)Skupina N.O.C. Analogový Manifest
Skupina N.O.C. se chce vrátit ke kořenům a tvořit hudbu klasickým způsobem, tak, jak vznikaly nahrávky Black Sabbath, Beatles, Pink Floyd, Led Zeppelin a dalších legendárních skupin. Odmítá digitální technologie a zavazuje se používat pouze klasické dobové nástroje a lampové zesilovače. Plánuje nahrávat do jednopalcového nebo dvoupalcového magnetofonu, do 16 nebo 24 stop, míchat na klasickém pultu do půlpalcového magnetofonu a následně vylisovat gramofonovou desku. Proč?
Protože pokud chcete vytvořit dobrou hard-rockovou nahrávku, musíte použít analogovou nahrávací technologii.
Od konce sedmdesátých let došlo v hudbě k několika radikálním změnám: Začaly se používat tranzistorové zesilovače, posléze digitální simulace zvuku a nakonec nahrávání do harddisku. Postupně a nenápadně se změnila podstata hudby. Nová nahrávací technologie stvořila novou hudbu, nová hudba stvořila novou nahrávací technologii. To by tolik nevadilo, kdyby zůstala otevřená cesta i k tradiční nahrávací technologii. Ale dveře se pomalu zavírají. Studií, která jsou schopna pracovat s vícestopým magnetofonem a mixážním pultem, už mnoho nezbývá. Zavírají je nahrávací studia i sami hudebníci. Z pohodlnosti, z ekonomických důvodů, z nevědomosti. Digitální nahrávací technologie je levná, dostupná a má téměř nekonečné možnosti. V oblasti zvuku je schopna vytvořit téměř cokoliv: Rovnat rytmus, dolaďovat výšku tónu, jakkoliv stříhat, kopírovat, nekonečně vrstvit stopy, kontrolovat a doplňovat frekvenční spektrum, napodobovat jakékoliv zvuky. To vše je vhodné pro hudbu, kde chcete dosáhnout hodně čistého zvuku, například u klasiky, folku, popu. Dále tam, kde chcete dosáhnout co nejširšího zvukového spektra (metal) nebo tam, kde chcete využívat samply a různé umělé zvuky (techno, hip hop).
Ale hard-rock je prchavá nálada okamžiku a okamžik netrvá nikdy dlouho.
Pokud chcete nahrát klasický hard rock, jak ho definovaly skupiny začátku sedmdesátých let, je přesné digitální nahrávání doslova pohroma. Tento styl hudby totiž nepotřebuje ani čistotu nahrávky, ani široké zvukové spektrum, ani žádné samply. A nejen že je nepotřebuje, dokonce mu škodí. Především potřebuje přenést na hudební nosič ono teplé vrnění přebuzeného lampového zesilovače a živelnou nahodilost aktuálních lidských emocí. Spousta věcí v této hudbě je dílem náhody a nedokonalosti a právě v tom je její kouzlo. Hard-rock je prchavá nálada okamžiku a okamžik netrvá nikdy dlouho. Jakmile začnete při nahrávání zírat do monitoru počítače, už jste ztratili původní myšlenku, ani to nevíte. Nic není vzdálenější digitální technologii než nahodilost a nedokonalost. V počítači musí být vše přesně definováno. Vše musí být slyšet. To je jeden z mýtů moderního nahrávání. Ale pro požitek z hudby nepotřebujete slyšet vše. Posloucháte hudbu jako celek. Analyzujete pouze z nějakých praktických důvodů, ale to už nemá s hudebním prožitkem příliš společného.
„Vše musí být slyšet“ je mýtus.
Při poslechu různých starých rockových nahrávek mi vrtalo hlavou, jak mohou být v těchto nahrávkách takové intonační i rytmické nepřesnost a přitom nijak nekazit výsledný umělecký dojem. Poslechněte si například závěr střední části písně Child in time od Deep Purple na desce Made in Japan. Skupina tam dospěje k tak rychlému tempu, že je nemožné, aby závěrečná unisona kytary, basy a kláves zazněla přesně. Také nezazní. Ale vůbec to nevadí! A to je ta záhada skrytá někde v hlubinách nahrávacích technologií. Vím stoprocentně, že kdyby bylo totéž nahráno digitálně, vadilo by to hodně. Dalo by se to ovšem opravit a také by se to udělalo. Proč to v analogové nahrávce našemu sluchu nevadí? Jaké nevyzpytatelné vibrace a frekvence to ovlivňují? A je vůbec hudba jen elektromagnetické vlnění?
I Cesta je Cíl
Nechci se pouštět do debaty o tom, zda lze i v počítači vytvořit dobrou hardrockovou nahrávku. Třeba to možné je, ale za prvé budete potřebovat hodně šikovného technika, hodně peněz a času, a za druhé, nejde jen o výsledek. Stará zenová moudrost praví, že i Cesta je Cíl. Většina rockových kytaristů si zakládá na tom, že hraje na tradiční fendery, gibsony, marshally a nikdy by se jich nevzdali, ale když jde o nahrávání náhle ustoupí a nechají se nahrát do počítače. Chápu to. Zabývat se hudbou a ještě nahrávací technologií je už trochu náročné. Pokud se hudebník zabývá nahráváním, tak jde co nejjednodušší a nejlevnější cestou a tou je počítač. Proč být tak staromilný a přehnaně lpět na tradicích? Ano, také to nemám rád, ale v tomto případě jsem se přesvědčil, že je to nutnost. Lidé pěstují mnoho aktivit, které už byly technologicky překonány, a přesto se jich asi nikdy nevzdají: jezdí na koni, přestože je to jednodušší autem, malují portréty, přestože je přesnější fotit, loví ryby a zvěř, přestože si je mohou koupit atd. Pokud chcete stvořit hardrockovou nahrávku, měli byste projít celou cestu. Ta vede z hlavy do nástroje, z nástroje do zesilovače, ze zesilovače do reproduktoru, z reproduktoru do mikrofonu a z mikrofonu do magnetofonu. Tím je dílo hotovo. Bude-li pak transportováno na další pásek, na vinylovou desku nebo do počítače je další věc, ale nemění to už podstatu vaší práce. Proč dnes existuje mnoho dobrých hardrockových skupin, ale žádné dobré hardrockové nahrávky? Proč vás tolik skupin na koncertě překvapí a z CD zklame? Protože nahrávají do počítače. Většina hudebníků před nahráváním řeší struny, blány, paličky, kytary, zesilovače, mikrofony, trsátka a pak udělá špatně onen poslední krok. Způsob záznamu. Mluvím o hardrocku, ne o funku, popu, ska, metalu, hip hopu atd.
Existuje dnes mnoho dobrých hardrockových skupin, ale žádné dobré hardrockové nahrávky.
Gramofonové desky dnes zažívají renesanci. Největší továrna v Evropě na jejich výrobu je na našem území, produkuje ročně stovky titulů a není sama. Kompaktní disk už pomalu ztrácí úlohu hlavního nosiče hudby. Hudba je více poslouchána z počítačů, hudebních serverů, mp3 přehrávačů, telefonů i z gramofonových desek. Zkrátka nosičů může být mnoho a mohou být různě kvalitní, ale je důležité, aby nahrávka byla dobrá. Při použití kvalitního zařízení je gramofonová deska frekvenčně nejkvalitnější reprodukcí hudby. Proto se skupina N.O.C. rozhodla natočit vinylovou desku.
Kromě vinylové desky a koncertů bude skupina N.O.C. svoji hudbu publikovat také v digitální podobě na internetových serverech, ale pouze jako ukázku. Kompletní nahrávka bude dostupná pouze na gramofonové desce. Digitální verzi nahrávky nebude skupina podporovat ani jí nebude bránit. Bude jí brát pouze jako propagační materiál.
Jablonec nad Nisou 27.2.2001 Jan Krajník, Mathias Hartmann, Václav Lhota
