jasne že můžeš analyticky poslouchat i svoji vlastní hudbu, problém je, že tam dochází ke kongnitivním a sluchovým zkreslením, hlavně v úrovni paměti, protože jsi skladbu slyšel možná tisíckrát, když si ji stavěl kámen po kameni, a to strašně ovlivňuje její vnímání. Proto to nejlepší co můžeš udělat je dát si dlouhou pauzu, odstup, ale ne jen pár dní, nebo týden, ale spíš měsíc... minimálně.
Nejlépe se to odhalí různými šumy a nechtěnými ruchy ze studia, kterých si při zpracování nahrávaného materiálu někdy prostě nevšimneš. Jsou to zvuky jako třeba klepání nohy kytaristy, které pokud je překryto bubnem tak ani nevadí, někdy to může být ale i jeho dech, zakašlání. U elektroniky to zas může být krátké celkové zkreslení v místech, kdy už to limiter, nebo jiný procesor nedává. Prostě ani za boha si toho nemusíš všimnout. Pak po měsíci si to pustíš, nebo v horším případě když už je to na desce, a říkáš si "tyve jak jsem to mohl neslyšet"?
Naštěstí jsou to takové pididetaily, že si toho nevšimne nikdo, nebo 99.999% posluchačů (jo, všichni čtyři

)