ja by som ton B/H označil proste číslom 212 a hotovo.. označenie B by som priradil Hnedénu tonu (Brown Note) a tu v našich CS končinách by to bolo to H (Hnedý Tón), možno by som ho konečne našiel v pianorole..

nuendo píše:nooo... verim ze vacsine ludi na tomto fore by bolo jedno aj keby zrusili noty uplne

Tak ja z not hraju dost, ale je mi fuk, jestli se tomu rika B nebo H, nota to bude furt stejna

Pytkin: jo, s azerty jsem se jednou musel potykat na letisti v Parizi a myslel jsem, ze tu klavesnici rozflakam Tecka se shiftem je ta nejvetsi zhovadilost!

A co takhle sjednotit i ladění, když už se to nějak rozjíždí? já vím - není to úplně stejné, ale tyhle žabomyší návrhy fakt nechápu.... kdo chce pracovat napříč světadíly, tak ať se ty odlišnosti naučí; ono jich zase není tolik, aby se z toho všichni ti kecálisti nepotento...

P.

No nevím jak ty a já nemám uplně tu fixovanou představu kde je ještě B a kde je H - jestli v Německu nebo ve Francii apod je tak nebo jinak (když například domlouvám ladění nového nástroje apod.) Takže v mé praxi mě to občas přináší komunikační zádrhele a musíme si to ujasnit a být si jistí že myslíme to samé ..

hehe... odkedy som si ako maly uvedomil ze stupnica je A B C D E F G tak pouzivam B. Mam rad ked veci maju jednoduchu logiku.

Koho a proč vlastně napadlo místo B to nazvat H ?

A na Has dur stupnici se zapomělo.

Nebo na O dur ...

... a keď jamujeme s romákmi, aj tak je všetko vo Fas dur..

Zdravím všechny fonoamatéry

Já jsem jednoznačně pro. Ona totiž hudební abeceda začíná také "A": A-B-C-D-E-F-G Ano, přirozená stupnice moll. Vidíte tam někdo "H" ? Se zmatky s anglosazkou nomeklaturou se setkává úplně každý, kdo si otevřel nějaké materiály v angličtině.

S příspěvkem někoho vezdejšího o tom, že kdo z not nehraje a jen o nich vede řeči nelze v této souvislosti už vůbec souhlasit, protože nota "B" (chcete-li) "H" leží v osnově na třetí lince a tečka Takže spíš, když se o notách mluví, tak teprve nastává problém. Hlavně když posunujete, transponujete, hledáte harmonické funkce, tene atd...

Cubase 7 už nabízí přepínat mezi "B" a "H" nomenklaturou, například.

Apropos, Emile, Emile, nevzdávej se tak snadno!

Carpe diem!

kto by NAHODOU nevedel o co vlastne ide a jak vlastne vzniklo "H" tak trocha teorie:

Dva různé názvy jednoho tónu

Durová diatonická stupnice nelze vytvořit bez tritonu t.j intervalu tří celých tónu. (f-h nebo h-f) Tento disonantní interval vyvolával v posluchačích silný pocit nelibosti. Hudebnici se mu vyhýbali jako tak zvanému „diabolus in musica“ a obcházeli ho, nebo nahrazovali dle potřeby pomocným půltónem. Tomuto tonu se proti všem předpokladům nedostalo jiného jména, ale jen se později změnil jeho tvar při psaní. Pro diatonické b se stanovil tvar hranatý (tzv. b quadratum) a pro chromatické b tvar kulatý (b rotundum)

Později se obcházel tritonus diabolicus i tak, ze se zvýšil pomocným půltónem 4. tón (f na fis). Půltónové poměry se zaváděly časem i tam, kde nebyla nutnost obcházet triton, dělo se tak z melodických důvodů. Při nutnosti měnit o půltón výšku různých tonu se použily oba tvary písmene b (oválné i hranaté) a tyto značky se kladly před příslušné tony – to dalo zaklad dnešním posuvkám.

Rotundum platilo jako snižovací znaménko a quadratum zvyšovalo. Důsledkem rychlého psaní se ve 13. století quadratum vyskytovalo již jako dnešní tvar odrážky a křížku # (v 17. století pak vzniká chromatická stupnice a používá se předznamenání).

Problém nastal v Německu, kde se místo zvyšovacího znaménka používalo malé tiskací h (jakoby švabachem) a pokud se vyskytlo před tónem B, znamenalo to, že jde o b quadratum – tedy naše dnešní přirozené H. V 16. století zatlačilo toto předsunuté h název tónu B, vzniká tedy tón H a pro b rotundum – tedy sníženy diatonicky 7. tón se ponechalo jen B. Dnešní naše Hes. Zdá se to logické, vzhledem k jasnému odlišeni dvou různých tónů stejného jména a proto použili další písmeno následující v abecedě po G, a to bylo H. To však způsobilo zmatek, protože na chromatické tóny se původně pohlíželo jako na tóny odvozené od základního tónu, k nimž se pouze přidala koncovka, proto i b rotundum bylo jen odvozeným tónem, ale německé názvosloví pro něj ponechalo nesprávný název – samotné B.

V té době dokonce vycházely různé spisy pojednávající o nevhodnosti a nepotřebnosti označení „H“ v hudební abecedě. Bohužel toto nesmyslné označeni přetrvalo v Německu, v Čechách, Polsku a Maďarsku a zemích bývalé Jugoslávie… a pro snížené H se používá tón B namísto logičtějšího Hes. A na druhou stranu – pokud snad tón Hes používáme, pro zachovaní smysluplnosti německého modelu, zcela bezdůvodně tak vypouštíme písmeno B z původního a pořadí abecedního označení, z nichž právě prvních sedm písmen abecedy bylo už v 10. století zvoleno pro názvy základních diatonických tónů.

Jelikož celý zbytek světa používá pro 7. tón název B (a pro snížený 7. tón pak Bb), vznikají nesrovnalosti a nedorozumění v akordových značkách.

zdroj: http://www.saxik.com


mne ako bubenikovy je to fakt suma-fuck, inak sa priklanam k historicky zazitemu B - H (tak ako vacsina hudobnikov v mojom okoli) aj ked asi logickejsie by bolo Bb - B

... a keď jamujeme s romákmi, aj tak je všetko vo Fas dur..

A vyjimecne i Adur. Kytarovy hmat Adur se hraje s F#

Ivo píše:No nevím jak ty a já nemám uplně tu fixovanou představu kde je ještě B a kde je H - jestli v Německu nebo ve Francii apod je tak nebo jinak (když například domlouvám ladění nového nástroje apod.) Takže v mé praxi mě to občas přináší komunikační zádrhele a musíme si to ujasnit a být si jistí že myslíme to samé ..

Jo - jako chápu, že to samozřejmě může být problém. Víceméně mě na celé té věci nadzvedlo pouze to "uzákonit"......to mi přijde asi nejabsurdnější.

P.

Tak ono kdy třeba Bachova mše H - moll měla být "bí - minr" tak nevívm, nevím.

vzdyt je to jasnej HOAX nikdo prece nehraje podle pismen, ale samozrejme not, kde je vse predepsano poctem krizku ci becek...