť, to už jsem si zkusil. Jsou však stále některý důvody, který pro to hovoří. Třeba, když se chceš dostat na žánrově blízkej label. No name projekty bez trochy tý hajpový šťávy v tomhle smyslu moc neberou a to ani ty malý pro die hard fans. Muzika na demu by měla bejt jejich primárním měřítkem, ale už dávno není prioritou. U majors vůbec ne a u těch specializovaných se myslim tahle rovina taky ztrácí, protože - a jsme u toho oklikou zpátky - doba je zlá a snažší je sázet na (PR)ověřenější koně. Nemluvím tedy o extra pidi netlabelech.

Očekávám otázku a proč to posílat někam, ale tuším sám si navrhoval a prostě to tak mam odjakživa. Ve 20 jsem si dělal seznam oblíbených labelů, první demo / EP jsem udělal na CD ve sto kusech a pěkně poctivě posílal poštou do Anglie, Německa i USA. A myslim si, že tenhle model má něco do sebe - vlastně si to myslí i takový velikáni jako Spotify apod. Jen možná bude potřeba jedna deska na vlastní triko než se trošku otevřou dveře alespoň k nějakýmu malýmu naprosto bezvýznamnýmu lejblíčku

nene, teď už jsem bez připomínek. já se pohyboval pouze v těch nejokrajovějších mikrolabelech, kde to bylo spíš komunitně/přátelsky laděný, než že by šlo o nějakou selekci koňů ve stáji a nějakej kalkul vzhledem ke komerční stránce. pravej a čistej amaterismus a bylo to celkem fajn, ale bylo to ještě mládí. dneska už bych to asi taky chtěl vidět kolem sebe trochu propracovanější.

držím palce ať se záměr vydaří a hlavně, ať ti to i nadále dělá radost. přecejen jsme všichni tak trochu pacienti a naše duše potřebujou nějakou tu terapeutickou udržovací činnost, abychom z toho světa kolem nás nadobro nezblbli

Yogi, v neděli jsem si poslechl nějaké tvoje skladby a líbili se mně,. Fajn jsou i ty starší, kde používáš akustické nástroje. Vždycly jsem si poslechl jednu skladbu z každé desky co máš na Bandcampu.

Možná problémem tohoto žánru je zpěv. Já myslím, že když chceš skládat aspoň většinou instrumentální hudbu, tak musíš být sakra dobrý skladatel.

Nevím jestli ten tvůj žánr má tak málo posluchačů, to já neumím posoudit, že tě aspoň podle tebe málo lidí sleduje.
Na druhou stranu se pohybuju nějaký ten rok na Youtube a taky nevím co dělat abych měl víc subscribes.
Jenom pro příklad, nějaká Týnuš Třešničková dala na Youtube, že dostala tričko a šminky a do hodiny měla tisíce shlédnutí.
Taky asi nikdo nevíme, jak a jaké fungují algoritmy na sockách.
Já jsem teďka povolil reklamy na svých videích, třeba mě bude Youtube víc nabízet.

Yogi škoda, že jsme každý z druhého konce republiky, Kdysme bydllei blíž, tak bych se pokusil o spolupráci.

Pánové mějte se a třeba ještě do tohoto vlákna něco napíšu.

Tony, díky za feedback. Zpěv by to určitě dostal na jinej level. Taky, když jsem spolupracoval s Janou Fabiánovou, tak to šlo hodně nahoru. Jen to je pak hodně jinde celá ta muzika a většinou pak nezbývá tolik prostoru právě pro nástroje, musí se selektovat, umírnit v mixu a tak trochu jet druhý housle, který podrží vokál a to mě moc nebaví (byť výsledek je fajn a líbí se mi, ale ta tvorba mě nebere tolik). To, že nejsem sakra dobrý skladatel si v rámci sebereflexe umím přiznat, au auvej bolí to Ale i tak, jak píšeš. Čísla dělaj úplně jiný věci - šminky, legrácky, křeček na kole a podobně.

Plus ta kombinace žánrů je za zenitem, menšinová, málo vyhledávaná. Pomalá a často potichá hudba netáhne tolik, frčí spíš rychle, tvrdě, hlasitě. Dost umělců a muzikantů, který sleduju (hlavně z oblasti jazzu u nás), taky nemaj žádný čísla. Třeba takový majstři jako jsou Zabelov Group, nádherná moderní elektronicko jazzová hudba - muzikanti non plus ultra, který hrajou na ČRO Jazz prakticky denně, tak na Spotify maji minimum posluchačů měsíčně, na FB cca tisícovku fans a na YouTube asi 160 subscribers. Miluju tu jejich muziku a čísla u nich jsou mi ukradený, ale vnitřně si říkám, že by to zasloužilo jinej humbuk. Třeba na YouTube maj i moc pěkný videoklipy.

Prostě omezenej segment posluchačů. Nicméně ve světě je běžný, že i ty umělci s "menšinovým žánrem" maj diametrálně jiný čísla (typicky kdybych srovnal Zabelov Group a podobně leftfieldový jazz trio GoGo Penguin). Podle mě jsou totiž o fous dál nejen ve zvuku, muzikálně, ale hlavně v PR. Oslovují větší trh a to jak lokálně pokud jsou to třeba Britové / Němci / Američani, tak se jim daří tlačit i ven. U nás se podle mě hodně uzavíráme do těch svých regionálních vod a ven se nikdo tolik necpe. Třeba hiphopovým umělcům to stačí, je to už prakticky mainstream žánr a zároveň díky textům v češtině je regionální cílovka daná (až na výjimky).

Mam to stejne jako ty. Kdyz uz tvorim, tak si chci udelat vlastni kompozici, vlastni zvuk a idealne i vlastni synth programing. Zpev me nebavi, ale dobre umisteny sampl je pro me v pohode. Takze z toho uhlu pohledu je preci otevreny trh celeho sveta. Zadne jazykove omezeni (max anglicky text, kteremu rozumi skoro vsichni).

No abych napsal neco konkretniho, tak z meho pohledu je to hlavne o pravidelne kvalitni a poctive tvorbe, kterou tlacis maximalnim moznym poctem kanalu (twitter, facebook, tiktok, reddit, youtube, atd.) k co mozna nejvhodnejsi cilove skupine (spravne otagovane). Kdyz tohle vydrzis nekolik let, tak ty posluchace rozhodne naberes. A nejenom posluchace ale ruzne djs a lidi co to posunou dal protze se jim to libi. Dalsi zpusob jak to trochu roztocit (a v tvem pripade by to urcite fungovalo) je cc licence treba jenom pro nektete skladby. Me se treba stalo ze mi nekdo ze statu dal do sveho videa mou cc skladbu a ono to nabralo par desitek tisic shlednuti. No a par lidi ta hudba zaujala natolik ze si sami zacali vyhledavat.

To jsou moc pěkný postřehy a určitě dobrý pointy. Souhlas s tím, že instrumentální hudba má své nevýhody, ale i výhody právě třeba v tom, že ji rozumí stejně Čech, Anglán, Ind nebo i Japonec, nemá hranice.

A s tou konzistencí, pravidelností postů a 360 stupňovým kobercovým náletem napříč kanálama taky souhlas - to je mantra i u klasickýho online marketingu webů, online služeb a eshopů. Tomu, kdo se pohybuje v dané muzice nebo poslouchá takovej žánr, pak vidí interpreta na Google, Twitteru, FB, SoundCloudu, YouTube nebo i tom TikToku a může se budovat lepší vztah, větší chuť začít sledovat. Přeci jen jedním trackem se zrovna nemusí trefit úplně 100% na notu posluchače, ale jiným zas jo a pak už se to nějak zprůměruje a může být chuť sledovat vyšší.

Pravdou je, že tvořit obsah na všechny ty kanály je dost náročný a tvořit tam kvalitní obsah, vizuálně atraktivní, zajímavej a přitom stále konzistentní, to je pro mistry a hlavně lidi, co se tím žíví. Každopádně souhlas, tu konzistenci a čas čtu a slýchávám často v různých odborných artist promo článcích a podcastech. Hashtagy jsou kapitola sama pro sebe. Jak píšeš, je potřeba správně volit, hlídat si ty aktuální, zase konzistentně používat ty, který popisujou co člověk dělá reálně, ale občas je super svézt se trochu na vlně nějakýho aktuálního tématu nebo něčeho, co se objeví v obsahu ojediněle.

Co se týče Creative Commons, já pod tím vydal svoje první EP a subjektivně mi to v dané době pomohlo. Ale podle mě to bylo právě tou dobou. Končila sláva CD, streaming ještě nebyl a lidi měli výrazně větší tendence muziku krást a všemožně pokoutně shánět prakticky cokoliv. Tam se to trefilo a myslím, že pomohlo. Má to ovšem i odvrácenou stránku. A sice, že dané EP nemohu dát na Spotify a podobný streamy, protože prostě CC neberou. A dneska je podle mě sláva netlabelů a CC trochu pasé právě s ohledem na Spotify. Lidi si tu muzikou mohou poslechnou tam, na Bandcampu i jinde zdarma, takže je to tak nepálí. A umělci zas spíš chtěj bejt na Spotify než na Jamendu si myslím nebo je to alespoň můj případ. A to pominu úplně OSA, protože to bych tady nerad rozpoutal nějakou velkou flame war

jj správně, protože osa je dráždivostí dost blízko hmyzu jménem vosa

Nebudu komentovat, to by bylo na samostatné a určitě velmi zajímavé téma.

uz tu historicky jsou souvisejici temata, klidne tam navaz...
ruzne/ako-ochranit-song-t16835.html
ruzne/spotify-deezer-atd-t21339.html
ruzne/zavira-a-tresta-se-megaupload-a-s ... 12-45.html

btw. je sranda cist si po letech ty cancy (mam na mysli hlavne ty vlastni)

Dobře možná jsem to nedomyslel s tou instrumentální hudbou do konce, ale na tom že když skládáš instrumentálku, tak musíš být výborný skladatel, na tom trvám.

Když chceš mít hudbu na všech těch sítích, tak kde na to brát čas? Na to by bylo třeba přinejmenším asistenta a nebo spíš tým.
A jsme zase u toho, jak to zaplatit?

Kdysi se vyjádřil v jiném vlákně k propagaci Oxygen. Říkal něco v tom smyslu, že stejný čas co věnuješ produkci bys měl věnovat i propagaci.
Na tom něco podle mě je.
Na druhou stranu, kde čas brát?

já se snažím mluvit s muzikanty a vůbec s lidmi i osobně a nebo si apoň zavolat, protože si chci před nimi ještě párkrát zahrát.
Nespoléhám jenom na sítě.
Ze sítí se věnuju FCB a YTB a přemýšlím, že bych rozjel Instáč a možná Spotify.

Vůbec s instrumentálkami je obecně potíž . Ocení to jen pár fajnšmekrů a konec pokud nejsi zrovna Oldfield. Moje zkušenost je že se prosadíš zprvu nějakou agresivní podotýkám nazpívanou věcí, což byl třeba hit naší skupiny a během půl roku jsme měli na YouTube bezmála 6000 návštěv a to i cizích, kteří nerozuměli česky. Nestalo se však dál vůbec nic. Když se ti nechce do zpěvu, povolej někoho jiného. I to je řešení. Ale teď se zcela vrátím na začátek: Proč to vlastně chceš? Našich 6000 návštěv nás neovlivnilo naprosto nijak. I kdyby jich bylo na tvém místě třeba 10000. Co bys pak dělal potom? Hladil si své ego? Myslím že se snažíš jít nesprávnou cestou. Čeho chceš vlastně dosáhnout?

biscuit: Díky za linky, mrknu na to. Třeba budu mít i něco konstruktivního do diskuze

tony: Jak jsem psal, souhlas do určité míry. Znám však i pár lidí, co nemaj prakticky žádný hudební vzdělání a přitom tvoří zajímavou muziku. Umění nemusí být úplně o znalosti not, stupnic, akordů a intervalů, přesto se s tím dá dostat na slušnou úroveň (v elektronice nebo třeba drone ambientu často není not potřeba skoro vůbec). Někdo má dar od pánaboha a tomu tam prostě padaj zajímavý a smysluplný harmonie tak nějak přirozeně. Někdy je v jednoduchosti síla (viz Ringo Star a jeho bubenické minimum). Na druhý straně pak jsou přeškolený, extrémně vzdělaný muzikanti, který nikdy nikam neprorazí, protože je to zároveň jejich limitací. Lidi nejsou schopni jejich díla konzumovat natož pochopit nebo si je užít. Ale to je asi taky na jiný téma.

Naprostej souhlas s tím, že stejnej díl co člověk dá do tvorby, by měl věnovat i propagaci. To je mantra známá z obsahového marketingu, ale i obecně. A docela nahrávka pro můj pohled. Kde vzít čas? Pokud jsem producent, tak dotvořím dílo a nejdu hned mastit další, ale nějakej čas místo tvorby můžu věnovat PR toho díla (fuj to je vošklivej termín). Jinak Instagram doporučuju asi víc než Facebook, ten už je mrtvej - jediný co na něm funguje jsou skupiny a to ty muzikantský, to je fajn. Na Spotify je potřeba distribuce nebo label, což je taky kapitola na samostatný vlákno.

greyhound: Jasně, je to minoritní věc. Já to mám rád odjakživa. Ale podle mě lidi, co poslouchaj elektroniku s tím nemaj žádnej problém - konkrétně techno, trance, ambient, dubstep, dnb (je fakt, že dříve, dneska se tam serou ty líbivý vokálky dost, ale stejně vzniká tuna instros)... Podobně to nevadí u těch věcí co baví mě jako je chillout, lounge, triphop, abstraktní hiphop, nujazz, acidjazz. Jinak poctivý řemeslo jako jazz a funk taky má podle mě půl na půl interprety a kapely čistě instrumentální a část vokálních. Takový GoGo Penguin jsou celkem přístupnej až taneční jazz a maj na FB 67 tisíc fans, IG 28 tisíc, Twitter 11 tisíc a YouTube 41 tisíc subs. Jasně, technicky / hudebně to je jinej level, hodně hrajou živě a maj ... skvělý PR a silnej label za sebou.

Proč je asi nejtěžší otázka, ale zároveň vlastně snadná. Ve 2020 jsem si takhle sám vydal EP - bylo sice subjektivně technicky i muzikantsky výrazně slabší než to co jsem dokončil teď a přesto jsem čekal něco, alespoň něco a nestalo se vůbec nic. Nedal jsem tomu žádnou péči. Chci se s každou další tvorbou a deskou zlepšovat, posouvat a chci dělat to hobby poctivě tak, aby mělo pro mě vnitřně smysl. A vzhledem k tomu, že nejsem live projekt a na živý hraní s kapelou nemám už sílu ani kapacitu ani chuť, tak jedinou možností jak dostat na tu muziku zpětnou vazbu je tohle. A může to bejt feedback v podobě recenze, ohlasu fanouška, kritiky, radosti, zlepšení nálady v práci, cokoliv. Hlavně ne ticho. Nepotřebuju big crowd, ale nechci ani totální ticho. A pokud to řešit nebudu, tak to ticho bude hodně pod 0.00 dB

Druhá věc je pak už zmíněný nastavení hlavy asi, nějaký ambice, možná testosteron, to já nevim. Něco mě prostě žene ve všem co dělám přes čísla (hodně to bylo znát ve sportu). Pak tam bude určitě frustrace z doby, kdy nebyl internet a já jsem si "vydával" věci v počtu 1-5 ks rozdaných kamarádům s tím, že dál a jinak to prostě nejde. A najednou je tu doba, kdy člověk může, kdy to lze. Dosah najednou nemusí být 5, ale 50, možná 500 a možná taky 5000 - asi tam bude i nějakej podíl experimentu a zvědavosti. Tím, že jsem marketér profesně, tak mě to zajímá a určitě mě to může profesně i obohatit do mojí práce. Jak jsem psal už dříve tady - já jsem souhrou mnoha okolností těžkej případ v tomhle směru