dík za tip !! pokusím se někde sehnat tu "Matku", čtvrttónový klavír musí znít zajímavě.

A nebo si poslechni nejaky skladby Horkyho Karla )

tak jsem konečne vyštráchal v jednom sešitě, jak je to s tou vaší notou h:


skutečně se kdysi jména not v diatonické stupnici pojmenovávaly logicky podle písmen latinské abecedy A-B-C-D-E-F-G (řekněme, že se to ustálilo kolem roku 1000, ale patrně už dříve, navíc dnešní naše C právě chápali jako "A")

to že jse začalo používat C jako počáteční písmeno souvisí s používáním starořeckého systému modů v oné době, podrobnosti vynecháme

takže máme C-D-E-F-G-A-B-C
jak víme mniši a vůbec lidské uši v oné době nebyly zvyklé na tritonus, který symbolizoval ďábla, peklo a kdovíco ještě, v důrové diatonické stupnici je tritonus mezi IV. a VII. stupněm.
toho tritónu se řeholníci tak báli, že ho zkrátka nepoužívali, zato používali snížený VII. stupeň, který taktéž označovali B (prostě když napsali B tak nehráli H ale Hes)
protože si to praxe vyžadovala, tak ďábelské béčko psali hranatěji a to druhé zaobleněji

zaoblené b /psáno b/ a hranaté b se postupem času začaly používat ke snižování a zvyšování not o pultón

v německé notaci okolo 13. století (je ji několik typů, v některých to fungovalo úplně jinak, ale zase podrobnosti vynecháme) se používalo místo hranatého b (dnešního křížku) písmeno h (protože se mu podobá)

někdy po 15. století se od zvýšeného tónu B při zápisu odtrhlo právě to "B" (proč? B se začalo zvyšovat čím dál častěji (neboť mniši usoudili, že ta hudba je bez toho ďábla docela nudná) oběvovalo se často, tím pádem tomu každý rozumněl - písmeno h symbolizovalo tón H jak ho známe dnes, a písmeno B zůstalo jen pro snížený VII. stupeň

Protože sme s německem v hodně věcech spřízněni - také hlavně co se notace týče, používáme u nás označení H pro VII. stupeň diatonické stupnice a písmeno B pro snížený VII. stupeň, někde byli holt chytřejší (říkají, že hrají B a přitom hrají naše H, si to asi představují jak hurvínek válku:))

Fractal: Velmi zajimave! Z kteryho sesitu to mas?
Hlavne ta zminka o zakazene kombinaci tonu, uz drive jsem slysel od jednoho aktivniho krestana (pohodovyho, zadnej fanatik a inkvizitor), ze ve stredoveku katolicka cirkev zakazovala urcite souzvuky tonu a dokonce urcite rytmy jakozto dabelske a ja blbec tomu nechtel verit!
Jestli o tom vi nekdo vic tak by to snad bylo na samostatne tema, mohlo by se jmenovat treba "Dabelske akordy a rytmy":)

Supr .. mám radost, že se to vysvětlilo

Fractal: tak toto vysvětlení je asi to nejlepší co jsem tady slyšel, aspoň někdo to tady ukončil nebo bych četl ještě pěkně dlouho

Mlukas: na tvoji otázku proč v našich končinách se používá H a ne B mám ještě jednu odpověď: BO BAGR prostě to tak je a neřeš to proč to tak je... dneska už je to stejně jedno. Myslím, že daleko důležitější než vědět proč to tak je, je vědět kdy je to B a kdy H, případně Hes His a jiné obměny a podobně... pokud se ti tento notový systém nezdá tak si klidně můžeš vytvořit svůj vlastní, co ti brání?? Jen je otázka jestli ho prosadíš a jestli ho bude někdo respektovat....

Jinak ohledně těch čtrvttónů, nevíte jak by se dalo třeba v cubase napsat to zmíněné ceseh??? má to nějaké uplatnění ještě vůbec v dnešní hudbě??
nebo už je to historická záležitost?

Marian Marko: Rockova gitarova skola, dil I.:

a je to Dík

ještě bych dodal, že když mě učil Radko Tauber jazzovou harmonii, tak zásadně nepoužíval vůbec písmeno H, ale místo H vždycky B. To, co se v hudebce učí jako B, tak je v jazzu Bes. Odůvodnil to jednak mezinárodním standartem, že všichni jazzový muzikanti na světě říkají B a ne H a jednak to má samozřejmě logiku A B C D E F G. Tak to v historii vzniklo, protože durové stupnice se objevily až později a najednou základní stupnice, co se učí první je durová C a nikoliv molová A, což by abecedně bylo více logický.

kúpil som synovi na hudobnú výchovu na základnej škole zošit s notovou osnovou ... nesie názov "Notenheft" (A5) ... na prvej strane je "Musikalische Grundbegriffe" kde je popísaný linkový systém, noty a pauzy, takty a okrem iného aj klaviatúra s popisom nôt ... je to tam veľmi zaujímavé:

c', cis-des, d', dis-es, e', f', fis-ges, g', gis-as, a', ais-b, h', c'' ...

a práve tá časť "...a', ais-b, h' ..." je zaujímavá ... použité je aj "b" a aj "h" ...

je to podľa mňa dobrý bordel ...

bordel? já ten zápis chápu tak, že ais=b a o půltón výše je h. Tak to v našich zeměpisných šířkách funguje.

Pytkin píše:.. Zase niekto iny mi hovoril ze Ais a Hes je iny ton .. podla techniky hry .. neviem uz na akom nastroji to bolo ..

pamatujes si to dobre-jen pro upresneni-souvisi to s temperovanym ladenim, kde enharmon. tony jsou fakt stejny, ale treba dobry dechar (ci jiny hrac na nastroj s priroz. ladenim) zahraje napr. Dis vyse nez Es.
Ostatne pokud chodite obcas na koncerty tzv. vazne hudby, muzete to pocitit sami, pokud jako ja mate usi "zkazeny temper.ladenim" (ale zase se vyhnete komatu... ) ,tak se na zacatku zda, ze to orchestru ne uplne ladi (tedy aspon ja to tak mam)

Magion píše:ještě bych dodal, že když mě učil Radko Tauber jazzovou harmonii, tak zásadně nepoužíval vůbec písmeno H, ale místo H vždycky B. To, co se v hudebce učí jako B, tak je v jazzu Bes. Odůvodnil to jednak mezinárodním standartem, že všichni jazzový muzikanti na světě říkají B a ne H a jednak to má samozřejmě logiku A B C D E F G. Tak to v historii vzniklo, protože durové stupnice se objevily až později a najednou základní stupnice, co se učí první je durová C a nikoliv molová A, což by abecedně bylo více logický.

hele, a jak rikate treba s mr. Tauberem Bachovu dilu Mse h moll ? Mse B minor jsem fakt nevidel .... (predpokladam, ze jazzmani maji zmakle jak cirkevni mody - ostatne co jineho pouzivaji v solech- a tez i fugu).
Cili bych se priklonil k Ivovi - vse je jen "chvilkova" (ci teritorialni) bezvyznamna nalepka pro tony. o nonarticifialni notaci nemluve, ale to uz je hodne OT.

Souhlasím s Fractalem, tak jsme se to učili, jen bych dodal, že (když pomineme výpočty, kterým rozumí možná někteří absolventi MatFyzu) 7. stupeň, tzv. citlivý tón, je skutečně tak citlivý, že si dokážu představit, že s tím prudérní mniši měli problém, asi jako s celibátem a tak ho taky prostě vyměnili za něco jiného. Možná za to může vývoj, ve staro a středověku se používaly jednohlasé nástroje a zpočátku i jednohlasý zpěv - chorál, kde citlivý tón nepatřičně vynikal. Ale dnes jsme zvyklí 7. stupeň slyšet jako součást dominantního septakordu, ve kterém už není zdaleka tak disonantní, do jazzových akordů naopak přidáváme kdeco, aby nezněly klasicky. ...nebo je to blbost?

miky píše:Souhlasím s Fractalem, tak jsme se to učili, jen bych dodal, že (když pomineme výpočty, kterým rozumí možná někteří absolventi MatFyzu) 7. stupeň, tzv. citlivý tón, je skutečně tak citlivý, že si dokážu představit, že s tím prudérní mniši měli problém, asi jako s celibátem a tak ho taky prostě vyměnili za něco jiného. Možná za to může vývoj, ve staro a středověku se používaly jednohlasé nástroje a zpočátku i jednohlasý zpěv - chorál, kde citlivý tón nepatřičně vynikal. Ale dnes jsme zvyklí 7. stupeň slyšet jako součást dominantního septakordu, ve kterém už není zdaleka tak disonantní, do jazzových akordů naopak přidáváme kdeco, aby nezněly klasicky. ...nebo je to blbost?

v podstate mas pravdu, ale spise nez o velkou septimu slo o zvetsenou kvartu, ktera jim musela znit fakt hrozne (mozna kdyby meli sveho Pavlicka a Zubatou, tak by zmenili nazor - nicmene i ten nazev skladby PV to presne vystihuje). v jazzu ta septma je uplne v poho, rekl bych ze i snad malo, proto se hodne alteruje
ale jsou to vsechno takovy kafkologicky kecy, nejdulezitejsi je to, zda se to skladateli hodi do kramu nebo ne a ucho napovi