Chupacabra - Gut Reminiszenz

Vaše produkce a názory na ní, české a slovenské elektronické kapely a projekty
Uživatelský avatar
biscuit
Příspěvky: 8807
Registrován: 22 črc 2004 02:58

Příspěvek od biscuit » 15 lis 2006 21:01

no tak to si poslechni co namichal kdysi davno na ty svy aiwa vezi, to je neuveritelny ;)

Uživatelský avatar
Jindy
Příspěvky: 641
Registrován: 24 led 2006 13:28

Příspěvek od Jindy » 15 lis 2006 21:06

Přišla tma a potom si nic nepamatuji.
Náhle jsem procitnul, ale všechno bylo jiné, zpočátku zamlžené, snové.
Okolí bylo zamlžené, ale za chvíli jsem rozponal, že jsem v jakémsi podzemním nástupišti, kde skoro nikdo není, ale jezdí zde mnoho vozidel, po magnetických kolejích.
Okolí bylo převážně kovové, nebo tak alespoň vypadalo.
Zvláštní je, že vozidla po chvíli jízdy v nějakém tunelu zmizela z magnetického vodiče a vyjela ven na normální, čenou silnici a objevila se jim kola. Vše je tu podivné a vše je tu možné. Když jsem se vzpamatoval (což se v tomto světě stejně nedá říci), tak jsem se jakoby vzdušnou čarou přenesl, když jsem na to pomyslel, do městské části, s nízkými baráky, malými hnědými paneláky u silnice, kterým svítila klasicky žlutě okna.

Přišel jsem k jednomu vchodu do domu a ten se najednou proměnil v honosnější vchod, mnohem luxusnější. U vchodu stál najednou bodyguard a pozval mne dovnitř, že tohle je jistý druh reality-show. Když jsem přišel dovnitř, byla tam veranda u bazénu, na které bylo pár stolů a u nich pár lidí. Hráli tam nějakou tombolu či co. Za chvíli někdo z nich vyhrál dva psy, labradory. Jeden černý a druhý světlý. Ten člověk ke mně přišel a řekl, že mi jednoho psa dá, že je můj kamarád. Psa jsem potom párkrát pohladil a už ho od té doby neviděl.

Šel jsem na ubikace, dolů do sklepa. Byly to ohromně dlouhé chodby, jen jednopatrové, vykachličkované drobnými bílo-šedo-žlutými dlaždičkami. Přišel jsem do cely na konci té první nejdelší chodby. Chtěl jsem si uložit šaty a jít spát. Zjistil jsem náhle, že žádné šaty nemám a že mě vyhánějí všichni pryč. Snažil se mě chytit nějaký dozorčí, co byl velmi vysoký, statný a měl skoro holou hlavu.

To už jsem se ale naštěstí ocitl jinde. V úplně jiném městě. Všechno bylo jako z plastelíny, alegorické a někdy až bizardní, ale vše ve mně vyvolávalo dojem, že je to OK. Bydlel jsem náhle v domě u nějakého strýce nebo tety, všichni ale vypadali jako mrtvoly. Měli jsme havrana, který se rozsypal později na popel, který poletoval po domě.
Domy tam byly z černého, skoro plesnivého dřeva, ale drželo to pohromadě velmi dobře, nepáchlo. Rámy oken byli občas z bílých kostí, někdy jen záclona beze skla. Ale všude bylo živo. Dominantou městečka byl kostel. Opravdu temný kamenný kostel to byl. Byl šedivý a měl tvary Katedrály svatého Jiří na Vyšehradě. Před ním bylo nádvoří a uprostřed nádvoří byla kulatá zahrádka plná plevele a v ní rost strom. Ale každý kdo tu byl, měl dobrou náladu a vše bylo přese všechnu hrůzu příjemné.

Po rozpadnutí našeho havrana na prach jsem šel z domu pryč. Došel jsem k dolům u města, pod horami. V dole bylo mnoho těch vláčků na uhlí, ale co víc, bylo tam strašně moc kolejí do různých tunelů. Vše bylo dost malé, jako pro trpaslíky. Nicméně já byl tak malý jako ostatní obyvatelé a tak jsem chvíli šel po kolejích, přešel most nad menší propastí v jedné jeskyni a jak jdu po kolejích dál, tak koleje končí ve stěně, kde jsou zamčené dveře. Když jsem k těm dvěřím přišel, otevřeli se a já se najednou ocitnul na nádherné louce.

Po rozhlédnutím jsem uviděl, že louka stoupá do vysokého kopce. Den se proměnil v noc.
Všude ale svítilo příjemné, nazlátlé světlo, hlavně u země. Jakoby sama země zářila.
Vidění se mi zase změnilo, bylo to teď dost nepřehledné. Po klikatých cestách, které na sobě měli skvrny a měli krapet sépiové barvy, jsem došel k převisům, které popírali fyzikální zákony. Na těch jazycích/kokonech končila cesta, oni cestu rozdvojovali a viseli nad velkou propasí, nad nočním městem. Dole jsem viděl tu ulici s malými hnědými baráčky jako předtím. Slovy nelze popsat, jak ty jazyky/kokony na kterých končila/rozdvojovala se cesta, lákali k posezení. Šel jsem ale dále.
Opět jsem se objevil na louce, která stoupala do kopce. Vyšel jsem kopec a nahoře našel železnici. Z každé strany byl vchod do tunelu a tento kus železnice byl jediný odkrytý a mě zalévalo zapadající slunce. Potom mě srazil vlak a probudil jsem se.

Uživatelský avatar
biscuit
Příspěvky: 8807
Registrován: 22 črc 2004 02:58

Příspěvek od biscuit » 15 lis 2006 21:13

ja teda ocenuju, zes aspon zapracoval na ty cestine, v tom te jako nepoznavam...

Uživatelský avatar
fova
Příspěvky: 3941
Registrován: 21 říj 2004 14:52

Příspěvek od fova » 15 lis 2006 21:15

Hele Jindy, na to co jsi predvadel hudebne driv mi tohle prijde jako docela posun vpred. Zacal si chapat harmonii, ted by to mozna chtelo nejake akordy. Casem to bude zase lepsi. Kazdy nejak zacinal :-)

A co se tyce tech osobnich invektiv, tak tim si akorat vsechny nastves. Kdyz te nekdo urazi, tak je lepsi to ignorovat nebo mu odpovedet slusne. Utok vyplodi zase jen dalsi protiutok. Diskuze je ale o necem jinem.

Ricardo
Příspěvky: 116
Registrován: 29 črc 2002 11:19

Příspěvek od Ricardo » 16 lis 2006 10:20

?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?! achjoooo, proč se tu v 90% melou kecy OUT-OF-SUBJECT.

Odpovědět