Davam to sem pro pobaveni i vam.
Predpokladam, ze mnozi z vas maji podobne zkusenosti z Ebaye.
1.4.2009 Aukce na Aukru
Tento týden jsem objevil na Aukru aukci na originální kryty kol Ford. Zřizovatel aukce ji zřejmě omylem zařadil do špatné kategorie, takže zůstala stranou zájmu aukčních harcovníků a ještě poslední den aukce byla nejvyšší nabídka za 4 kryty 150Kč (nové kryty se prodávají za 1350Kč). Rozhodl jsem se, že jdu do toho.
Osobně jsem doposud s aukcemi měl jen minimální zkušenosti, zúčastnil jsem se jich jen jako pasivní pozorovatel, když moje žena o něco bojovala. Do této aukce jsem se dokonce přihlásil pod jejím profilem, protože žádný svůj nemám. Nastudoval jsem si důkladně pravidla přihazování a promyslel taktiku boje. Chystal jsem se v posledních okamžicích aukce přihodit na poměrně vysokou částku 300-500Kč a tímto bleskovým úderem kryty vyhrát.
Asi 3 hodiny před skončením aukce však někdo přihodil na částku 675Kč. Mrzelo mě to a znovu jsem zvažoval, zda jsem ochoten za kryty dát víc. Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu maximálně na 1000Kč.
Svůj plán jsem postavil na tom, že Aukro umožňuje zadat maximální výši, jakou je uživatel ochoten za zboží zaplatit, ale systém přihazuje jen takovou částku, abych o něco málo přebil nejvyšší nabídku ostatních. Když tohle provedu v posledních vteřinách aukce a budu mít dostatečnou finanční rezervu, ten druhý už nestihne zvýšit částku natolik, aby mě přebil. Odhalit, kam až sahá můj limit trvá nějakou dobu – je třeba provést několik pokusů s přihazováním.
Když zbývalo posledních 5 minut, nervozita a vzrušení už byly na solidní úrovni. „Ještě ne, ještě ne.“ říkal jsem si a připadal jsem si jako William Wallace ve filmu Statečné srdce, když se nepřítel proti němu řítil na koních a on držel svoje muže na uzdě, aby předčasně neodhalili svůj plán. Nechtěl jsem zatím nic přihazovat, abych neprozradil, že tady čekám a mám o kryty zájem.
2 minuty. Tušil jsem, že ten druhý také sedí u počítače a nemůže se dočkat konce aukce. Zřejmě doufal, že si nikdo už té aukce nevšimne a nepřihodí. Přihlásil jsem se do systému a vyčkával.
1 minuta. „Ještě ne, ještě počkej.“ Nervy jsem měl napnuté k prasknutí. Už jsem to chtěl napsat a odeslat, ale pak jsem to neudělal. Nechtěl jsem dát tomu druhému čas na protiútok a promyšlení další strategie.
Když už zbývala dle mého odhadu jen půl minuta (vteřiny už se v odpočítávání nezobrazovaly), nevydržel jsem to a zadal jsem svých 1000Kč. Okamžitě jsem se stal nejvýše přihazujícím s cenou 685Kč.
Na druhé straně zřejmě vypukla panika. Ten druhý zjevně nezadal vysokou maximální částku jako jsem to udělal já a zkoušel mě zdolat postupným přihazováním.
„Dělej, dělej! Ať už to skončí!“ povzbuzoval jsem odpočítávání. Cena meztím rostla: 720Kč...760Kč...800Kč...850Kč... Stále jsem ale vedl já.
„Že bych to přece jen nakonec projel?“ Aukce dosud neskončila a cena se řítila nahoru. Ten na druhém konci ty puklice zřejmě chtěl hoooodně hoooodně moc.
Pak se cena dostala až na 920Kč a najednou byla aukce ukončena. Stále jsem byl nejvýše přihazujícím a aukci jsem vyhrál. Oddechl jsem si a veškerá nervozita opadla. Hned mě napadlo, že ten na druhém konci je teď asi pěkně naštvaný, jak v poslední půlminutě o vše přišel.
Někdy je život prostě boj!
