Koncert začal trošku nevýrazným půlhodinovým blokem dvou "předskokanů" - perkusisty doprovodné skupiny DCD a ruského "multiintsrumentalisty" Nadishany. Velice zručný a virtuozní perkusista obsluhoval 3 hang drumy (občas i tamburinu) a Nadishana k tomu hrál na flétnu, duduk (?) a brumle. Nebylo to špatné, ale nijak strhující a říkal jsem si místy , že snad i trochu zbytečné ...
Pak následovala půlhodinová přestávka, během níž technici dlouze a opakovaně kontrolovali jestli všechny nástroje hrají (to předtím neměli zvukovou zkoušku ?

Pak se konečně setmělo a nastoupili DCD: dvoje klávesy po stranách (z nichž jedna klávesistka a zpěvačka zároveň), baskytara, bicí a perkuse.
Od prvních okamžiků se mísily dva pocity: pocit nadšení a euforie s pocitem, že zvukařem je (bohužel !!!) nějaký totálně nahluchlý rocker. Zvuk byl přepáleně hlasitý (ještě že jsem si vzal špunty do uší) a vokály trošku rozmazané jako někde ze sklepení (taky místy až bolestivě hlasité - obzvláště Perry) s občasnými přehlceními a distorzemi ve středech. To bohužel provázelo koncert od začátku do konce ...
Ale hudba a atmosféra to naštěstí většinou převážily. Ve skladbách se vokálně střídali Brendan Perry a Lisa Gerrard. Skladby byly většinou nové - z nového alba Anastazia.
Provedení scény bylo relativně jednoduché - standardní decentní světelné efekty za speciálním strukturovaným závěsem za hudebníky + skoro permanentní kouř po stranách. Občas jsem si říkal že je trochu škoda, že to nepojali trošku monumentálněji a efektněji (projekce apod.)
Magie nastala, když přišly staré skladby jako Sanvean (uff

Koncert skončil po jedenácté hodině večer (samotný DCD koncert tak trval přes dvě hodiny bez přestávky).
Bylo to celkově úžasné setkání s legendou - jenom zvukař by zasloužil pár na holou a za uši (a okamžitou výměnu


Zvláštní že nikde (ani na netu jsem nenašel) nejsou uvedena jména členů doprovodné kapely ...


